Zůstaňme pevní ve víře!
Vrcholné myšlenky z 1. Petra
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI čelí různým zkouškám své víry. V některých zemích se jejich dílo, při němž se káže o Království, vykonává navzdory velkému pronásledování. Za těmito i jinými snahami o zničení jejich vztahu k Bohu stojí satan ďábel. Nebude však mít úspěch, protože Jehova své služebníky upevňuje, ano, činí je pevnými ve víře.
Apoštol Petr měl přednost ‚posilovat své bratry‘, kteří byli ‚zarmucováni rozmanitými zkouškami‘. (Lukáš 22:32; 1. Petra 1:6, 7) Činil to ve svém prvním dopise, který byl napsán asi v letech 62–64 n. l. z Babylóna. Petr v něm poskytl židovským i pohanským křesťanům rady, potěšoval je, povzbuzoval je a pomáhal jim odolávat satanovým útokům a zůstat „pevní ve víře“. (1. Petra 1:1, 2; 5:8, 9) Nyní, kdy má ďábel krátký čas a jeho útoky jsou tak zlomyslné, může mít Jehovův lid jistě užitek z Petrových inspirovaných slov.
Chování založené na bohulibých zásadách
Bez ohledu na to, zda máme naději nebeskou nebo pozemskou, měla by nám pomáhat, abychom vytrvávali ve zkouškách a jednali způsobem, který se líbí Bohu. (1:1–2:12) Naděje na nebeské dědictví vede pomazané k tomu, že se radují ve zkouškách, což ve skutečnosti tříbí jejich víru. Tvoří duchovní dům založený na Kristu jako na základu, a přinášejí tak duchovní oběti přijatelné Bohu a chovají se znamenitým způsobem, který mu přináší slávu.
Ve svém jednání se všemi ostatními lidmi bychom se měli řídit bohulibými zásadami. (2:13–3:12) Petr ukázal, že bychom se měli podřizovat lidským panovníkům. Domácí služebníci by se měli podřizovat svým pánům a manželky svým manželům. Zbožné chování křesťanské manželky může získat jejího nevěřícího manžela pro pravou víru. Věřící manžel by měl své manželce ‚prokazovat čest jako slabší nádobě‘. Všichni křesťané by měli projevovat soucit, měli by mít bratrskou náklonnost, činit dobro a usilovat o pokoj.
Vytrvalost přináší požehnání
Věrná vytrvalost ve zkouškách přinese pravým křesťanům požehnání. (3:13–4:19) Jestliže trpíme pro spravedlnost, měli bychom být šťastní. A kromě toho bychom již neměli žít podle tělesných žádostí, protože Kristus trpěl v těle, aby nás přivedl k Bohu. Vytrváme-li věrně ve zkouškách, budeme se při Ježíšově zjevení společně velmi radovat. Jestliže jsme haněni pro Kristovo jméno nebo jako jeho učedníci, mělo by nás to obšťastňovat, protože to dokazuje, že máme Jehovova ducha. Když tedy trpíme v souladu s Boží vůlí, svěřujme se mu a dále čiňme dobro.
Jako křesťané musíme věrně plnit své povinnosti a musíme se pokořit pod Boží mocnou ruku. (5:1–14) Starší musí pást Boží stádo ochotně. Všichni bychom měli uvrhnout svou úzkostlivou starost na Jehovu a uvědomovat si, že o nás skutečně pečuje. Je také nutné, abychom se postavili proti ďáblovi a abychom nikdy nezmalomyslněli, protože naši bratři podstupují tatáž utrpení jako my. Vždy pamatuj na to, že nás Jehova Bůh upevní a že nám umožní, abychom zůstali pevní ve víře.
[Rámeček a obrázek na straně 30]
Jak se zdobí ženy: Petr radil křesťanským ženám: „Vaše zdobení ať není ve vnějším splétání vlasů a v navlékání zlatých ozdob či v nošení svrchního oděvu, ale ať je to skrytý člověk srdce v neporušitelném rouchu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích.“ (1. Petra 3:3, 4) V prvním století n. l. nosily pohanské ženy často pracné účesy, přičemž si splétaly dlouhé vlasy do nápadných tvarů a vkládaly do copů zlaté ozdoby. Pravděpodobně tím mnohé ženy okázale vystavovaly tyto věci — což se pro křesťany nehodí. (1. Timoteovi 2:9, 10) Každé zdobení však není nesprávné. Petr totiž uvádí i „nošení svrchního oděvu“ — což je nepochybně nutnost. Boží služebníci ve starověku také nosili šperky. (1. Mojžíšova 24:53; 2. Mojžíšova 3:22; 2. Samuelova 1:24; Jeremjáš 2:32; Lukáš 15:22) Křesťanská žena však jedná moudře a nenosí nápadné ozdoby ani eroticky působící oblečení a měla by dávat pozor, aby kosmetických prostředků používala vkusně. Hlavní myšlenkou apoštolovy rady je, že by neměla zdůrazňovat zdobení vnější, ale vnitřní. Bude skutečně přitažlivá tehdy, bude-li se oblékat skromně a bude-li mít bohabojnou povahu. — Přísloví 31:30; Micheáš 6:8.
[Podpisek]
Israel Department of Antiquities and Museums; Israel Museum/David Harris