Pomáhat jiným, aby uctívali Boha

„Jestliže . . . vejde nějaký nevěřící nebo obyčejný člověk . . . tajné věci jeho srdce vycházejí najevo, takže padne na svou tvář [a] bude uctívat Boha.“ — 1. KORINŤANŮM 14:24, 25.

1–3. Jak byla mnohým v Korintu poskytnuta pomoc, aby získali Boží schválení?

PŘI SVÉ druhé misionářské cestě zůstal apoštol Pavel v městě Korintu jeden a půl roku. Tam „se důkladně zabýval slovem a svědčil“. K čemu to vedlo? „Mnozí z Korinťanů, kteří slyšeli, uvěřili a byli pokřtěni.“ (Skutky apoštolů 18:5–11) Stali se ‚posvěcenými . . . povolanými za svaté‘. — 1. Korinťanům 1:2.

² Později navštívil Korint Apollo. Předtím mu Priscilla a Akvila pomohli pochopit „přesněji . . . Boží cestu“ včetně křtu. Tak se stal křesťanem, který má Boží dobrou vůli neboli schválení. (Skutky apoštolů 18:24–19:7) Apollo pak pomáhal Korinťanům, kteří byli kdysi „odváděni k bezhlasým modlám“. (1. Korinťanům 12:2) Tito lidé dostávali pravděpodobně poučení z Bible ve svých domovech; mohli se také učit, když se účastnili křesťanských shromáždění. — Skutky apoštolů 20:20; 1. Korinťanům 14:22–24.

³ Takové vyučování vedlo k tomu, že dřívější ‚nevěřící a obyčejní lidé‘ byli přitahováni k pravému uctívání. Jak uspokojující musel být pohled na muže a ženy, kteří činili pokroky a směřovali ke křtu a k Božímu schválení! A je to uspokojující i dnes.

Pomáhat ‚nevěřícím a obyčejným lidem‘

4. Jak je poskytována dnes pomoc mnohým, podobně jako v Korintu?

⁴ Dnešní svědkové Jehovovi také poslouchají Ježíšův příkaz, aby ‚činili učedníky z lidí všech národů [a] křtili je‘. (Matouš 28:19, 20) Když zaseli do vnímavých srdcí semena pravdy, vracejí se a zalévají je. (1. Korinťanům 3:5–9; Matouš 13:19, 23) Svědkové nabízejí bezplatné týdenní domácí studium Bible, aby lidé mohli dostat odpovědi na své otázky a mohli poznat biblické pravdy. Takoví lidé jsou také zváni, aby se účastnili místních shromáždění svědků Jehovových, stejně jako se účastnili shromáždění „nevěřící“ v 1. století v Korintu. Ale jak by se měli dívat svědkové Jehovovi na lidi, kteří studují Bibli a přicházejí na shromáždění?

5. Jaký máme biblický základ pro obezřetnost při jednání s některými jednotlivci?

⁵ S potěšením sledujeme, jak se přibližují k Bohu. Pamatujeme však na to, že ještě nejsou pokřtěnými věřícími. Pamatuj také na dvě poučení založená na předcházejícím článku: 1. Izraelité projevovali opatrnost vůči cizím usedlíkům, kteří sice byli v blízkosti Božího lidu a poslouchali některé zákony, ale nebyli obřezanými proselyty, bratry v uctívání. 2. Korintští křesťané, kteří byli ve styku s ‚nevěřícími a obyčejnými lidmi‘, byli ostražití, protože jim Pavel napsal: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost?“ — 2. Korinťanům 6:14.

6. Jak mohou být „nevěřící“ při shromáždění ‚káráni‘ a jaký druh kárání to je?

⁶ Ačkoli tedy s radostí přijímáme ‚nevěřící a obyčejné lidi‘, uvědomujeme si, že ještě nesplňují Boží měřítka. Jak naznačuje Bible v 1. Korinťanům 14:24, 25, musí být takoví lidé ‚důkladně posuzováni‘, a dokonce ‚káráni‘ tím, co se učí. Nejde při tom o právní kárání; nejsou voláni před právní výbor sboru, protože ještě nejsou pokřtěnými členy sboru. Ale to, co se učí, je teprve přesvědčuje, že Bůh odsuzuje sobecké a nemravné jednání.

7. Jaký další pokrok budou chtít učinit mnozí, kteří se učí, a proč?

⁷ Mnozí nepokřtění chtějí během doby učinit více než se jen účastnit shromáždění jako studující, kteří projevují zájem. Důvod je patrný z Ježíšových slov: „Žák není nad svého učitele, ale každý, kdo je dokonale vyučen, bude jako jeho učitel.“ (Lukáš 6:40) Ten, kdo studuje Bibli, chápe, že jeho učitel považuje kazatelskou službu za důležitou a pociťuje v ní štěstí. (Matouš 24:14) A tak s rostoucí vírou si ten, který se učí biblické pravdy a účastní se shromáždění, může také brát k srdci slova: „Jak půvabné jsou na horách nohy toho, jenž přináší dobrou zprávu, jenž zvěstuje pokoj, jenž přináší dobrou zprávu o něčem lepším, jenž zvěstuje záchranu.“ (Izajáš 52:7; Římanům 10:13–15) Ačkoli ještě není pokřtěn, chce se snad stát zvěstovatelem království a drží se přitom sboru svědků Jehovových.

8, 9. a) Jak by se mělo postupovat, jestliže si ten, kdo studuje Bibli, přeje účastnit se veřejné kazatelské služby? b) Co učiní dva starší, kteří se setkají s budoucím zvěstovatelem a jeho učitelem? c) Jakou odpovědnost přijímá nový zvěstovatel?

⁸ Když svědek, který vede biblické studium, zjistí, že ten, který studuje, se chce podílet na kazatelské službě, může o věci pohovořit s předsedajícím dozorcem, který zařídí, aby se s tím, kdo studuje Bibli, a s jeho učitelem, sešli dva starší. Starší mají radost, když si někdo nový přeje sloužit Bohu. Nebudou očekávat, že bude mít tak velké poznání jako ti, kteří jsou pokřtěni a učinili další pokroky v pravdě a od nichž se vyžaduje více. Ale přece se chtějí starší přesvědčit o tom, zda ten, kdo se chce začít podílet na kazatelské službě společně se sborem, již získal určité poznání o biblických naukách a zda přizpůsobil svůj život Božím zásadám. Jsou tedy dobré důvody, aby se dva starší sešli s budoucím zvěstovatelem a se svědkem, který s ním vede studium.a

⁹ Dva starší informují studujícího, že až bude způsobilý ke kazatelské službě a bude se jí účastnit, může odevzdávat zprávu o kazatelské službě a může být na jeho jméno vystaven lístek o zprávě sborového zvěstovatele. Z toho bude patrné jeho spojení s teokratickou organizací svědků Jehovových a to, že je ochoten se jí podřídit. (To platí i o všech ostatních, kteří odevzdávají zprávy o kazatelské službě.) V rozmluvě by se také mělo pojednat o biblických radách, například o těch, o nichž se mluví na stránkách 52 a 53 knihy ‚Organizováni, abychom dovršili svou službu‘.b To je tedy vhodná doba, kdy má ten, kdo studuje, dostat osobní výtisk této knihy.

10. a) Jak může nepokřtěný zvěstovatel dále dělat pokroky a jaký cíl má sledovat? b) Proč dochází ke změně ohledně výrazu „schválený společník“? (Viz poznámku pod čarou.)

¹⁰ Ten, kdo je způsobilý být nepokřtěným zvěstovatelem dobrého poselství, učinil kroky k tomu, aby se stal ‚člověkem dobré vůle‘.c (Lukáš 2:14) Ačkoli se ještě neoddal Bohu a není pokřtěn, může nyní odevzdávat zprávu o svědecké činnosti společně s milióny těch, kteří jsou činní po celé zeměkouli a ‚zvěstují Boží slovo‘. (Skutky apoštolů 13:5; 17:3; 26:22, 23) Sboru je možné oznámit, že je novým nepokřtěným zvěstovatelem. Měl by dále studovat Bibli, účastnit se shromáždění, uplatňovat to, co se učí, a dělit se o to s druhými. Zanedlouho bude chtít učinit krok křesťanského křtu, a tak získá Boží schválení a ‚označení‘ k záchraně. — Ezekiel 9:4–6.

Pomoc tomu, který chybuje

11. Jak jedná sbor s pokřtěnými provinilci?

¹¹ V předcházejícím článku jsme mluvili o opatřeních, která činí sbor k pomoci každému pokřtěnému křesťanovi, jenž se dopustí vážného hříchu. (Hebrejcům 12:9–13) A z Bible jsme viděli, že pokřtěná osoba, jež se dopouští nesprávného jednání a nečiní pokání, bude muset být vyloučena ze sboru a sbor se bude vyhýbat jakémukoli společenství s ní. (1. Korinťanům 5:11–13; 2. Jana 9–11; 2. Tesaloničanům 2:11, 12) Ale jaké kroky je možné podniknout, jestliže se dopouští vážných chyb nebo hříchů nepokřtěný zvěstovatel?

12. a) Proč mohou dostat milosrdnou pomoc i nepokřtění zvěstovatelé, kteří hřeší? b) Jak se může zásada vyjádřená u Lukáše 12:48 vztahovat na odpovědnost za nesprávné jednání?

¹² Juda nabádá, aby bylo pomazaným křesťanům, u nichž vznikly pochybnosti nebo kteří upadli do hříchu těla, prokázáno milosrdenství, pokud činili pokání. (Juda 22, 23; viz též 2. Korinťanům 7:10) Nebylo by tedy ještě daleko vhodnější, aby bylo prokázáno milosrdenství nepokřtěné osobě, která chybuje a projevuje pokání? (Skutky apoštolů 3:19) Ano, protože její duchovní základ ještě není tak pevný a její zkušenost s křesťanským způsobem života je omezenější. Možná, že dosud nepoznala, jak Bůh smýšlí o některých věcech. Starší s ní dosud neměli řadu biblických rozprav, jež předcházejí křtu, a ještě se nepodrobila vážnému kroku, totiž ponoření ve vodě. A Ježíš řekl, že „každému, komu bylo mnoho dáno, od toho bude mnoho požadováno“. (Lukáš 12:48) Mnoho je tedy očekáváno od pokřtěných, kteří mají společně s rostoucím poznáním a požehnáním také zvláštní odpovědnost. — Jakub 4:17; Lukáš 15:1–7; 1. Korinťanům 13:11.

13. Jak budou chtít pomoci starší, jestliže se dopouští nesprávného jednání nepokřtěný zvěstovatel?

¹³ V souladu s Pavlovou radou chtějí duchovně způsobilí bratři pomáhat každému nepokřtěnému zvěstovateli, který učiní nějaký nesprávný krok, než si to uvědomí. (Srovnej Galaťanům 6:1.) Starší mohou požádat dva ze svého středu (snad ty, kteří se s ním již dříve sešli), aby se pokusili uvést ho na pravou cestu, pokud si přeje pomoc. Neměli by to činit s úmyslem kárat ho přísně, ale milosrdně a v duchu mírnosti. (Žalm 130:3) Ve většině případů již biblické napomenutí a praktické podněty budou stačit k tomu, aby projevil pokání a nastoupil správnou cestu.

14, 15. a) Co je možné učinit, jestliže provinilec činí upřímné pokání? b) Jaké krátké objasňující oznámení je možné vydat v některých případech?

¹⁴ Oba starší poskytnou pokyny, které odpovídají situaci nepokřtěné osoby, jež se dopouští nesprávného jednání. V některých případech se možná postarají, aby ten, kdo chybuje, nechodil nějaký čas do školy teokratické služby nebo aby mu nebylo dovoleno podávat komentáře při shromážděních. Nebo mu dají pokyn, aby se nepodílel se sborem na veřejné kazatelské službě, dokud neučiní větší duchovní pokroky. Teprve potom mu mohou říci, aby se opět na kazatelské službě podílel. Pokud se nesprávné jednání neopakuje a neohrožuje čistotu stáda, není nutné upozorňovat sbor nějakým oznámením.

¹⁵ Co však dělat, jestliže oba starší zjistí, že tato osoba upřímně lituje, ale její nesprávné jednání je známé v širokém okolí? Nebo co když se nesprávné jednání stane známým později? V obou případech mohou starší informovat služební výbor sboru, který vydá jednoduché oznámení, například: „Záležitost týkající se . . . byla projednána a on [ona] dále slouží se sborem jako nepokřtěný zvěstovatel.“ Jako ve všech takových záležitostech může rada starších rozhodnout, zda bude vhodné pronést někdy v budoucnosti biblický proslov s radou ohledně nesprávného jednání, o jaké šlo.

16, 17. a) Které dvě situace by mohly být základem pro jiné oznámení? b) Co je obsahem tohoto oznámení?

¹⁶ Někdy se stane, že nepokřtěný zvěstovatel, který jednal nesprávně, nebude reagovat na láskyplnou pomoc. Nebo se nepokřtěný zvěstovatel rozhodne, že si nepřeje pokračovat dále ke křtu, a informuje starší, že nechce být uznáván jako zvěstovatel. Co dělat v takovém případě? Jde-li o někoho, kdo ve skutečnosti nebyl Bohem schválen, nedochází k odnětí pospolitosti. Krok odnětí pospolitosti nekajícím provinilcům se vztahuje na ty, kteří jsou ‚nazýváni bratry‘, na pokřtěné. (1. Korinťanům 5:11) Znamená to však, že se nesprávné jednání přehlíží? Ne.

¹⁷ Starší jsou odpovědni za to, aby ‚pásli Boží stádo, které je v jejich péči‘. (1. Petra 5:2) Jestliže dva starší, kteří nabídli pomoc, zjistí, že nepokřtěný provinilec nečiní pokání a neodpovídá požadavkům na zvěstovatele, budou o tom tohoto jednotlivce informovat.d Nebo jestliže některý nepokřtěný řekne starším, že si již nepřeje být uznáván za zvěstovatele, přijmou jeho rozhodnutí. V obou případech je namístě, aby služební výbor sboru vydal ve vhodné době jednoduché oznámení tohoto znění: „. . . již není zvěstovatelem dobrého poselství.“

18. a) Nač budou křesťané pamatovat po takovém oznámení, mají-li se osobně rozhodovat, jak budou jednat? b) Je nutné úplně se vyhýbat nepokřtěným, kteří se v minulosti dopustili nesprávného jednání?

¹⁸ Jak se budou svědkové Jehovovi potom dívat na takovou osobu? Nejdříve to byl ‚nevěřící‘, který se účastnil shromáždění. Potom si přál být zvěstovatelem dobrého poselství a byl k tomu způsobilý. V takovém stavu ale teď už není, a je proto opět člověkem ze světa. Bible nevyžaduje, aby se mu svědkové vyhýbali a nemluvili s ním, protože mu nebyla odňata pospolitost.e Vzhledem k takové světské osobě, která neuctívá Jehovu, však budou křesťané obezřetní, stejně jako byli Izraelité obezřetní ve styku s neobřezanými cizími usedlíky. Tato obezřetnost pomáhá chránit sbor před jakýmkoli malým množstvím „kvasu“ neboli škodlivého působení. (1. Korinťanům 5:6) Jestliže takový člověk někdy později vyjádří upřímné přání, aby s ním bylo vedeno biblické studium, a jestliže s tím starší souhlasí, snad mu to pomůže, aby opět ocenil, jakou výsadou je uctívat Jehovu společně s jeho lidem. — Žalm 100.

19. Jak mohou v některých případech poskytnout starší soukromě další pomoc?

¹⁹ Jestliže starší vidí, že nějaký takový člověk neobyčejně ohrožuje stádo, mohou soukromě varovat ty, kteří jsou v nebezpečí. Bývalý zvěstovatel je například mladý člověk, který se začal opíjet a začal pěstovat nemravnost. Ačkoli bylo oznámeno, že již není nepokřtěným zvěstovatelem, bude se možná pokoušet pěstovat společenství s mládeží ve sboru. V takové situaci promluví starší soukromě s rodiči ohrožených osob a snad i s mladými. (Hebrejcům 12:15, 16; Skutky apoštolů 20:28–30) Ve vzácných případech, kdy někdo působí rozkladným vlivem nebo je nebezpečně násilný, může mu být řečeno, že není vítán na shromáždění a že jakýkoli pokus o vstup bude považován za nedovolený.

Pomáhat nezletilým, aby uctívali Boha

20. Jakou pomoc poskytují svým dětem křesťanští rodiče a k čemu to vede?

²⁰ Bible ukládá rodičům odpovědnost, aby poučovali své děti o cestě božské pravdy. (5. Mojžíšova 6:4–9; 31:12, 13) Svědkové Jehovovi proto již dlouho povzbuzují křesťanské rodiny, aby vedly každý týden biblické studium. Křesťanští rodiče by měli povzbuzovat své děti, aby postupovaly k oddanosti a křtu a aby tak získaly Boží schválení. (Přísloví 4:1–7) Ve sborech vidíme radostné výsledky — statisíce příkladných mladých lidí, kteří milují Jehovu a chtějí ho uctívat navždy.

21–23. a) Především co je nutné brát v úvahu, jestliže se dopustil nesprávného jednání nezletilý? b) Jakou úlohu mají v takových situacích sboroví starší?

²¹ Křesťanští rodiče mají prvořadou odpovědnost, aby své děti ukázňovali a kárali a aby jim ukládali jakákoli omezení nebo láskyplné tresty, které považují za nutné. (Efezanům 6:4; Hebrejcům 12:8, 9; Přísloví 3:11, 12; 22:15) Jestliže se nezletilý, který byl spojen se sborem jako nepokřtěný zvěstovatel, dopustí vážného přestupku, je to záležitost starších, kteří ‚bdí nad dušemi‘ stáda. — Hebrejcům 13:17.

²² V případě takového provinění by se mělo jednat podle směrnic, které již byly v tomto článku vyjádřeny. Věc by měli prozkoumat dva určení starší. Mohli by například nejprve pohovořit s rodiči (nebo s rodičem) o tom, co se stalo, o tom, jaký postoj má dítě a jaké kroky k nápravě byly podniknuty. (Srovnej 5. Mojžíšovu 21:18–21.) Mají-li křesťanští rodiče situaci pod dohledem, mohou si ji starší u nich jen občas ověřit a nabídnout jim pomocnou radu, návrhy a láskyplné povzbuzení.

²³ Někdy se však při rozpravě s rodiči ukáže, že by bylo nejlépe, kdyby se starší sešli s mladým, který se dostal na scestí, i s jeho rodiči. Dozorci mají mít na paměti, že mladí lidé mají svá omezení a své sklony, a proto by se měli snažit dávat mladému nepokřtěnému zvěstovateli pokyny s mírností. (2. Timoteovi 2:22–26) V některých případech může být jasné, že již neodpovídá požadavkům na zvěstovatele a je nutné učinit patřičné oznámení.

24. a) Co by měli správně činit rodiče, i když se nezletilý dopustil vážného provinění, a jak to mohou dělat? b) Jak to platí pro nezletilého, jemuž byla odňata pospolitost?

²⁴ Co potom udělají rodiče pro své nezletilé dítě, jež se dostalo na scestí? Stále mají odpovědnost za své dítě, i když není způsobilé být nepokřtěným zvěstovatelem nebo je mu dokonce odňata pospolitost, protože se provinilo po křtu. Stejně jako mu budou dále poskytovat jídlo, ošacení a přístřeší, musí je poučovat a ukázňovat v souladu s Božím slovem. (Přísloví 6:20–22; 29:17) Milující rodiče proto mohou vést se svým dítětem domácí biblické studium, i když mu byla odňata pospolitost.f Snad bude mít největší užitek, když budou studovat pouze s ním samotným, a povede to k jeho nápravě. Nebo se rodiče mohou rozhodnout, že se bude účastnit studia, které se vede v rodině. Ačkoli se dostalo dítě na scestí, chtějí, aby se vrátilo k Jehovovi, jako se vrátil marnotratný syn v Ježíšově podobenství. — Lukáš 15:11–24.

25. Proč je dnes projevován láskyplný zájem „nevěřícím“ a proč je jim poskytována pomoc?

²⁵ Cílem našeho kázání a vyučování je pomáhat jiným, aby se stali šťastnými ctiteli pravého Boha. ‚Nevěřící a obyčejní lidé‘ v Korintu pocítili, že musí ‚padnout na svou tvář, uctívat Boha a oznamovat: „Bůh je skutečně mezi vámi.“ ‘ (1. Korinťanům 14:25) Jak radostné dnes je, když vidíme stále více lidí, kteří přicházejí, aby uctívali Boha! Nádherně se tak splňuje andělovo oznámení: „Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle [neboli lidmi, kteří mají Boží schválení].“ — Lukáš 2:14.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◼ Jak se křesťané dívají na „nevěřící“, kteří přicházejí na shromáždění?

◼ Co učiní starší, když si někdo, kdo studuje Bibli, přeje účastnit se kazatelské služby, a jakou odpovědnost přijímá nový zvěstovatel?

◼ Co se podnikne, jestliže se dopustí vážné chyby nebo hříchu nepokřtěný zvěstovatel?

◼ Jak mohou rodiče a starší poskytovat pomoc nezletilému, který bydlí u rodičů, i když se dopustil vážného hříchu?

[Obrázek na straně 28]

Stát se zvěstovatelem, i když ještě nepokřtěným, je důležitý a odpovědný krok k získání Božího schválení