Nová smlouva, uvedená v platnost Ježíšovou krví, je nadřazená smlouvě Zákona. Ti, kteří jsou v nové smlouvě, mají Boží zákony ve svých srdcích a radují se z odpuštění hříchů. (Jeremjáš 31:31–34) Vděčnost za to je podněcuje, aby činili veřejné prohlášení o své naději a aby se shromažďovali se spoluvěřícími. Jinak jsou na tom svévolní hříšníci, pro které již neexistuje žádná oběť za hříchy.

Víra je nezbytně nutná!

Chceme-li mít užitek z nadřazené nové smlouvy, potřebujeme víru. (10:32–12:29) Máme-li obdržet to, co Jehova slíbil, potřebujeme také vytrvalost. Povzbuzením k vytrvalosti je pro nás „velký oblak“ předkřesťanských svědků, který nás obklopuje. Zejména bychom však měli bedlivě uvažovat o Ježíšově bezúhonném způsobu života, když snášel utrpení. Každé utrpení, které nás z Božího připuštění postihne, může být v určitém smyslu považováno za ukázňování, které může přinést pokojné ovoce spravedlnosti. Spolehlivost Jehovových slibů by měla prohlubovat naši touhu přinášet mu svatou službu „se zbožnou bázní a s posvátnou úctou“.

Pavel končí povzbuzením. (13:1–25) Víra by nás měla podněcovat k projevům bratrské lásky, k pohostinnosti, k tomu, abychom pamatovali na trpící spoluvěřící, abychom měli v úctě manželství a byli „spokojeni s tím, co je“. Měli bychom napodobovat víru těch, kteří se ujímají vedení ve sboru, a měli bychom je poslouchat. Musíme se kromě toho vyvarovat odpadlictví, nést potupu, kterou nesl Ježíš, ‚vždy předkládat Bohu oběť chvály‘ a nadále konat dobro. Takové chování také patří mezi nadřazené charakteristické rysy pravého křesťanství.

Do odlehlých míst v Bolívii se přináší světlo

NA sever a na východ od vznosných bolívijských hor se rozprostírají ploché tropické nížiny, porostlé bujnou zelení. Rozdělují je dravé řeky, vinoucí se džunglí i pampou. Jaké to je, kázat dobré poselství o Království v tak odlehlých oblastech?

Představ si, že se plavíš na velké kanoi, vyrobené z vydlabaného kmene stromu a poháněné vzadu motorem. Takový zážitek mělo šest kazatelů plným časem z města Trinidadu, které leží v bolívijském departementu El Beni. Tuto cestu si naplánovali proto, aby mohli kázat v osadách u řeky, kam se ještě předtím „dobré poselství o království“ nedostalo. (Matouš 24:14) Když si jejich plavidlo prořízlo cestu rozlehlou hladinou jiskrné vody, vplulo do úzkého potoka ve směru řeky Mamoré.

Jeden člen této skupiny vypráví: „Už jsme skoro dosáhli Mamoré, když jsme zjistili, že potok je v posledním úseku vyschlý. Vystupovali jsme z lodi a bořili se téměř po pás v bažině. Moje manželka ztratila boty, když se pokoušela vyprostit se. Ale s pomocí kolemjdoucích se nám podařilo vytáhnout těžkou kánoi z bahna na pevnější půdu. Po dvou hodinách dřiny jsme dospěli k Mamoré.

Motor nás pak hladce poháněl proti proudu řeky, lemované vysokými břehy, pokrytými bohatou tropickou vegetací. Velké želvy sklouzávaly za zvuku motoru z plovoucích klád a čas od času se z vody obloukem vynořovali delfíni. Znamením