‚Hledej pokoj a usiluj o něj‘

1. a) Jak můžeme v tomto násilném světě ‚hledat pokoj a usilovat o něj‘? b) Proč bychom měli v obtížných situacích upřímně a snažně prosit Jehovu?

JAK se můžeme řídit výše uvedenou radou apoštola Petra, když jsme obklopeni světem násilí? Petr odpovídá a říká nám, abychom se ‚odvrátili od toho, co je špatné, a činili dobro‘. Proto musíme vynaložit upřímné úsilí, abychom vešli do pokojného vztahu k Jehovovi Bohu na základě víry v oběť Ježíše Krista. Potom usilujeme o pokoj tím, že se přísně držíme měřítek, která Bůh určuje ve svém Slově. „Jehovovy oči jsou totiž obráceny ke spravedlivým a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě, ale Jehovův obličej je proti těm, kteří činí špatné věci.“ (1. Petra 3:11, 12) Když se ničemní lidé snaží způsobit nám něco špatného, můžeme se upřímně a snažně modlit k Jehovovi. Můžeme jej hlasitě volat jménem a prosit o pomoc, například když stojí před námi násilník nebo jiný zločinec. — Srovnej s 5. Mojžíšovou 22:25–27.

2. Jakou důvěru můžeme mít podobně jako David, setkáme-li se s násilím?

² V situacích, při nichž jde o násilí, byla naprostá důvěra v Jehovu často klíčem k přežití. Opětovně bylo pro svědka Jehovova požehnáním, jestliže se přidržoval důvěry, kterou vyjádřil David v modlitbě v Žalmu 18:46, 48 (18:47, 49, „KB“): „Jehova žije, a požehnaná buď má Skála, a ať je Bůh mé záchrany vyvýšen. Opatřuje mi únik před mými hněvivými nepřáteli; pozvedneš mne nad ty, kteří povstávají proti mně, osvobodíš mne od násilníka.“ Ty milióny svědků Jehovových, kteří dnes v pevné víře hledí vstříc splnění Božího slibu, že „spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy“, mají také jistotu, že „záchrana spravedlivých je od Jehovy; on je jejich pevností v čase tísně“. — Žalm 37:29, 39.

3. a) Co nám ukazuje 5. Mojžíšova 32:10 a Daniel 3:19–27? b) Co je naznačeno způsobem, jak byla zachráněna Raab a také jeden novodobý průkopník?

³ Ať v tomto násilnickém světě vyvstanou jakékoli situace, Jehova je schopen ‚střežit svůj lid jako zřítelnici svého oka‘. (5. Mojž. 32:10; Dan. 3:19–27) Je dokonce schopen, je-li to jeho vůle, zachránit své vlastní i v takové hrůze, jako je nukleární zkáza. O tom svědčí zkušenost, kterou 6. srpna 1945 zažil jeden Jehovův věrný služebník, který byl pronásledován a vězněn v Hirošimě v Japonsku. Onoho rána došlo k nějaké změně v obvyklém časovém rozvrhu a on se ocitl na takovém místě, že při výbuchu atomové bomby vyvázl bez nehody.a Velká část vězení byla srovnána se zemí, ale podobně jako Raab přežila ohnivé zničení Jericha, přežil Kacuo Miura zničení Hirošimy. (Jozue 6:23, 24) Vyjádřil se, že byl vděčný Jehovovi, že byl ‚atomovou bombou vyproštěn z vězení‘, a zbývající léta svého života strávil v průkopnické službě. (Srovnej Žalm 116:15.) Nic není příliš podivuhodné pro našeho svrchovaného Pána, ‚pravého Boha, velikého, mocného, jehož jméno je Jehova vojsk‘. — Jer. 32:17–19.

DRŽ SE PEVNĚ JEHOVOVY ORGANIZACE

4. Jak popisuje 60. kapitola Izaiášova dnešní poměry Boží organizace?

⁴ Máme-li čelit dnešní násilné době, potřebujeme něžné vedení Jehovovy mateřské organizace. Od roku 1938 se mezi Božím lidem zlepšují teokratické poměry, jak to Jehova předpověděl: „Jmenuji ti za dozorce pokoj, a spravedlnost, která ti bude přidělovat úkoly. V tvé zemi již nebude slyšet násilí, v tvých hranicích plenění nebo zhroucení. A jistě nazveš své vlastní zdi Záchrana a své brány Chvála.“ Pokoj a láska ke spravedlnosti, jež nyní charakterizují Jehovovu organizaci po celém světě, přispěly velmi k tomu, že se „maličký“ v počtu několika tisíc zvěstovatelů království před 64 lety stal „mocným národem“ v počtu 2 477 000, kteří postupují kupředu ve 205 zemích na světě. Zprávy ukazují, že ‚Jehova to uspíší, až pro to přijde čas‘, když se blížíme „konci“. — Iz. 60:17, 18, 22; Mat. 24:14.

5. Co podle Žalmů zachovává Jehovův lid silným tváří v tvář násilí?

⁵ Toto rozšiřování se velkou měrou dělo i tváří v tvář násilí, jaké prožívali například svědkové Jehovovi v Hitlerových koncentračních táborech a za války při útocích lůzy ve Spojených státech. Násilí se stupňuje na mnoha místech na zemi. V posledních letech bylo jen v málo zemích, jestli vůbec někde, víc násilí než v Libanonu. Ale naši tamější bratři jsou silní. Co je udržovalo při síle? Bezvýhradná důvěra v Jehovu a rozhodnutí stále pěstovat společenství při shromážděních a ostatní křesťanské činnosti. — Žalm 73:28; 149:1.

6. Jak bychom se měli dívat na pravidelnou účast na shromážděních a proč?

⁶ Z toho by nám mělo být jasné, že v násilných dobách se nikdy nesmíme přestat shromažďovat. (Žid. 10:24, 25) Jestliže je to tak důležité k tomu, abychom se posilovali proti násilí satanova světa, je to nutné také k tomu, abychom získali sílu a mohli odolávat daleko lstivějším ďáblovým úskokům. Pravidelná účast na shromáždění pro nás znamená život!

7. a) Jak se satan snaží zničit Boží lid? b) Jakým zvláštním způsobem satan vybičovává ducha násilí a nemravnosti? c) Jak můžeme hledat pokoj a jaký cíl přitom máme sledovat?

⁷ V těchto hrozných dobách se satan snaží zničit Boží lid tím, že by chtěl dokázat, aby ‚milovali sami sebe, milovali peníze [a třpytné hmotné věci, které za ně lze koupit], . . . aby byli milovníky rozkoší spíše než milovníky Boha‘. Právě tyto věci by nás mohly odvést od pravidelného společenství s Božím lidem. (2. Tim. 3:1, 2, 4) Místo abychom do sebe vstřebávali satanova ducha násilí a nemravnosti, který je oslavován některými televizními programy, některými videohrami a podobnými věcmi, je důležité, abychom osobním studiem, uvažováním a při shromážděních stále přijímali a uplatňovali přesné poznání, které „znamená věčný život“! — Jan 17:3; Fil. 1:9–11; Kol. 1:9–11.

KDE JE NAŠE OCHRANA?

8. a) Jak reagují mnozí světští lidé na tyto násilné doby? b) Ukaž na příkladech, že jejich jednání je nemoudré.

⁸ Násilí vnáší strach do srdce lidí ve velkých městech na zemi. Podle nedávného Gallupova průzkumu veřejného mínění se 45 procent Američanů bojí vycházet sami večer do vzdálenosti i jedné míle od svého domova. Mnozí nosí střelné zbraně. Je to však směr, kterým by se měli dát svědkové Jehovovi — aby možnému násilí čelili tím, že by se připravovali uplatnit násilí? Došlo k mnoha neštěstím, při nichž bylo použito „zbraní k sebeobraně“ — přičemž i malé děti dokonce zabily jiné malé děti —, a to by nás mělo přimět k zamyšlení a k úvaze nad touto situací. Je dobře známo, že profesionální střelec, jakmile vidí jinou střelnou zbraň, vystřelí — vystřelí, aby zabil. Jakou vyhlídku tedy má amatér, který jen nosí střelnou zbraň!

9. Kde a jak najdou křesťané ochranu?

⁹ Křesťan nezíská ochranu tím, že by vlastnil střelné zbraně, ale tím, že „hledá pokoj a usiluje o něj“. (1. Petra 3:11) Důvěřuj v Jehovu. Stojí-li před tebou zločinec, dej najevo, že jsi jeden ze svědků Jehovových. Neodporuj tomu, kdo ti hrozí násilím; dej mu hmotné věci, které chce. Tvůj život je daleko cennější než tyto věci. Když tě zažene do slepé uličky a hrozí ti, volej Jehovu a pros jej o pomoc. Vzpomeň si: „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je chráněn.“ — Přísl. 18:10.

10. a) Co nám naznačují zprávy v 8. kapitole Ezdrášově a ve 2. Korinťanům v kapitole 11 ohledně sebeobrany? b) Co nám říkají zprávy z Afriky a z Irska o tom, jak je pošetilé nosit střelné zbraně?

¹⁰ Nebylo by však v některých situacích výhodnější, kdyby svědkové Jehovovi měli při sobě střelné zbraně k sebeobraně, například když cestují nebezpečným povstaleckým územím? Jednoznačná odpověď zní Ne. (Srovnej Ezdráše 8:21–23, 31; 2. Korinťanům 11:23–27.) Všimni si například našich cestujících dozorců v jedné africké zemi. V posledních letech museli tito bratři často procházet válečnými zónami, kde sloužili sborům. Často byli zastavováni partyzány nebo bezpečnostními silami. Kdyby u nich byly nalezeny střelné zbraně, bylo by je to stálo život. Jakmile se ukázalo, že to jsou svědkové Jehovovi a nemají žádné zbraně k násilnému použití, mohli až na několik výjimek projít na místo svého určení. Totéž platí pro rozbouřené Severní Irsko, kde se říká, že „smrt patří do krajiny“. Neutralita svědků Jehovových je dobře známá, a jako milovníci pokoje nacházejí ochranu jak v oblastech katolických, tak i v protestantských.

11. a) Co nám ukazuje, že by se křesťané neměli vyzbrojovat smrtícími zbraněmi? b) Kam bychom měli podle Písma vkládat svou důvěru?

¹¹ Z Písma i z dnešních zkušeností svědků Jehovových jasně vyplývá, že není radno, aby jednotlivý křesťan měl u sebe nebo ve svém majetku doma nebo někde jinde nějakou střelnou zbraň nebo jinou smrtící zbraň k použití proti lidem, kteří by na něj zaútočili nebo jej ohrožovali. (Iz. 2:4; 1. Petra 3:11) Kdo se připravuje na násilí, k násilí vybízí. Křesťan by měl naopak v první řadě důvěřovat v Jehovu, svého Boha. — Žalm 18:48; 18:49, „KB“; 140:1, 4; 140:2, 5, „KB“; Přísl. 3:5–7.

12. a) Proč mohou křesťané podle Písma vyžadovat policejní ochranu? b) Měl by vůbec křesťan v nějakém případě nutnosti použít střelné zbraně nebo vzít zákon do vlastních rukou?

¹² V souladu s Římanům 13:1, 4 snad „nadřazené autority“ ustanoví nějaké instituce k zachování pokoje, například policii, která je úředně vyzbrojena, aby chránila občany a majetek. Takové uspořádání je Bohem připuštěno a je popsáno jako „Boží služebnice, mstitelka, aby projevila zlobu nad tím, kdo dělá, co je špatné“. Proto by bylo v pořádku, kdyby křesťan požádal takovou instituci o ochranu a ochranu od ní dostal. Ale i kdyby považoval za nutné bránit sám sebe nebo své milované vším, co má po ruce, neměl by použít střelné zbraně. Neměl by vzít zákon do vlastních rukou. V mnoha zemích je nezákonné dokonce mít ve vlastnictví střelné zbraně pro sebeobranu. — Mat. 22:21; 2. Mojž. 22:2.

13. Proč by neměl křesťan používat k sebeobraně bojových zápasů?

¹³ Nemohl by však křesťan pro svou sebeobranu získat výcvik v zápasu, například v čínském kung fu? Povšimněme si, že tento nejnebezpečnější druh orientálních zápasů vznikl před více než 1 400 lety u zen–buddhistických mnichů v klášteře Šaolin na svazích Songšanu, jedné z čínských svatých hor. Z tohoto náboženského zdroje pochází také japonský bojový zápas — bušidó, což doslovně znamená „způsob válečníka“. Mnozí odborníci v zápasech džudo, kendo a karate až dosud čerpají inspiraci z náboženské meditace. Cílem karate je ochromit oběť, což může vést k vážnému úrazu nebo ke smrti. Ti, kteří důvěřují v Jehovu, se jistě nebudou uchylovat k různým druhům bojových zápasů, aby se bránili. — Přísl. 3:31.

14, 15. a) Proč může být vhodné, aby křesťan lovil nebo zabíjel zvířata pro potravu? b) Co však by mohlo vést k tomu, že by některý křesťan nebyl způsobilý pro zvláštní přednosti, a proč?

¹⁴ Bylo by vhodné, aby křesťan měl ve vlastnictví střelné zbraně k lovu zvířat pro potravu? Od potopy Bůh dovolil zabíjet zvířata pro potravu, i když krev má být vylita na zem a nesmí se jíst. (1. Mojž. 9:3, 4; 5. Mojž. 12:23–25) Pokud to místní zákon dovoluje, někteří svědkové mají zbraně pro ochranu před divokými zvířaty nebo aby stříleli lovnou zvěř. (Mat. 22:21) Může to pro ně být důležitý nebo praktický zdroj potravy. Ale nikdo by si nikdy neměl myslet, že by Jehova schválil zabíjení zvířat pro sport, pro vzrušení ze zabíjení — jak to v minulosti i dnes činí „nimrodové“. Protože „duše těla je v krvi“, je v Jehovových očích cenná.b — 3. Mojž. 17:11, 14.

¹⁵ Kdyby byl větší počet svědků ve sboru zneklidněn tím, že někdo loví zvířata jen pro sport, a ne proto, aby tím získal potravu, neměl by takový člověk dostávat zvláštní služební přednosti, protože má špatnou pověst. — 1. Tim. 3:2.

16. Jak mohou starší pomoci, ale co se může nakonec stát tomu, kdo se neřídí výše uvedenou biblickou radou v 9. až 15. odstavci?

¹⁶ Podobná situace vznikne, jestliže některý svědek Jehovův trvá na tom, že bude nosit nebo mít střelné zbraně na obranu proti lidem, nebo se bude cvičit v bojovém zápasu. Duchovně starší by měli podniknout bezprostřední kroky, aby mu poradili a pomohli mu situaci napravit. (Mich. 4:3) Každý, kdo tedy trvá na tom, že bude nosit osobní zbraně nebo se jinak vybavuje, aby se stal „rváčem“, přestane být způsobilý pro zvláštní přednosti ve sboru. — 1. Tim. 3:2, 3.

POUŽÍVÁNÍ ZBRANÍ V CIVILNÍM ZAMĚSTNÁNÍ

17. Proč se většina svědků vyvaruje zaměstnání, při nichž je třeba znát bojové zápasy nebo nosit střelné zbraně?

¹⁷ Má-li někdo zaměstnání, k němuž patří nošení zbraně, jíž by mělo být užito proti jiným lidem, nebo požaduje-li se, aby se cvičil v bojovém zápasu, jako je džudo a karate, co by měl dělat? Při svém osobním rozhodování musí pamatovat na to, že následovník Ježíšův má usilovat o pokoj. (Řím. 12:17, 18) Vzhledem k tomu, co je řečeno u Izaiáše 2:4, se většina svědků Jehovových takového zaměstnání vyvaruje. I kdyby účelem takového zaměstnání měla být ochrana veřejnosti (nebo majetku) v souladu s Římanům 13:4, ukazují zkušenosti stálé nebezpečí, že si člověk může přivodit vinu krve, protože zbraní může být někdo připraven o život, a ten, kdo to způsobil, si poškodí svědomí a může se dostat i do nebezpečí úrazu nebo smrti odvetou. (Žalm 51:14; 51:16, „KB“; srovnej 4. Mojž. 35:11, 12, 22–25.) Jistě je nejlépe vyvarovat se takového nebezpečí tím, že si vybereme zaměstnání, kde takové nebezpečí nevzniká.

18. a) Jak by se měl názor zralého křesťana lišit od názoru světa? b) Jak by se měl chtít přizpůsobit, aby si zachoval čisté svědomí?

¹⁸ V těchto „posledních dnech“ se od mnoha zaměstnanců vyžaduje, aby nosili střelnou zbraň. Pro strážce v bankách, strážce bezpečnosti, pro hlídače a policisty je to možná dokonce i podmínkou, aby vůbec mohli toto zaměstnání zastávat. Ale jak si má počínat křesťan, který je povinen ‚starat se o ty, kteří jsou jeho vlastní‘? (1. Tim. 5:8) Jeho názor školený Biblí se bude lišit od názorů světských lidí, kterým nic nebrání nosit takové zbraně a použít je, kdykoli to v nějaké nebezpečné situaci uznají za vhodné. (Ef. 5:15–17) Křesťan se bude chtít vyvarovat viny krve a bude pamatovat na Jehovův názor o svatosti krve. (1. Mojž. 9:6; Žalm 55:23; 55:24, „KB“) Zralý křesťan se bude snažit najít zaměstnání, v němž nemusí nosit zbraň.c Někteří svědkové mluvili se svými zaměstnavateli a podařilo se jim získat jinou práci, při níž není třeba nosit zbraň.

19. Pro které přednosti by mohl být některý bratr nezpůsobilý, dokud neučiní potřebnou změnu? (2. Korinťanům 13:11)

¹⁹ Svět je stále násilnější, a proto již nemůžeme považovat za příkladného takového bratra, který zůstává v zaměstnání vyžadujícím nošení zbraně. Dostane lhůtu šesti měsíců, aby učinil změnu. Jestliže změnu neučiní, nebude moci mít zvláštní přednosti ve službě a odpovědnost ve sboru. — 1. Tim. 3:2; Tit. 1:5, 6.

VŠICHNI USILUJME O POKOJ

20. a) Proč je doporučována cesta pokoje? b) Jaký výsledek to přinese těm, kteří zachovávají ryzost, i když se mohou dostat do těžkých zkoušek, a dokonce může dojít i ke smrti? c) V koho důvěřuješ ty?

²⁰ Svědkové Jehovovi jdou cestou pokoje a již mnohokrát při tom zažili ochranu — tělesně, morálně i duchovně! Je jasné, že musíme jít touto biblickou cestou. V několika případech byly mezi věrnými křesťany oběti, ale jejich nebojácnost až do smrti pro ně bude znamenat brzké vzkříšení. (Žid. 11:36–40; Zjev. 2:10) Někdy Jehova dovoluje satanovi, aby způsobil jeho lidu těžké zkoušky, například v případě Jobově, ale pro tohoto muže, který zachoval ryzost, byl konečný výsledek šťastný. (Job 1:18, 19; 42:12–15) Ale ať již v těchto násilných dobách přijde cokoli, nikdy nás to nesmí zviklat v naší ryzosti. Důvěřujme v Boha. „Neboť pokud jde o Jehovu, jeho oči přebíhají celou zemi, aby projevil svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu nerozdělené.“ — 2. Par. 16:9.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

• Kam se má obracet s důvěrou křesťan ve všech situacích, kdy hrozí násilí?

• Proč je užitečné držet se pevně Jehovovy organizace a jejích rad?

• Proč je pošetilé nosit střelné zbraně nebo se učit bojovému zápasu pro sebeobranu?

• Jaká rada je poskytnuta křesťanům ohledně zaměstnání, při nichž se má nosit zbraň, a proč?

[Rámeček na straně 12]

Stupňování násilí — Kde skončí?

„Totální nukleární válka mezi Spojenými státy a Sovětským svazem by mohla vést ke smrti . . . asi 80 procent světového obyvatelstva.“ — „The Express“, 29. března 1982, založeno na interview s jedním kalifornským senátorem.

„Připraveni o zdravou soudnost — je nebezpečí, že političtí vůdci — sovětští i američtí . . . budou přesvědčeni, že nukleární válka je myslitelná. Skutečnost je ovšem taková, že jakákoli nukleární válka, v níž by bylo použito větší části nebo veškerého sovětského a amerického jaderného arzenálu, by naprosto zpustošila severní polokouli.“ — Dr. Frank Barnaby, výzkumník v otázkách míru, 26. prosince 1982.

„Jestliže připravenost k válce je předpokladem pro mír, pak nebyl mír určitě nikdy lépe zaručen. Na zemi je nahromaděn milión Hirošim, a to stále ještě nebrání každému ze 4, 2 miliardy obyvatel, aby ročně vydávali 115 liber na výzbroj.“ — Andre Fontaine, „Le Monde“, přetištěno v listu „The Guardian“, 9. ledna 1983.

„Představitel Spojených národů říká, že hrozba nukleární války roste: ‚Je nutné si vybrat mezi novými generacemi zbraní a budoucími generacemi lidstva.‘ “ — „New York Times“, 16. února 1983, citován generální tajemník Javier Pérez de Cuéllar.

„Generace odchází a generace přichází, ale Země zůstává až na neurčitý čas.“ „A již jen maličkou chvíli, a ničemný již nebude; a jistě se pozorně podíváš na jeho místo, a nebude tam. Ale právě mírným bude patřit zem a vskutku budou mít největší potěšení v hojnosti míru.“ — Kaz. 1:4; Žalm 37:10, 11.

[Rámeček na straně 13]

Svědkové Jehovovi snášejí násilné časy v libanonském Tripolisu

„Skutečně prodělali obtížné doby, ale nikdy nezameškali shromáždění. Řekli nám, že jedna skupina 117 osob se shromáždila v domě jednoho bratra, kde měli svůj oblastní sjezd, a když vstoupila poslední sestra, vybuchla raketa přímo přede dveřmi. Během celého shromáždění kolem nich padaly rakety a zdivo jako déšť. Ukazovali nám odřené pouliční svítilny a okolní budovy poseté šrapnely — ale nic nezasáhlo byt, kde byli shromážděni!

Dvě rodiny si jednou kladly otázky, zda se mají pokusit jít na shromáždění, protože se střílelo. Rozhodly se, že půjdou, a jejich životy byly zachráněny, protože když byly na shromáždění, dům jedné z těchto rodin byl vybombardován a úplně zničen a druhý dům byl poset šrapnely tak, že by byl nikdo nepřežil.

Jedna rodina svědků žila v oblasti, kde převládali přívrženci levého křídla. Pronikli tam přívrženci pravého křídla a rodina měla být vyvedena a popravena. Doslechl se však o tom jeden příbuzný, který nebyl v pravdě a byl ve straně. Dostal se k nim dříve, než přišla popravčí četa. Vzal je do ústředí strany, kde vysvětlili všechno o neutralitě svědků, vydali dobré svědectví a byli propuštěni. Takový příběh se opakoval mnohokrát.“ — Podle zprávy jednoho návštěvníka.