Joshuova víra — Vítězství ve prospěch práv dětí

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V KANADĚ

„BYL to první případ, kdy byl statut zralého nezletilého projednáván na úrovni odvolacího soudu. A říká se, že rozsudek vytyčuje jasné směrnice nejen pro lékaře a nemocnice v New Brunswicku, ale snad i všude v Kanadě.“ (Canadian Medical Association Journal)

Uvedený časopis mluví o případu, který se týkal Výnosu o souhlasu nezletilých se zdravotní péčí v New Brunswicku. Výnos říká, že pokud dva lékaři prohlásí nezletilou osobu mladší šestnácti let za zralou a pokud tato osoba svou nemoc a navrhovaný způsob léčby chápe, má zákonné právo přijmout nebo odmítnout lékařskou péči jako kterýkoli dospělý člověk. O patnáctiletém Joshuovi Walkerovi, který měl akutní myeloidní leukémii, předseda odvolacího soudu v New Brunswicku, William L. Hoyt, napsal: „Je zde mnoho důkazů o tom, že Joshua je dostatečně zralý a že navrhovaná léčba je za daných okolností pro něho a pro jeho další zdravotní stav tou nejlepší . . . Žádost [o to, aby byl Joshua prohlášen za zralého nezletilého,] nebyla podle mého názoru nutná.“ Předseda soudu W. L. Hoyt ve svém rozhodnutí také uvedl, že kanadské obecné právo „uznává statut zralého nezletilého“.

Daniel Pole, jeden z Joshuových právníků, se vyjádřil, že písemné rozhodnutí odvolacího soudu „bude směrodatným právním případem v celé Kanadě“. Nebyl to běžný případ, a proto místo obvyklého počtu tří soudců jich v soudní síni zasedlo pět. „V krajních situacích,“ řekl Daniel Pole, „soud zasedá v plném obsazení. Pravděpodobně uvážili, že jde o rozhodnutí, které je pro Kanadu důležité.“ Naznačil, že rozhodnutí, aby se tento případ stal precedentem, poskytuje zralým nezletilým možnost, aby se sami rozhodovali, a že „není žádný důvod pro to, aby se takový případ znovu dostal před soud. Vykonalo se tak velmi mnoho dobrého pro další mladé lidi.“ Daniel Pole dále zdůraznil velkou hodnotu tohoto soudního vítězství. Prohlásil: „Je to skvělé obhájení práv dětí — mladých mužů a mladých žen —, které jsou schopny rozhodovat o tom, co se má dělat s jejich tělem.“

V článku nadepsaném „‚Menší‘ vítězství nezletilého“ a vydaném v časopise Telegraph Journal jeden redaktor napsal: „Rozhodnutí odvolacího soudu v New Brunswicku o tom, že patnáctiletý Joshua Walker má právo souhlasit se způsobem léčby nebo léčbu odmítnout, je nejen vítězstvím pro svědky Jehovovy, ale je to vítězství pro nás všechny . . . Někdy se může zdát, že určitá rozhodnutí, která udělá některý jednotlivec, společnost velmi těžko přijímá. Obzvláště těžké je to tehdy, když je v sázce život mladého člověka. Mnohem těžší by však bylo přijímat společnost, která běžně páchá násilí na tělech a duších svých občanů. Joshua Walker přispěl k tomu, abychom toho byli uchráněni.“

Statečná lékařka

Když Joshua onemocněl, diagnostikovala a léčila ho doktorka Mary Frances Scullyová, specialistka v oboru hematologie a pediatrické onkologie. K její práci patří určování diagnózy a léčba rakoviny u dětí.

Druh leukémie, kterou měl Joshua, se obvykle léčí chemoterapií a krevními transfúzemi. Joshuovi blízcí příbuzní jsou svědkové Jehovovi a z biblických důvodů krevní transfúze odmítají. Božský výnos pro křesťany zní: „[Zdržujte se] věcí poskvrněných modlami, smilstva, toho, co je zardoušené, a krve.“ (Skutky 15:20, 29) Od začátku byl Joshua rozhodnut, že se bude držet Jehovova zákona ‚zdržovat se krve‘.

Na Joshuovu nemocniční kartu doktorka Scullyová poznamenala, že je v tomto směru „velmi neústupný“. Doktor Dolan, primář nemocničního oddělení onkologie dospělých, si s Joshuou osobně promluvil. Jak on, tak i doktorka Scullyová dospěli k závěru, že Joshua je zralý nezletilý. Také rodinný lékař Walkerových, doktor Lordon, pohlížel na Joshuu jako na zralého nezletilého. Joshuova způsobilost zvolit si léčbu přesahovala požadavky Výnosu o souhlasu nezletilých se zdravotní péčí. Za zralého nezletilého jej prohlásili nejen požadovaní dva, ale dokonce tři lékaři. Soudní proces neměl být vůbec veden.

Žel, situace se vyvíjela jinak. Nemocnice, která Joshuu za zralého nezletilého již pokládala, však z důvodu ochrany před případnými nařčeními žádala, aby to bylo potvrzeno rozhodnutím soudu. Výsledkem zdlouhavého a nepříjemného soudního vyšetřování bylo rozhodnutí soudce, že Joshua nemá právo odmítnout léčbu. Proti tomuto rozhodnutí bylo okamžitě podáno odvolání k vyššímu soudu. O výsledku odvolacího soudního řízení mluví úvodní odstavec tohoto článku.

Doktorka Scullyová trvala po celou dobu Joshuovy tvrdé zkoušky na svém rozhodnutí, že mu za žádných okolností nepodá krev, pokud on nezmění svůj názor a nedá k tomu souhlas. Canadian Medical Association Journal uveřejnil zprávu o jejím postoji a citoval její výrok: „Měla jsem největší starost o to, aby Joshua nebo jeho rodina nebyli tak vyvedeni z míry, že by prostě odešli bez jakékoli možnosti alternativního postupu.“ Článek pokračuje: „Jiní lékaři jí později řekli, že by zcela odmítli [Joshuu] léčit. Tato myšlenka ji však nikdy nenapadla.“ Její rozumný a ušlechtilý postoj byl pro Joshuu a jeho rodinu velkým povzbuzením.

Joshua miloval život a jeho příklad dojímal

Joshua Walker miloval život. Nechtěl zemřít. Ani jeho rodina si nepřála, aby zemřel. Svědkové Jehovovi, Joshuovi duchovní bratři v mnoha zemích, doufali, že se uzdraví a bude žít. Joshua byl ochoten přijmout tuto situaci; na základě své víry v Boha byl přesvědčen, že kdyby zemřel, při vzkříšení opět oživne. Našel útěchu v Ježíšových slovech: „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší hlas [Božího syna] a vyjdou.“ (Jan 5:25, 28, 29)

Podporu dostával z mnoha míst. List Evening Times Globe napsal: „Včera oba rodiče zdůraznili, že se Joshuy nezříkají. Do oblastní nemocnice ho přivedli proto, aby se mu dostalo co možná nejlepší zdravotní péče — bez krve. ‚Kdybychom chtěli, aby zemřel, nechali bychom ho doma,‘ vysvětloval otec. ‚Nechceme, aby Josh zemřel. Z lékařského hlediska děláme všechno pro to, aby zůstal naživu. A to by pro kohokoli ze svých milovaných udělal každý. Nejsme tady proto, abychom se dívali, jak umírá. Jsme tady proto, aby se chlapci dařilo lépe, aby mohl chodit ven, aby se mohl vrátit ke svým vláčkům, aby mohl zase chodit do sálu Království, na shromáždění a do služby a snad aby si zase někdy mohl zahrát košíkovou.‘“

Rodina byla rozhodně ochotná Joshuovi pomoci a podepřít jej. Jeden list uvedl: „Když jeden z členů rodiny odešel, aby Joshuovi dělal společnost, ostatní se tísnili v malé čekárně vedle. Někteří z nich měli na sobě ještě chirurgický plášť a kolem krku jim visela rozvázaná ochranná rouška. Tuto scénu jsme tam mohli vidět od 31. března, kdy se Joshua poprvé dostal do nemocnice. Po tři týdny se nestalo, že by s Joshuou v jeho nemocničním pokoji nebyl některý člen rodiny oblečený v chirurgickém plášti a s rouškou . . . Často s Joshuou zůstávali přes noc oba jeho rodiče a spali na posteli vedle svého nejmladšího syna. [Matka řekla:] ‚Potřeboval nás tam. Pro Joshuu, pro všechny naše děti bych udělala cokoli.‘ ‚Kdyby bylo třeba, seděl bych venku na parkovišti,‘ řekl otec.“

Rozhovory a důvěrná sdělení

Když byli večer u Joshuy matka nebo otec, vedli společně důvěrné rozhovory. Jednou v noci Joshua řekl: „Mami, prosím tě, zapiš si: Všichni mladí lidé, prosím vás, přibližte se k Jehovovi, abyste zůstali ryzí, ať se vám stane cokoli. Slibuji, že až mi bude lépe, budu v díle oznamování Jehovova jména dělat víc práce. Vy, mladí lidé, kteří jste zdraví, dělejte víc, pokud můžete.“

Během svého pobytu v nemocnici Josh jednou v noci řekl: „Maminko, když odejdeš na záchod nebo jdeš pro tatínka, často za mnou přicházejí lékaři a říkají: ‚Joshi, potřebuješ transfúzi krve. Bez ní zemřeš. Chceme ti pomoci.‘ ‚Pak mé přání ohledně krve prosím respektujte,‘ odpovídám. Jednomu lékaři, který se mě snažil přinutit, abych přijal krev, jsem řekl: ‚Možná si myslíte, že jsem se zbláznil, ale já jsem zcela při smyslech. Chci prostě žít podle Jehovova zákona o krvi. On ví, co je pro nás nejlepší. To nejlepší, co mohu udělat, je uznávat svatost života. A pokud zemřu, opět ožiju.‘“

Primář pediatrického oddělení, doktor Garry, Joshuovým rodičům řekl: „Buďte na Joshe hrdí. Má takovou víru, s jakou jsem se v životě ještě nikdy nesetkal.“ Oba rodiče objal a řekl: „Jste odvážná rodina.“

Jednou večer bylo v nemocnici rodině sděleno několik špatných zpráv o Joshuově zdravotním stavu. Byli s ním jeho bratr Jeff a jeho sestra Janice. Jeff plakal, ale Josh mu pověděl: „Jeffreyi, nebreč. Ať je to, jak chce, stejně jsem vítěz. Nedělej si o mě starosti.“ Josh uvažoval tak, že když se ze své nemoci uzdraví, bude vítězem; jestliže se neuzdraví a zemře, ale bude vzkříšen k životu na rajské zemi, pak určitě bude vítězem!

Když se mluvilo o transplantaci kostní dřeně, jako první nabídl svou kostní dřeň Joshuův bratr Jerry. Bratři John a Joe dávali kdysi Joshuovi pusu na dobrou noc. Když mu bylo 13 let, pověděl Josh své matce, aby jim řekla, že už je na to moc velký. V době nemoci, ačkoli mu bylo už 15 let, mu pusu zase začali dávat, objímali ho a modlili se s ním. Josh své matce řekl, že teď je to v pořádku — ukázali, že ho pořád ještě mají rádi.

Podpora od jiných lidí

Joshuovi rodiče Jerry a Sandra říkají, že podpora od ostatních lidí je ohromující a rozsáhlá. V květnu 1994 jeden list napsal: „Joshua dostává v průměru 20 blahopřání denně. Blahopřání přišla až z takové dálky, jako je Rumunsko a Mexiko. Joshuovi do nemocnice také telefonují a faxují lidé až z Alberty a Washingtonu. Kromě toho všeho dostal asi šest košů s ovocem a spoustu květin . . . Když se Joshuův stav zlepšil, zdravotní sestry na jeho počest uspořádaly havajskou slavnost luau. Z odpadkových košů si udělaly trávové sukně a kolem jeho pokoje tančily tanec hula. ‚Smál se tak, že jsem si myslela, že se rozpláče,‘ řekla Sandra.“

Joshuův otec Jerry přidal některé zajímavé detaily: „Nemohli jsme dovolit, aby Joshe v nemocničním pokoji navštívily všechny děti ze školy. Přišel tedy ředitel, aby Joshovi předal některé zprávy. Spolužáci mu poslali skládanku, která měla tisíc kousků. Byl na ní výjev ze železnice — Josh je do vlaků úplně zblázněný. Policie chtěla uspořádat benefiční ples, aby pomohla s určitými náklady na Joshovu léčbu, ale nedali jsme jim k tomu svolení. Třída studentů sociologie hovořila ve škole o lidských právech. Každý student této třídy Joshovi napsal, že by si s ním o tom chtěl promluvit a aby mu Josh vysvětlil své pocity.“

Tisk tomuto případu věnoval po celou dobu mimořádnou pozornost — na titulních stranách několika deníků vyšly reportáže s obrázky. Mezi řediteli škol kolovaly bulletiny o Joshuově zdravotním stavu. Josh dostával pozvání, aby, až se uzdraví, přednesl nějaký projev. Na školách se konaly konference o podrobnostech tohoto případu.

„Když Joshuu postihla tato nemoc a ohrozila jeho život, všimli jste si u něho nějaké větší změny?“ zeptal se dopisovatel Probuďte se! Joshuův otec Jerry uvedl: „Došlo u něho k obrovské změně, a to skoro přes noc. Josh předtím býval lehkomyslný, bezstarostný chlapec, někdy bylo třeba, aby dostal radu, jakou mladí lidé v patnácti letech běžně potřebují. Seděl jsem a díval jsem se na něho s úžasem. Skoro jako by přes noc dospěl. Jednou večer s ním chtěl mluvit jeho právník a Joshua mě požádal, abych odešel. Jeden den se choval jako třídní šašek a druhý den byl zralým mužem, jednal s právníky a soudci. Krize může z hlubin srdce vydolovat věci, které by tam nikdo nečekal.“

Doktorka Scullyová vyslovila o Joshuovi krásnou pochvalu. Jeho matce řekla: „Ze všech pacientů, které jsem kdy ošetřovala, je Josh nejmilejším, nejohleduplnějším, nejzdvořilejším a nejsoucitnějším člověkem, s jakým jsem se kdy setkala. Je velmi odvážný. Josh je mladý muž, na kterého nikdy nezapomeneme. Je to velmi milý člověk. Paní Walkerová, můžete být na něho velmi hrdá.“

Za několik týdnů došlo u leukémie ke zvratu. Krátká období remise skončila a rakovina se vrátila. Doktorka Scullyová rodině řekla, že Josh už možná nebude dlouho žít — snad týdny, možná několik měsíců. Příštího dne večer doktorka Scullyová za přítomnosti rodičů Joshuovi sdělila, že rakovina se vrátila a že už je možná zachvácen i žaludek. Joshua řekl: „Ne, ne, nevrátilo se to — jste si tím jistá?“ Doktorka Scullyová odpověděla: „Joshi, výsledky krevního testu nejsou moc dobré.“ Brzy nato opustil pokoj Jerry, potom doktorka Scullyová.

Dvě bolavá srdce nacházejí uklidnění

Joshova matka popisuje, co se dělo: „Nastalo ticho. Přisunula jsem si židli k jeho posteli a vzala ho za ruku. Zeptala jsem se ho, zda má strach nebo zda je sklíčený kvůli tomu, co lékařka řekla. Odpověděl: ‚Nemyslel jsem si, že odejdu tak brzo. Mami, nedělej si ale starosti. Nebojím se umřít, ani nemám strach ze smrti. Budeš se mnou, až budu umírat? Nechci umírat sám.‘ Začala jsem plakat a přivinula jsem ho k sobě. Také plakal. Pověděl mi: ‚Mami, jsem v Jehovových rukách.‘ A potom dodal: ‚Chci, abyste všichni zůstali v pravdě, abyste mě pak mohli při vzkříšení přivítat. Mami, s naprostou jistotou ti můžu říct, že vím, že Jehova mě při vzkříšení určitě přivede k životu. On si přečetl, co je v mém srdci. Já ho opravdu miluji.‘

Začala jsem znovu plakat. Řekla jsem mu, že ho všichni máme moc rádi a že po celých šestnáct let, kdy tu byl s námi, jsme na něho byli hrdí. A především, že Jehova se na něho usmívá a schvaluje ho. Odpověděl: ‚Já vím, mami.‘ Řekla jsem mu: ‚Joshi, jsem strašlivě nerada, že nás opustíš, ale bylo by od nás sobecké, kdybychom chtěli, abys zůstal.‘ Řekl: ‚Mami, já to vím. Jsem tím bojem už opravdu trochu unavený.‘“

Zákonné důsledky

Daniel Pole, jeden z Joshuových právníků, se společně s dalšími právními zástupci zabýval otázkami, které vyvstaly v případu Joshuy Walkera. Kdo je podle Výnosu o souhlasu nezletilých se zdravotní péčí zralým nezletilým? Znamená souhlas se způsobem léčby také právo na její odmítnutí? Lze v takovémto případě použít argument parens patriae, kdy stát rozhoduje za někoho, kdo není schopen se sám patřičným způsobem rozhodovat? Má takový člověk zákonné právo rozhodovat, co se bude dělat s jeho vlastním tělem? Je jeho právo rozhodovat o svém vlastním těle nedotknutelné? A co kanadské obecné právo? Dá se v tomto případě použít? A konečně, bylo nutné, aby se případ Joshuy Walkera vůbec dostal k soudu?

Byly tyto otázky zodpovězeny v písemném rozhodnutí odvolacího soudu? Ano, byly. Když slyšení skončilo, pět soudců přerušilo zasedání. Potom se opět vrátili do soudní síně a ústně vyjádřili následující jednomyslné rozhodnutí soudu:

„Odvolání se vyhovuje. Rozhodnutí J. Turnbulla [soudce nižšího soudu] se ruší. Joshua Walker je prohlášen za zralého nezletilého dle ustanovení Výnosu o souhlasu nezletilých se zdravotní péčí a není požadován souhlas rodičů s jeho léčbou. Otázka soudních výloh bude projednána v našem písemném odůvodnění.“

Je v tomto případě možné uplatnit kanadské obecné právo? Ano, je to možné. Písemná zpráva ze slyšení říká: „Obecné právo v Kanadě uznává statut zralého nezletilého, totiž toho, kdo je schopen pochopit povahu a následky navrhované léčby . . . New Brunswick kodifikoval obecné právo v té míře, jak je vyjádřeno ve Výnosu o souhlasu nezletilých se zdravotní péčí.“

Musel se Joshuův případ vůbec dostat před soud, aby Joshua z právního hlediska mohl odmítnout krevní transfúze? Nikoli. „Pokud jsou splněny požadavky Výnosu, není třeba takovou žádost podávat.“

Předseda soudu W. L. Hoyt to uzavřel: „Žádost byla podána s dobrým úmyslem a s velkou obezřetností. Nicméně výsledkem bylo, že Joshua a jeho rodina byli vtaženi do nechtěného soudního procesu. Podle mého názoru proto mají právo vyžadovat soudní výlohy od nemocnice.“

Joshua zemřel 4. října 1994.

[Praporek na straně 12]

„Rozsudek vytyčuje jasné směrnice . . . pro lékaře a nemocnice.“ — (Canadian Medical Association Journal)

[Praporek na straně 13]

„Je [to] nejen vítězství pro svědky Jehovovy, ale je to vítězství pro nás všechny.“ — (Telegraph Journal)

[Praporek na straně 14]

„Chci prostě žít podle Jehovova zákona o krvi.“ — (Joshua Walker)

[Praporek na straně 15]

„Má takovou víru, s jakou jsem se v životě ještě nikdy nesetkal.“ — (Dr. Garry)