Oslnivý svět zábavy

HOLLYWOOD! Ať žijete kdekoli na světě, při vyslovení tohoto jména se vám pravděpodobně vybaví film a zábava. Říká se mu ‚světová metropole zábavy‘ nebo ‚město kýčů‘ (Tinseltown), a když jde o ‚zábavní průmysl‘, není místo, které by se vyrovnalo tomuto předměstí Los Angeles (Kalifornie). V každém případě se zdá, že právě tady se nachází světové středisko lesku a parády. Jeden spisovatel řekl, že „pojem Hollywoodu jako místa, kde se vyrábějí kýčovité filmové sny, se rozšířil do celého světa“.

Zábava, to je velký obchod

Ale svět nezná Hollywood jen jako pojem; „Hollywood“ — to je mamutí exportní podnik celosvětového rozsahu. Časopis Time dokonce tvrdí, že zábava je po výrobcích leteckého a kosmického průmyslu největším vývozním artiklem Spojených států. Zábavní průmysl vynáší Spojeným státům rok co rok stamiliardy dolarů a nezanedbatelná část této sumy — zhruba 20 procent — pochází z jiných zemí.

Spojené státy odsávají 35 procent výnosů světového knižního trhu, 50 procent výnosů obchodu se zvukovými nahrávkami, 55 procent výnosů z filmů a videoprogramů a 75 až 85 procent výnosů z televizních pořadů.

Hollywood na oplátku za takové pohádkové zisky baví svět. Ten tím není vždy zcela nadšen — nejedna země si začala stěžovat na americký kulturní imperialismus, když její mládež vyměnila místní kulturu za nablýskaný dovoz z Ameriky. Tím nechceme říci, že zábava pochází jen ze Spojených států. Mnoho zemí má svůj vlastní zábavní průmysl — filmy, televizní pořady, zvukové nahrávky, knihy, sport a tak dále.

Zábava je dnes snadno dostupná

Nehledě na to, kdo dnes baví svět nebo kdo by jej bavit měl, je pozoruhodné, že zábava jako taková je v současnosti tak snadno dostupná a tak rozšířená, že svým způsobem máme co do činění s revolucí. Znázorněme si to: Kdybychom žili před sto lety, jak často by nás bavili zkušení, talentovaní umělci? I v té nejbohatší zemi bychom z pohledu mnoha příslušníků současného pokolení pravděpodobně trpěli prudkým nedostatkem zábavy. Tak například, kdybychom chtěli vidět operu nebo symfonický koncert, museli bychom se nejdříve dopravit na místo. Dnes jednoduše posloucháme přenosné stereo, které může hrát veškerou hudbu, jaká existuje, nebo se uvelebíme na pohovce, stlačíme knoflík a necháme se bavit téměř jakýmkoli představením, na které si vzpomeneme.

Ve všech rozvojových zemích najdete v mnoha domácnostech nejméně jeden televizor, videorekordér, přehrávač kompaktních disků, kazetový magnetofon nebo jiné elektronické zařízení. Některé děti vyrůstají v prostředí, kde je televizní obrazovka stejnou samozřejmostí jako zrcadlo. V některých méně rozvinutých zemích má mnoho vesnic a městských komunit své středisko s televizorem a tam se lidé po večerech chodí bavit. Lidstvo je televizí posedlé. Volný čas se zaplňuje stále větším množstvím různých forem zábavy.

Je na tom něco špatného? Je současná zábava něčím nebezpečná? Nebo se snad v nynější hojnosti zábavy prostě zračí blahobyt? Podívejme se společně na oslnivý svět zábavy vyrovnaným střízlivým pohledem.

Vyrovnaný názor na zábavu

„PŘI samé práci a žádné zábavě člověk nakonec zhloupne.“ Toto rčení je dnes tak známé, že se snadno zapomíná, jak je pravdivé. „Samá práce a žádná zábava“ by však mohla člověku uškodit i podstatně horším způsobem, nejen tím, že zhloupne. Mohl by se z něho stát pracovní narkoman. Vypěstoval by si takovou závislost na práci, že by vše ostatní šlo stranou.

Uvažujme například o problému, který se objevil v Japonsku, zemi známé přísnou pracovní etikou. Od zaměstnanců se často očekává, že budou po večerech a o víkendech pracovat přes čas. Kanadský časopis Maclean’s si povšiml, že průměrný japonský dělník ročně odpracuje 2 088 hodin, přičemž průměrný kanadský dělník odpracuje za rok 1 654 hodin. Tento časopis však poznamenává: „Japonské firmy se musejí potýkat s jiným problémem: jejich zaměstnance postihuje karoši, neboli smrt z přepracování. V novinách se objevily zprávy o čtyřicátnících, které postihl srdeční záchvat nebo mrtvice poté, co odpracovali 100 pracovních dnů bez jediného dne volna.“ Japonské ministerstvo práce muselo dokonce zahájit propagační kampaň, plnou poutavých melodií, která měla lidi přimět, aby o víkendech nepracovali, ale odpočívali. Je to velký kontrast k některým západním zemím, kde je nutné lidi pohánět, aby pracovali po všechny pracovní dny.

Užitek, který plyne ze zábavy

Je však příhodné, že odborníci všeobecně nepokládají pracovní narkomanii ani za nemoc, ani za ctnost. Člověk se potřebuje i v dospělém věku bavit; dospělí mají tutéž potřebu jako děti. Proč? Jaký užitek plyne lidem z chvil odpočinku a ze zábavy? V jedné učebnici, která se tímto námětem zabývá, je seznam: „Seberealizace, společenství, jednota mysli a těla neboli celistvost, tělesné zdraví, potřeba kontrastu či rytmu v denním programu, který je naplněn prací, odpočinek a uvolnění, příležitost zkusit něco nového a setkat se s novými lidmi, budovat vztahy, upevňovat rodinu, porozumět přírodě. . . a prostě se cítit dobře a nezabývat se důvody pro takový pocit. To vše patří k užitku, který lidé nalézají ve chvílích odpočinku.“

Sociologové věnovali námětu volného času a zábavy mnoho knih a shodují se v tom, že odpočinek potřebují jak jednotlivci, tak i společnost. Je však jisté, že nikdo nechápe lidskou přirozenost lépe než Stvořitel lidstva. Jak se dívá na tuto otázku on?

Na rozdíl od toho, co si někteří lidé zřejmě myslí, Bible není proti zábavě a rekreaci. Říká nám, že Jehova je šťastný Bůh, a očekává, že jeho služebníci budou také šťastní. (Žalm 144:15b; 1. Timoteovi 1:11) Z Kazatele 3:1–4 se dozvídáme, že je „ustanovený čas. . . se smát“ a „poskakovat“. Hebrejské slovo pro „smát se“ má zde souvislost se slovy, která znamenají „hrát si“. Tatáž biblická kniha nám říká, že „pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a vskutku pil a aby dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci“. — Kazatel 2:24.

Dnes je populární užívat chvilek odpočinku tak, že se člověk nechává bavit — že si udělá pohodlí a dívá se na ukázky talentu jiných lidí. Ani to není něco zcela nového. Z Bible je vidět, že lidé po tisíciletí s potěšením sledovali druhé, jak tančí, zpívají, hrají na hudební nástroje nebo soutěží ve sportu.

Zábava jako určitá forma rekreace může být pro nás nesmírně prospěšná. Koho by aspoň trochu netěšily výkony obratného sportovce, vybroušená elegance baletky, napětí při sledování dobrého, nezkaženého dobrodružného filmu nebo rytmická melodie, která zůstává v mysli dlouho potom, co hudba zmlkne? A většina z nás se již nepochybně někdy uvolnila nad dobrou knížkou, kdy jsme stále rychleji obraceli stránky, jak jsme byli zabráni do pěkně napsaného příběhu.

Taková zábava nás může nejen uvolnit. Může nám dát podněty, povznést nás, dotknout se našeho srdce, rozveselit nás — a můžeme v ní nalézt poučení. Literatura nás například může naučit mnoho věcí o lidské povaze. Shakespearova díla jsou toho jasným příkladem.

V čem je zábava nebezpečná

Abychom však měli na dnešní zábavu vyrovnaný názor, musíme vzít na vědomí nejen užitek, který z ní plyne, ale také to, v čem je nebezpečná. Mnoho již bylo řečeno o tom, jak rozkladný vliv má zábava, ale celkově vzato je možné rozdělit nebezpečí na dvě obsáhlé kategorie: kvantitu a kvalitu — množství dostupné zábavy a její obsah. Uvažujme nejprve o kvalitě.

Žijeme v temné době, kterou Bible nazývá „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. (2. Timoteovi 3:1) Nepřekvapuje proto, že se tato doba odráží v dnešní zábavě, a to často svými nejškodlivějšími stránkami. Sadistické násilí, neskrývaná nemravnost a nejnižší lidské reakce — jako například rasismus — to vše proniká do moderní zábavy a v různé míře ji znečišťuje. Na samotném okraji toho spektra, co by mělo sloužit k zábavě, není nic víc než pornografie a špína. Vezměme si několik příkladů.

Filmy: Tři z mužů, kteří byli letos nominováni na nejvyšší hollywoodská ocenění, Oscary, v kategorii „nejlepší herec“, hráli psychopatické zabijáky a každý z nich na plátně zcela neskrývaně zabíjel. Jedna filmová postava údajně znásilňuje ženu a přitom jí ukousne kus obličeje. Z finančního hlediska byl jedním z nejúspěšnějších filmů roku snímek nazvaný Základní instinkt. Z novinové kritiky vyplývá, že název filmu je vzhledem k obsahu zdrženlivý. Film začíná otevřeným sexuálním výjevem, kdy žena opakovaně bodá svého spoutaného milence bodlem na led, až se celá postříká krví.

Hudba: Nedávno se stala rapová a heavy metalová hudba terčem ostré kritiky za texty, jež měly obsah podobný tomu, co bylo popsáno výše. V nahrávkách rapové a heavy metalové hudby se vyskytují písně, které oslavují sexuální ponižování a zneužívání žen, násilí a nenávist vůči různým rasám a policii, a dokonce satanismus. V některých oblastech musí být nahrávky s takovým nestoudným materiálem označeny varovným nápisem. Rapový zpěvák Ice-T však údajně připustil, že své písně doprovází šokujícím textem právě proto, aby si takové označení vysloužil; je to spolehlivé lákadlo pro zvědavé lidi. Rocková hvězda Prince zpíval chvalozpěv na krvesmilstvo mezi bratrem a sestrou. Hudební videoprogramy k takové hrubé nemravnosti přidávají vizuální rozměr. Videoklip hvězdy populární hudby Madonny nazvaný Justify My Love (Ospravedlň mou lásku) nechvalně proslul tím, že znázorňoval sadomasochismus a homosexuální chování. Dokonce i MTV, americký televizní kanál, který je známý tím, že někdy vysílá nemravné videoprogramy, odmítl tento klip vysílat.

Knihy: Uvažujme o několika příkladech, které jsme vybrali z nedávných recenzí nových knih. Kniha American Psycho (Americký psychopat) detailně líčí ukrutné činy mnohonásobného vraha, který s těly svých obětí dělá neuvěřitelně hrozné věci, včetně kanibalismu. Vox (Hlas) má jako ústřední námět dlouhý telefonický hovor, při němž se muž a žena, kteří se nikdy nesetkali, vzájemně sexuálně dráždí erotickým rozhovorem. Raptor (Dravec) se odehrává v šestém století a sleduje perverzní sexuální dobrodružství dvou hermafroditů — lidí, kteří mají tělesné znaky obou pohlaví. Milostné romány běžně schvalují a oslavují cizoložství a smilstvo. Comicsy, které bývaly kdysi pro děti poměrně neškodné, dnes často obsahují křiklavé sexuální, násilnické nebo okultní náměty.

Sport: Nadále se ozývají hlasy, které volají po zákazu boxu. Navzdory dalším průkazným svědectvím o tom, že každý knockoutový úder působí určité nenapravitelné poškození mozku, vyhlídka na velkou peněžitou výhru a milióny diváků dále lákají profesionální boxery do ringu. Tak byly stovky boxerů doslova ubity k smrti.

Jsou ovšem sporty, které vykazují ještě vyšší úmrtnost. Není nic neobvyklého číst o násilnostech na hřištích nebo mezi diváky. Při masových výtržnostech, vyvolaných nacionalismem nebo nemístným „fanouškovstvím“, zahynuly na stadiónech na celém světě stovky lidí. Býčí zápasy, které německý týdeník Die Zeit nazývá „pravděpodobně nejbestiálnějším sportem, jaký se do dnešní doby uchoval“, nedávno ve Španělsku a v jižní Francii zaznamenaly prudký vzrůst popularity. Patnáct tisíc fanoušků a ctitelů zahrnulo ovacemi svého padlého hrdinu, jedenadvacetiletého matadora Josého Cubera, kterého nesli v rakvi kolem madridské arény pro býčí zápasy poté, co jej býk nabral na rohy a probodl mu srdce. Španělská televize znovu a znovu přinášela záběry jeho smrti.

Jistě, jsou to extrémní případy a nenaznačují, že veškerá zábava, která spadá do některé z těchto kategorií, je špatná. Ale k tomu, aby měl člověk vyrovnaný názor na zábavu, musí připustit, že takové extrémní případy existují a jsou oblíbené. Proč? Povšimli jste si, že to, co před několika lety lidi zaráželo, jim dnes připadá nepříliš vzrušující? Tyto extrémy mají sklon vloudit se do středního proudu; lidé si na ně zvykají. Na co si zvyknete vy?

Problém kvantity

I kdyby veškerá zábava byla naprosto čistá, stále je tu ještě problém kvantity. Zábavní průmysl produkuje ohromnou záplavu materiálu. Jen ve Spojených státech bylo například v roce 1991 vydáno více než 110 000 knižních titulů. Kdybyste dokázali přečíst jednu knihu od začátku do konce za jediný den, trvalo by vám 300 let, než byste přečetli jednoroční americkou produkci! Filmový průmysl ve Spojených státech vyrobí ročně hodně přes 400 filmů domácí produkce; ty se dovážejí do mnoha zemí, které vyrábějí i své vlastní filmy. Indický průmysl ročně vyrobí stovky hindských filmů. A kdo může spočítat všechny gramofonové desky, kompaktní disky a kazety, které se každý rok objeví na trhu? Dál je tu televize.

V některých rozvinutých zemích je možné sledovat velké množství televizních programů — kromě obvyklého vysílání jsou i kabelové stanice a satelitní kanály. To znamená, že domácnost může být 24 hodin denně zaplavována proudem zábavních pořadů. Sport, hudba, divadelní inscenace, komedie, science-fiction, besedy, celovečerní filmy; stačí jen stlačit knoflík. Pro majitele videorekordérů jsou k dispozici tisíce filmů, včetně nespočetných videonávodů, hudebních programů, a dokonce vzdělávacích pořadů o přírodě, dějinách a vědě.

Ale kde najít čas na všechnu tu zábavu? Technika nám dokáže zázračně přenést okamžitou zábavu — jen si představte, jak by byl Mozart ohromený, kdyby slyšel své symfonie z přenosného stereopřehrávače! Ale technika nedokáže vytvořit čas, který by byl potřebný na to, aby se člověk mohl veškerému tomu potěšení věnovat. V některých zemích s vysoce rozvinutou technikou je dokonce trend snižovat množství volného času, nikoli jej zvyšovat.

A tak kdybychom to zábavě dovolili, mohla by nám snadno spotřebovat veškerý volný čas. A měli bychom mít na paměti, že zábava je jen jednou z forem odpočinku, a to obvykle tou nejpasívnější. Většina z nás se potřebuje také dostat z domu a dělat něco činorodého, nejen prostě sedět a nechat se bavit, ale raději mít na něčem vlastní účast. Můžeme chodit na procházky, těšit se ze společnosti přátel, hrát hry.

Je-li chyba dovolit zábavě, aby nám spotřebovala veškerý volný čas, oč horší by bylo, kdybychom připustili, aby nám spotřebovala čas, který máme věnovat našemu Stvořiteli, své rodině, práci, přátelům! Je tedy naprosto nezbytné mít na zábavu vyrovnaný názor. Jak máme rozhodnout, který druh zábavy je pro nás nevhodný a kde končí únosnost, pokud jde o množství?

[Obrázky na straně 7]

Některé druhy zábavy se mohou dotknout našeho srdce a poskytnout poučení

Jaký druh zábavy si zvolíte?

MÍT vyrovnaný názor na zábavu je jedna věc. Projevovat vyrovnanost v tom, jaký druh zábavy si zvolíme, je něco zcela jiného. Je poměrně jasně patrné, že zábava má v životě své místo, ale její značná část je brak a jednoduše ztráta času. Přesto se o tom musíme každý den rozhodovat — a to není vždy snadné.

Viděli jsme, že zábavní průmysl nám rozhodování nijak neusnadňuje. Možností výběru máme až neuvěřitelně mnoho. Bible ovšem po tisíciletí poskytuje upřímným lidem potřebné vedení. Moderní technika biblické zásady nevytlačila, naopak, v dnešní pohnuté době jsou užitečnější a potřebnější než kdy dříve. Podívejme se tedy, jak můžeme tyto zásady uplatnit ve dvou rizikových oblastech zábavy — jejím obsahu a času, který nám zábava zabere.

Jaké vodítko dává Bible?

Když si jeden chlapec vzal život, ukázalo se, že se intenzívně zabýval heavy-metalovou rockovou hudbou, která podněcovala k sebevraždě. Čtrnáctiletá dívka, která utloukla svou matku, byla patrně také posedlá heavy-metalem. Patnáctiletý hoch zabil ženu a jeho právník tvrdí, že jednal pod vlivem krvavých hororových filmů. Při premiéře jednoho filmu o násilí gangů se přímo v kinech a ve frontách na vstupenky odehrávají bitky gangů.

Náplň zábavy nás tedy zjevně ovlivňuje. Někteří odborníci by se snad takovými zprávami, jaké byly uvedeny výše, odmítli zabývat. Řekli by, že to jsou pouhé výjimky, z nichž nelze vyvozovat závěry. Avšak biblické zásady se dotýkají přímo jádra tohoto problému. Zamysleme se například nad touto hlubokou myšlenkou: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ (Přísloví 13:20) Cožpak nejsou některé druhy zábavy vysloveně chozením či společenstvím s hlupáky, tedy řekněme s lidmi, kterým chybí mravní smysl? V 1. Korinťanům 15:33 čteme podobnou myšlenku: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ Vše je zde řečeno jasně a srozumitelně. Nejsou tady žádné nejasné a zarážející výrazy, žádní odborníci tu po sobě neházejí statistikami, aby podložili své protichůdné názory. Je to jednoduchý zákon lidské přirozenosti. Kdybychom pravidelně pěstovali společenství se zkaženými lidmi, trpěly by tím naše návyky.

Takové zásady jsou rovněž užitečné, pokud jde o modlářské uctívání sportovních, filmových, televizních nebo hudebních osobností. Navzdory tomu, že mnoho slavných osobností ve svých vystoupeních i v soukromém životě oslavuje násilí nebo nemravnost, nepřestávají je příznivci, jak se zdá, uctívat — zejména ti mladí. List The European nedávno napsal: „Sociologové poukazují na to, že ve společnosti, která je stále více světská, plní populární hvězdy v životě mnoha mladých lidí zřejmě stejnou úlohu, jakou kdysi plnilo náboženství.“ Povšimněme si však, co říká Žalm 146:3: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana.“ A v Přísloví 3:31 je napsáno: „Nezačínej závidět násilníkovi, ani si nevol žádnou z jeho cest.“

Uveďme si ještě další velmi důležitou zásadu: Při rozhodování by křesťané neměli brát ohled jen na sebe, ale také na jiné členy křesťanského sboru, včetně těch, kteří mají citlivější svědomí. (1. Korinťanům 10:23–33) Pozitivní stránka věci spočívá v tom, že biblické zásady nám také pomáhají vytvořit si měřítka, podle nichž si můžeme bezpečně vybírat vhodný druh zábavy. Rada apoštola Pavla zní: „Konečně, bratři, o všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte.“ — Filipanům 4:8.

Boží lid se těmito zásadami řídí po staletí. Křesťané ve starověkém Římě nepotřebovali žádný jasně formulovaný zákon, který by jim říkal, že krvavá řež a sadismus gladiátorských her pro ně není vhodnou zábavou. Jednoduše uplatňovali zásady podobné té, která je uvedena výše, a tím chránili jak sebe, tak své rodiny a sbory.

Jak si vybrat

Praví křesťané dnes jednají stejně. Když si vybírají určitou zábavu, ověří si nejdříve její morální obsah. Jak? Prohlédnou si kupříkladu obal desky, kterou si chtějí koupit. Jak se hudba propaguje? Podporuje zkaženost, nenávist, vzpurnost, zlobu, sex nebo svádění k nemravnosti? V některých případech je možné pročíst si texty písní. Knihy často mívají na obálce shrnutí obsahu, a někdy jsou dostupné i recenze. V místních novinách a časopisech také obvykle vychází filmová kritika. Filmy jsou v některých zemích opatřeny označením, které může pomoci při výběru. Když dnešní zkažený svět považuje určitý druh zábavy za příliš necudný, nemorální nebo násilný, lze si samozřejmě jen těžko představit, že by křesťan svá měřítka snížil na úroveň, která je ještě nižší, a ochotně by ten druh zábavy přijal do mysli i do srdce.

Naproti tomu moudrý král Šalomoun jednou varoval: „Nestaň se příliš spravedlivým, ani se neukazuj jako nadměrně moudrý. Proč by sis měl způsobit zpustošení?“ (Kazatel 7:16) V případě zábavy je velmi snadné upadnout do léčky v podobě samospravedlnosti. Může se stát, že jsme na modlitbách pečlivě zvážili biblické zásady a zaujali určité vyhraněné stanovisko. Pak se však dozvíme, že jiní lidé, kteří žijí podle týchž zásad, udělali poněkud odlišné rozhodnutí. Nenechme se tím oloupit o radost. Každý musíme nést odpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. — Galaťanům 6:4.

Kolik je příliš?

Svět si vytvořil soustavu hodnot, která je otřesně nevyvážená, vezmeme-li v úvahu, jaké přednostní místo v ní zaujímá odpočinek. Jeden článek v obchodním časopise Parks & Recreation nedávno nazval rekreaci „podstatou žití“. Všeobecně oblíbenou dobou pro rekreaci jsou sobotní večery. Časopis The New York Times Magazine o tom nedávno napsal: „Všedních dnů je v našem životě sice daleko více než sobotních večerů, ale pro sobotní večery stojí za to žít.“ Mezi sociology se dokonce najdou takoví, kteří zastávají názor, že společnost v některých bohatších zemích je založena na volném čase a že náboženství samo o sobě je pouze jedním z mnoha způsobů, jak tento volný čas trávit.

Křesťany nepřekvapuje, že jsou hodnoty takto pokřiveny. Bible již před dávnou dobou předpověděla, že v těchto kritických „posledních dnech“ lidé „budou milovat sami sebe,. . . budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha“. (2. Timoteovi 3:1–4) Biblické zásady nám však pomáhají uspořádat si hodnoty do správného pořadí. Ježíš řekl: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.“ (Marek 12:30) Prvotní místo v životě Božího lidu proto zaujímá láska k Bohu. Křesťané svou službu neodsunují do postavení odpočinkové činnosti, ale kladou ji naopak na první místo. Dokonce i na své světské zaměstnání pohlížejí jako na něco, co je má při této velmi důležité práci pouze podporovat. — Matouš 6:33.

Křesťan si proto musí v případě zábavy spočítat náklady a určit, kolik času by jí musel věnovat v porovnání s množstvím času, které si skutečně zasluhuje. (Lukáš 14:28) Zábava, kvůli které by člověk zanedbal takové důležité věci, jako je osobní či rodinné studium, čas strávený se spoluvěřícími, křesťanská služba nebo nezbytné rodinné odpovědnosti, nestojí za to.

Co o vás prozrazují vaše rozhodnutí

Z množství času, který věnujeme zábavě, se dá poznat mnoho o našem žebříčku hodnot. Právě tak z obsahu zábavy, kterou jsme si zvolili, se dá leccos poznat o našich mravních zásadách a o tom, jak upřímně jsme Bohu oddáni. Lidé v našem okolí vyčtou z našeho výběru, jací lidé ve skutečnosti jsme a za jaké hodnoty se stavíme. Přátelé, rodina a sbor z toho poznají, zda jsme vyrovnaní, či nepružní, zásadoví, či pokrytečtí, poctiví, či samospravedliví.

Ať se tedy ve vašich rozhodnutích zrcadlí, jakou víru a postoj k hodnotám máte vy i vaše rodina. Stojíte totiž před Stvořitelem, který zkoumá srdce i pohnutky každého z nás. Hebrejcům 4:13 říká: „Není stvoření, které není zjevné jeho zraku, ale všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ Pouze Bůh je schopen znát odpověď na otázku, která úzce souvisí s jádrem tohoto námětu: Budeme se skutečně v každém životním ohledu řídit Božími zásadami?