Otázky čtenářů

● Vím, že potrat je z biblického stanoviska špatný, protože je jím dobrovolně zničen život. Také vím, že oporou toho je text v 2. Mojžíšově 21:22, 23. Ale nedávno jsem četl jeden překlad Bible, kde byl dán těmto veršům jiný význam. Jak skutečně znějí a co znamenají tyto verše?

Překlad nového světa svatých Písem uvádí 2. Mojžíšova 21:22, 23: „Kdyby se snad muži mezi sebou poprali a opravdu zranili těhotnou ženu, a ta by potratila děti, ale nenastala by smrtelná nehoda, má mu být zcela jistě uložena náhrada škody, podle toho, co mu uloží majitel ženy; A má ji dát prostřednictvím soudců. Ale kdyby se stala smrtelná nehoda, potom dáš duši za duši.

V různých jiných překladech jsou tato slova přeložena tak, že někdo může dojít k názoru, že potrat není nic závažného. Například podle Einheitsübersetzung zní text: „Když se muži spolu perou a přitom zasáhnou těhotnou ženu, takže má potrat, aniž vznikne další škoda, pak má pachatel zaplatit pokutu. . . Jestliže vznikla další škoda, pak musí dát život za život.“ Zde by mohl vzniknout dojem, že důležité je jen to, co se stane se ženou, ale ne , co se stane s plodem. Podle takového překladu může někdo dovozovat, že viníkovi má být uložena pouze pokuta, jestliže zranění vede k potratu, ale ženě nepovstane další škoda. Proto potrat není podle toho nutno považovat za něco závažného.a

Tato pojetí jsou snad ovlivněna interpretací, kterou dal těmto veršům židovský dějepisec Flavius Josephus, který žil v prvním století: „Kdo kopne nohou těhotnou ženu, takže potratí, má zaplatit peněžitý trest ‚jak rozhodnou soudcové, protože zmenšil množství [lidu] zničením toho, co bylo v mateřském těle; a má dát také peníze manželovi ženy, kterou kopl; když však ona na ránu zemře, má být i on usmrcen, protože Zákon považuje za spravedlivé, že je život vzat za život.“ Profesor William Whiston, od něhož pochází toto tlumočení Josephových spisů, poukazuje na to, že tento komentář k 2. Mojžíšově 21:22, 23 prozrazuje „výklad farizeů z doby Josepha“. — Židovské starožitnosti, kniha IV, kap. VIII, odst. 33 a pozn. p. č. něm. vyd.

Překladatelé řecké Septuaginty zastupují zase jiné stanovisko. Jejich překlad 2. Mojžíšovy 21:22, 23 zní: „Když se dva muži spolu přou a uhodí těhotnou ženu a její dítě se narodí dokonale vyvinuté [nebo: „a ona ztratí embryo“], má být přinucen zaplatit trest.“ Tím by podle jejich porozumění postačil peněžitý trest, kdyby potracený plod nebyl ještě vyvinut do poznatelné lidské podoby. Ale kdyby byl plod „dokonale vytvořen“ nebo „plně vyvinut“, měl muž, který způsobil potrat, dát život za život. — Viz anglický překlad Septuaginty od sira L. L. Brentona a Charlese Thomsona.

Protože je tolik různých názorů, je jistě rozumné obrátit se k hebrejskému původnímu textu, abychom zjistili, co je v něm řečeno, případně není řečeno.

Text z 2. Mojžíšovy 21:22, 23 patří k části mojžíšovského Zákona, která pojednává o náhradách při zraněních. Jak ukazují následující verše, bylo nejdůležitější zásadou „oko za oko, zub za zub“. Ale co se mělo udělat, jestliže byla zraněna těhotná?

Zranění mohlo mít vlastně různé následky. Ženě mohla být způsobena dočasná nebo dokonce trvalá škoda, aniž na ni zemřela. Zranění však také mohla vést k její smrti. Co se mělo stát s nenarozeným dítětem (nebo nenarozenými dětmi)? Kdyby byla žena ve vysokém stupni těhotenství, mohla rána nebo otřes nervů vyvolat předčasné bolesti. takže došlo k předčasnému porodu. Nebo zranění přivoděné matce mohlo vést k potratu, to jest ke snížení života, který se vyvíjel v mateřském těle. To, co mojžíšovský Zákon říkal o škodě přivoděné těhotné ženě, muselo se zřejmě vztahovat na rozličné možnosti. Jaké je tedy přesné znění toho textu v mojžíšovském Zákoně? Připojujeme doslovný překlad hebrejsko-anglického meziřádkového překladu od dr. G. R. Berryho (čte se zprava doleva:

22

,těhotnou ženu udeří a  ,muži poperou se

být uložena má mu jistě ;poranění není a  ,dítě její odejde a

,pokuta

dát má a  ,ženy muž mu uloží snad jak

23

duši dát máš (a) ,je poranění jestliže A  .soudců u

.duši za

Hebrejské slovo, přeložené v Kralické bibli jako „zhouba“ („škoda“, Heger; : „smrtelný úraz“, Bič), je asón. Podle slovníku od Williama L. Holladaye znamená asón „smrtelná nehoda“. To vysvítá z použití slova asón na třech jiných místech Bible. (1. Mojž. 42:4, 38; 44:29) Tím umožňuje výraz „smrtelná nehoda“, používaný v Překladu nového světa, přesnější porozumění toho, co zde říká mojžíšovský Zákon.

Vzniká však otázka: Na koho se potom vztahuje výraz „smrtelná nehoda“? Vztahuje se na dítě, na matku nebo na oba? Některé překlady text vykládají. Tak např. v Jeruzalémské bibli tyto verše znějí: Když se muži mezi sebou perou a přitom uhodí těhotnou ženu, takže nastoupí potrat, ale ona nezemře, pak má viník zaplatit peněžitý trest. . . Ale jestliže ona zemře, pak platí“ život za život.“ (2. Mojž. 21:22, 23) Tento překlad jasně ukazuje, že jde o smrtelnou nehodu, ale slovo „ona“, vsunuté jako výklad, působí dojmem, že je uložen pouze peněžitý trest, pokud žena jako následek rány má potrat, ale ona sama zůstane na živu. Vyjadřuje to však skutečně hebrejský text?

Nahoře uvedený meziřádkový způsob čtení dokazuje, že v hebrejštině použité slovo „smrtelná náhoda“ není omezeno pouze na matku: V uznávaném komentáři od C. F. Keila a F. Delitzsche je řečeno, že peněžitý trest přichází v úvahu pouze tehdy, když se nepřihodí „žádné poškození [smrtelná nehoda] ani ženě ani nenarozenému dítěti“. Tento komentář poukazuje v poznámce na to, že v hebrejském textu by bylo připojeno slovo lah, „jí [třetí pád od ‚ona‘]“. kdyby se mělo Zákonu rozumět tak, že každá škoda by měla být nahrazena peněžitým trestem, pokud matka zůstane naživu. Pak by verš zněl: „Když se dva muži přou a uhodí těhotnou ženu a potratí dítě a není-li jí způsobena škoda [nenastala by smrtelní nehoda], musí výt zaplacen peněžitý trest.“ Zmínění komentátoři dovozují: „Vztahovat slova pouze na poškození ženy se zdá být nemožné, protože chybí [lah].“

Proto byl peněžitý trest uložen tehdy, když poškození vedlo k předčasnému porodu a ani matka ani dítě nezemřely. Jestliže však rána vedla buď ke smrti matky nebo ke smrti dítěte v podobě potratu, vyžadoval mojžíšovský Zákon „duši za duši“.

Toto pojetí souhlasí s jinými biblickými texty, které ukazují, že Jehova Bůh nepovažuje žijící lidské embryo nebo plod pouze za shluk buněk v mateřském těle. (Žalm 139:13–16) Jehova to potvrzuje svými slovy k proroku Jeremiášovi: „Než jsem tě utvořil v břiše, znal jsem tě, a než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě.“ (Jer. 1:5) Kromě toho souhlasí požadavek „duši za duši“ v případě muže, který zaviní smrt ženy nebo potrat, a tím, že v celé Bibli se učí úcta k životu a usmrcení se odsuzuje. — 1. Mojž. 9:6; 4. Mojž. 35:30, 31; Zjev. 21:8.

V 2. Mojžíšově 21:22, 23 není závažné provinění potratu v žádném případě považováno za něco malicherného. Toto místo spíše ukazuje, že podle mojžíšovského Zákona smrt ženy nebo smrt dítěte, s kterým byla těhotná, musel být usmířen tvrdým trestem, vyžadujícím „duši za duši“.

[Poznámka pod čarou]