Znovuzrození — Cesta k záchraně?

JAK byste odpověděli na otázku: „Narodili jste se znovu?“ Miliony věřících po celém světě by s jistotou řekly, že ano. Věří, že znovuzrození je znakem všech pravých křesťanů a že je to jediná cesta k záchraně. Jejich přesvědčení je v souladu s názorem některých náboženských představitelů. K nim patří například teolog Robert C. Sproul, který napsal: „Pokud se někdo nenarodí znovu, . . . není křesťanem.“

Patříte i vy k lidem, kteří věří, že znovuzrození je počátek cesty k záchraně? Pokud ano, určitě si přejete pomoci svým příbuzným a přátelům, aby tuto cestu našli také a vydali se po ní. Aby to však mohli udělat, potřebují chápat, jaký rozdíl je mezi člověkem, který znovuzrození prožil, a tím, kdo ho neprožil. Jak byste jim vysvětlili, co znovuzrození znamená?

Mnozí lidé říkají, že člověk, který se narodil znovu, je ten, kdo složil slavnostní slib, že bude sloužit Bohu a Kristu. Přestává být tudíž duchovně mrtvý a začíná duchovně žít. Podle jednoho slovníku je znovuzrozeným člověkem „obyčejně křesťan, který obnovil nebo stvrdil své vyznání víry, a to zvláště po intenzivním náboženském prožitku“. (Merriam-Webster’s Collegiate Dictionary—Eleventh Edition)

Překvapilo by vás zjištění, že tato definice není v souladu s Biblí? Chtěli byste vědět, co Boží Slovo o znovuzrození doopravdy učí? Podívejte se s námi na tento námět podrobněji. Přesné porozumění tomu, co znamená narodit se znovu, totiž ovlivní váš současný život i vaši budoucnost.

Co se o znovuzrození dozvídáme z Bible?

Jediným místem, kde se v Bibli objevuje výraz ‚znovu se narodit‘, je Jan 3:1–12. Popisuje se zde zajímavý rozhovor mezi Ježíšem a jedním náboženským vůdcem z Jeruzaléma. Celá tato pasáž je uvedena v průvodním rámečku. Bude dobré, když si ji nejprve pozorně přečtete.

V rozhovoru s Nikodémem Ježíš mluvil o znovuzrození z několika hledisek.a Rozbor Ježíšových slov nám pomůže najít odpovědi na následujících pět otázek.

◼ Jak důležité je znovuzrození?

◼ Je znovuzrození otázkou osobního rozhodnutí?

◼ Co je jeho účelem?

◼ Jakým způsobem k němu dochází?

◼ Jakou změnu vnese do vztahu člověka k Bohu?

Rozeberme si tyto otázky jednu po druhé.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 4]

„Musíte se znovu narodit“

„A byl člověk, farizeus, jménem Nikodém, vládce Židů. Ten k němu přišel v noci a řekl mu: ‚Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, neboť nikdo nemůže provádět tato znamení, která ty provádíš, ledaže je Bůh s ním.‘ Ježíš mu odpověděl a řekl: ‚Vpravdě, vpravdě ti říkám: Pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.‘ Nikodém mu řekl: ‚Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže přece podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se?‘ Ježíš odpověděl: ‚Vpravdě, vpravdě ti říkám: Pokud se někdo nenarodí z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti pověděl: Musíte se znovu narodit. Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Takový je každý, kdo je zrozen z ducha.‘ Nikodém mu odpověděl a řekl: ‚Jak se to může stát?‘ Ježíš mu odpověděl a řekl: ‚Jsi učitel v Izraeli, a přesto to nevíš? Vpravdě, vpravdě ti říkám: Co víme, to mluvíme, a co jsme viděli, o tom vydáváme svědectví, ale vy nepřijímáte svědectví, které vydáváme. Jestliže jsem vám pověděl o pozemských věcech, a přece nevěříte, jak uvěříte, budu-li vám povídat o věcech nebeských?‘“ (Jan 3:1–12)

Znovuzrození — Jak je důležité?

V ROZHOVORU s Nikodémem Ježíš zdůraznil, že narodit se znovu je velmi důležité. Podívejme se na tuto myšlenku podrobněji.

Všimněte si, jakým způsobem Ježíš důležitost znovuzrození vyzdvihl. Řekl: „Pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ (Jan 3:3) Nezbytnost nového zrození Ježíš vyjádřil slovy „pokud“ a „nemůže“. Znázorněme si to. Představte si, že někdo řekne: „Pokud nevyjde slunce, nemůže nastat denní světlo.“ To znamená, že má-li být denní světlo, je nezbytně nutné, aby vyšlo slunce. Podobně Ježíš řekl, že k tomu, aby člověk viděl Boží Království, je nezbytně nutné se znovu narodit.

Jako kdyby chtěl odstranit jakoukoli pochybnost o důležitosti znovuzrození, Ježíš prohlásil: „Musíte se znovu narodit.“ (Jan 3:7) Je tedy zřejmé, že znovuzrození je podle Ježíše požadavkem pro to, aby člověk mohl „vstoupit do Božího království“. (Jan 3:5)

Vzhledem k tomu, že Ježíš považoval znovuzrození za tak důležité, měli by se křesťané ujistit, že tomuto námětu dobře rozumí. Co si například myslíte o tom, zda je znovuzrození otázkou osobního rozhodnutí?

[Praporek na straně 5]

„Pokud nevyjde slunce, nemůže nastat denní světlo“

Znovuzrození — Je otázkou osobního rozhodnutí?

KDO způsobí, že se člověk narodí znovu? Někteří kazatelé vybízejí své posluchače, aby se stali znovuzrozenými křesťany, a citují při tom Ježíšova slova: „Musíte se znovu narodit.“ (Jan 3:7) Tento výrok používají jako příkaz. V podstatě tak říkají, že je na každém člověku, aby poslechl Ježíše a podnikl kroky, které povedou ke znovuzrození. Podle nich je tedy znovuzrození věcí osobního rozhodnutí. Je však tento názor v souladu s tím, co Ježíš řekl Nikodémovi?

Z pozorného čtení Ježíšových slov vyplyne, že o tom, zda člověk zažije znovuzrození, nerozhoduje on sám. Proč to můžeme říci? Řecký výraz, který se překládá slovy „narodit se znovu“, lze také přeložit jako „narodit se shora“.a Podle tohoto alternativního znění tedy nové zrození pochází „shora“, jinými slovy „z nebe“ či „od Otce“. (Jan 19:11, poznámka pod čarou; Jakub 1:17) Jeho původcem je tedy Bůh. (1. Jana 3:9)

Vezmeme-li v úvahu výraz „shora“, není těžké pochopit, proč člověk nemůže způsobit své vlastní znovuzrození. Přemýšlejte o doslovném narození. Mohli jste se snad sami rozhodnout, že se narodíte? Samozřejmě, že ne. Narodili jste se proto, že vás zplodil váš otec. Podobné je to v případě znovuzrození. Člověk je může zažít jen tehdy, jestliže je způsobí jeho nebeský Otec. (Jan 1:13) Je tedy vhodné, že apoštol Petr řekl: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození.“ (1. Petra 1:3)

Je to příkaz?

Někoho však může napadnout: „Proč Ježíš přikázal: ‚Musíte se znovu narodit‘, pokud je pravda, že se nikdo nemůže znovu narodit ze své vlastní vůle?“ Tato otázka je namístě. Vždyť kdyby Ježíš svá slova skutečně formuloval jako příkaz, pak by po nás chtěl něco, čeho nejsme schopni. To se však nezdá být rozumné. Jak bychom tedy jeho výroku „musíte se znovu narodit“ měli rozumět?

Podrobnější rozbor této věty v původním jazyce ukazuje, že není formulována v rozkazovacím způsobu, ale v oznamovacím. Jinými slovy, když Ježíš řekl „musíte se znovu narodit“, nebyl to příkaz, ale konstatování. Podle jednoho překladu prohlásil: „Je nezbytné, abyste se narodili shora.“ (Jan 3:7, Modern Young’s Literal Translation)

Ukažme si na příkladu, jaký je rozdíl mezi příkazem a konstatováním. Představte si člověka, který si chce koupit pozemek v cizí zemi. Úředník mu řekne: „Abyste si mohl koupit pozemek, musíte být občanem této země.“ Tato slova samozřejmě nejsou příkazem. Úředník tomu cizinci neříká: „Staňte se občanem.“ Jednoduše konstatuje, jaký požadavek musí splnit, aby si mohl pozemek koupit. Podobně když Ježíš řekl: „Musíte se znovu narodit“, pouze konstatoval, jaký požadavek musí člověk splnit, aby mohl „vstoupit do Božího království“.

S Božím Královstvím souvisí další otázka: Jaký je účel znovuzrození? Odpověď je klíčem ke správnému porozumění toho, co znamená narodit se znovu.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 6]

V čem se znovuzrození podobá doslovnému narození?

Znovuzrození — Co je jeho účelem?

MNOHO lidí je přesvědčeno, že znovuzrození je nezbytné k získání věčné záchrany. Povšimněme si však, co o účelu znovuzrození řekl sám Ježíš. Prohlásil: „Pokud se nenarodí někdo znovu, nemůže vidět Boží království.“ (Jan 3:3) Znovuzrození je tedy nezbytné k tomu, aby člověk vstoupil do Božího Království, a ne k tomu, aby získal záchranu. Někdo však může namítnout: „Není ale vstup do Božího Království a získání záchrany totéž?“ Ne, tak to není. Abychom pochopili rozdíl mezi oběma výrazy, podívejme se nejprve, co pojem „Boží království“ znamená.

Království je forma vlády. Výraz „Boží království“ tedy znamená „Boží vláda“. Bible učí, že Králem Božího Království je Ježíš Kristus, ‚syn člověka‘, a že tento Král má své spoluvládce. (Daniel 7:1, 13, 14; Matouš 26:63, 64) Z vidění, které dostal apoštol Jan, se navíc dozvídáme, že Kristovými spoluvládci jsou lidé vybraní „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“ a že budou „kralovat nad zemí“. (Zjevení 5:9, 10; 20:6) Ty, kdo budou panovat jako králové, Boží Slovo popisuje také jako „malé stádo“ tvořené 144 000 jednotlivci, kteří byli „koupeni ze země“. (Lukáš 12:32; Zjevení 14:1, 3)

Kde Boží Království sídlí? K označení „Božího království“ Bible používá také pojem ‚nebeské království‘, což ukazuje, že Ježíš a jeho spoluvládci panují z nebe. (Lukáš 8:10; Matouš 13:11) Boží Království je tedy nebeská vláda, kterou tvoří Ježíš Kristus a skupina spoluvládců vybraných z lidstva.

Co však měl Ježíš na mysli, když řekl, že člověk se musí znovu narodit, aby mohl „vstoupit do Božího království“? Myslel tím, že znovuzrození je nezbytné k tomu, aby se člověk mohl stát Kristovým spoluvládcem v nebi. Stručně řečeno, účelem znovuzrození je připravit určitý počet lidí, kteří se stanou součástí nebeské vlády.

Dosud jsme si ukázali, že znovuzrození je velmi důležité, že ho působí Bůh a že jeho účelem je připravit skupinu lidí, která bude vládnout v nebesích. Jak ale ke znovuzrození dochází?

[Praporek na straně 7]

Účelem znovuzrození je připravit určitý počet lidí, kteří se stanou součástí nebeské vlády

[Obrázek na straně 7]

Boží Království tvoří Ježíš Kristus a skupina spoluvládců vybraných z lidstva

Znovuzrození — Jakým způsobem k němu dochází?

JEŽÍŠ mluvil s Nikodémem nejen o důležitosti, příčině a účelu nového zrození, ale také o tom, jak k němu dochází. Řekl: „Pokud se někdo nenarodí z vody a ducha, nemůže vstoupit do Božího království.“ (Jan 3:5) Ke znovuzrození tedy dochází prostřednictvím vody a ducha. Co ale tyto výrazy znamenají?

‚Voda‘ a ‚duch‘ — Co tyto pojmy znamenají?

Nikodém byl židovský náboženský učenec, a proto určitě věděl, co v Hebrejských písmech znamená pojem „Boží duch“ — že to je Boží činná síla, která lidem umožňuje konat zvláštní skutky. (1. Mojžíšova 41:38; 2. Mojžíšova 31:3; 1. Samuelova 10:6) Když tedy Ježíš mluvil o ‚duchu‘, Nikodém to určitě chápal tak, že mluví o svatém duchu neboli Boží činné síle.

A co Ježíšova zmínka o vodě? Uvažujme o událostech, které se podle Janova evangelia odehrály před a po Ježíšově rozhovoru s Nikodémem. Tyto události ukazují, že jak Jan Křtitel, tak i Ježíšovi učedníci prováděli křty ve vodě. (Jan 1:19, 31; 3:22; 4:1–3) V Jeruzalémě to bylo všeobecně známo. Když tedy Ježíš mluvil o vodě, Nikodém jistě věděl, že Ježíš neměl na mysli jen vodu jako takovou, ale křest ve vodě.a

Pokřtěni „svatým duchem“

Jestliže ‚narodit se z vody‘ znamená být pokřtěn ve vodě, co znamená výraz ‚narodit se z ducha‘? Již před rozhovorem Nikodéma s Ježíšem oznámil Jan Křtitel, že při křtu bude hrát roli nejen voda, ale také duch. Řekl: „Křtil jsem vás vodou, ale on [Ježíš] vás bude křtít svatým duchem.“ (Marek 1:7, 8) O prvním křtu tohoto druhu se zmiňuje ve svém evangeliu Marek. Píše: „Během těch dnů přišel Ježíš z Nazaretu v Galileji a byl Janem pokřtěn v Jordánu. A hned když vystoupil z vody, viděl, jak se nebesa rozdělují a duch na něho sestupuje jako holubice.“ (Marek 1:9, 10) Když byl Ježíš ponořen do Jordánu, byl pokřtěn ve vodě. V okamžiku, kdy na něj sestoupil duch z nebe, byl pokřtěn svatým duchem.

Asi tři roky po svém křtu Ježíš učedníky ujistil: „Za nemnoho dnů [budete] pokřtěni ve svatém duchu.“ (Skutky 1:5) Kdy k tomu došlo?

V den Letnic roku 33 n. l. se asi 120 Ježíšových učedníků shromáždilo v jednom domě v Jeruzalémě. „Náhle nastal z nebe hluk, právě jako když se přežene ostrý závan, a naplnil celý dům, ve kterém seděli. A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně . . . a všichni byli naplněni svatým duchem.“ (Skutky 2:1–4) V tentýž den apoštol Petr vybídl další lidi v Jeruzalémě, aby se dali pokřtít ve vodě. Zástupu řekl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ Jak na to reagovali? „Ti, kdo přijali jeho slovo srdcem, byli pokřtěni, a ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší.“ (Skutky 2:38, 41)

Dvě fáze znovuzrození

Co se z uvedených příkladů dozvídáme o znovuzrození? Vyplývá z nich, že znovuzrození probíhá ve dvou fázích. Všimněte si, že Ježíš byl nejdřív pokřtěn ve vodě. Potom obdržel svatého ducha. Podobně i jeho první učedníci byli nejprve pokřtěni ve vodě (někteří z nich Janem Křtitelem) a teprve pak dostali svatého ducha. (Jan 1:26–36) A stejné to bylo i v případě 3 000 nových učedníků, kteří byli také nejprve pokřtěni ve vodě a až potom získali svatého ducha.

Co se z událostí, které se odehrály o Letnicích roku 33 n. l., učíme o znovuzrození? Jak by mělo probíhat dnes? Mělo by to být stejným způsobem jako v případě Ježíšových apoštolů a prvních učedníků. Nejprve člověk činí pokání ze svých hříchů, opouští špatný způsob života, zasvětí svůj život Jehovovi, aby ho uctíval a sloužil mu, a toto zasvěcení dá veřejně najevo křtem ve vodě. Pokud je takový jednotlivec Bohem vybrán, aby sloužil jako král v jeho Království, je po křtu pomazán svatým duchem. První fáze tohoto procesu (křest ve vodě) je rozhodnutím jednotlivce. O druhé fázi (o křtu duchem) rozhoduje Bůh. Člověk je znovuzrozen tehdy, když podstoupí oba tyto křty.

Proč ale Ježíš v rozhovoru s Nikodémem mluvil o ‚narození z vody a ducha‘? Zdůraznil tím, že ti, kdo jsou pokřtěni vodou a duchem, prodělají pozoruhodnou změnu. Příští článek rozebírá tento aspekt znovuzrození podrobněji.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 9]

Jan křtil kajícné Izraelity ve vodě

Znovuzrození — K čemu vede?

PROČ Ježíš použil výraz ‚narodit se z ducha‘, když mluvil o křtu svatým duchem? (Jan 3:5) Slova „narození“ nebo „zrození“ v přeneseném smyslu znamenají „začátek“. Příkladem toho může být výraz „zrození národa“. Pojmy „nové zrození“ nebo „znovuzrození“ tedy naznačují, že se jedná o „nový začátek“. Když tedy Bible používá obrazná vyjádření „narození“ a „nové zrození“, zdůrazňuje tím, že ve vztahu mezi Bohem a těmi, kdo jsou pokřtěni svatým duchem, nastává nový začátek, zásadní změna. Jak tato změna probíhá a co je jejím výsledkem?

Když apoštol Pavel vysvětloval, jak Bůh mění postavení těch, kdo mají vládnout v nebi, použil situaci z rodinného života. Napsal tehdejším křesťanům, že obdrží „přijetí za syny“ neboli budou adoptováni a že díky tomu s nimi Bůh bude moci jednat „jako se syny“. (Galaťanům 4:5; Hebrejcům 12:7) Abychom si ukázali, jak nám pojem „přijetí za syny“ pomáhá pochopit, k jaké změně dojde, když je někdo pokřtěn svatým duchem, vraťme se ještě jednou ke znázornění s mužem, který chce koupit pozemek v cizí zemi.

„Přijetí za syny“

Muž z našeho znázornění si nemůže koupit pozemek v cizí zemi, protože není jejím občanem. Jeho postavení se však jednoho dne zásadně změní. Státní autority mu občanství udělí. Co to pro něj znamená? Má nyní stejná práva jako ostatní občané té země, včetně práva na zakoupení pozemku. Jakožto občan má nyní úplně nové možnosti.

Tento příklad ukazuje, k jaké významné změně dochází v postavení lidí, kteří se narodili znovu. Uvažujme o několika podobnostech. Cizinec z našeho znázornění si může koupit pozemek pouze za předpokladu, že splní zákonný požadavek, totiž že bude mít státní občanství dané země. To si však nemůže zajistit sám. Musí mu ho udělit příslušná státní autorita. Podobné je to v případě lidí, kteří budou vládnout v Božím Království neboli nebeské vládě. Podíl na této vládě je také podmíněn určitým požadavkem — musejí se ‚narodit znovu‘. Tento požadavek však nemohou splnit sami, protože nové zrození uděluje Bůh.

Díky čemu se cizincovo postavení změnilo? Díky tomu, že proběhlo příslušné právní řízení, kterým mu bylo občanství uděleno. Toto řízení samozřejmě nezměnilo jeho povahu. I s novým občanstvím zůstal stále stejným člověkem. Poté, co splnil zákonné požadavky, však získal nový status. Byl to pro něj nový začátek. Stal se občanem té země a získal kromě jiného právo na zakoupení pozemku.

Podobně Jehova změnil postavení určité skupiny nedokonalých lidí tím, že je zákonným postupem adoptoval jako své děti. Apoštol Pavel, který k této skupině patřil, napsal: „Obdrželi jste ducha přijetí za syny, a tímto duchem voláme: ‚Abba, Otče!‘ Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti.“ (Římanům 8:15, 16) Díky adopci se tito křesťané stali součástí Boží rodiny, neboli „Božími dětmi“, podobně jako se muž z našeho znázornění stal občanem dané země. (1. Jana 3:1; 2. Korinťanům 6:18)

Tím, že Bůh některé lidi adoptoval, se samozřejmě nezměnila jejich povaha. Zůstávají i nadále nedokonalí. (1. Jana 1:8) Jak ale Pavel dále vysvětlil, když splnili zákonné požadavky pro adopci, získali nový status. Současně Bůh těmto adoptivním synům vložil do srdce pevné přesvědčení, že budou žít s Kristem v nebi. (1. Jana 3:2) Toto neomylné přesvědčení vyvolané Božím duchem úplně změnilo jejich náhled na život. (2. Korinťanům 1:21, 22) Je to pro ně jako nový začátek, jako znovuzrození.

O Božích adoptivních synech Bible říká že „budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním kralovat těch tisíc let“. (Zjevení 20:6) Společně s Kristem budou vládnout jako králové v Božím Království neboli nebeské vládě. Svým spoluvěřícím apoštol Petr napsal, že mají obdržet ‚neporušitelné a neposkvrněné a nevadnoucí dědictví‘, které je pro ně „vyhrazeno v nebesích“. (1. Petra 1:3, 4) Takové dědictví je skutečně cenné.

Mluvíme-li o nebeské vládě, vzniká však otázka: Jestliže ti, kdo se narodili znovu, budou kralovat v nebi, komu budou vládnout? Tuto otázku si rozebereme v následujícím článku.

[Obrázek na straně 10]

Co řekl Pavel o přijetí za syny?