Važme si své posvátné služby

JESTLIŽE chceme dosáhnout jakéhokoli hodnotného cíle, musíme být připraveni něco obětovat. Kdo by se chtěl stát lékařem, musí dlouhá léta studovat, mít peníze a být pevně rozhodnut dosáhnout svého cíle. Úspěšný gymnasta musel většinu svých mladých let strávit zdokonalováním stále náročnějších sestav a houževnatě usilovat o jejich bezvadné provedení. Dobrý klavírista by se mohl ohlédnout na dlouhé roky, které věnoval pilnému cvičení hry na klavír.

Existuje však jistý cíl, jehož přínos je tak velký, že daleko převýší jakékoli oběti, které k jeho dosažení musíme přinést. Co je tím cílem? Je jím výsada být služebníkem Nejvyššího, Jehovy Boha. Ať obětujeme cokoli — čas, peníze, energii —, výsada vykonávat posvátnou službu našemu Stvořiteli nám přinese takový prospěch, jaký nelze s ničím porovnat. Apoštol Pavel měl pravdu, když napsal: „Zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ (1. Timoteovi 4:8) Uvažujme o pravdivosti těchto slov.

Když se poprvé dozvíme o Bohu

Většina lidí, kteří na dobrou zprávu reagují příznivě a začínají studovat Bibli, si pravděpodobně neuvědomuje, jak rozsáhlé změny to v jejich životě způsobí. Nový zájemce možná nejprve přijde o některé přátele, kteří nechápou, proč se už s nimi nepodílí na určitých činnostech, o nichž se přesvědčil, že zneuctívají Boha. (1. Petra 4:4) Někteří lidé jsou vystaveni odporu ze strany rodiny a mrzí je, když vidí, že jejich milovaní nemají Jehovu rádi, nebo ho dokonce nenávidí. (Matouš 10:36) Cena, kterou je třeba zaplatit, může být vysoká.

I v zaměstnání a ve škole je nutné přinášet oběti. Nový zájemce se časem přestane účastnit světských večírků a oslav. Nenaslouchá nečisté řeči svých spolupracovníků nebo spolužáků a nevypráví si s nimi neslušné vtipy. Uplatňuje naopak radu zapsanou v Efezanům 5:3, 4: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a kdejaké nečistotě ani o chamtivosti, právě jak přísluší svatým lidem; ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování, věci, které se nesluší, ale spíše vzdávání díků.“

Když takto změní svůj život, zájemce se možná stane pro své okolí „černou ovcí“. A to může být náročné, zvláště pokud je mladý a stále ještě chodí do školy. Jeden svátek za druhým; nauky, které popírají Boha, například evoluční teorie; neustálý tlak, aby se přizpůsobil většině — mladý křesťan musí za svou víru pořád bojovat. Jedná-li tak, jak si přeje Bůh, může se stát terčem posměchu svých spolužáků i učitelů. Nejobtížněji se s tím vyrovnávají mladí lidé v citlivém věku dospívání. Boží schválení však za to stojí.

Jsou to skutečně oběti?

Určité věci, které zprvu vypadají jako oběti, se nakonec projeví jako požehnání. Někteří lidé se musí vzdát kouření. (2. Korinťanům 7:1) To může být bitva. Když ale tento nepřístojný zlozvyk nakonec překonají, je to pro ně velké požehnání! Totéž je možné říci o lidech, kteří se zbavují závislosti na jiných drogách nebo na alkoholu. Oč lépe se člověku žije bez těchto zhoubných návyků! Jiní lidé si museli dát do pořádku své manželství. Ti, kdo s někým žili bez uzavření sňatku, museli buď vstoupit do manželství, nebo s tím člověkem přestat žít. (Hebrejcům 13:4) Muži, kteří žili s několika manželkami, si musí nechat pouze ‚manželku svého mládí‘. (Přísloví 5:18) Takové změny vyžadují oběti, ale přinesou do domácnosti pokoj.

Pomyslete na odměnu

Ano, poslouchat Jehovovy zákony je pro každého užitečné. Zájemce začíná poprvé v životě oslovovat svého Stvořitele jeho jménem „Jehova“. (Žalm 83:18) Člověk se dozvídá o podivuhodných věcech, které Jehova pro lidstvo udělal a které ještě hodlá udělat, a začíná jej milovat. V zemích, kde se lidé všeobecně bojí zemřelých, jsou zájemci oproštěni od tohoto pověrečného strachu, protože vědí, že mrtví spí a že je čeká vzkříšení. (Kazatel 9:5, 10) A jaká je to úleva, když zjistí, že Jehova lidi nemučí ve věčném pekle! Ano, pravda skutečně osvobozuje. — Jan 8:32.

Pokud se zájemce stále více přizpůsobuje Jehovovým normám, získává čisté svědomí a sebeúctu. Učí se žít životem pravého křesťana, a umí se proto lépe postarat o rodinu. Díky tomu může být velmi spokojený a radostný. Také se účastní shromáždění v sále Království. To je velice příjemné! Jsou tam lidé, kteří si opravdu vzájemně projevují vřelou lásku, jež je znakem Božího lidu. (Žalm 133:1; Jan 13:35) Jejich řeč je čistá a povzbudivá, protože mluví „o velkolepých Božích věcech“. (Skutky 2:11) Ano, když jsme ve styku s ‚celým společenstvím bratrů‘, působí nám to radost. (1. Petra 2:17) Takové vynikající společenství zájemci pomáhá, aby oblékl „novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. — Efezanům 4:24.

Zasvěcení

Jak člověk prohlubuje své poznání, láska k Jehovovi jej začíná podněcovat, aby mu zasvětil svůj život a aby toto zasvěcení symbolizoval křtem ve vodě. (Matouš 28:19, 20) Ježíš svým učedníkům radil, že dříve, než podniknou tento krok, mají si spočítat náklady. (Lukáš 14:28) Pamatujme, že oddaný křesťan dává na první místo Jehovovu vůli a od tělesných věcí se odvrací. Usilovně pracuje na tom, aby opustil „skutky těla“ a aby pěstoval „ovoce ducha“. (Galaťanům 5:19–24) Rada zapsaná v Římanům 12:2 hraje nyní v jeho životě ještě důležitější úlohu: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ Život oddaného křesťana má tedy nový smysl.

Uvažujme však, co tím zájemce získává. Například získává osobní vztah ke Stvořiteli vesmíru. Je prohlášen za spravedlivého a stává se Božím přítelem! (Jakub 2:23) Slova „náš Otče v nebesích“, kterými oslovuje Boha, pro něho nabývají daleko hlubšího významu. (Matouš 6:9) Dalším požehnáním je to, že člověk, který se zasvětil Bohu, zná smysl života a žije v souladu s tímto poznáním. (Kazatel 12:13) Následuje Ježíše a svou věrností může poskytnout důkaz, že Ďábel je lhář. Jakou radost to působí Jehovovu srdci! — Přísloví 27:11.

Zachovává-li křesťan vytrvale věrnost Bohu, musí samozřejmě přinášet ještě další oběti. Má-li osobní i sborové studium Božího slova mít smysl, je nutné mu věnovat čas. (Žalm 1:1–3; Hebrejcům 10:25) Máme-li se podílet na kazatelské službě, musíme si vykupovat čas, který bychom jinak věnovali něčemu jinému. (Efezanům 5:16) Máme-li se účastnit shromáždění svědků Jehovových a cestovat na krajské i oblastní sjezdy, opět tomu musíme věnovat čas i úsilí. A máme-li se podílet na financování sálů Království a celosvětového kazatelského díla, budeme možná muset projevit obětavost. Milióny křesťanů však mohou dosvědčit, že pokud dílo v těchto směrech podporujeme z celého srdce, přináší nám to štěstí. Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Skutky 20:35.

Odměna, kterou dostaneme za podporu Jehovova díla, je daleko větší než hodnota toho, co jsme obětovali. Naše pokroky v křesťanské zralosti budou doprovázeny radostnější a plodnější službou. Z ničeho nemůžeme mít větší uspokojení než z toho, když někoho vyučujeme biblické pravdě a vidíme, jak tento člověk začíná uctívat Jehovu. A obzvlášť radostné je, když začíná Jehovu uctívat někdo z rodiny, například dítě, které bylo vychováváno „v kázni a Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4) Vidíme, že Bůh bohatě žehná našemu úsilí, které vynakládáme, abychom byli jeho ‚spolupracovníky‘. — 1. Korinťanům 3:9.

Další odměny za věrnou službu

Jistě, dokud trvá tento systém věcí, budeme mít problémy. Jak se bude Ďáblův čas postupně zkracovat, budou tyto problémy pravděpodobně narůstat. Možná budeme muset vytrpět pronásledování nebo vystát nějaké pokušení. Víme však, že Bůh je s námi, a to je pro nás útěchou, dává nám to sílu, abychom vytrvali. (1. Korinťanům 10:13; 2. Timoteovi 3:12) Někteří spolukřesťané trpí různými krutostmi již mnoho let, ale milují Boha, a proto vytrvávají. Křesťané, kteří úspěšně čelí nejrůznějším zkouškám, mají stejné pocity, jaké měli apoštolové, když byli zmrskáni a pak propuštěni. Ve Skutcích 5:41 je napsáno: „Ti tedy odešli ze Sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno.“

I v dnešní době odměna za vytrvalost daleko převyšuje hodnotu přinesených obětí. Pamatujme však, že zbožná oddanost „má slib“ nejen „života nynějšího“, ale i „toho, který má přijít“. (1. Timoteovi 4:8) Jak úžasné vyhlídky do budoucnosti má člověk, který vytrvává! Budeme-li věrní, přežijeme velké soužení, které bude znamenat konec tohoto systému věcí. A kdybychom snad zemřeli ještě před touto převratnou událostí, pak budeme vzkříšeni do nového světa, který potom nastane. (Daniel 12:1; Jan 11:23–25) Zkuste si představit ten nesmírně radostný pocit, až budete moci říct: „S pomocí Jehovy jsem to dokázal!“ Jak to bude nádherné, až obdržíte své dědictví na zemi, která „jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře“. — Izajáš 11:9.

Ano, když chceme sloužit Bohu, musíme něco obětovat. Ovšem ve srovnání s budoucí odměnou jsou tyto oběti zanedbatelné. (Filipanům 3:7, 8) Vzhledem k tomu, co dnes Bůh dělá pro své služebníky a co pro ně ještě v budoucnosti udělá, můžeme jen souhlasit se slovy žalmisty: „Čím oplatím Jehovovi všechna jeho dobrodiní ke mně?“ — Žalm 116:12.