Zachovej si víru a dobré svědomí

Vrcholné myšlenky z První Timoteovi

ASI v roce 56 n. l. apoštol Pavel varoval starší v efezském sboru, že mezi nimi povstanou „utlačující vlci“ a „budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky“. (Skutky 20:29, 30) Během několika let se odpadlické učení stalo tak závažnou věcí, že Pavel nabádal Timotea, aby vedl duchovní boj uvnitř sboru, aby zachoval jeho čistotu a pomohl spoluvěřícím zůstat ve víře. To byl důležitý důvod, proč napsal Pavel asi v letech 61–64 n. l. z Makedonie svůj první dopis Timoteovi.

Timoteus dostal pokyny ohledně povinností starších, místa, které Bůh určil ženám, požadavků pro starší a služební pomocníky a jiných záležitostí. Takové pokyny jsou užitečné i dnes.

Povzbuzení k víře

Pavel začal radou o zachování víry a dobrého svědomí. (1:1 až 20) Povzbudil Timotea, aby zůstal v Efezu a „přikázal jistým lidem, aby neučili odlišnou nauku“. Pavel byl vděčný za službu, která mu byla přidělena, a uznal, že jednal v nevědomosti a z nedostatku víry, když stíhal Ježíšovy následovníky. Apoštol pověřil Timotea, aby dále vedl duchovní boj, ‚zachoval víru a dobré svědomí‘ a nestal se podobným těm, kteří „zakusili ztroskotání své víry“.

Rada o uctívání

Potom dal Pavel radu jako ‚učitel národů ve věci víry a pravdy‘. (2:1–15) Za osoby ve vysokém postavení měly být vznášeny modlitby, aby křesťané mohli žít pokojně. Boží vůle je, aby byli lidé všeho druhu zachráněni, a životně důležité učení je, že Kristus „dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“. Pavel ukázal, že by se žena měla zdobit se skromností a že nesmí mít autoritu nad mužem.

Sbor musí být dobře organizovaný. (3:1–16) Proto Pavel ukázal, jaké požadavky musí splňovat dozorci a služební pomocníci. Z toho, co apoštol napsal, mohl Timoteus poznat, jak se má chovat ve sboru, který je ‚sloupem a oporou pravdy‘.

Pavel dal Timoteovi osobní radu, aby mu pomohl chránit se před falešným učením. (4:1–16) V pozdějších dobách odpadnou někteří od víry. Pokud však bude Timoteus neustále dávat pozor na sebe a na své vyučování, ‚zachrání jak sebe, tak ty, kteří mu naslouchají‘.

Timoteus také dostal radu o tom, jak má jednat s jednotlivými osobami, mladými i starými. (5:1–25) Měla být například učiněna potřebná opatření pro starší vdovy, které měly jako křesťanky znamenitou pověst. Mladší vdovy neměly být tlachavé, ale měly se vdát a mít děti. Starší mužové, kteří předsedali znamenitým způsobem, měli být považováni za hodné dvojnásobné cti.

Zbožná oddanost se soběstačností

Pavlův dopis končil radou o zbožné oddanosti. (6:1–21) „Zbožná oddanost spolu se soběstačností“ je prostředkem k velkému zisku, ale rozhodnutí zbohatnout vede do zničení a zkázy. Pavel nabádal Timotea, aby bojoval znamenitý boj víry a aby ‚pevně uchopil věčný život‘. Bohatí, kteří chtěli uchopit skutečný život, ‚neměli vkládat svou naději v nejistá bohatství, ale v Boha‘.

[Rámeček a obrázek na straně 30]

Chráněna rozením dětí: Když Pavel napsal: „Bude chráněna rozením dětí za předpokladu, že zůstanou ve víře a lásce a v posvěcování spolu se zdravou myslí“, nepojednával o záchraně k věčnému životu, ale o správné úloze zbožné ženy. (1. Timoteovi 2:11–15) Rozením dětí, péčí o děti a vedením domácnosti měla být žena „chráněna“, aby se nestala nezaměstnanou tlachalkou a aby se nevměšovala do záležitostí jiných lidí. (1. Timoteovi 5:11–15) Její činnost v domácnosti měla doplňovat její službu Jehovovi. Všichni křesťané měli ovšem dávat pozor na své chování a měli moudře užívat svého času. — Efezanům 5:15, 16.