„Nějak spolu nedokážeme mluvit“

MICHAEL se jako právník musel umět účinně vyjadřovat. Žádalo si to jeho povolání. Po šestnácti letech manželství byl však nucen uznat, že když se vracel domů ke své manželce Adrianě, jeho komunikační schopnosti jaksi mizely. Michael vzpomíná: „Pořád jsme s Adrianou byli v sobě, jízlivě jsme se napadali, hledali jsme jeden na druhém chyby, mluvili jsme v narážkách; měl jsem dojem, že nás to prostě zničí. Říkal jsem si, zda se této neustálé záplavě mrzutosti a nespokojenosti dá ještě vůbec říkat manželství. Vážně jsem se z toho chtěl raději vyvléci, než abych prožil takovýmto způsobem zbytek života. Prostě jsem se nedokázal smířit s představou, že v tom neustálém hněvu a napětí budu muset žít ještě dalších dvacet, třicet, nebo snad čtyřicet let.“

Michael a Adriana nejsou v žádném případě jediní, kdo mají podobné pocity. Takové pocity jsou skutečností pro mnoho manželských dvojic, jejichž vztah je neustálým střídáním boje a příměří. Nejobyčejnější rozhovory se bouřlivě mění v slovní bitvy. Tito lidé „slyší“, co nebylo řečeno, a říkají věci, které tak ani nemysleli. Zaútočí a vznesou obvinění a pak se stáhnou do podrážděného ticha. Nedochází mezi nimi k rozluce, ale nejsou ani v pravém slova smyslu „jedním tělem“. (1. Mojžíšova 2:24) Jejich vztah uvázl na mrtvém bodě. Vycouvat z něj by znamenalo rozchod; postoupit kupředu by znamenalo bezprostředně čelit neshodám. Obojí je bolestivé, a proto rezignují a udržují si od sebe emocionálně bezpečný odstup.

Takové manželské páry pro své manželství potřebují získat „obratné vedení“. (Přísloví 1:5) Toto vedení se nabízí v Božím slově, Bibli. Pavlův druhý dopis Timoteovi potvrzuje, že Bible je ‚prospěšná k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí‘. (2. Timoteovi 3:16) Jak uvidíme, platí to i pro napravování narušené komunikace mezi manželi.

Komunikace — Víc než pouhé mluvení

PŘEDSTAVTE si skupinu turistů, která si prohlíží malebnou krajinu. Všichni sice hledí na tutéž scenérii, ale každý ji vidí jinak. Proč? Protože co člověk, to jiný úhel pohledu. Nejsou dva lidé, kteří by stáli na přesně stejném místě. A navíc, ne každý se soustředí na stejnou část krajiny. Každý člověk pokládá za obzvlášť zajímavé něco jiného.

Totéž platí v rámci manželství. I když se partneři k sobě velmi dobře hodí, nikdy nemají na věci naprosto shodný náhled. Manžel a manželka se vzájemně liší například v citovém založení, v zážitcích z dětství a v tom, jaký vliv na ně měla rodina. Proto oba vidí věci z jiného úhlu, což se může stát zdrojem trpkých svárů. Apoštol Pavel otevřeně řekl: „Ti, kteří vstupují do manželství, budou mít bolest a trápení.“ — 1. Korinťanům 7:28, The New English Bible.

Ke komunikaci patří také úsilí tyto odlišnosti skloubit v manželském vztahu tak, aby byli manželé „jedním tělem“. K tomu je potřebné vytvářet si čas pro rozhovor. (Viz rámeček na straně 7.) Souvisí s tím však ještě mnoho dalších věcí.

Projevujme pochopení

Jedno biblické přísloví říká: „Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení, a jeho rtům to dodává přesvědčivosti.“ (Přísloví 16:23) Hebrejské slovo, které je zde přeložené jako ‚projevovat pochopení‘, znamená rozvahu, schopnost věci předem pečlivě zvažovat. V účinné komunikaci tedy klíčovou úlohu neplní ústa, ale srdce. Dobře komunikovat neznamená jenom mluvit; znamená to také citlivě naslouchat. (Jakub 1:19) Člověk, který chce dobře komunikovat, musí rozpoznat pocity a problémy, které se skrývají pod vnějším vystupováním jeho partnera. — Přísloví 20:5.

Jak se to dá rozpoznat? Někdy tak, že sledujeme, jaké okolnosti s konfliktem souvisejí. Je váš manželský druh pod silným citovým nebo tělesným náporem? Je jeho rozpoložení ovlivněno nemocí? „Najít to správné slovo pro tu správnou příležitost je velmi radostné!“ (Přísloví 15:23, Today’s English Version) Když tedy vezmete v úvahu okolnosti, pomůže vám to reagovat příhodným způsobem. — Přísloví 25:11.

Kořeny konfliktu však často nevězí v současných okolnostech.

Chápejme minulost

Myšlení dospělého člověka velkou měrou utvářejí zážitky z dětství. Manželští druhové pocházejí z odlišných rodin, a proto zcela nevyhnutelně zastávají rozdílné názory.

Dokládá to jedna událost, která je zaznamenána v Bibli. Když byla do Jeruzaléma navrácena truhla smlouvy, David veřejně projevil své nadšení. Jak ale reagovala jeho manželka Michal? Bible uvádí: „Saulova dcera Michal se dívala z okna a uviděla krále Davida, jak poskakuje a tančí před Jehovou; a začala jím v srdci pohrdat.“ — 2. Samuelova 6:14–16.

Michal projevila stejný sklon k nevěrnosti, jaký měl její nespravedlivý otec Saul. Bibličtí komentátoři C. F. Keil a F. Delitzsch se domnívají, že proto se 16. verš zmiňuje o Michal jako o ‚Saulově dceři‘, a ne jako o Davidově manželce. Spor, který potom následoval, v každém případě jasně nasvědčuje tomu, že David a Michal nesdíleli na tuto radostnou událost stejný názor. — 2. Samuelova 6:20–23.

Tento případ dokládá, že příčinou zcela odlišných názorů manžela a manželky může být skrytý vliv rodičovské výchovy. To platí i tehdy, když oba manželé v jednotě slouží Jehovovi. Kupříkladu manželka, která v dětství neměla dostatečnou citovou oporu, může projevovat neobvykle silnou potřebu, aby byla uznávána a aby znovu a znovu získávala pocit jistoty. Její manžel je z toho možná zmatený a snad si postěžuje: „I kdybych jí stokrát řekl, že ji miluji, stejně by to nestačilo!“

Komunikovat znamená v takovém případě mimo jiné ‚nehledět s osobním zájmem jen na své vlastní záležitosti, ale s osobním zájmem i na záležitosti ostatních‘. (Filipanům 2:4) Chce-li manžel s manželkou účinně komunikovat, musí na ni pohlížet z hlediska její minulosti, a ne ze svého vlastního hlediska. A manželka by se samozřejmě měla cítit podněcována, aby se na svého manžela dívala také tak. — 1. Korinťanům 10:24.

Pokud došlo v minulosti ke zneužití

Osobní zájem je obzvlášť nezbytný v případě, kdy byl jeden z manželů v dětství znásilněn nebo pohlavně zneužit. (Je politováníhodné, že se dnes tento problém vyskytuje stále častěji.) Manželka může například zjistit, že v sexuálně intimních chvílích nedokáže oddělit současnost od minulosti, svého druha od pachatele a sexuální vztah od sexuálního zneužití. Může tím vznikat napětí, zvláště pokud manžel tuto citlivou záležitost nehodnotí z pohledu své manželky. — 1. Petra 3:8.

Minulost sice nemůžete vymazat a nemůžete ani zcela zahojit její následky, ale můžete přispět mnoha způsoby k útěše svého sklíčeného druha. (Přísloví 20:5) Čím například? „Muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění,“ napsal Petr. (1. Petra 3:7, Ekumenický překlad) Pro vzájemnou komunikaci mezi manželi je nezbytné, aby oba měli porozumění pro minulost toho druhého. Pokud se nevžijete do pocitů svého manželského druha a neprojevíte soucit, vaše slova budou neúčinná.

Ježíšovi ‚bylo líto‘ nemocných lidí, s nimiž se setkával, ačkoli jejich choroby nikdy osobně neprodělal. (Matouš 14:14) Možná, že jste na rozdíl od své manželky nikdy nebyl zanedbáván či zneužíván. Nezlehčujte však její utrpení; ale spíše mějte pochopení pro to, co v minulosti zažila, a buďte jí oporou. (Přísloví 18:13) Pavel napsal: „My však, kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kteří nejsou silní, a ne líbit se sami sobě.“ — Římanům 15:1.

V zajetí výčitek

Manželství je jako drahocenná nádoba. Když se poškodí smilstvem, může to vést k nezměrné škodě. (Přísloví 6:32) Jistě, když se nevinný manželský druh rozhodne odpustit, je možné jednotlivé úlomky nádoby opět slepit prostřednictvím usmíření. Praskliny však zůstanou a během hádky může vzniknout sklon soustředit na ně pozornost a používat minulost jako zbraň.

Výčitky jsou normální reakcí na nevěru manželského druha. Když však svému partnerovi odpustíte, dejte si pozor, aby přetrvávající rozhořčení nepokazilo vše dobré, co vzešlo z odpuštění. Nehledě na to, zda výčitky tiše kypí v nitru člověka, nebo zda jsou nemilosrdně vypuštěny ven — pokud přetrvávají, budou jimi zraněni oba manželé. Jak to? Jedna lékařka podotýká: „Jesliže se cítíte zraněni svým partnerem, znamená to, že vám na něm stále ještě záleží. Když se však uzavřete do sebe nebo když sáhnete po odplatě, nezraňujete pouze svého druha, ale budete ničit také sami sebe. Vztah, který byste chtěli zachovat, ještě více rozkládáte.“

Ano, pokud svůj hněv nezklidníte, nepodaří se vám manželské různice urovnat. A tak v době, kdy vaše city nejsou rozjitřené, promluvte si se svým manželským druhem o svých pocitech. Vysvětlete, proč se cítíte zraněni, co potřebujete k tomu, abyste znovu získali pocit jistoty, a co sami hodláte udělat pro zachování vašeho vztahu. Nikdy nepoužívejte minulost jako zbraň, abyste ve sporu získali převahu.

Toxikomanie poškozuje komunikaci

Když je jeden z manželů navyklý na alkohol nebo na drogy, dostává se manželství do velikých potíží. Jeho partner se může ocitnout v podobné situaci, v jaké byla podle biblické zprávy Abigail. Zatímco její manžel Nabal „byl tak opilý, jak jen mohl být“, Abigail se usilovně snažila napravit následky jeho nemoudrého jednání. (1. Samuelova 25:18–31, 36) Manželství, v němž jeden z partnerů je rozpolcený návykem na alkohol a druhý je stržen k tomu, aby se znovu a znovu pokoušel jeho chování změnit, se často podobá domácnosti Nabala a Abigail.a

Když se toxikoman začíná zbavovat svého návyku, nastává pochopitelně veliká úleva. Je to však jen počátek. Představte si, že v malém městě řádí hurikán. Bortí domy, stromy rve z kořenů, dráty telefonního vedení padají na zem. Lidé jsou velmi rádi, když bouře skončí. Nyní však bude nutné provést rozsáhlé opravy. Podobné je to, když se manželský druh začíná zbavovat svého návyku. Zborcené vztahy je potřeba znovu postavit. Je nutné obnovit vzájemnou důvěru a mravní bezúhonnost. Je třeba znovu vybudovat komunikační spojení. Pro člověka, který se zbavuje svého návyku, je taková postupná obnova součástí ‚nové osobnosti‘, jejíž pěstování Bible od křesťanů vyžaduje. K této nové osobnosti bezpodmínečně patří ‚síla, která podněcuje mysl‘. — Efezanům 4:22–24.

Leonardo a Elaine mohli díky studiu Bible přestat se zneužíváním drog, avšak síla, která podněcuje mysl, se u nich plně neprojevila.b Zanedlouho se objevily jiné návyky. Elaine říká: „Dvacet let jsme se snažili uplatňovat biblické zásady a žít v uspokojivém manželském vztahu, ale stále se nám to nedařilo. Naše návyky byly hluboce zakořeněné. Nedokázali jsme se jich zbavit ani studiem, ani modlitbou.“

Leonard a Elaine vyhledali radu, protože chtěli pochopit, co je příčinou jejich návyků. Obzvlášť jim pomohly aktuální informace od „věrného a rozvážného otroka“ o zneužívání dětí, alkoholismu a úctě k ženám.c (Matouš 24:45–47) „Získali jsme pomoc, abychom mohli napravit, co bylo poškozeno, a abychom se k sobě dokázali opět přimknout,“ říká Elaine.

Jak řešit problémy

Rebeka cítila nesnesitelnou sklíčenost kvůli manželkám svého syna Esaua. Obávala se, že její druhý syn Jákob bude následovat Esauova příkladu, a tak dala průchod stísněnosti a řekla svému manželu Izákovi: „Zošklivil se mi tento můj život kvůli dcerám Heta. Jestliže si Jákob vezme někdy manželku z dcer Heta, jako jsou tyto, z dcer země, k čemu je mi dobrý život?“ — 1. Mojžíšova 27:46.

Povšimněme si, že Rebeka mluvila o svých pocitech důrazně, ale Izáka přitom osobně nenapadla. Neřekla: „Za to všechno můžeš ty!“ nebo „Měl jsi na to lépe dohlédnout!“ Rebeka naopak vyjádřila, jak se tento problém dotkl jí samotné. Takový přístup vzbudil v Izákovi soucit, ne snahu zachovat si tvář. Necítil se osobně napaden, a proto očividně Rebečinu prosbu okamžitě vyslyšel. — 1. Mojžíšova 28:1, 2.

Manželé a manželky se mohou z Rebečina příkladu poučit. Když vyvstane konflikt, zaměřte se na problém, ne jeden na druhého. Vyjádřete svou nespokojenost z toho hlediska, které se dotýká vás, podobně jako to udělala Rebeka. Je mnohem účinnější říci „Jsem sklíčená, protože. . .“ nebo „Mám pocit, že jsi mě nepochopil, protože. . .“ než „Skličuješ mě!“ nebo „Ty mě nikdy nechápeš!“

Nejen spolu vydržet

Manželství Adama a Evy, prvního lidského páru, vydrželo po celá staletí a zplodilo rodinu složenou z mnoha synů a dcer. (1. Mojžíšova 5:3–5) To však neznamená, že bylo hodné napodobení. Jejich manželství, které mělo být jednotícím svazkem, bylo již v počátku poničeno duchem nezávislosti a přehlížením Stvořitelových spravedlivých zákonů.

I v dnešní době může nějaké manželství přetrvávat, přestože postrádá nezbytné prvky mezilidské komunikace. Možná je nutné odstranit hluboko zakořeněné způsoby uvažování a nevhodné rysy osobnosti. (Srovnej 2. Korinťanům 10:4, 5.) Jde přitom o stále pokračující výchovný proces. Takové úsilí však stojí za to. Jehova Bůh projevuje hluboký zájem o manželské uspořádání, protože je jeho Stvořitelem. (Malachiáš 2:14–16; Hebrejcům 13:4) Když tedy budeme plnit svou úlohu, můžeme mít jistotu, že Bůh vezme naši snahu na vědomí a poskytne nám potřebnou moudrost a sílu, aby se ve vzájemné komunikaci mezi manželi urovnal každý rozkol. — Srovnej Žalm 25:4, 5; 119:34.