Spravedlnost pro všechny — Bude vůbec někdy?

NAVŠTĚVNÍCI Londýna, kteří se jdou podívat na historickou budovu Old Bailey, v níž je Ústřední trestní soud, spatří na její kupoli sochu ženy, jež symbolizuje spravedlnost. V jedné ruce drží váhy, což naznačuje, že budou bedlivě zvažovány důkazy. Ve druhé ruce svírá meč k ochraně nevinných a potrestání viníků. Tento symbol je možné vidět v různých obměnách na mnoha jiných místech. Někdy je „spravedlnost“ znázorňována s páskou na očích, což má symbolizovat její nestranickost.a

Mohli bychom si však položit otázku: Existuje však skutečně v některé zemi to, co symbolizuje tato socha, totiž spravedlnost pro všechny? V každé zemi mají samozřejmě zákony, a také instituce, které je prosazují. A existují také soudcové a soudy. Mnozí zásadoví lidé se jistě snažili zastávat se lidských práv a starali se o to, aby byla stejná spravedlnost pro všechny. Je však zřejmé, že jejich úsilí většinou selhává. Téměř denně vidíme, slyšíme nebo čteme o korupci, křivdách a nespravedlnosti.

Zajímavý je příklad jedné ženy, která stála před soudem. Dříve než byla prokázána její vina nebo nevina, dal jí soudce vědět, že si její obvinění „vezme na starost“, jestliže se s ním sejde v jednom motelu, zjevně aby spolu měli nedovolený poměr. Ano, ti, od nichž se očekává prosazování spravedlnosti, se často projevují jako zkažení nebo neschopní. V časopise „Time“ se psalo o jednom státu v USA, kde byla obviněny tří pětiny členů Nejvyššího soudu z chování, které odporuje profesionální etice, protože chránili jednoho svého kolegu.

A často se stává, že lidé, kteří se dovědí o tom, jak zločinci unikají trestu, propadají cynismu a snadněji začnou sami porušovat zákon (Kazatel 8:11) V jedné zprávě z Holandska čteme: „Mnozí Holanďané vytýkají politikům, že podporují nezdravou povolnost, která vede ke zločinnosti. Jiní obviňují soudy, především soudce . . . kteří vynášejí minimální tresty, někdy dokonce absurdně mírné.“ Má-li být však splněna naléhavá potřeba, aby byla vykonávána spravedlnost, je třeba více než jen náprava v institucích, které mají prosazovat zákon, a v soudním systému.

Je známé, že v mnoha zemích bohatá menšina stále více bohatne a masy chudých lidí trpí hospodářským bezprávím. K takovému bezpráví dochází, když lidé pro svou barvu pleti, pro svůj etnický původ, jazyk, pro své pohlaví nebo náboženství mají málo příležitostí zlepšit své životní podmínky nebo si i jen opatřovat ty nejnutnější věci k životu. Milióny lidí proto sužuje bída, hlad a nemoci. Zatímco v bohatých zemích mohou mnozí lidé využívat nejnovějších způsobů léčení, nespočetné milióny lidí trpí a umírají, protože si nemohou dovolit ani nejzákladnější léky a snad ani čistou vodu. Zkus takovým lidem něco říkat o spravedlnosti. Jejich údělem je nespravedlnost od kolébky až do hrobu. — Kazatel 8:9.

A co lze říci o věcech, které se jeví jako křivdy a na které zřejmě člověk nemůže nijak zapůsobit? Vzpomeňme si na děti s vrozenými vadami, jako je slepota, opožděný vývoj nebo různé deformity. Může mít pocit spravedlnosti žena, které se narodí postižené, nebo dokonce mrtvé děcko, zatímco jiné ženy v sousedství objímají děti zdravé? Další pojednání ukazuje, že tyto zřejmé křivdy budou odstraněny.

Dnes však můžeme jedině souhlasit s výrokem z Kazatele 1:15. Zde moudrý a zkušený král z lidského hlediska připustil: „Co je pokřivené, to se nedá narovnat a co chybí, to nelze nijak spočítat.“

Ještě slavnější muž byl Ježíš Kristus. U Lukáše 18:1–5 čteme jeho podobenství o soudci, který „neměl bázeň před Bohem a neměl úctu k člověku“. Jedna vdova stále prosila tohoto soudce, aby jí zjednal spravedlnost, na kterou měla podle zákona právo. Ježíš však řekl, že jí tento ničemný soudce pomohl jen proto, že ho její doprošování obtěžovalo. Můžeme tedy říci, že si byl Ježíš vědom toho, jak rozšířené je bezpráví. A on sám byl později mučen a popraven na základě inscenovaného obvinění, což byl další závažný případ bezpráví!

Mnozí lidé věří, že existuje Bůh, který ví o nespravedlnosti. Při mši v jedné středoamerické zemi řekl papež Jan Pavel II.: „Když tyranizuješ nějakého člověka, když porušuješ jeho práva, když se proti němu dopouštíš hrubého bezpráví, když ho trápíš, když se k němu vloupáš a uneseš ho nebo porušíš jeho právo na život, dopouštíš se zločinu a těžkého provinění proti Bohu.“ To jsou pěkná slova, ale bezpráví pokračuje. Podvýživou trpí v té zemi 8 z 10 dětí mladších než pět let. Dvě procenta lidí vlastní 80 procent veškeré obdělávatelné půdy.

Existuje tedy skutečně Bůh, kterému takové hrozné křivdy působí opravdu starost, Bůh, který se bude zajímat i o bezpráví, jímž trpíš ty? Postará se někdy o to, aby byla nastolena spravedlnost?

[Poznámka pod čarou]