Píseň 134
Vidíš sám sebe v ráji?
1. Jen pohleď sám, jak ty i já,
jak každý z nás místo své v ráji má.
Co srdce tvé pak pocítí,
až pochopíš, v míru žít že smíš?
Nic zlého víc ti nehrozí,
vždyť vládne nám Boží Království.
Hleď, nádherně zem začíná znovu kvést.
Tak pěj, chvála znít Bohu má teď v písni tvé:
(REFRÉN)
„Jsi náš mocný Bůh, jsi Tvůrcem všech krás!
Teď vděčností srdce nám přetéká.
Kéž Jehovo, vždy v písni náš dík přijímáš
a též slávu, čest, kterou rád ti tvůj lid vzdá.“
2. Tak pohleď dál, jak ty i já,
jak každý z nás v ráji svůj podíl má.
A nespatříš zde zrakem svým
již ani trápení svého stín.
Dal sliby Bůh tak překrásné,
je splnil nám všechny v lásce své.
Žít dá znovu všem, co teď spí v smrti zlé.
Ti hlas připojí k nám pak v písni oslavné:
(REFRÉN)
„Jsi náš mocný Bůh, jsi Tvůrcem všech krás!
Teď vděčností srdce nám přetéká.
Kéž Jehovo, vždy v písni náš dík přijímáš
a též slávu, čest, kterou rád ti tvůj lid vzdá.“
(Viz také Žalm 37:10, 11; Iz. 65:17; Jan 5:28; 2. Petra 3:13.)