Otázky čtenářů

◼ Ztratil Jonatan Boží přízeň, když snědl trochu medu poté, co král Saul proklel každého vojáka, který by jedl dřív než po boji?

Saulova zbrklá přísaha přivedla Izrael pod kletbu, ale nezdá se, že by si Jonatan vysloužil Boží nepřízeň, protože jednal proti této přísaze.

O této příhodě vypráví 1. Samuelova 14:24–45. Izraelité osmělení Jonatanovými výpady bojovali s nepřátelskými Filištíny. Král Saul řekl: „Prokletý je muž, který pojí chleba do večera, a dokud se nepomstím na svých nepřátelích.“ (verš 24) Jonatan nevěděl o otcově přísaze a posilnil se trochou medu. Jiní izraelští válečníci, kteří byli také vyčerpáni, zhřešili tím, že pobíjeli dobytek a hltavě jedli maso, které nebylo zbaveno krve. Saul kvůli tomuto hříchu postavil oltář, ale nevěděl, co udělal jeho syn.

Když hledal Saul Boží vedení, jak pokračovat v bitvě, Jehova neodpovídal. Použitím tumim (snad posvátných losů) se Saul dověděl, že jeho syn porušil neuváženou přísahu. Ale do jaké míry byl vlastně Jonatan vinen?

Vzpomeň si na králův postoj, když přísahu skládal. Neprojevil touhu vzdát čest Bohu za vítězství nad Filištíny. Saul naopak zbrkle vynesl kletbu nad tím, kdo by jedl, „dokud se nepomstím na svých nepřátelích“. Ano, přísaha vyšla z nepřiměřeného názoru na královskou moc nebo z falešné horlivosti. Taková přísaha ovšem nemohla mít Boží podporu. Přísaha přispěla k tomu, že izraelští válečníci zhřešili pojídáním zvířecí krve. Kdyby jim přísaha nebránila, byli by si snad našli potravu a měli sílu pronásledovat Filištíny až do konečného vítězství.

Bůh dovolil, aby se použitím tumim určilo, že Jonatan (nevědomky) porušil Saulovu přísahu , ale to neznamená, že Bůh zbrklou přísahu schvaloval. Zpráva nikde neříká, že Bůh viděl v Jonatanovi provinilce. Ačkoli byl Jonatan ochoten nést následky za porušení otcovy ukvapené přísahy, okolnosti byly takové, že Jonatanův život byl ušetřen. Izraelští vojáci prohlásili, že Jonatan vykonal své hrdinské činy „s Bohem“ a nějak Jonatana vykoupili. V následujících letech měl právě Jonatan nadále Jehovovo schválení, když se Saul dopouštěl jednoho provinění za druhým.

◼ Kolik bylo soudců jako Samson a Gideon?

Když soudce sčítáme, konečný počet závisí na tom, jak se díváme na určité Izraelity. Ale bezpečně se dá říci, že mezi Jozuem a Samuelem sloužilo jako soudci 12 mužů.

Za dnů Mojžíšových a Jozuových byli někteří starší muži ve sboru soudci v tom smyslu, že byli vyvoleni, aby vyslýchali a rozhodovali právní případy. (2. Mojž. 18:21, 23:2) Po Jozuově smrti odpadl Izrael od pravého uctívání a byl soužen jinými národy. Text Soudců 2:16 říká: „Jehova tedy vzbuzoval soudce a ti je zachraňovali z ruky jejich plenitelů“. Nejprve vzbudil Jehova jako soudce ‚zachránce, muže jménem Otniel. (Soud. 3:9) Pak následovali Ehud, Šamgar, Barak, Gideon, Tola, Jair, Jefta, Jibzan, Elon, Abdon a Samson.

Kromě těchto dvanácti se zmiňuje Bible v souvislosti se souzením o Deboře, Elim a Samuelovi. (Soud. 4:4; 1. Sam. 4:16–18, 7:15, 16) Avšak Debora je v prvé řadě nazvána prorokyní a je jmenována spolu se soudcem Barakem, který se ujal vedení při osvobozování lidu od útlaku. Podobně Eli byl v prvé řadě velekněz, ne ‚zachránce, který by vedl Izrael ke svobodě prostřednictvím boje. (Neh. 9:27) Ačkoli tedy Debora a Eli měli nějakou úlohu při souzení Izraele, je důvod nepočítat je ke 12 mužům, kteří byli jasně a v prvé řadě zvlášť ‚vzbuzeniʹ jako soudci. Skutky 13:20 říkají, že „dal soudce až do proroka Samuela“. To vymezuje dobu, která mohla být známa jako období soudců, a ukazuje, proč Samuel a jeho synové obvykle také nejsou počítáni mezi soudce.