Kdo může být Božím přítelem?
I TY můžeš být Božím přítelem. Asi před čtyřmi tisíci lety uvěřil člověk Abraham Jehovovi Bohu. To mu bylo počteno za spravedlnost a patriarcha byl nazván „Jehovovým přítelem“. (Jak. 2:23) Věříš-li tedy Jehovovi, také můžeš být Božím přítelem.
Lze očekávat, že přátelé budou pozváni jako hosté k jídlu. A část známého 23. žalmu skutečně představuje Boha jako milostivého hostitele. Říká: „Prostíráš přede mnou stůl [Jehovo] naproti těm, kteří mi projevují nepřátelství. . . Můj pohár je vrchovatý.“ — Žalm 23:5.
Jindy se týž žalmista — král David ze starověkého Izraele — zeptal: „Jehovo, kdo bude hostem v tvém stanu? Kdo bude přebývat na tvé svaté hoře? (Žalm 15:1) Obrazně to znamená, že máme k Jehovovi přístup přijatelnou modlitbou a přijatelným uctíváním. Je to přednost vzbuzující posvátnou úctu. Jak vůbec mohou být nedokonalí lidé způsobilí stát se Božími přáteli a hosty?
Na tuto otázku odpovídá 15. žalm. Zmiňuje se o deseti zvláštních požadavcích na ty, kteří chtějí být Božími přáteli a hosty. Uvažujme od 2. verše postupně o těchto požadavcích.
„TEN, KDO CHODÍ BEZÚHONNĚ A KONÁ SPRAVEDLNOST“
Abrahamovo potomstvo vzkvétalo díky tomu, že byl Abraham mravně bezúhonný v tom, jak chodil před Jehovou. (1. Mojž. 17:1, 2) ‚Chodit‘ někdy znamená jít v životě určitou dráhou. (Žalm 1:1; 3. Jana 3, 4) Pro Boží přátele a hosty nestačí patřit k nějakému náboženství, libovat si v jeho honosných budovách a podílet se na formálních obřadech. Ne všichni, kdo říkají „Pane, Pane“ nebo prohlašují, že znají Boha, se budou těšit z požehnání jeho království. (Mat. 7:21–23; Tit. 1:16) Jehovovi přátelé „chodí bezúhonně“ před Božím zrakem a ‚konají spravedlnost‘ podle Božích norem. — Mich. 6:8.
To vylučuje jakoukoli nepoctivost, sexuální nemravnost a zkaženost. Bůh nám sám říká proč: „Máte být svatí, protože já jsem svatý.“ (1. Petra 1:16) Drží se tvé náboženství vysokých Božích norem, takže dokonce odnímá pospolitost těm, kteří se odmítají přizpůsobit Božím požadavkům? Trváš na spravedlivém chování jak sám u sebe, tak u své rodiny? Jestliže ano, budeš odpovídat dalšímu požadavku na Boží přátele a hosty.
„A MLUVÍ PRAVDU VE SVÉM SRDCI“
Chceme-li mít Boží přátelství, nemůžeme lhát ani se uchylovat k hladkým řečem s obojetným srdcem. (Žalm 12:2; 12:3, KB) Musíme ‚mluvit pravdu ve svém srdci‘, ne ji mít jen na rtech. Ano, musíme být vnitřně poctiví a musíme projevovat „víru bez pokrytectví“. (1. Tim. 1:5) Někteří lidé lžou nebo říkají polopravdy, aby neztratili tvář. Jiní podvádějí ve škole při zkouškách nebo falšují daňová přiznání. Takové jednání prozrazuje nedostatek lásky k tomu, co je pravdivé. Ale pravdomluvnost a přímé jednání vychází ze srdce Božích přátel. (Mat. 15:18–20) Neuhýbají ani nepodvádějí. — Přísl. 3:32; 6:16–19.
Apoštol Pavel napsal: „Nelžete si navzájem. Svlékněte starou osobnost s jejími zvyky a oblékněte si novou osobnost.“ (Kol. 3:9, 10) Ano, ti, kdo skutečně mluví pravdu ve svém srdci, oblékají „novou osobnost“. Jsi úplně poctivý k sobě a k jiným, mluvíš pravdu ve svém srdci? Jestliže ano, mělo by to ovlivnit to, co říkáš o jiných.
„NEPOMLOUVAL SVÝM JAZYKEM“
Máme-li se vyrovnat s tímto požadavkem na Boží hosty, nikdy nesmíme o druhých mluvit zlomyslně. (Žalm 15:3) Hebrejské slovo překládané „pomlouvat“ je odvozeno od slova „noha“ a znamená „hýbat nohama“ čili „obcházet“. Izraelitům bylo přikázáno: „Nebudeš obcházet mezi svým lidem, abys pomlouval. Nepostavíš se proti krvi svého bližního. Já jsem Jehova.“ (3. Mojž. 19:16; 1. Tim. 5:13) Jestliže někoho pomluvíme, a tak ho oloupíme o dobré jméno, nemůžeme být Božími přáteli.
David prohlásil: „Kdo tajně pomlouvá svého druha, toho umlčuji.“ (Žalm 101:5) I my můžeme pomlouvače umlčet, jestliže jim odmítneme naslouchat. A je dobrým pravidlem neříkat o člověku za jeho zády nic, co bychom mu nebyli ochotni říci do obličeje. Je znamenité, jestliže tak ovládáme svůj jazyk. Ale je velmi důležité ovládat také své jednání.
„SVÉMU DRUHU NEUČINIL NIC ŠPATNÉHO“
Stojí tu za povšimnutí Ježíšova slova: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, musíte také činit jim.“ (Mat. 7:12) Abychom se těšili z Boží přízně, musíme se chránit, abychom neudělali nic špatného. Žalmista řekl: „Vy, kteří milujete Jehovu, nenáviďte, co je špatné. Střeží duše svých věrně oddaných; z ruky ničemných je osvobozuje.“ (Žalm 97:10) Chceme-li tedy mít přátelství a pomoc Boha, musíme přijmout jeho normy.
Vyhýbat se tomu, co je špatné, zahrnuje i to, že nepoškodíme nikoho ve svých obchodních vztazích nebo při jiných příležitostech. Nesmíme ublížit svému bližnímu ani slovem ani skutkem, ale měli bychom mu činit dobro. To zahrnuje každou oblast našeho života. Když například jedeme autem, můžeme zdvořile dávat přednost chodcům. Můžeme pomáhat starým, povzbuzovat sklíčené, utěšovat truchlící. Jehova dává v tomto případě vynikající příklad. Jak řekl Ježíš, Bůh „působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i nespravedlivé“. (Mat. 5:42 až 48) Ruku v ruce s dobrými skutky vůči našim bližním jde i to, co žalmista připomíná dále.
„A NECHOPIL SE ŽÁDNÉ POHANY PROTI SVÉMU DŮVĚRNÉMU ZNÁMÉMU“
Všichni děláme chyby a jsme velmi vděční, když se přátelé rozhodnout přehlédnout tato menší provinění. Vyvedlo by nás z míry, kdyby důvěrný přítel odhalil naše malé, ale trapné slabosti jiným. Někteří lidé to dělají, aby odvrátili pozornost od svých vlastních chyb, nebo aby se jevili nadřazení vůči jiným. Ale takové skutky se nehodí pro ty, kteří si přejí být Božími přáteli.
„Kdo překrývá přestupek, hledá lásku, a ten, kdo stále mluví o věci, rozděluje ty, kteří se důvěrně znají,“ říká Přísloví 17:9. Neměli bychom se samozřejmě snažit zakrýt vážné nesprávné jednání. (3. Mojž. 5:1; Přísl. 28:13) Chceme-li však být Božími přáteli, nechopíme se neboli nepřijmeme jako pravdu hanlivé historky o známých, kteří jsou přímí. (1. Tim. 5:19) Jehovovi přátelé mluví dobře o Božích služebnících, místo aby o nich šířili klevety, a tak přidávali k pohanám, které již nesou od bezbožných lidí. Boží přátelé a hosté také střeží své společenství, protože David ve 4. verši dodává:
„V JEHO OČÍCH JE JISTĚ ODMÍTNUT KAŽDÝ OPOVRŽENÍHODNÝ“
Někteří lidé se ve snaze o sobecký prospěch přátelí s bohatými nebo významnými osobami i tehdy, když jsou zkažené. (Srovnej Judu 16.) Nemůžeme však být Jehovovými přáteli, pokud se stýkáme s ničemnými. Měli bychom tak nenávidět zlo, že bychom nechtěli mít společenství s těmi, kdo je pěstují. (Řím. 12:9) Izraelský král Joram byl tak špatný, že mu prorok Eliša řekl: „Jakože žije Jehova vojsk, před nímž opravdu stojím, kdyby nebylo toho, že mám ohled k obličeji judského krále Jošafata, nepohlédl bych na tebe ani bych tě neviděl.“ (2. Král. 3:14) Máme-li být Božími přáteli, musíme dbát na Pavlovo varování: „Špatná společenství kazí užitečné zvyky.“ — 1. Kor. 15:33.
Jestliže si ceníme Jehovova přátelství, odmítneme se stýkat s nesprávně jednajícími lidmi. Budeme s nimi jednat jen z nutnosti. Přátele si budeme vybírat pro jejich dobrý vztah k Bohu, ne pro jejich postavení ve světě. Máme-li uctivou bázeň před Bohem, budeme moudře volit své přátele. Všimni si v tomto ohledu sedmého požadavku, jemuž musí odpovídat Jehovovi hosté.
„ALE CTÍ TY, KTEŘÍ SE BOJÍ JEHOVY“
Chceme-li být Božími přáteli a hosty, musíme se Boha bát. Přísloví 1:7 říká: „Bázeň před Jehovou je počátek poznání.“ Co je „bázeň před Jehovou“? Je to hluboká posvátná úcta k Bohu a zdravý strach z toho, že se mu znelíbíme. To vede k pravému poznání, kázni, jež chrání život, a nebeské moudrosti, která je spolehlivým vodítkem.
Ti, kteří se bojí Jehovy, lpějí na jeho spravedlivých normách, i když to vede k posměchu. Mnozí se například pošklebují, když ti, kteří se bojí Boha, pilně pracují, jsou v zaměstnání poctiví nebo se snaží duchovně pomáhat jiným. Jak se však na takové přímé osoby dívá zbožný člověk? „Ctí ty, kteří se bojí Jehovy“, velmi si jich váží, i když to znamená nechat se hanět spolu s nimi. Máš takovou úctu k těm, kteří se bojí Boha? Žalmista uvádí další požadavek k získání božské přízně:
„PŘÍSAHAL NA TO, CO JE PRO NĚHO ŠPATNÉ, A PŘECE TO NEMĚNÍ“
Jde tu o zásadu plnit sliby tak, jako je plní Bůh. (1. Král. 8:56; 2. Kor. 1:20) I když později zjistíme, že udělat to, co jsme slíbili, je velmi těžké, neměli bychom si to rozmyslet a ustoupit od svého slibu. Řecká Septuaginta, syrská Pešita a latinská Vulgata tu říkají: „Přísahal svému bližnímu. Přísaháme-li, že něco uděláme, nebo složíme-li řádný slavnostní slib, měli bychom podle toho žít. (Kaz. 5:4) Zjistíme-li ovšem, že něco, co jsme slíbili, je nebiblické, neměli bychom to udělat.
Jozue nezrušil smlouvu s Gibeoňany, přestože se později dozvěděl, že ho k ní přiměli podvodem. (Joz. 9:16–19) Měli bychom tedy být muži, ženami a mladými, kteří drží slovo. Neslibujme druhým a nenechávejme je pak v úzkých, když se nám naskytne lákavější možnost. Ježíš řekl: „Prostě ať vaše slovo Ano znamená Ano, vaše Ne, Ne.“ (Mat. 5:37) Ti, kteří jsou oddáni Jehovovi, by měli být zejména odhodláni žít podle svého slibu, že mu budou věčně sloužit jako jeho svědkové. Kromě dodržování slibů bychom měli být ohleduplní ve finančních záležitostech, jak ukazuje David v 5. verši 15. žalmu.
„NEVYDÁVAL SVÉ PENÍZE NA ÚROK“
Peníze půjčené pro obchodní účely mohou být právem spláceny s úrokem. Ale David zde myslel ‚vydávání peněz‘ lidem bez prostředků. Mojžíšský Zákon předpisoval: „Kdybys půjčil peníze mému lidu, ztrápenému vedle sebe, nestaneš se vůči němu jakoby lichvářem. Neuložíte mu úrok.“ (2. Mojž. 22:25; 3. Mojž. 25:35, 36) Když Nehemjáš zjistil, že chudí trpí jako oběti lichvářů, zarazil takové vykořisťování. — Neh. 5:1 až 13.
Pro „úrok“ použil David hebrejského slova odvozeného z jiného, jež znamená „kousat“. To naznačuje, že chamtiví lichváři požírali chudé o to málo, co měli. Je zjevně mnohem lepší pomáhat chudobným a neočekávat nic nazpět. Ježíš to vysvětlil slovy: „Když pořádáš oběd nebo večeři. . . pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé a budeš šťastný, protože nemají nic, čím by ti odplatili. Bude ti totiž odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ (Luk. 14:12–14) Ten, kdo si přeje být Božím přítelem a hostem, nikdy nevyužije chudoby svého bližního ani neudělá to, o čem se dále zmiňuje žalmista.
„A NEVZAL ÚPLATEK PROTI NEVINNÉMU“
Úplatky kazí. Izraelitům bylo přikázáno: „Nepřijmeš úplatek, neboť úplatek zaslepuje oči moudrých a překrucuje slova spravedlivých.“ (5. Mojž. 16:19) Zvlášť zlé je vzít úplatek, abys ublížil „nevinnému“ třeba tím, že změníš svědectví před soudem. Jak opovrženíhodný byl Jidáš Iškariotský, protože přijal úplatek za zrazení nevinného Ježíše! — Mat. 26:14–16.
Snad se v tomto ohledu pokládáme za bezúhonné. Byli jsme však někdy v pokušení vyplatit se z nějaké trapné situace? Prorok Samuel nikdy nepřijal „peníze za mlčení“ neboli úplatek. (1. Sam. 12:3, 4) Musíme se tak chovat všichni, pokud chceme být Božími přáteli a hosty.
„TEN, KDO ČINÍ TYTO VĚCI, NEBUDE NIKDY ZVIKLÁN“
Když 15. žalm. popsal deset rysů přímého člověka, končí výše uvedenými slovy. Možná, že nás přimějí přezkoumat své náboženství. Jestliže je to pravá víra, měla by nás učit, 1. abychom chodili bezúhonně a konali spravedlnost, 2. abychom i v srdci mluvili pravdu, 3. vyhýbali se pomlouvání druhých a 4. nedělali nic špatného. Náboženství přijatelné Bohu nás 5. uchrání, abychom se nechopili pohany proti známým, kteří jsou přímí, a přiměje nás, 6. abychom se nestýkali s opovrženíhodnými osobami. Pravá víra nás pohne k tomu, abychom 7. ctili ty, kteří se bojí Jehovy, 8. plnili, co jsme slíbili, jestliže je to správné, 9. dávali chudým bez úroku a 10. nikdy nepřijímali úplatek proti nevinnému.
David neříká, že každý, kdo tyto věci čte, slyší, říká, dokonce i v ně věří, „nebude nikdy zviklán“. To zakusí jen ten, kdo „činí tyto věci“. Víra, která není podepřena skutky, je mrtvá a nevede k božskému schválení. (Jak. 2:26) Ti, kteří činí dobré věci zapsané v 15. žalmu, nebudou zvikláni, protože je bude Jehova chránit a podporovat. — Žalm 55:22; 55:23, KB.
Pravé uctívání samozřejmě zahrnuje víc než deset bodů uvedených v 15. žalmu. Ježíšovi učedníci se později dozvěděli další věci o uctívání Boha „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24) Můžeš se to dozvědět i ty, vždyť lidé, kteří tyto věci zachovávají, žijí i dnes. Pravidelné společenství s těmito svědky Jehovy a studium Bible vybuduje naději na život v pozemském ráji, kde můžeš být Božím hostem a přítelem navždy.