Píseň 147
Neselhávající poklady
1. Ó náš Otče nebeský, jak vděční jsme,
že pravdu nám poznat jsi dal.
Tvé Království zvěstovat je předností,
vždyť odstraní ze země žal.
2. Že náš je teď zachránce tvůj drahý Syn,
to nám radost dává i klid.
Tvá láska a moudrost a spravedlnost
vždy v nás vřelý probouzí cit.
3. Hle, přátelství s tebou je požehnáním,
co víc si jen můžeme přát.
My toužíme, Bože, mít tvou laskavost,
ta klid mysli jistě nám dá.
4. Tak máme přec důvody pro vděčnost svou,
je tvé Slovo spolehlivé.
Svou přízeň tak bohatou dáváš teď nám.
To poklady jsou trvalé.