mou manželku je operace s použitím krve, a naléhal na mě, abych s tím souhlasil. Manželka i já jsme však spoléhali na Jehovu, který se o nás z dlouhodobého hlediska může postarat lépe než jakýkoli člověk — i kdyby poslušnost jeho zákonů měla znamenat ztrátu několika let tohoto nynějšího života.

Pojednou se manželčin stav znatelně zlepšil. Jednoho dne jsem přišel a zjistil jsem, že sedí na posteli a čte si. V dalších dnech začala vydávat svědectví pacientům a ošetřovatelkám. Pak jsem byl předvolán do kanceláře chirurga. „Pane Wharerau,“ řekl mi, „vy máte opravdu štěstí! Domníváme se, že obtíže vaší ženy pominuly.“ Její krevní tlak se neočekávaně stabilizoval. Společně jsme s manželkou děkovali Jehovovi a znovu jsem se rozhodli vykonávat v jeho službě co nejvíce.

Nyní jsem byl přidělen zpátky na Cookovy ostrovy a zase sloužím na ostrově Rarotonga. Je to požehnaná přednost! Při pohledu zpět jsme s manželkou vděční, že se o nás Jehova v jeho službě staral téměř pět desetiletí. Po hmotné stránce jsme nikdy nebyli bez základních životních potřeb. V duchovním smyslu bylo projevů požehnání příliš mnoho, než aby se daly spočítat. Význačným požehnáním je množství mých tělesných příbuzných, kteří přijali pravdu. Mohu napočítat více než 200 těch, kteří jsou nyní pokřtěnými svědky Jehovy, včetně 65 přímých potomků. Jeden vnuk je členem novozélandské rodiny betel a jedna dcera se svým manželem a dvěma syny vykonávají stavební činnost v odbočkách. — 3. Jana 4.

Hledím kupředu a chovám v sobě naději, že budu žít v ráji, jehož nádhera na celém světě převýší i malebnost krásného zeleného údolí, kde jsem se narodil. Bude velkou předností opět přivítat matku a otce, až budou vzkříšeni, a říci jim o výkupném, o Království a o všech dalších dokladech Jehovovy starostlivé péče.

Poznal jsem, že se o mne Jehova stará, a jsem rozhodnut jednat stejně jako žalmista, který své rozhodnutí vyjádřil v Žalmu 104:33: „Po celý život chci zpívat Jehovovi; chci hrát melodie svému Bohu, dokud jsem.“ — Vyprávěl Sarn Wharerau.

Otázky čtenářů

Vyhýbají se svědkové Jehovovi oslavám narozenin proto, že měl tento zvyk ve starověku nějaký náboženský význam?

Oslavy narozenin pocházejí z pověr a z falešného náboženství, ale to není jediný a hlavní důvod, proč svědkové Jehovovi nepěstují tento zvyk.

Některé zvyky, jež kdysi měly náboženský charakter, jej mnohde již ztratily. Například snubní prsten kdysi míval náboženský význam, ale ve většině míst jej dnes již nemá. Mnozí praví křesťané proto přijímají místní zvyk a nosí snubní prsten, aby dali najevo, že jsou v manželství. V takových věcech je obvykle rozhodující, zda je určitý zvyk spojen s falešným náboženstvím nyní. — Viz „Otázky čtenářů“ ve Strážné věži č. 18, 1972 a z 15. října 1991.

Mnoho příruček však bezesporu poukazuje na to, že oslavy narozenin mají své kořeny v pověrách a v dávných náboženských zvycích. The Encyclopedia Americana (vydání z roku 1991) uvádí: „Ve starověku se v egyptském, řeckém, římském a perském světě oslavovaly narozeniny bohů, králů a urozených osob.“ Říká, že Římané oslavovali narození Artemidy a den Apolla. Naproti tomu „starověcí Izraelci sice vedli záznamy o věku svých občanů mužského rodu, ale není žádný důkaz, že by konali nějaké oslavy při výročí narození“.

Jiné příručky rozebírají původ oslav narozenin velmi podrobně: ‚Společenské oslavy narozenin začaly před lety v Evropě. Lidé věřili v dobré a zlé duchy, někdy se jim říkalo dobré a zlé víly. Každý se obával, že by tomu, kdo oslavuje narozeniny, mohli tito duchové ublížit, a proto byl oslavenec obklopen přáteli a příbuznými. Jejich přání všeho dobrého a samotná jejich přítomnost jej měly ochraňovat před neznámými nebezpečími, která s narozeninami souvisela. Ještě větší ochranu přinášelo dávání dárků. Společné jídlo poskytovalo další záštitu a napomáhalo přivodit požehnání od dobrých duchů. Společnost na oslavu narozenin tedy měla původně člověka chránit před zlem a měla mu zajistit dobrý průběh nadcházejícího roku.‘ — Birthday Parties Around the World (Společenské oslavy narozenin po celém světě), 1967.

Kniha také vysvětluje původ mnoha zvyků souvisejících s oslavou narozenin. Například: „Důvod [pro používání svíček] nalezneme již u starých Řeků a Římanů, kteří se domnívali, že svíce mají magické vlastnosti. Plamen svíce měl odnést k bohům jejich modlitby a přání. Bohové pak měli seslat své požehnání a snad vyslyšet modlitby.“ Další takové informace o původu narozenin jsou shromážděny pod námětem „Narozeniny“ v knize Rozmlouvat z Písma, kterou vydala Newyorská biblická a traktátní Společnost Strážná věž.

Jak jsme ale uvedli, v této otázce nejde jen o to, zda se oslavy narozenin vztahovaly nebo se stále ještě vztahují k náboženství. O narozeninách se zmiňuje Bible a je moudré, že zralí křesťané citlivě reagují na jakékoli náznaky, které Bible poskytuje.

Starověcí Boží služebníci si všímali, kdy se kdo narodil, a proto mohli počítat věk. Čteme: „Noe dosáhl věku pěti set let. Potom se Noe stal otcem Sema, Chama a Jafeta.“ „V šestistém roce Noemova života. . . se provalila všechna zřídla ohromné vodní hlubiny.“ — 1. Mojžíšova 5:32; 7:11; 11:10–26.

I Ježíš se zmínil o tom, že narození dítěte bylo mezi Božím lidem požehnanou, šťastnou událostí. (Lukáš 1:57, 58; 2:9–14; Jan 16:21) Jehovův lid však datum narození nepovažoval za památný den; připomínali si jiná výročí, ale ne narozeniny. (Jan 10:22, 23) Encyclopaedia Judaica říká: „Oslava narozenin není v tradičních židovských obřadech známa.“ Kniha Customs and Traditions of Israel (Izraelské zvyky a tradice) uvádí: „Oslavy narozenin jsou vypůjčeny ze zvyků jiných národů, neboť Bible, Talmud ani spisy pozdějších mudrců o nich nemluví. Byl to vlastně zvyk staroegyptský.“

Toto spojení s Egyptem je jasně patrné z jedné oslavy narozenin, která je v Bibli popsána, ale kterou neslavili praví ctitelé. Byla to hostina při narozeninách faraóna, který vládl v době, kdy byl Josef v egyptském vězení. Někteří z těchto pohanů se možná při hostině potěšili, ale faraónův vrchní pekař byl při těchto narozeninách sťat. — 1. Mojžíšova 40:1–22.

V podobně nepříznivém světle popisují Písma další oslavu narozenin — narozenin Heroda Antipy, syna Heroda Velikého. Tuto oslavu rozhodně Bible nelíčí jako nějakou nevinnou slavnost. Naopak, při této příležitosti byl sťat Jan Křtitel. Potom „přišli jeho učedníci a odstranili mrtvolu a pohřbili ji a přišli k Ježíšovi a podali mu o tom zprávu“. A on ‚se odtamtud odebral na osamělé místo, aby byl sám‘. (Matouš 14:6–13) Umíš si představit, že by tyto učedníky nebo Ježíše mohl přitahovat zvyk oslavovat narozeniny?

Svědkové Jehovovi vědí o původu oslavování narozenin a — co je ještě důležitější — o tom, že Bible ukazuje narozeniny v nepříznivém světle, a proto mají pádné důvody, proč se takového zvyku zdržují. Nepotřebují zachovávat tento světský obyčej, protože si mohou pozvat příjemnou společnost k jídlu kdykoli během roku, a také to dělají. Dávají si dárky, ale ne z povinnosti nebo proto, že se pořádá společenská oslava; je to spontánní dávání dárků, které se může dít kdykoli a je projevem štědrosti a pravé náklonnosti. — Přísloví 17:8; Kazatel 2:24; Lukáš 6:38; Skutky 9:36, 39; 1. Korinťanům 16:2, 3.