Píseň 135
Jehova, náš příbytek
1. Ty sám jsi byl příbytkem naším,
ó Jah, po celý dlouhý čas
ty sám jsi od věků do věků
a stále stejný zůstáváš.
Nás bídné obracíš v prach zemský,
však zpět jsi cestu ukázal.
Syn tvůj v milosrdenství velkém
nám hříšným naději zas dal.
2. Je dlouhá doba tisíc roků,
jak den se v očích tvých však zdá!
Jak tráva člověk rychle vzkvétá,
však záhy potom uvadá!
Věk náš je sedmdesát roků,
kdo v síle, osmdesát má,
však čím se leta pyšnit mohou,
je trápení a obava.
3. Uč nás, ať své dny rozmnožíme
a můžeme se radovat,
my moudrost v srdci mít vždy chceme
a stále tebe milovat.
Ať příjemnost tvá, Bože věrný,
je stále mezi lidem tvým.
A zdar dej dílu našich rukou,
dej úspěch služebníkům svým.