Proč potřebujeme víru a moudrost
Vrcholné myšlenky z Dopisu Jakuba
JEHOVOVI služebníci potřebují vytrvalost, když jsou ve zkoušce. Musí se také vyhýbat jednání, které by vyvolalo Boží nelibost. Takové myšlenky jsou zdůrazněny v Jakubově dopise, a máme-li v tomto směru činit něco pozitivního, potřebujeme činnou víru a nebeskou moudrost.
Pisatel tohoto dopisu o sobě neříká, že je jedním ze dvou Ježíšových apoštolů, jejichž jméno bylo Jakub, ale označuje se jako ‚otrok Boha a Krista‘. Podobně říká Ježíšův nevlastní bratr Juda, že je „otrok Ježíše Krista, ale bratr Jakubův“. (Jakub 1:1; Juda 1; Matouš 10:2, 3) Ježíšův nevlastní bratr Jakub tedy zřejmě napsal dopis, který nese jeho jméno. — Marek 6:3.
Tento dopis se nezmiňuje o zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. a historik Josephus uvádí, že Jakub byl umučen krátce po smrti římského prokurátora Festa. Tento dopis byl tedy zřejmě napsán před rokem 62 n. l. Byl adresován „dvanácti kmenům“ duchovního izraele; byl totiž určen těm, kteří se drží „víry našeho Pána Ježíše Krista“. — Jakub 1:1; 2:1; Galaťanům 6:16.
Jakub užívá znázornění, která nám mohou pomoci, abychom si jeho radu zapamatovali. Ukazuje například, že člověk, který prosí Boha o moudrost, by neměl pochybovat, „neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna, která je hnána větrem a zmítána sem a tam“. (1:5–8) Měli bychom ovládat svůj jazyk, protože může řídit náš běh, jako kormidlo řídí loď. (3:1, 4) A máme-li obstát ve zkouškách, musíme trpělivě projevovat vytrvalost jako rolník, který čeká na úrodu. — 5:7, 8.
Víra, zkoušky a skutky
Jakub nejdříve ukazuje, že můžeme být jako křesťané štastní i přes zkoušky. (1:1–18) Některé z těchto zkoušek, například nemoci, jsou společné všem lidem, ale křesťané také trpí za to, že jsou otroky Božími a Kristovými. Budeme-li stále prosit ve víře, Jehova nám poskytne moudrost, kterou potřebujeme, abychom vytrvali. Nikdy nás nezkouší zlými věcmi, a můžeme se spolehnout, že nám poskytne to, co je dobré.
Abychom obdrželi pomoc od Boha, musíme ho uctívat prostřednictvím skutků, v nichž se projeví naše víra. (1:19–2:26) To vyžaduje, abychom byli „činiteli slova“, a ne pouze posluchači. Musíme ovládat svůj jazyk, starat se o sirotky a vdovy a zachovávat se bez poskvrny od světa. Kdybychom dávali přednost bohatým a opomíjeli chudé, porušovali bychom „královský zákon“ lásky. Musíme také pamatovat na to, že se víra projevuje skutky, jak to dobře znázorňuje příklad Abraháma a Raab. Ano, ‚víra bez skutků je mrtvá‘.
Nebeská moudrost a modlitba
Učitelé potřebují jak víru, tak i moudrost, aby mohli plnit své povinnosti. (3:1–18) Mají jako učitelé velmi těžkou odpovědnost. Musíme stejně jako oni ovládat svůj jazyk — a k tomu nám pomáhá nebeská moudrost.
Moudrost nám také umožňuje uvědomit si, že bychom poškodili svůj vztah k Bohu, kdybychom se podvolovali světským sklonům. (4:1–5:12) Jestliže jsme bojovali, abychom dosáhli sobeckých cílů, nebo jestliže jsme odsuzovali své bratry, musíme činit pokání. A je opravdu důležité, abychom se vyhýbali přátelství s tímto světem, protože to je duchovní cizoložství. Nikdy nepřehlížejme Boží vůli tím, že bychom sledovali hmotařské plány, a chraňme se před duchem netrpělivosti a před tím, abychom vzdychali jeden proti druhému.
Každý, kdo je duchovně nemocný, by měl vyhledat pomoc starších ve sboru. (5:13–20) Jestliže byly spáchány hříchy, modlitby starších a jejich moudré rady pomohou hříšníkovi, který činí pokání, aby opět získal duchovní zdraví. Ano, „kdo odvrátí hříšníka od jeho mylné cesty, zachrání jeho duši od [duchovní a věčné] smrti“.
[Rámeček na straně 23]
Činitelé slova: Měli bychom být „činiteli slova, a ne pouze posluchači“. (Jakub 1:22–25) Pouhý posluchač „je jako muž, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle“. Zběžně se na sebe podívá a pak odejde „a ihned zapomíná, jakým je člověkem“. Ale ‚činitel slova‘ se bedlivě dívá do Božího dokonalého neboli úplného zákona a přijme všechno, co se vyžaduje od křesťana. ‚Trvá na něm‘ a stále ten zákon zkoumá proto, aby podnikal opatření k nápravě a tak se mu naprosto přizpůsoboval. (Žalm 119:16) V čem se liší „činitel slova“ od muže, který pohlédne do zrcadla a zapomene, co je v něm vidět? Ovšem, činitel uplatní Jehovovo slovo a těší se z Jehovovy přízně. — Žalm 19:7–11; 19:8–12, KB.