Pomáháš svému dítěti, aby se rozhodlo pro Jehovu?

„STUDIUM Bible mě nudilo a unavovalo. Tajně jsem se v srdci rozhodl, že až vyrostu, nebudu svědkem Jehovovým,“ řekl jeden mladý muž. Většina dětí, které vyrůstají v křesťanských rodinách, se sice nakonec rozhodne postavit se na stranu Jehovy, ale mladí lidé, kteří se rozhodují, zda si za svého Boha mají zvolit Jehovu, mohou — podobně jako citovaný mladý muž — procházet náročným obdobím.

Rodiče někdy bývají na rozpacích. Nejsou si jisti, jak nejlépe vést své děti. Hodně přemýšlejí sami nad sebou. Například jeden velmi starostlivý otec kdysi řekl: „Mám-li být upřímný, byly doby, kdy jsem se díval do tváří svých spících dětí — na tvářích ještě měly slzičky zklamání — a v duchu jsem si říkal, zda bych k nim neměl být shovívavější.“ Když jeho dva synové vyrostli, rozhodli se sloužit Jehovovi.

Někteří mladí lidé však Jehovu opouštějí; z křesťanského ovčince odcházejí do Satanova světa. Co mají tedy rodiče dělat, aby svým dětem pomohli rozhodnout se pro Jehovu? Abychom na tuto otázku mohli odpovědět, nejprve prozkoumejme, proč někteří mladí lidé Jehovu opouštějí, i když si jejich rodiče tak zoufale přejí, aby u něho zůstaly.

Proč někteří mladí lidé opouštějí Jehovu

Jednou z častých příčin je to, že někteří mladí lidé vlastně Jehovu ani jeho cesty nikdy doopravdy nepoznali. Na křesťanská shromáždění sice chodí od malička, ale jen ze zvyku. Ve skutečnosti Jehovu nehledají. (Izajáš 55:6; Skutky 17:27) Chlapec, kterého jsme citovali, se na křesťanských shromážděních nudil, protože nerozuměl tomu, co říkali řečníci na pódiu.

Někteří z takových mladých lidí mají v srdci zaseta semena pravdy, ale nechali se zlákat zdánlivě bezstarostným hmotařským stylem života v Satanově světě. Někteří nedovedou čelit nesmírně silné touze po společnosti svých vrstevníků a po tom, aby se jim podobali. — 1. Paralipomenon 28:9; Lukáš 8:12–14; 1. Korinťanům 15:33.

V křesťanských rodinách po celém světě je však mnoho dětí, které se rozhodly, že se postaví na stranu Jehovy. Mohli bychom se něčemu naučit z toho, jak účinně si počínali jejich rodiče?

Začni brzy

Začít brzy — to je klíčem k tomu, abychom pomohli svým dětem rozhodnout se pro Jehovu. Většinou je to tak, že dojmy a poučení, která člověk získá, dokud je jeho srdce ještě mladé a citlivé, mu zůstanou po celý život. (Přísloví 22:6) Začni tedy brzy a vyprávěj svým dětem o Jehovově dobrotě, o jeho lásce a bázeň vzbuzující velikosti, snaž se v jejich srdci vypěstovat lásku k Jehovovi a vděčnost za to, co pro ně Jehova udělal. Mnozí rodiče s úspěchem využili řady článků o Jehovových stvořitelských dílech, které vyšly v publikacích Watchtower Society.

Mezi další vlastnosti, které musí být dítěti vštípeny brzy, patří poslušnost a úcta k Jehovovi a to, aby měly ve vážnosti jeho uctívání. Člověka hřeje u srdce, když vidí, jak se děti předškolního věku usilovně snaží dělat si na křesťanských shromážděních jednoduché poznámky a vyhledávat biblické texty ve své vlastní Bibli, nebo jak jdou s rodiči do umývárny, aby si opláchly obličej studenou vodou, když jsou ospalé. Jsou to sice jednoduché věci, ale jsou velmi důležité pro to, aby se do mladé mysli nesmazatelně vepsalo, že je nutné mít úctu k Jehovovi a poslouchat jej!

Brzy by se mělo začít také s vážným biblickým vzděláváním. Jedni manželé si se svými chlapci četli z knihy Naslouchat velkému Učitelia již v době, kdy chlapcům byly dva roky. Později, když hoši začali chodit do školy, vstávali každé ráno brzy, aby si s maminkou četli z Mojí knihy biblických příběhů a z knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji.* Ještě před snídaní pak tatínek vedl rozbor denního textu. Úsilí rodičů bylo bohatě odměněno, když se jejich synové nedávno rozhodli, že budou sloužit Jehovovi, a své zasvěcení symbolizovali křtem ve vodě. Jednomu bylo deset a druhému jedenáct let.

Jeden příkladný mladý muž, který slouží v japonské kanceláři odbočky Watch Tower Society, si vzpomíná na své útlé dětství, kdy mu jeho maminka pomáhala vypěstovat si vztah k Jehovovi. Sedala si večer vedle něho a pomáhala mu modlit se. Nikdy nezapomněl na poučení, které mu z toho vyplynulo: nezáleží na tom, kde jsme nebo co děláme, Jehova je nám vždy nablízku a je připraven nám pomoci.

Úspěšní rodiče se naučili rozeznávat u svých dětí špatné sklony, které jsou zaviněny tím, že děti zdědily nedokonalost. Rodiče se proto snaží tyto špatné sklony u dětí brzy potlačit. (Přísloví 22:15) Sklon k sobectví, tvrdohlavosti, pýše, přílišné kritičnosti — s tím vším je zapotřebí vypořádat se brzy. Kdyby se s tím nic nedělalo, semínko by vzklíčilo a po čase by se z něho urodila vzpurnost vůči Bohu a jeho požadavkům. Rodiče, kteří to sice myslí dobře, ale jsou příliš shovívaví, často připustí, aby se u jejich dětí rozvinuly sobecké postoje. Pro takové děti je pak obtížné respektovat rodiče a Jehovu; jsou jako ti ‚nevděčníci‘, o nichž je zmínka v Bibli. (Přísloví 29:21) Na druhé straně — děti, kterým jsou přidělovány různé práce v domácnosti a které se učí všímat si potřeb ostatních, bývají obvykle vděčné svým rodičům i Jehovovi.

Je také nezbytné, aby děti měly brzy před sebou nějaké rozumně dosažitelné teokratické cíle. Pokud k tomu nejsou vedeny brzy a soustavně, mohlo by se stát, že do jejich mysli a srdce vloží někdo jiný nějaké odlišné cíle. K teokratickým cílům by mělo patřit: přečíst celou Bibli od začátku do konce, osobně prostudovat některou publikaci Watchtower Society, zapsat se do školy teokratické služby, stát se hlasatelem dobré zprávy a dát se pokřtít.

Takafumi vzpomíná, jak ho jeho maminka vedla k tomu, aby si zvykl číst časopisy Strážná věž a Probuďte se! Připravovala mu jednoduché otázky, které po návratu ze školy nacházel na kuchyňském stole. Juri si připomíná několik dní strávených s průkopnicemib, které sloužily tam, kde byla větší potřeba křesťanských služebníků. Chodila s nimi do služby, viděla, jak si vaří, jakou mají radost a jak jsou horlivé. Velmi ji to ovlivnilo, a také zatoužila sloužit Jehovovi tímto způsobem. Mnoho mladých lidí si vzpomíná, že je rodiče brali na návštěvu do betelu (což je název pro ústředí a odbočky Watch Tower Society), kde mohli sledovat mladé muže a ženy, kteří tam radostně slouží Jehovovi. Na celém světě je mnoho křesťanů, kteří v dětství navštívili jeden z betelů, a nyní v něm sami slouží.

Věnuj dětem svůj čas

Množství i kvalita času, který strávíš se svými dětmi, budou mít pravděpodobně přímý dopad na to, zda se rozhodnou sloužit Jehovovi, nebo ne. Děti rychle rozpoznají, kolik času a přípravy tě stojí biblické studium, které s nimi vedeš. Jestliže si nepamatuješ, kde jste naposledy skončili, nebo jestliže z nějakého malicherného důvodu studium neuskutečníš, dáváš dětem najevo, že takové studium vlastně není příliš důležité. Když však děti vidí, že rodiče přinášejí kvůli studiu určité oběti, že se na studium dobře připravují a že se ho pravidelně účastní, ať se děje cokoli, vyplývá jim z toho naprosto odlišné poučení. Není to sice předpis, ale některé matky se na studium se svými dětmi oblékají stejně, jako když jdou na shromáždění nebo na biblické studium k zájemci. Děti pak vidí, že uctívání Jehovy je důležité.

Jestliže má biblické vzdělávání být pro děti příjemné a jestliže má zasáhnout jejich srdce, musí mu být věnováno mnoho času a úsilí. Malé děti si zvlášť dobře zapamatují věci, které se učí, když jim je někdo předvede. Jeden otec například pomohl svým dětem, aby si představily vzkříšení. Zahrál před nimi biblický příběh o vzkříšení Lazara. Zavřel se do skříně a pak z ní vystoupil, jako by byl vzkříšený Lazar. — Jan 11:17–44.

Když děti dospívají, bývají zahlceny city, pochybnostmi a úzkostmi a to vyžaduje, aby jim rodiče věnovali ještě více času a pozornosti. Čas, který jim v této etapě života věnují milující a chápaví rodiče, je nanejvýš důležitý, jestliže si děti mají vypěstovat důvěru v Jehovu. Jeden otec, který úspěšně vychoval čtyři děti, vyprávěl, že když se jeho děti setkávaly s různými problémy, vyhledával si příslušnou látku v publikacích Watchtower Society a pak si o ní s dětmi den co den povídal, dokud krize zcela nepominula.

Jedna zaneprázdněná matka dvou dětí, která slouží jako průkopnice, si všimla, že její dcera se začíná stranit lidí a že při teokratické činnosti postrádá radost. Rozhodla se tedy, že v době, kdy její dcera přichází odpoledne ze školy, bude doma a popovídá si s ní nad šálkem čaje. Během těchto důvěrných rozhovorů matky s dcerou dívka dostala pomoc, kterou potřebovala. Nyní, po skončení střední školy, se připojila k matce v průkopnické službě. — Přísloví 20:5.

Dobré společenství a příklad druhých

Kromě toho, že rodiče dávají dětem svůj čas, musí jim také poskytnout zdravé společenství. Přísloví 13:20 říkají: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“

Mnoho úspěšných rodičů si uvědomuje, jak je toto přísloví pravdivé. Jeden otec čtyř dětí říká: „Když se dívám nazpět, myslím, že naše děti byly podníceny ke službě Jehovovi díky tomu, že měly široký okruh přátel, kteří jsou v pravdě. Povzbuzoval jsem je, aby si nacházely přátele i v jiných sborech a aby tato přátelství prohlubovaly.“ Jeden křesťanský starší, který již mnoho let slouží v betelu, vzpomíná: „Když jsem byl mladý, bydleli jsme v malém domku, ale vždy jsme nabízeli ubytování krajskému dozorci. Pravidelně s námi také večeřeli zvláštní průkopníci z našeho sboru. Chodili se k nám koupat a trávili u nás svůj čas. Zážitky, které jsem od nich slyšel, a radost, kterou jsem na nich pozoroval, mi pomohly získat ocenění pro celodobou službu.“

Dobré společenství pomáhá také těm, kdo prožívají nějaké těžkosti. Jedna matka, jejíž syn prožíval bouřlivé období, o tom mluvila s cestujícím dozorcem. Ten jí doporučil, aby chlapce brala s sebou do kazatelské služby. „Jeho duchovní smýšlení i všechno ostatní se pak zlepší,“ řekl dozorce. Tato matka vypráví: „V našem sboru se organizovala večerní služba. Účastnilo se jí mnoho dětí školního věku, několik starších pravidelných průkopníků a nejméně jeden sborový starší. Zpočátku to byl boj, abych syna přiměla chodit do služby pravidelně, ale to netrvalo dlouho. Přicházel domů stále radostnější a stále více povzbuzený dobrým společenstvím. Během studia na střední škole se dal pokřtít a každý měsíc sloužil jako pomocný průkopník. Když školu ukončil, stal se pravidelným průkopníkem.“ Zdravé společenství a plnění Jehovovy vůle přineslo dobré výsledky.

Možná, že v místě, kde bydlíš, nejsou žádní mladí lidé, kteří by na tvé dítě mohli mít dobrý vliv. Mnoho mladých lidí však říká, že k jejich rozhodnutí sloužit Jehovovi je podnítil příklad jejich rodičů. Řada mladých lidí své rodiče obdivovala a chtěla je napodobovat. Juri si vzpomíná, že její maminka byla velmi pohostinná, že se starala o ostatní, telefonovala jim a vařila pro nemocné. Tacuo vyrůstal v rodině, kde byli čtyři chlapci, z nichž všichni jsou dnes dospělí a slouží Jehovovi. Řekl: „Maminka s námi nemohla pravidelně studovat, protože tatínek byl nevěřící a příbuzní silně odporovali pravdě. Velmi na mě však zapůsobilo, že jsem viděl, jak pevně se maminka zastává pravdy a jakou má radost ze služby Jehovovi. Ochotně zůstávala vzhůru až do časných ranních hodin, aby si s námi mohla povídat o našich problémech.“ Když jsou moudrá slova rodičů podpořena skutky, jsou velmi působivá. Joičiro o svých rodičích řekl: „Nepamatuji se, že by se někdy o někom ze sboru vyjadřovali negativně; a také nám dětem nedovolovali tlachat o chybách jiných lidí.“ — Lukáš 6:40–42.

Když se děti rozhodnou pro Jehovu, je to radostné

Neexistuje žádný naprosto spolehlivý návod, jak pomoci dětem, aby se rozhodly pro Jehovu. Přijde ještě mnoho úzkostných chvil. Ovšem ten starostlivý otec, o kterém byla zmínka v úvodu tohoto článku, řekl: „Jakožto rodiče jsme se vždy věrně snažili jednat podle podnětů, které přicházely od Jehovovy viditelné organizace. Velmi nám to pomáhalo překonávat problémy.“ A jejich snahy byly úspěšné.

Ano, když budeš vynakládat veškeré úsilí, aby ses řídil biblickými pokyny, budou mít tvé děti pádné důvody milovat Jehovu. Když jim půjdeš dobrým příkladem a upřímně se jim budeš snažit pomoci, budou tvé snahy nakonec korunovány úspěchem. Vzpomínáš si ještě na toho chlapce, jenž se kdysi rozhodl, že se nestane svědkem Jehovovým? Jeho matka mu úspěšně pomáhala během několika náročných let. Nakonec řekl: „Jsem rád, že to nikdy nevzdala!“ A s tvými dětmi to může být podobné. — Galaťanům 6:9.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 30]

Máš na výchovu svého dítěte šťastné vzpomínky?