Mládež a dovolená
1 Všichni mladí, kteří jsou spojeni se svědky Jehovovými, si jistě přejí, aby jejich dovolená byla dobou duchovního osvěžení. To se však nestane samo od sebe, musíme učinit včas rozumná opatření.
2 Když mladiství tráví dovolenou ve společenství svých křesťanských rodičů, bývá to pro ně ochranou, neboť rodiče jim obvykle poskytují potřebnou kázeň. (Žid. 12:9–11) Mnozí mladí se ovšem domnívají, že nejlepší je strávit prázdniny především se svými vrstevníky. Takové přání není špatné. (Srovnej Zachariáše 8:5.) Má ovšem svá úskalí, neboť „pošetilost je svázána se srdcem chlapce“. (Přísl. 22:15) Uvažujme proto o dvou bodech, které přispívají k úspěšnému průběhu takové dovolené: 1. Kdo ponese osobní odpovědnost za průběh? 2. Řekli by pozorovatelé, že toto společenství v žádném ohledu nenapodobuje nevhodné světské způsoby?
3 Osobní odpovědnost za průběh setkání znamená odpovědnost za jeho náplň a za jeho řízení. Je odpovědný bratr vyrovnaný a zkušený, nebo jen ochotný? Je schopen udržet kázeň, nadchne-li se většina pro nerozumný nápad? Uvědomuje si, že bude potřeba více rozvážných a zralých zvěstovatelů, má-li se pomáhat nezkušeným a novým? Ví, že přítomnost osob aspoň o generaci starších může blahodárně působit na celé společenství? Dbá vždy na závažnost osobního příkladu, jestliže je služebním pomocníkem nebo dokonce starším? Když vede teokratický program, má takovou autoritu, aby všichni přistupovali k věci důstojně, anebo situaci nezvládne, takže duchovní pokrm slouží pouhému zdání dobrých mravů?
4 Důležitý je i druhý bod: Co si budou myslet nezaujatí pozorovatelé, vidí-li skupinu mladých? Jak na ně zapůsobí jejich celkový zevnějšek, způsob mluvy a míra hlučnosti? ‚Děje se všechno slušně a uspořádaně‘? (1. Kor. 14:40) Nebo zde jsou vidět situace, z nichž snadno pramení problémy?
5 Někteří dospívající hoši a děvčata projevili například zájem o putovní dovolenou, při níž by přes den strávili určitý čas v kazatelské službě. Večer pak chtěli společně tábořit a v noci zůstat venku v lesích. V tomto druhu společenství je značné nebezpečí. Duchovně slabší jedinci mohou projevit nevhodné sklony, aniž tomu odpovědný bratr může včas zabránit. Navíc zlí lidé z okolí mohou chlapce a hlavně dívky obtěžovat. I kdyby k žádným těžkostem nedošlo, ochota podstoupit zbytečná rizika vyvolává pochybnost o mladé společnosti. Proto by zde měly být alespoň dospělé osoby, které by zamezily jakémukoli nekřesťanskému chování a zaručily i přiměřenou osobní ochranu. ‚Ať nikdo nepohlíží svrchu na naše mladé‘! — 1. Tim. 4:12.
6 Povinností starších není zajišťovat mládeži ve sboru příkladnou dovolenou. Pozorují-li však někde „pošetilost“ nebo světské sklony, měli by se o to vážně zajímat. Mohou mladým poradit nebo jim jinak pomoci, aby jejich dovolená byla skutečným duchovním osvěžením. — Přísl. 22:3.