Jehova miluje spravedlnost a právo

JEDNA mladá dívenka v Sarajevu si klade otázku, proč děti z jejího města musí tolik trpět. „Nic jsme neudělaly. Jsme nevinné,“ říká. Pološílené argentinské matky demonstrovaly v průběhu asi patnácti let na veřejném náměstí v Buenos Aires na protest toho, že jejich synové náhle zmizeli. Emmanuel, jeden Afričan, kterému při vypuknutí etnických násilností brutálně zavraždili matku a tři sestry, požaduje: „Každý musí dostat, co mu patří . . . Chceme spravedlnost.“

Dodržování práva je jednou z Jehovových základních vlastností. „Všechny jeho cesty jsou právo,“ říká Bible. Opravdu, Jehova „miluje spravedlnost a právo“. (5. Mojžíšova 32:4; Žalm 33:5) Abychom Jehovu dobře znali, musíme jeho smyslu pro právo rozumět a musíme se učit podle této vlastnosti jednat. (Ozeáš 2:19, 20; Efezanům 5:1)

Naše chápání práva a spravedlnosti je pravděpodobně ovlivněno tím, jak na ně pohlížejí lidé. V některých částech světa se spravedlnost často zobrazuje jako žena, která má zavázané oči a v ruce drží meč a váhy. O lidské spravedlnosti se předpokládá, že je nestranná, a tedy „slepá“ k bohatství nebo moci. Měla by pečlivě zvážit na vahách vinu, či nevinu obviněného. Svým mečem by měla chránit nevinné a trestat provinilce.

Kniha Right and Reason—Ethics in Theory and Practice (Právo a rozum — Etika v teorii a praxi) říká, že „spravedlnost je spojena se zákonem, se závazkem, s právy a s povinnostmi; vyměřuje své výnosy nestranně neboli podle toho, co si kdo zaslouží“. Ale Jehovova spravedlnost jde mnohem dál. Můžeme to vidět, když přemýšlíme o skutcích a vlastnostech Ježíše Krista, který se svému nebeskému Otci velmi podobá. (Hebrejcům 1:3)

Slova Izajáše 42:3 uplatnil biblický pisatel Matouš na Ježíše. Napsal: „Žádný potlučený rákos nerozdrtí a neuhasí žádný doutnající lněný knot, dokud s úspěchem nevyšle právo.“ Ježíš hlásal utěšující zprávu pro lidi, kteří byli jako potlučený rákos, jenž byl ohýbán, a dokonce pošlapáván. Byli jako doutnající knot lampy, jako kdyby jejich poslední jiskra života téměř uhasla. Ježíš obrazně řečeno nerozdrtil potlučená stébla a nezhasl doutnající knoty, ale měl se ztrápenými soucit, vyučoval je a uzdravoval, objasňoval jim Jehovovu spravedlnost. (Matouš 12:10–21) Tento druh spravedlnosti — jak je to předpověděno v Izajášově proroctví — dal lidem naději.

Milosrdenství a Jehovovo právo

Podstatnou součástí Božího práva je milosrdenství. To bylo jasně patrné v době, když byl na zemi Ježíš. Svým jednáním Ježíš dokonale ukazoval, jaká jsou Boží měřítka práva a spravedlnosti. Avšak židovští znalci Zákona a farizeové se usilovně snažili dosáhnout spravedlnosti tím, že se řídili strnulou soustavou zákonů, z nichž si většinu sami vymysleli. Jejich striktní právo obvykle neumožňovalo projevit milosrdenství. Mnoho střetů mezi Ježíšem a farizey se týkalo této sporné otázky: Co je opravdové právo a spravedlnost? (Matouš 9:10–13; Marek 3:1–5; Lukáš 7:36–47)

Ježíš znázornil, jak máme s druhými lidmi jednat tak, aby to bylo podle práva a spravedlnosti. Jistý muž zběhlý v Zákoně se jednou Ježíše zeptal, co je nutné k tomu, aby zdědil věčný život. Ježíš mu odpověděl otázkou a pochválil ho, když muž odpověděl, že dvě nejdůležitější přikázání v zákoně jsou milovat Boha celým svým srdcem, duší, myslí a silou a milovat svého bližního jako sám sebe. Ten muž se pak zeptal: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl tím, že vyprávěl znázornění o milosrdném Samaritánovi. (Lukáš 10:25–37)

V Ježíšově podobenství o Samaritánovi byla ukázána Jehovova spravedlnost a milosrdné právo. Samaritán nesobecky pomohl poraněnému člověku, kterého neznal, a tím jednal správně, spravedlivě a milosrdně. Sám Ježíš, když byl na zemi, projevil stejný postoj. Jednal podle práva a spravedlnosti. Navíc dal svůj život za lidi, kteří to potřebovali, za hříšné a nedokonalé lidstvo, které podléhá utrpení, nemocem a smrti. Apoštol Pavel spojil spravedlnost s opatřením výkupného. Napsal: „Jako jeden přečin měl za následek odsouzení lidí všeho druhu, podobně také jeden skutek ospravedlnění [nebo „jeden spravedlivý skutek“, poznámka pod čarou] má za následek, že lidé všeho druhu jsou prohlašováni za spravedlivé k životu.“ (Římanům 5:18, Reference Bible) Tento „jeden spravedlivý skutek“ byl Boží způsob, jak zachránit poslušné lidi od strašlivých následků Adamova hříchu, za který nebyli přímo odpovědni.

Účelem Božího práva je vykoupit hříšné lidi a přitom dodržet spravedlivé zásady. Přehlížet hřích by bylo jak nespravedlivé, tak nelaskavé, protože lidé by tím byli povzbuzeni k nezákonnému jednání. Pokud by se Boží právo naopak omezovalo jen na vyměřování trestu nebo odměny, bylo by lidstvo v beznadějné situaci. Bible říká, že „mzda, kterou platí hřích, je totiž smrt“ a že „není žádný spravedlivý člověk, ani jediný“. (Římanům 3:10; 6:23) Jehova opatřil usmiřující oběť za naše hříchy a osobně při tom zaplatil — on i jeho milovaný Syn Ježíš — obrovskou cenu. (1. Jana 2:1, 2)

Z výkupného je patrné, že božské právo je protkáno láskou založenou na zásadách (řecky agape). Ano, Boží právo je projevem Božích spravedlivých zásad, odrazem Božích měřítek mravnosti. Bůh projevuje lásku agape, a proto božské právo spočívá na tomto druhu lásky. (Matouš 5:43–48) Když tedy opravdu pochopíme Jehovovo právo, budeme mít naprostou důvěru v jeho soudní rozhodnutí. Jakožto „Soudce celé země“ dělá Jehova vždy to, co je správné. (1. Mojžíšova 18:25; Žalm 119:75)

Napodobujme Jehovovo právo

Bible nás vybízí: „Staňte se . . . napodobiteli Boha.“ (Efezanům 5:1) To znamená napodobovat jeho spravedlnost stejně jako jeho lásku. Jsme však nedokonalí, a proto naše cesty nejsou tak vznešené jako cesty Jehovy Boha. (Izajáš 55:8, 9; Ezekiel 18:25) Jak tedy můžeme dokázat, že milujeme spravedlnost a právo? Tím, že si oblékneme „novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Efezanům 4:24) Pak budeme milovat to, co miluje Bůh, a nenávidět to, co on nenávidí. „Pravá spravedlnost“ si oškliví násilí, nemravnost, nečistotu a odpadlictví, protože tyto věci porušují to, co je svaté. (Žalm 11:5; Efezanům 5:3–5; 2. Timoteovi 2:16, 17) Bohulibé právo nás také podněcuje k tomu, abychom se upřímně zajímali o druhé lidi. (Žalm 37:21; Římanům 15:1–3)

Budeme-li kromě toho oceňovat také milosrdný charakter Božího práva, nebudeme mít sklony k tomu, že bychom své duchovní bratry a sestry soudili. Můžeme jim snad rozumět tak, jak jim rozumí Jehova? Vždyť bychom je soudili ze svého vlastního jednostranného hlediska! Ježíš nás proto varoval: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; a mírou, kterou odměřujete, budou odměřovat vám. Proč se tedy díváš na stéblo slámy v oku svého bratra, ale nebereš v úvahu trám ve svém vlastním oku? Nebo jak můžeš říci svému bratrovi: ‚Dovol mi, abych ti vytáhl stéblo slámy z oka‘, když, pohleď, v tvém vlastním oku je trám? Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo slámy z oka svého bratra.“ (Matouš 7:1–5) Poctivé posouzení našich vlastních nedostatků nás přiměje k tomu, že nebudeme vynášet soudy, které by Jehova považoval za nespravedlivé.

Jmenovaní sboroví starší mají povinnost posuzovat případy vážného provinění. (1. Korinťanům 5:12, 13) Když to dělají, mají na mysli, že Boží právo má za cíl uplatnit milosrdenství tam, kde je to možné. Pokud pro ně není žádný základ — například v případě nekajícných hříšníků — nedá se milosrdenství uplatnit. Avšak starší takového provinilce ze sboru nevyloučí z pomstychtivosti. Doufají, že ho odnětí pospolitosti přivede k rozumu. (Srovnej Ezekiela 18:23.) Ježíš křesťanské starší vede jako hlava a oni slouží zájmům práva, což se týká i toho, že mají být jako „úkryt před větrem“. (Izajáš 32:1, 2) Musí proto postupovat nestranně a rozumně. (5. Mojžíšova 1:16, 17)

Zasévejme semena spravedlnosti

Zatímco očekáváme nový spravedlivý Boží svět, musíme ‚hledat spravedlnost‘, abychom se mohli těšit z Boží přízně. (Sefanjáš 2:3; 2. Petra 3:13) Tato myšlenka je pěkně vyjádřena slovy, která nacházíme u Ozeáše 10:12: „Zasévejte si semeno ve spravedlnosti; sklízejte ve shodě s milující laskavostí. Obdělávejte si ornou půdu, když je čas pátrat po Jehovovi, dokud nepřijde a nedá vám poučení ve spravedlnosti.“

Ve svém každodenním životě máme mnoho příležitostí ‚zasévat semena spravedlnosti‘ právě tak, jak to Ježíš vylíčil v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Jehova se postará, abychom ‚sklízeli ve shodě s milující laskavostí‘. Když budeme stále chodit po „stezce práva“, budeme se jednou učit spravedlnosti i pod vládou Království. (Izajáš 40:14) V průběhu času si budeme stále více uvědomovat, že Jehova miluje spravedlnost a právo. (Žalm 33:4, 5)

[Obrázek na straně 23]

Milosrdný Samaritán znázornil Jehovovo právo

[Obrázek na straně 23]

Ježíš měl soucit se ztrápenými lidmi, kteří byli jako potlučený rákos