Otázky čtenářů
◼ Proč říkal Boží zákon, že Izraelita, který měl sexuální poměr s nezasnoubenou pannou, se s ní musel oženit a nikdy se s ní nesměl rozvést?
Tento zákon, který se některým zdá nelaskavý k ženám, najdeme v 2. Mojžíšově 22:16, 17 a v 5. Mojžíšově 22:28, 29. Ve skutečnosti však povzbuzoval muže i ženy k vysoké mravní úrovni.
Dvaadvacátá kapitola 5. Mojžíšovy předkládala různé zákony o rodině. Řešila například situaci muže, který již nemiloval svou manželku a tvrdil, že nebyla panna. Předkládala také Boží zákony o cizoložství a znásilnění. Čteme tam:
„V případě, že muž najde dívku, pannu, která není zasnoubena, a skutečně se jí zmocní a leží s ní a byli odhaleni, muž, který s ní ležel, tedy dá dívčinu otci padesát stříbrných šekelů, a stane se jeho manželkou, protože ji pokořil. Nebude mu dovoleno, aby se s ní rozvedl po všechny své dny.“ — 5. Mojž. 22:28, 29.
Byl to případ vynuceného svedení a nebo smilstva. Kdyby se nesvědomitý muž cítil svobodný mít sexuální poměr s pannou, ztrácela na tom především ona. Kromě toho, že by mohla mít nemanželské dítě, snižovala se její hodnota jako nevěsty, protože mnohý Izraelita by se s ní neoženil, jakmile by nebyla panna. Co však odradí muže od toho, aby si dovoloval k panně? Boží „svaté a spravedlivé a dobré“ přikázání Zákona. — Řím. 7:12.
Mojžíšský zákoník obsahoval opatření, které muži dovolovalo se z určitých důvodů s manželkou rozvést. (5. Mojž. 22:13–19; 24:1; Mat. 19:7,8) Ale to, co čteme v 2. Mojžíšově 22:16,17 a v 5. Mojžíšově 22:28,29, ukazuje, že po předmanželském smilstvu možnost rozvodu zanikala. To tedy mohlo muže (nebo pannu) přimět, aby odolali pokušení k smilstvu. Muž se nemohl domnívat: ‚Je hezká a vzrušující, takže si s ní užiju, i když bych si takovou brát nechtěl.‘ Tento zákon naopak odrazoval od nemravnosti, protože nutil toho, kdo by jej rád přestoupil, vážit dlouhodobé následky smilstva — že bude muset s tou dívkou zůstat celý život.
Zákon také zmenšoval problém nemanželských dětí. Bůh ustanovil: „Žádný nemanželský syn nesmí vejít do Jehovova sboru.“ (5. Mojž. 23:2) Když se tedy muž, který svedl pannu, s ní musel oženit, jejich smilstvo nevedlo k nemanželskému potomku mezi Izraelity.
Jistě, křesťané žijí v jiném společenském prostředí než starověcí Izraelité. Nejsme pod předpisy mojžíšského Zákona, včetně tohoto zákona, vyžadujícího sňatek osob, které se dopustily takového smilstva. Nemůžeme se ovšem domnívat, že je předmanželské smilstvo něco bezvýznamného. Křesťané by se měli vážně zamýšlet nad dlouhodobými následky, stejně jako k tomu nutil Zákon Izraelity.
Svedení svobodné osoby ji zbavuje práva vstoupit do křesťanského manželství jako čistý panic nebo panna. Předmanželské smilstvo se také dotýká práva toho, kdo by se mohl stát druhem té osoby, totiž práva vzít si cudného křesťana. A hlavně je nutné vyhýbat se smilstvu, protože Bůh říká, že je to nesprávné; je to hřích. Apoštol vhodně napsal: „To, co Bůh chce, je vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva.“ — 1. Tes. 4:3–6; Hebr. 13:4.