Měj obětavého ducha!

ROLFAa si v zaměstnání velice vážili. Když se rozhodl, že si najde práci na částečný úvazek, aby se mohl více podílet na křesťanské službě, jeho zaměstnavatel mu ochotně vyšel vstříc. Řadu let se proto mohl Rolf těšit z průkopnické služby. Jednoho dne se však jeho situace v zaměstnání změnila. Rolf se ve své práci tak osvědčil, že mu jeho firma nabídla funkci vedoucího odbytu. S touto prací byl spojen lákavý plat a dobré vyhlídky na další postup. Nebylo však již možné pracovat na zkrácený úvazek.

Rolf musel živit manželku a dvě děti, a více peněz by se jim určitě hodilo. Nabídku však odmítl a ucházel se o jinou práci, která by mu umožňovala plnit povinnosti jak v duchovním, tak i ve finančním ohledu. Zaměstnavatel se jeho rozhodnutí velice podivil. Rolfův nadřízený si uvědomil, že ani nabídkou vyššího platu ničeho nedocílí, a došel k závěru: „Vidím, že vašemu přesvědčení nemohu konkurovat.“

Ano, Rolf měl své přesvědčení. Měl však také jinou vlastnost — obětavého ducha. V dnešním požitkářském světě je takový duch vzácný. Může však vést ke způsobu života, který je prospěšný a přináší uspokojení. Co je obětavý duch? Co všechno s ním souvisí? A co musíme dělat, abychom si jej zachovali?

Biblický požadavek

Obětovat znamená vzdát se nebo se zříci něčeho cenného. Oběť patří k čistému uctívání již od chvíle, kdy první věrný svědek, Abel, obětoval „něco z prvotin svého stáda“ jako oběť Bohu. (1. Mojžíšova 4:4) Po něm přišli mužové víry, jako Noe a Jákob. (1. Mojžíšova 8:20; 31:54) Zvířecí oběti byly také důležitým charakteristickým rysem mojžíšského Zákona. (3. Mojžíšova 1:2–4) Ctitelé, kteří byli pod tímto Zákonem, byli však vybízeni, aby obětovali to nejlepší, co měli. Jako oběť nesměli obětovat žádné vadné zvíře. (3. Mojžíšova 22:19, 20; 5. Mojžíšova 15:21) Když odpadlí Izraelité tento zákon porušovali, Bůh je káral a říkal: „Když předkládáte [k obětování] chromé. . . zvíře, [říkáte] : ‚Není to nic špatného.‘ Přines to, prosím, ke svému místodržiteli. Najde v tobě zalíbení nebo přijme tě laskavě?. . . Mohu v tom mít zalíbení z vaší ruky?“ — Malachiáš 1:8, 13.

Zásada obětování byla přenesena do křesťanského uctívání. Kristus však zaplatil plnou výkupní oběť, a proto již zvířecí oběti nejsou Bohu přijatelné. Co tedy mohou křesťané přijatelně obětovat? V Římanům 12:1 Pavel píše: „Bratři, proto vás tedy snažně prosím při Božím soucitu, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako posvátnou službu se svou silou rozumu.“ To je opravdu úžasná změna! Místo aby křesťané obětovali mrtvá těla zvířat, měli přinášet jako živou oběť sami sebe — svou energii, svůj majetek a své schopnosti. A stejně jako v Izraeli, Jehova nepřijímá „chromé“ neboli polovičaté oběti. Vyžaduje od svých ctitelů, aby mu dávali to nejlepší, co mají, aby mu sloužili svým celým srdcem, svou celou duší, myslí a silou. — Marek 12:30.

Obětavý duch tedy znamená daleko více než se jen z povinnosti podřizovat rozvrhu shromáždění a činnosti v křesťanské službě. Znamená to rozhodnutí konat Boží vůli za každou cenu. Znamená to ochotně snášet těžkosti a nepodhodlí. „Jestliže chce někdo jít za mnou,“ řekl Ježíš, „ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24) Křesťan neučiní předmětem svého hlavního zájmu osobní ambice a hmotné cíle. V životě se soustřeďuje na to, aby nejprve hledal Boží království a Jeho spravedlnost. (Matouš 6:33) Je-li to nutné, je připraven ‚zvednout svůj mučednický kůl‘, a vytrpět pronásledování, pohanu a dokonce i smrt!

Požehnané výsledky obětavosti

Tváří v tvář takovým reálným možnostem si můžeme přirozeně položit otázku, zda se obětavost vyplatí. Ti, kteří milují Jehovu Boha a přejí si být svědky toho, že bude jeho jménu vzdávána čest, jsou o tom přesvědčeni. (Matouš 22:37) Zamysleme se nad dokonalým příkladem, který dal Ježíš Kristus. Předtím, než přišel na zem, těšil se jako duchovní tvor vznešenému postavení v nebi. Ale jak řekl svým učedníkům, nehledal ‚svou vlastní vůli, ale vůli toho, který jej poslal‘. (Jan 5:30) Ochotně se tedy „zřekl. . . sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to: Když se nalézal ve stavu coby člověk, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu.“ — Filipanům 2:7, 8.

Prokázalo se, že takové oběti nebyly zbytečné. Ježíš byl ochoten ‚vzdát se své duše ve prospěch svých přátel‘, a proto mohl zaplatit výkupní cenu a umožnit tak nedokonalým lidem, aby buď získali nesmrtelnost v nebesích, nebo věčný život na zemi. (Jan 3:16; 15:13; 1. Jana 2:2) Dokonale zachoval ryzost, a tím přinesl velkou chválu Jehovovu jménu. (Přísloví 27:11) Není divu, že mu Jehova za jeho obětavost požehnal! „Bůh [ho] vyvýšil do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem.“ — Filipanům 2:9.

Ježíš byl ovšem Boží jediný zplozený Syn. Odměňuje Bůh i jiné, kteří mu přinášejí oběti? Ano, a dosvědčuje to mnoho příkladů jak ze starověku, tak i z naší doby. Zamysleme se nad biblickou zprávou o Moabitce Rut. Zdá se, že se o Jehovovi dověděla od svého manžela, který byl Izraelita. Když zemřel, musela učinit rozhodnutí. Zůstane v pohanské zemi, kde se narodila, nebo se vydá se svou postarší tchyní, Noemi, do Zaslíbené země? Rut si vybrala druhou možnost, i když to znamenalo, že musí obětovat společenství se svými rodiči a snad i vyhlídku na nový sňatek. Rut však kdysi poznala Jehovu, a touha uctívat jej uprostřed jeho vyvoleného lidu ji vedla k tomu, že se přidržela Noemi.

Byla Rut za svou obětavost odměněna? Rozhodně byla. Časem si ji vzal za manželku majitel půdy, který se jmenoval Boaz, a Rut se stala matkou syna, jenž dostal jméno Obed. Tak se ocitla mezi předky Ježíše Krista. — Matouš 1:5, 16.

I v dnešní době se obětaví Boží služebníci těší z mnoha požehnání. Například v roce 1923 opustil svůj domov v Západní Indii William R. Brown, který je známější jako „biblický“ Brown, a vydal se do Západní Afriky, aby tam razil cestu kazatelskému dílu. Doprovázela ho jeho manželka a dcera. Nakonec se dostal do Nigérie, kde kazatelské dílo právě začalo přinášet ovoce. Společně s jedním černošským Američanem, který se jmenoval Vincent Samuels, a s dalším západoindickým svědkem, Claude Brownem, měl „biblický“ Brown důležitou úlohu v počátečním údobí díla v západní Africe.

V Sieře Leone, Libérii, Ghaně a Nigérii — v územích, kde průkopnicky pracoval „biblický“ Brown se svými společníky, dnes slouží přes 187 000 zvěstovatelů. Před svou smrtí v roce 1967 „biblický“ Brown řekl: „Jaká to je radost vidět, jak muži a ženy začínají jednat podle dobrého poselství o Božím království!“ Ano, za svůj obětavý způsob života dostal opravdu bohaté požehnání.

Jak projevovat obětavost

Co například můžeme dnes dělat, chceme-li projevovat stejného ducha? Jednou z věcí je, abychom se pravidelně každý týden podíleli na službě dům od domu. (Skutky 20:20) Dělat něco takového, zejména po únavné celotýdenní světské práci, nemusí být snadné. Může to vyžadovat sebekázeň a dobrý časový plán. Radostné výsledky však daleko převýší nepříjemnosti, které musíme překonávat. Vždyť můžeme mít přednost pomoci někomu, aby se stal ‚dopisem Kristovým. . . vepsaným ne inkoustem, ale duchem živého Boha, ne na kamenných tabulkách, ale na tělesných tabulkách, na srdcích‘. — 2. Korinťanům 3:3.

Někteří zvyšují svůj podíl na kazatelském díle tím, že bedlivě ‚vykupují příhodný čas‘, snad za cenu světské práce nebo zábavy. (Efezanům 5:16) Mnozí si upravují časový plán tak, aby se během roku mohli alespoň jednou věnovat pomocné průkopnické službě. Jiní mohou pracovat jako pomocní průkopníci trvale nebo slouží jako pravidelní průkopníci. Jinou obětí, o které je možné uvažovat, je přestěhovat se do oblastí, kde je více zapotřebí zvěstovatelů Království. K tomu je často nutné podniknout velké změny ve způsobu života, smířit se s nepohodlím a přizpůsobovat se novému kulturnímu prostředí a novým zvykům. Jestliže však je možné plnější měrou pomáhat druhým, aby získali život, je to požehnání, které za takové oběti stojí.

Osobně se o tom přesvědčil John Cutforth, který pochází z Kanady. Když absolvoval Gilead, biblickou školu Strážné věže, byl poslán jako misionář do Austrálie. „Bylo to tak daleko od domova!“ vzpomíná bratr Cutforth. „Dostanu se vůbec ještě někdy před Armagedonem do Kanady, abych navštívil své rodiče a přátele? To se dalo zjistit jedině tak, že půjdu.“ Bratr Cutforth šel, a své oběti nikdy nelitoval. V pozdějších letech razil cestu svědeckému dílu v Papui–Nové Guineji, kde horlivě slouží až dodnes a má za sebou 50 let služby plným časem. Jednou řekl: „Jestliže se stále snažíme řídit se Jehovovým vedením a přijmeme jakýkoli úkol, který on uzná za dobré nám dát, získáme radost, štěstí, spokojenost a nespočet přátel.“

Okolnosti jako zdravotní stav, finanční poměry a rodinné povinnosti ovšem někdy omezují naše možnosti; ne všichni mohou sloužit jako průkopníci a misionáři. Buď však rozhodnut co nejplněji se podílet na shromážděních a na kazatelské službě a nedej se odradit nezávažnými překážkami, jako je nevlídné počasí. (Hebrejcům 10:24, 25) Snad můžeš také věnovat více času osobnímu studiu Božího slova. Některé rodiny to dělají tak, že omezí čas, kdy se dívají na televizi, snad dokonce mají každý týden jeden večer „bez televize“ nebo televizor vůbec nemají. Jestliže si najdeš čas na osobní studium, bude pravděpodobně „oběť chvály“, při níž ‚se veřejně hlásíš k jeho jménu‘ při shromážděních a v kazatelské službě, obětí velmi hodnotnou. — Hebrejcům 13:15.

Pamatuj na to, že kazatelské dílo je nyní v závěrečné fázi. Zanedlouho Bůh provede svůj rozsudek nad tímto chamtivým, požitkářským světem. (Sefanjáš 2:3) Chceme-li zůstat v Boží přízni, nesmíme sami sebe shovívavě šetřit. Musíme ‚předkládat svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť ‘. (Římanům 12:1) Takový duch přinese velké štěstí a spokojenost. Pomůže nám, abychom ve své službě získali větší radost. A rozradostní srdce Jehovy Boha! — Přísloví 27:11.

Zachovej si tedy obětavého ducha. Neváhej snášet různé nesnáze, jen abys mohl pomáhat druhým a podporovat zájmy Království. Pavel vybízí: „Nezapomínejte konat dobro a dělit se o věci s jinými, protože takové oběti se Bohu líbí.“ — Hebrejcům 13:16.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Chceme-li najít čas pro osobní studium a kazatelskou službu, může to znamenat oběť, ale přinese to výsledky

[Obrázky na straně 28]

W. R. Brown a John Cutforth dostali za svůj obětavý způsob života bohaté požehnání