Vadí ti omezení?

OMEZENÍ! Nikdo je nemá rád. Přesto se s nimi do určité míry musí vyrovnávat každý. Máš někdy pocit, že jsi příliš svázaný? Vadí ti to? Možná se budeš cítit lépe, když se na to podíváš z jiné stránky. Proč bys raději nevyužil co nejlépe té svobody, kterou máš, než aby ses trápil tím, co dělat nemůžeš?

Například mnoho lidí, kteří jsou po finanční stránce chudí, si přeje, aby byli bohatí. Chudoba sice omezuje rozsah činností, kterým se můžeme v tomto systému věcí věnovat, ale věci, které jsou v životě důležité, mohou mít všichni. Chudí i bohatí lidé se zamilovávají, vdávají či žení, vychovávají děti, radují se z dobrých přátelských vztahů a podobně. A co je ještě důležitější, chudí i bohatí lidé poznávají Jehovu a těší se na slíbený nový svět. Chudí i bohatí lidé dělají pokroky v křesťanské moudrosti a poznání, které jsou lepší než všechno bohatství. (Přísloví 2:1–9; Kazatel 7:12) Všichni lidé — bohatí i chudí — si mohou u Jehovy dělat vynikající jméno. (Kazatel 7:1) V Pavlově době byl křesťanský sbor z velké části tvořen lidmi s nízkým postavením — někteří z nich byli otroci — a tito lidé moudře využívali svobodu, jakou ve své situaci měli. — 1. Korinťanům 1:26–29.

Biblická zásada vedení hlavou

V křesťanském manželském vztahu je manželka podřízena svému manželovi — to je uspořádání, ze kterého by měla mít prospěch celá rodina. (Efezanům 5:22–24) Měla by to manželka cítit jako ponižování? V žádném případě. Manžel a manželka — to je tým. Když muž vede rodinu takovým způsobem, jako Kristus vede sbor, vyplývá z toho pro manželku poměrně málo omezení a dává jí to velký prostor, aby uplatnila své schopnosti. (Efezanům 5:25, 31) ‚Schopná manželka‘ z třicáté první kapitoly knihy Přísloví se zabývala mnoha zajímavými a náročnými věcmi. To, že byla podřízena svému manželovi, určitě neznamenalo, že byla nespokojená. — Přísloví 31:10–29.

V křesťanském sboru to je podobné — v žádném případě není možné, aby žena vedla způsobilé muže. (1. Korinťanům 14:34; 1. Timoteovi 2:11, 12) Mělo by být pro křesťanskou ženu takové omezení nepříjemné? Ne. Většina sester je vděčná za to, že je o tuto stránku křesťanské služby postaráno teokratickým způsobem. Jsou rády, že mohou mít užitek z pastýřské a vyučovací činnosti jmenovaných starších, a zabývají se nesmírně důležitou prací — káží a činí učedníky. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Na tomto poli už toho křesťanské ženy hodně vykonaly, a tím získávají v očích Jehovy Boha čest. — Žalm 68:11; Přísloví 3:35.

Jaká omezení mají mladí

Mladí lidé si také občas stěžují, že jsou příliš svázaní. Často kvůli autoritě rodičů, které se musí podřizovat. Ale i to je biblické. (Efezanům 6:1) Moudří mladí křesťané se nezlobí kvůli tomu, že jim rodiče dávají určitá omezení, ale raději se zaměřují na to, aby měli radost ze své svobody — obvykle včetně svobody od velké odpovědnosti. Mohou tedy využít své mladické síly a situace, ve které se nacházejí, a mohou se připravit na život dospělých.

Jeden bývalý krajský dozorce z Brazílie si dobře vzpomíná na dvanáctiletého chlapce v malé odloučené skupině, který měl určitá omezení v tom, co mohl dělat. Bratr, který se staral o sborové záznamy, byl příliš zaměstnán světskou prací, a tak se skupině nemohl moc věnovat. Ale zařídil věci tak, aby mu tento mladík mohl pomáhat. Naučil se, kde jsou všechny formuláře, a vždycky byl po ruce, aby mohl pomoci. Jeho snaha byla povzbuzující. Byl také dobrým společníkem v kazatelské službě. Nyní je tento mladý muž jmenovaným starším.

Je mnoho situací, které snad omezují svobodu člověka. Některé lidi omezuje nemoc. Někteří křesťané žijí v rozdělené domácnosti a omezují je požadavky nevěřícího manželského druha. Ti, kdo žijí s takovými omezeními, si snad přejí, aby se věci změnily, ale přesto mohou vést uspokojivý život. V tomto časopise jsme již otiskli mnoho příběhů takových lidí — lidí, kteří byli pro druhé velkým povzbuzením, protože se spoléhali na Jehovu a dělali to nejlepší, co ve své situaci dělat mohli.

Apoštol Pavel mluvil o situaci, která v tehdejší době byla běžná, a řekl: „Byl jsi povolán jako otrok? Nedělej si s tím starosti; jestliže se však také můžeš stát svobodným, spíše se chop té příležitosti.“ (1. Korinťanům 7:21) To je přece vyrovnaný pohled! Někdy se situace změní. Mladí lidé vyrostou. Manželští druhové, kteří jsou odpůrci pravdy, někdy pravdu přijmou. Stává se, že se zlepší ekonomické podmínky. Nemocní lidé se mohou uzdravit. A v jiných případech se věci možná nezmění, dokud nepřijde Jehovův nový svět. Ale co tím získáme, když se budeme trápit kvůli tomu, že nemůžeme dělat to, co mohou druzí?

Sledoval jsi někdy, jak ptáci krouží po nebi vysoko nad zemí, a obdivoval jsi, jak ladně a svobodně se pohybují? Možná sis přál, abys mohl létat také tak. Ale to prostě nemůžeš a nikdy nebudeš moci. A pravděpodobně si kvůli tomu nestěžuješ. Spíš se raduješ ze schopností, které ti Bůh dal. Vystačíš si docela dobře s tím, že jen chodíš po zemi. V životě je to podobné — ať jsme v jakékoli situaci, pokud se soustředíme na to, co můžeme dělat, a netrápíme se tím, co nemůžeme, náš život bude uspokojující a my se budeme radovat ze služby pro Jehovu. — Žalm 126:5, 6.

[Obrázek na straně 28]

Máš dojem, že tě rodiče drží jako v ohrádce?