Píseň 150

Chléb z nebe

(Jan 6:51)

1. Náš Otče na nebesích,

jsi týž po neurčitý čas.

My zpíváme ti chválu,

tvé jméno světit těší nás.

Kdys dávno jako pastýř

jsi stádo vedl své

a manu z nebe seslal

pro svůj lid coby chléb,

i žízeň uhasil jsi,

dal vodě ze skal vytrysknout,

pak v Zaslíbené zemi

jsi nechal lid svůj spočinout!

2. Tou manou, jíž je sytil,

tou předstíněn byl Boží Syn.

Ten vzdal se skromně slávy,

by hříšné lidstvo zachránil.

On je tím chlebem z nebe,

sám výkupné tak dal,

tím možnost odpuštění

všem hříšným daroval.

Ten chléb nám poslal sám Bůh,

kéž smíme z něho prospěch mít,

svou stálou, ryzí vírou

se k Bohu těsně přiblížit.

3. Tu zprávu chceme šířit,

ji nemůžeme zamlčet.

Tak máme říkat lačným,

že nasytí je z nebe chléb!

Jim pomoz Boha najít

a zákon jeho znát,

ať Bůh jim ve své lásce

pak může požehnat.

Až Armagedon skončí

a Bůh v své bitvě zvítězí,

pak radovat se chceme

ze všeho jeho stvoření.