panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím‘. (1. Petra 5:2, 3) Při jejich láskyplné práci mohou vzniknout otázky týkající se věcí, v nichž se snad názory liší. Místním zvykem možná je předčítat odstavce při studiu Strážné věže vstoje. Organizování svědecké služby ve skupinách a mnoho jiných podrobností týkajících se služby samotné možná probíhá podle místních zvyků. Bylo by však nějakou katastrofou, kdyby někdo něco dělal trochu jinak? Láskyplní dozorci touží po tom, aby se věci děly „slušně a uspořádaně“, a tento výrok použil Pavel v souvislosti se zázračnými dary. Z kontextu je však vidět, že Pavel měl zájem především o „budování sboru“. (1. Korinťanům 14:12, 40) Neprojevoval žádný sklon k vytváření nekonečného množství pravidel, jako kdyby za prvořadý cíl považoval absolutní uniformitu a naprostou výkonnost. Napsal, že autoritu „nám Pán dal, abychom vás budovali, a ne abychom vás strhávali“. — 2. Korinťanům 10:8.

23. Co patří k věcem, v nichž můžeme napodobovat Pavlův příklad a budovat tím druhé?

²³ Pavel bezpochyby jednal tak, aby druhé budoval pozitivní a povzbuzující řečí. Nepěstoval společenství jen s malým okruhem přátel, ale vynaložil mimořádné úsilí, aby navštívil mnoho bratrů a sester, jak ty, kteří byli duchovně silní, tak i ty, kteří především potřebovali být budováni. A zdůrazňoval lásku — spíše než pravidla —, protože „láska buduje“. — 1. Korinťanům 8:1.

Společenská setkání — Měj z nich užitek, vyvaruj se léček

„Pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a vskutku pil a aby dal své duši vidět dobré za svou tvrdou práci.“ — KAZATEL 2:24.

1. V jakých směrech pomáhá Boží vedení jeho lidu, pokud jde o rozptýlení či zábavy?

JEHOVA vede své služebníky, a to jim přináší mnoho výhod. Vidíme to v oblasti rozptýlení či zábavy. Jeho pokyny pomáhají křesťanům vyvarovat se extrémů ve všech směrech. Někteří zastánci náboženství, kteří trvají na upjatosti v oblékání a v chování, považují téměř jakékoli potěšení za hříšné. Většina lidí naproti tomu jde za potěšením, i když to je v rozporu s Jehovovými zákony a zásadami. — Římanům 1:24–27; 13:13, 14; Efezanům 4:17–19.

2. Z čeho bylo již dávno vidět, jaký názor má Bůh na rozptýlení?

² Co ale Boží lid? Mnozí, kteří začínají studovat Bibli, jsou překvapeni, když se dozvídají, že Bůh vlastně stvořil člověka se schopností radovat se ze života. Dal našim prvním rodičům práci — ale ne skličující lopotu, která poznamenala život většiny nedokonalých lidí. (1. Mojžíšova 1:28–30) Pomysli na to, kolik rozmanitých věcí asi může způsobit potěšení všem lidem žijícím v pozemském ráji. Představ si, s jakou radostí pozorují divoká zvířata, která je nijak neohrožují, a kolik různých domácích zvířat může patřit k jejich každodennímu životu! A jaká jídla asi mají z ‚každého stromu žádoucího na pohled a dobrého k jídlu‘! — 1. Mojžíšova 2:9; Kazatel 2:24.

3–5. a) K čemu by mělo sloužit rozptýlení? b) Proč si můžeme být jisti, že Bůh Izraelitům nebránil, aby si vyhledávali rozptýlení?

³ Tyto činnosti můžeme skutečně považovat za rozptýlení, a to může v ráji sloužit stejnému účelu jako nyní: občerstvit a obnovit vitalitu člověka k další produktivní činnosti (k práci). Jestliže rozptýlení přinese takový výsledek, pak je prospěšné. Znamená to, že praví ctitelé mohou učinit ve svém životě místo pro rozptýlení, i když zatím nežijí v ráji? Ano. Insight on the Scriptures (Hlubší pohled na Písma, angl.) mluví o tom, jaké druhy rozptýlení se pěstovaly mezi Jehovovým starověkým lidem:

⁴ „Biblický záznam nelíčí nijak význačně zábavy a rozptýlení Izraelitů. Ukazuje však, že je lze považovat za správné i žádoucí, jsou-li v souladu s náboženskými zásadami národa. K rekreaci sloužila hlavně hra na hudební nástroje, zpěv, tanec, rozhovory a také některé hry. Velmi rádi si dávali hádanky a obtížné otázky. — Soudci 14:12.“ — Svazek 1, strana 102.

⁵ Když David dobyl vítězství a vracel se domů, ženy oslavovaly (hebrejsky sachak) a používaly při tom loutny a tamburíny. (1. Samuelova 18:6, 7) Uvedené hebrejské slovo v podstatě znamená „smích“ a některé překlady mluví o „veselících se ženách“. (Byington, Rotherham, The New English Bible) Když byla přenášena truhla, „David a celý izraelský dům oslavovali před Jehovou s nástroji všeho druhu“. Michal, Davidova manželka, neměla vyrovnaný názor; měla totiž námitky, když se David podílel na činnostech, které byly zábavné. (2. Samuelova 6:5, 14–20) Bůh předpověděl, že podobně budou projevovat radost vyhnanci vracející se z Babylóna. — Jeremjáš 30:18, 19; 31:4; srovnej Žalm 126:2.

6. Jak nám Křesťanská řecká písma pomáhají v našem názoru na rozptýlení?

⁶ Také my bychom se měli snažit o vyrovnaný názor na rozptýlení. Uvědomujeme si například, že Ježíš nebyl žádný asketa? Udělal si čas na občerstvující jídlo, například na ‚velké hostině na přivítanou‘, kterou uspořádal Levi. A když ti, kteří si zakládali na vlastní spravedlnosti, Ježíše kritizovali za to, že jí a pije, on jejich názory a způsoby jednání zavrhl. (Lukáš 5:29–31; 7:33–36) Vzpomeň si také, že se účastnil svatby a přispěl k dobré náladě. (Jan 2:1–10) Ježíšův nevlastní bratr Juda se zmiňuje o tom, že křesťané pořádali ‚hostiny lásky‘, což byla zřejmě jídla, při nichž se mohli chudí lidé potěšit z pokrmů a z příjemného, nenuceného společenství. — Juda 12.

Společenské setkání v pravý čas a na pravém místě

7. Jak nás Boží slovo povzbuzuje k rovnováze v souvislosti se zábavou?

⁷ V příznivém smyslu Kazatel 10:19 uvádí, že „chléb je k tomu, aby se dělníci smáli,“ a že „víno rozradostňuje život“. To přece nezní tak, jako by zábava byla sama o sobě nesprávná nebo špatná. Stejná kniha však říká: „Pro všechno je ustanovený čas,. . . čas plakat a čas se smát; čas bědovat a čas poskakovat.“ (Kazatel 3:1, 4) Ano, Bible neodsuzuje vhodnou zábavu, ale vybízí nás k opatrnosti. Poskytuje například radu, abychom při společenských setkáních nepřekračovali přiměřený čas a míru. Varuje nás také před léčkami, které jsou velmi časté při velkých společenských setkáních. — 2. Timoteovi 3:4.

8, 9. Proč by měl náš názor na rozptýlení odpovídat době, v níž žijeme, a úkolu, který jsme dostali od Boha?

⁸ Povšimli jsme si, že Židé, kteří se vraceli z Babylóna — a kteří museli velmi tvrdě pracovat —, se měli společně těšit z radostného odpočinku. Jeremjáš však dříve řekl, že ‚nesedal v důvěrné skupině těch, kteří žertují,‘ a že ‚se nerozjásal‘. (Jeremjáš 15:17) Bůh ho pověřil, aby sděloval poselství o nadcházejícím trestu, a tak čas nebyl vhodný k tomu, aby se Jeremjáš veselil.

⁹ Křesťané mají dnes za úkol oznamovat Boží poselství o naději a také vyjadřovat Boží rozsudky nad Satanovým ničemným systémem. (Izajáš 61:1–3; Skutky 17:30, 31) Mělo by tedy být jasné, že nesmíme připustit, aby se rozptýlení stalo v našem životě něčím důležitým. Můžeme to přirovnat ke špetce soli nebo k nějakému zvláštnímu koření, které zvýrazní chuť jídla. Přidal bys nějaké koření v tak velkém množství, že by chuť pokrmu zanikla? To jistě ne. V souladu s Ježíšovými slovy u Jana 4:34 a Matouše 6:33 by mělo být naším prvořadým zájmem — přímo naším pokrmem — konání Boží vůle. Rekreace se tedy stává něčím jako koření. Měla by nás osvěžovat a povzbuzovat, a ne vyčerpávat nebo zmáhat.

10. Proč bychom měli všichni znovu prozkoumat, kolik času věnujeme rozptýlení?

¹⁰ Pozastav se a uvažuj: Neřekne většina lidí, že věnují rozptýlení jen rozumné množství času a pozornosti? Kdyby věc viděli jinak, pak by podnikli nějaké změny. Nenaznačuje to, že by se měl každý z nás na chvíli zastavit a vážně, upřímně si rozebrat, jaké místo rozptýlení skutečně zaujímá v našem životě? Mohlo by nenápadně zaujmout důležité místo? Zapneme například automaticky televizor, jakmile přijdeme domů? Vyhrazujeme si ze zvyku každý týden například v pátek nebo v sobotu večer hodně času na rozptýlení? Byli bychom zklamáni, kdyby ta chvíle přišla a my bychom byli doma a neměli bychom naplánovanou žádnou rekreaci? A ještě dvě otázky: Stává se nám, že druhý den po nějakém setkání máme pocit, že jsme byli příliš dlouho vzhůru nebo že jsme cestovali příliš daleko a jsme unavení a snad příliš vyčerpaní, takže se nemůžeme podílet na křesťanské kazatelské službě nebo nemůžeme odevzdat svému zaměstnavateli dobrou denní práci? Jestliže má naše rozptýlení příležitostně nebo často takový účinek, je to skutečně správná a vyrovnaná zábava? — Srovnej Přísloví 26:17–19.

11. Proč je vhodné, abychom se zamysleli nad tím, co pro sebe považujeme za rozptýlení?

¹¹ Mohlo by být také dobré zamyslet se nad způsobem naší zábavy. Jsme Boží služebníci, ale to není žádnou zárukou, že je náš způsob rozptýlení vhodný. Zamysleme se nad tím, co napsal apoštol Petr pomazaným křesťanům: „Vždyť stačí, že jste v uplynulém čase vykonávali vůli národů, když jste chodili ve skutcích nevázaného chování, v chtíčích, nadměrném pití vína, hýření, pitkách a nezákonných modlářstvích.“ (1. Petra 4:3) Přitom, jak se říká, nehrozil prstem, neobviňoval bratry, že napodobují to, co dělají lidé ve světě. Křesťané však musí být bdělí (a to v každé době), protože je snadné podlehnout zábavě, která je škodlivá. — 1. Petra 1:2; 2:1; 4:7; 2. Petra 2:13.

Dávej pozor na léčky

12. Na jaké léčky upozorňuje 1. Petra 4:3?

¹² Na jaké léčky bychom si měli dávat pozor? Petr se zmínil o „nadměrném pití vína, hýření, pitkách“. Jeden německý komentátor vysvětlil, že zde použitá řecká slova se „hlavně vztahovala na pití ve společnosti při hostině“. Jeden švýcarský profesor napsal, že v tehdejší době byly takové zvyky obvyklé: „Popis se musí vztahovat na organizovaná společenská setkání, nebo dokonce na stálé skupiny lidí, kteří prováděli popsané hanebné věci.“

13. Jak se stává léčkou užívání alkoholu při společenských setkáních? (Izajáš 5:11, 12)

¹³ Alkoholické nápoje se při velkých společenských setkáních staly pro mnohé léčkou. Neznamená to, že Bible zakazuje střídmé užívání takových nápojů. Dokladem toho je, že při svatební hostině v Kaně Ježíš udělal víno. Tam se jistě nikdo neopíjel; Ježíš se totiž držel Boží rady, že je třeba se vyhnout společnosti silných pijanů. (Přísloví 23:20, 21) Povšimněme si však této podrobnosti: Vedoucí hostiny řekl, že při jiných hostinách se nejdříve předkládá dobré víno, ‚a když jsou lidé opojeni, víno podřadnější‘. (Jan 2:10) Při svatbách, kde bylo dost vína pro každého, se tedy Židé obvykle opíjeli.

14. Jak mohou křesťanští hostitelé zabránit tomu, aby se alkoholické nápoje nestaly léčkou?

¹⁴ Někteří křesťanští hostitelé se proto rozhodli, že budou podávat víno, pivo a jiné alkoholické nápoje jen tehdy, pokud mohou osobně dohlížet na to, co se jejich hostům předkládá nebo co si berou. Je-li skupina větší, takže na ni hostitel nemůže přímo dohlížet, jako při uvedených židovských svatbách, mohlo by se mnoho alkoholu stát nebezpečnou léčkou. Někdo z přítomných snad bojoval s problémem pití a překonal jej. Dá se pochopit, že alkoholické nápoje, k nimž je volný přístup bez usměrňování, by pro takového člověka mohly být pokušením, aby pil příliš, a setkání se pak pokazí pro všechny. Jeden dozorce žijící v Německu, který je také otcem, se zmínil o tom, že jeho rodina má užitek z příjemného společenství při společenských setkáních se spoluvěřícími. Dodal však, že nebezpečí problémů je rozhodně větší, když je snadno dostupné pivo.

15. Jak je možné zařídit, aby společenská setkání měla správné vedení?

¹⁵ Svatba v Kaně měla „vedoucího hostiny“. (Jan 2:8) To neznamená, že rodina, která si pozvala domů skupinu lidí k jídlu nebo k tomu, aby věnovali nějaký čas společenství, by musela ustanovit nějakého vedoucího. Odpovědnost za dohled při této příležitosti bude mít manžel. Ale bez ohledu na to, zda se skupina skládá jen ze dvou rodin, nebo je poněkud větší, mělo by být jasné, že za její průběh má někdo odpovědnost. Mnozí rodiče si tuto věc ověřují, je-li na nějaké společenské setkání pozván jejich syn nebo dcera. Spojí se s hostitelem a zeptají se, kdo bude mít nad celým setkáním dohled a bude se ho účastnit až do konce. Křesťanští rodiče si dokonce upravili svůj vlastní program, aby mohli být přítomni a aby se tak ze vzájemného společenství mohli potěšit starší i mladší.

16. Co je vhodné vzít v úvahu, pokud jde o počet účastníků setkání?

¹⁶ Odbočka Společnosti Strážná věž v Kanadě píše: „Radu o tom, že se má rozsah společenských setkání omezit, pochopilo několik starších tak, že velká setkání při svatebních hostinách jsou s touto radou v rozporu. Došli k závěru, že pokud jsme dostali radu, aby naše společenská setkání zůstala v malém rozsahu, který se dá zvládnout, bylo by nesprávné pozvat na svatební hostinu dvě stě nebo tři sta osob.“a Nejde o to, že by se měl příliš zdůrazňovat něčí osobní názor na počet účastníků, ale prvořadá pozornost by se měla věnovat správnému dohledu, ať již bude počet přítomných jakýkoli. Množství vína, které opatřil Ježíš, naznačuje, že se svatby v Kaně účastnila dost velká skupina lidí, ale byl zde zřejmě vhodný dohled. Na jiných hostinách tehdy dohled nebýval; nedostatečný dohled mohl být dán jejich velikostí. Čím větší je společenské setkání, tím je úkol náročnější, protože se mohou snadněji prosadit slabší jedinci, kteří mají sklon k výstřednostem. Při setkáních, nad nimiž není dohled, mohou prosazovat pochybné druhy činnosti. — 1. Korinťanům 10:6–8.

17. Jak můžeme při plánování společenského setkání projevit křesťanskou rovnováhu?

¹⁷ Ke správnému dohledu nad společenským setkáním patří plánování a příprava. K tomu, aby takové setkání bylo jedinečné a vrylo se do paměti, není nutné vymýšlet žádný přitažlivý námět podle vzoru světských společností, jako jsou plesy v historických nebo exotických kostýmech nebo maškarní plesy. Umíš si představit, že by si věrní Izraelité v Zaslíbené zemi uspořádali společenskou zábavu, při níž by měli být všichni oblečeni jako pohané v Egyptě nebo v jiné zemi? Plánovali by smyslné tance nebo hlučnou hudbu, jaká byla v oblibě u pohanů? Kdysi u hory Sinaj skutečně padli do léčky v podobě hudby a tance, jaké byly tehdy rozšířené a oblíbené v Egyptě. Víme, jak na takovou zábavu pohlížel Bůh i jeho zralý služebník Mojžíš. (2. Mojžíšova 32:5, 6, 17–19) Hostitel nebo ten, kdo dozírá na společenský večírek, by tedy měl vědět, zda se tam bude zpívat nebo tančit. Pokud ano, má mít jistotu, že to bude odpovídat křesťanským zásadám. — 2. Korinťanům 6:3.

18, 19. Co poznáváme ze skutečnosti, že Ježíš byl pozván na svatbu, a jak bychom mohli tento poznatek uplatnit?

¹⁸ Nakonec si vzpomeňme, že ‚Ježíš a jeho učedníci byli k svatební hostině pozváni‘. (Jan 2:2) Je pravda, že jednotlivý křesťan nebo rodina mohou prostě navštívit jiné a strávit s nimi čas příjemným, budujícím způsobem. Jestliže se však společenské události plánují, je ze zkušeností patrné, že je možné předejít problémům, rozhodne-li se předem, kdo bude přítomen. Jeden starší v Tennessee (USA), jenž vychoval syny a dcery, kteří se nyní věnují plným časem kazatelské službě, zdůraznil, že to je důležité. Než s manželkou přijali nějaké pozvání nebo dovolili dětem účast, bratr se ujistil u hostitele, že bude o účastnících rozhodnuto předem. Jeho rodina byla chráněna před léčkami, do nichž se někteří dostali při společenských setkáních otevřených pro každého, ať již to bylo společné jídlo, piknik, nebo nějaká pohybová rekreace, jako hry s míčem.

¹⁹ Ježíš radil, abychom na společenské setkání nezvali jen příbuzné, staré přátele nebo osoby přibližně stejného věku či hospodářského postavení. (Lukáš 14:12–14; srovnej Joba 31:16–19; Skutky 20:7–9.) Jestliže si pečlivě promyslíme, koho pozveme, je obvykle snadnější přizvat křesťany, kteří se liší věkem a životními okolnostmi. (Římanům 12:13; Hebrejcům 13:2) Někteří z nich jsou snad duchovně slabí nebo noví a mohou mít užitek ze společenství se zralými křesťany. — Přísloví 27:17.

Přiměřené a vhodné rozptýlení

20, 21. Proč může mít rozptýlení v našem životě vhodné místo?

²⁰ Je vhodné, jestliže se jako bohabojní lidé zajímáme o své rozptýlení a jestliže nám záleží na tom, aby se to dělo správným způsobem a abychom byli vyrovnaní, pokud jde o množství času, který tomu věnujeme. (Efezanům 2:1–4; 5:15–20) Inspirovaný pisatel knihy Kazatel zastával názor: „A dobrořečil jsem radování, protože lidstvo nemá nic lepšího pod sluncem než jíst a pít a radovat se, a že to by je mělo doprovázet v jejich tvrdé práci za dnů jejich života, které jim dal pod sluncem pravý Bůh.“ (Kazatel 8:15) Takové vyrovnané potěšení může osvěžit tělo a pomoci jako lék proti problémům a pocitům nespokojenosti, které jsou obvyklé v dnešním systému věcí.

²¹ Příkladem může být situace, kterou v dopise vylíčila jedna rakouská průkopnice své dlouholeté přítelkyni: „Nedávno jsme byli na velice krásném výletě. Asi padesát se nás vydalo k malému jezeru blízko Ferlachu. Bratr B. jel v čele konvoje ve svém dodávkovém autě a vezl tři grily, skládací židle, stoly, a dokonce i pingpongový stůl. Ohromně se nám to líbilo. Jedna sestra měla s sebou akordeon, takže jsme zpívali mnoho písní Království. Bratrům, mladým i starým, se společenství velmi líbilo.“ Sestra má příjemné vzpomínky na rekreaci, nad kterou byl správný dohled a při níž nebyly žádné léčky v podobě nemírného pití nebo nevázaného chování. — Jakub 3:17, 18.

22. Kterou výstrahu bychom měli mít stále na paměti při společenské zábavě?

²² Pavel nás nabádal, abychom byli opatrní a nepoddávali se žádostem nedokonalého těla a abychom si ani nedělali žádné plány, které by nás do takového pokušení uvedly. (Římanům 13:11–14) K tomu patří i plány na společenská setkání. Uplatníme-li v podobných případech Pavlovu radu, budeme se moci vyhnout situacím, jaké vedly k tomu, že někteří duchovně ztroskotali. (Lukáš 21:34–36; 1. Timoteovi 1:19) Raději si moudře vybereme zdravý způsob uvolnění, který nám pomůže, abychom si zachovali vztah k Bohu. Tak budeme mít užitek ze společenských setkání, která můžeme považovat za jeden z Božích dobrých darů. — Kazatel 5:18.

[Poznámka pod čarou]

Co jsme se naučili?

◻ Jaký vyrovnaný názor na společenskou zábavu nám poskytuje Bible?

◻ Proč bychom měli brát v úvahu hledisko času a také druh rozptýlení?

◻ Jak například může křesťan jako hostitel dávat pozor na léčky?

◻ Jaký užitek může křesťanům přinést vhodný a vyrovnaný způsob rozptýlení?

[Obrázek na straně 18]

Hostitel nebo vedoucí setkání má odpovědnost dohlížet, aby se pro hosty nic nestalo léčkou