„Předmětem nenávisti všech národů“
1 V nedávných letech jsme všichni měli velikou radost, když jsme slyšeli vzrušující zprávy o tom, jaké podivuhodné požehnání prožívá Jehovův lid na celém světě. Radostná zpráva o legalizaci našeho díla v Malawi — po šestadvaceti letech brutálního útlaku — nás dojala k slzám. Pociťovali jsme velikou úlevu, když jsme sledovali, jak se ve východní Evropě hroutí bezbožný komunismus a jak jsou z jeho útlaku osvobozovány doslova tisíce našich bratrů. S úzkostí i zájmem jsme pozorovali, jak byla v Řecku napadena naše svoboda uctívání, a když jsme u nejvyššího evropského soudu dosáhli významného vítězství, naplnilo nás radostné vzrušení. Velmi se těšíme ze zpráv o rozsáhlých úpravách odboček Společnosti, díky nimž je možné vyrábět obrovské množství literatury pro lidi, kteří hledají pravdu. Žasli jsme, když jsme slyšeli, že na sjezdu v ukrajinském Kyjevě bylo pokřtěno více než 7400 lidí. Ano, cítíme velkou radost z tohoto bouřlivého rozvoje díla Království!
2 Máme sice veliký důvod k radosti, ovšem musíme být obezřetní, aby naše radost nebyla nadměrná. Když slyšíme jednu příznivou zprávu za druhou, mohli bychom usoudit, že odpor proti dobré zprávě pomíjí a že Jehovův lid začíná být na celém světě uznáván. Takové úvahy mohou být ošidné. Dosáhli jsme sice určitých uspokojivých vítězství a byli jsme do jisté míry úspěšní při odstraňování překážek, které v některých zemích stály v cestě dobré zprávě, ale nesmíme zapomínat, že na podstatě našeho vztahu ke světu se nic nezměnilo. Jsme následovníci Ježíše, a proto ‚nejsme částí světa‘. Je tedy jisté, že budeme „předmětem nenávisti všech národů“. (Jan 15:19; Mat. 24:9) Dokud trvá tento systém věcí, nic se nemění na zásadě, že „ti, kteří touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni“. — 2. Tim. 3:12.
3 Dějiny dosvědčují, že toto varování je odůvodněné. Ježíš, který byl zakladatelem křesťanství a vydával obdivuhodné svědectví před mocnými panovníky i před jejich poddanými, byl den co den napadán a jeho život byl neustále v nebezpečí. I jeho apoštolové byli nenáviděni a špatně se s nimi zacházelo — ačkoli mnoha lidem pomohli stát se učedníky, ačkoli se podíleli na psaní Křesťanských řeckých písem a ačkoli prokazovali, že mají zázračné dary ducha. Většina obyvatelstva považovala křesťany za opovrženíhodnou „sektu“, proti níž se „všude mluví“, a to i navzdory tomu, že se křesťané chovali dobře a projevovali svým bližním lásku. (Sk. 28:22) Jehova dnes používá celosvětový křesťanský sbor úžasným způsobem a prostřednictvím sboru uskutečňuje svou vůli; přesto jsou křesťané vystaveni neustálému odporu a zlomyslnosti ze strany všech složek tohoto ničemného systému věcí. Není žádný důvod očekávat, že tento odpor skončí.
4 V prvním století Satan pronásledoval Ježíšovy učedníky mnoha různými způsoby. Nenávistní odpůrci o učednících nepokrytě lhali a zkreslovali skutečnosti. (Sk. 14:2) Vyskytovaly se případy vyhrožování násilím, což mělo křesťany zastrašit. (Sk. 4:17, 18) Davy rozzlobených lidí se snažily křesťany umlčet. (Sk. 19:29–34) Křesťané bývali neprávem vězněni. (Sk. 12:4, 5) Častokrát se pronásledovatelé uchylovali k fyzickému násilí. (Sk. 14:19) Někdy bývali nevinní lidé záměrně vražděni. (Sk. 7:54 až 60) Apoštol Pavel osobně zakusil prakticky všechny tyto formy útlaku. (2. Kor. 11:23–27) Odpůrci hbitě využívali každou příležitost, kdy mohli kazatelskému dílu škodit a věrné křesťanské služebníky sužovat.
5 Dnes Satan používá podobné metody. Vyprávějí se o nás zjevné lži, jsme falešně líčeni jako poblouzněná sekta nebo jako vyznavači jakéhosi kultu. V některých zemích úřady vyhlásily, že naše literatura je podvratná, a zakázaly ji. Veřejně je zesměšňována a napadána naše úcta ke svatosti krve. Ve čtyřicátých letech se stávalo, že dav lidí rozzuřených kvůli tomu, že svědkové nezdraví vlajku, napadl naše bratry, zranil je a zničil jim majetek. Tisíce křesťanů bylo pro svůj neutrální postoj odsouzeno do vězení. V zemích, kde vládla totalita, byli naši bratři lživě viněni z rozvratnictví. Stovky jich byly krutě mučeny nebo zabíjeny ve věznicích a koncentračních táborech. Tento neustálý nátlak jasně svědčil o tom, že neprávem jsme předmětem nenávisti. — Viz knihu Hlasatelé, kapitolu 29.
6 Co přinese budoucnost? Jehovův lid sice čas od času dosáhne určitého průlomu a nátlak se v některé části světa zmírní, ale celková situace zůstává stejná. Ďábel je dosud rozzlobený za to, jak byl v roce 1914 ponížen. Ví, že mu nezbývá mnoho času. Jak se bude blížit velké soužení, jeho zuřivost se nepochybně bude stupňovat. Je naprosto oddán válčení proti Kristu Ježíši, Králi dosazenému na trůn, a je pevně rozhodnut, že bude bojovat až do konce. Ďábel i jeho démoni si mohou svůj hněv vybíjet pouze na Jehovově lidu zde na zemi, na lidech, „kteří zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“. — Zjev. 12:12, 17.
7 Když se tedy díváme do budoucnosti, musíme být realističtí v tom, co očekáváme. Není důvod k domněnkám, že Ďábel ustoupí a vzdá se. Vštípil tomuto světu nenávist vůči nám a tato nenávist může vzkypět kdykoli a kdekoli. V mnoha zemích byla svoboda kázat zajištěna až po dlouhém zápase. A tato svoboda je někdy velmi vratká, udržuje se jen díky příznivě nakloněnému vládci nebo díky nějakému nepopulárnímu zákonu. Přes noc se může situace prudce změnit, a pak vznikne chaos a budou porušována lidská práva.
8 Blahobyt a svoboda, z nichž se nyní v některých zemích těšíme, mohou náhle skončit, a naši bratři mohou být vystaveni stejnému týrání jako v minulosti. V žádném případě se nenechme ukolébat k netečnosti a lhostejnosti a nemysleme si, že naši nepřátelé jsou přemoženi. Svět nemusí svou nenávist vždy plně projevovat, ale přesto je tato nenávist i nadále silná. V Božím slově vše ukazuje, že odpor světa vůči nám neustane, ale že se bude stupňovat s tím, jak se blíží konec. Proto se musíme mít na pozoru a být „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. (Mat. 10:16) Měli bychom si uvědomit, že budeme muset až do samotného konce svádět „tvrdý boj“ a že klíčem k přežití je vytrvalost. — Juda 3; Mat. 24:13.
9 Možná, že v té části světa, ve které žijeme, se dílu Království daří dobře a není patrné, že by nám odpůrci kladli do cesty nějaké překážky. Mohli bychom začít pochybovat, zda vůbec je nějaký důvod, abychom si dělali vážné starosti. Přesto je nutné, abychom byli ostražití. Situace se může rychle změnit. Může se stát, že odpůrci bez výstrahy zneužijí nějakou spornou otázku a použijí ji proti nám. Odpadlíci neustále vyhledávají důvody, aby si na nás mohli stěžovat. Popuzení členové duchovenstva nás mohou veřejně odsuzovat, protože se cítí ohroženi naším dílem. Když plánujeme stavbu sálu Království, mohou kvůli tomu v našem okolí vzniknout spory, které rozhněvají všechny kolem. V tisku se mohou objevit štvavé výroky, které nás postaví do špatného světla. Významné osobnosti místního veřejného života mohou záměrně překroutit skutečnosti, a naši sousedé se k nám proto budou chovat nepřátelsky, když je navštívíme v kazatelské službě. Dokonce i členové naší rodiny, lidé, které milujeme, se mohou postavit proti nám a začít nás pronásledovat. Máme tedy důvod k ostražitosti. Uvědomujeme si totiž, že nepřátelství, které k nám tento svět má, je velmi živé a může se kdykoli projevit.
10 Jak by nás to mělo ovlivnit? Vše, co bylo řečeno, právem ovlivňuje naše uvažování a naši vyhlídku do budoucnosti. V jakém ohledu? Máme žít v obavách, v bázni z toho, co snad ještě budeme muset vytrpět? Měli bychom svou kazatelskou službu omezit, když některým našim sousedům vadí? Máme nějaký oprávněný důvod, abychom se znepokojovali, když jsme neprávem ostouzeni? Je skutečně nevyhnutelné, aby nás hrubé jednání lidí okrádalo o radost ze služby Jehovovi? Je výsledek všech událostí nejistý? Ani v nejmenším! Proč?
11 Nikdy nesmíme ztratit ze zřetele, že poselství, které oznamujeme, nepochází od nás, ale od Jehovy. (Jer. 1:9) Jsme povinni dbát vybídnutí: „Vzývejte jeho jméno. Dávejte na vědomí jeho jednání mezi národy . . . po celé zemi.“ (Iz. 12:4, 5) Bůh měl určitý důvod, aby toleroval, že se s jeho lidem špatně zachází. Tím důvodem bylo, ‚aby se jeho jméno oznamovalo po celé zemi‘. (2. Mojž. 9:16) Konáme dílo, které nám přidělil Jehova, a on sám nám dává odvahu, abychom mluvili se smělostí. (Sk. 4:29–31) Toto dílo je tou nejdůležitější, nejprospěšnější a nejnaléhavější prací, jakou je možné dělat v těchto posledních dnech starého systému věcí.
12 Poznání těchto věcí nám dává odvahu, abychom zaujali takový postoj, jakým vyjadřujeme přímý odpor proti Satanovi a tomuto světu. (1. Petra 5:8, 9) Víme, že Jehova stojí při nás — jsme proto „odvážní a silní“, a všechny důvody k obavám z pronásledovatelů se vytrácejí. (5. Mojž. 31:6; Hebr. 13:6) Když nás budou ohrožovat odpůrci, budeme se snažit být vždy taktní, rozumní a rozvážní. Budeme však jasně dávat na vědomí, že pokud je napadeno naše uctívání, jsme rozhodnuti „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Sk. 5:29) Naskytne-li se nám rozumná příležitost obhájit se, využijeme ji. (1. Petra 3:15) Nebudeme však marnit čas rozpravami se zatvrzelými odpůrci, kterým jde pouze o to, aby nás očernili. Když nás pomlouvají a falešně obviňují, nenecháme se rozčilit a nebudeme se pokoušet o odvetu; prostě je ‚necháme být‘. — Mat. 15:14.
13 Jehovu těší, když vytrváváme ve zkouškách. (1. Petra 2:19) Jakou cenu musíme zaplatit, chceme-li získat jeho schválení? Musíme se snad smířit s tím, že kvůli nenávisti a odporu druhých lidí budeme sloužit neradostně? Nic podobného! Jehova slibuje, že nás za naši poslušnost odmění „radostí a pokojem“. (Řím. 15:13) Ježíš v době, kdy prožíval veliké utrpení, zůstal šťastný — „pro radost, jež mu byla předložena“. (Hebr. 12:2) A s námi je to stejné. Odměna za vytrvalost je nesmírná, a to nás podněcuje, abychom se ‚radovali a poskakovali radostí‘, i když prožíváme bolestivé zkoušky. (Mat. 5:11, 12) I v čase tísně je tato radost sama o sobě důvodem, abychom chválili Jehovu a vzdávali mu úctu tím, že podporujeme poselství o Království.
14 Je snad nejisté, jak to vše dopadne? Je nějaký důvod, abychom pociťovali obavy nebo abychom byli nerozhodní? Není. O výsledku konfliktu mezi Jehovovou organizací a Satanovým světem je již dávno rozhodnuto. (1. Jana 2:15–17) Ať je odpor jakkoli prudký nebo jakkoli rozsáhlý, Jehova nám dá vítězství. (Iz. 54:17; Řím. 8:31, 37) I když jsme plně zkoušeni, nic nám nemůže zabránit v získání odměny. Není důvod, abychom ‚byli úzkostliví‘, protože Jehova slíbil, že naše úpěnlivé prosby vyslyší tím, že nám poskytne pokoj. — Fil. 4:6, 7.
15 Pokaždé, když slyšíme zprávy o tom, že naši bratři byli vysvobozeni z pronásledování nebo že v oblasti, kde byli dříve omezováni, mohou konečně svobodně kázat, děkujeme Jehovovi. Radujeme se, když s měnící se situací se pro tisíce upřímných lidí otevírají nové možnosti, aby se setkali s poselstvím o Království. Když se Jehova rozhodne, že nám dá vítězství v situaci, kdy stojíme tváří v tvář odpůrcům, jsme mu za to vděčni. Víme, že našemu dílu požehná a že je bude ochraňovat, jakkoli to bude nutné, aby byl vyvýšen jeho dům pravého uctívání a aby „žádoucí“ věci všech národů dostaly možnost do tohoto domu vejít. — Ag. 2:7; Iz. 2:2–4.
16 Zároveň jsme si plně vědomi, že náš protivník, Satan, je velmi mocný a že nám až do samotného konce bude vytrvale odporovat. Jeho útoky mohou být neskrývané a zjevné, anebo mohou být vychytralé a podvodné. Pronásledování může vypuknout nečekaně a v místech, kde jsme dosud neznali nic jiného než pokoj. Ničemní odpůrci se mohou projevovat násilně a neústupně, když se neprávem snaží nás utlačovat. Všichni takoví lidé v pravou chvíli jasně poznají, že jsou ve skutečnosti „bojovníci proti Bohu“, a Bůh je zničí. (Sk. 5:38, 39; 2. Tes. 1:6–9) Avšak než se to stane, jsme rozhodnuti zůstat pevní ve věrné službě Jehovovi a v kázání poselství o Království navzdory tomu, co musíme vydržet. Jsme těmi nejšťastnějšími lidmi na celém povrchu země, protože víme, že ‚potom, co budeme schváleni, přijmeme korunu života‘. — Jak. 1:12.