Součást Božího záměru?

Je to snad tak, jak někteří lidé říkají: že totiž toto neutuchající utrpení je součástí nějakého nepochopitelného Božího záměru? Musíme nyní trpět, abychom si vážili života ‚na onom světě‘? Měl pravdu francouzský filozof Teilhard de Chardin, který věřil, že „utrpení, které zabíjí a rozkládá, je pro lidské bytosti nezbytné, aby mohly žít a stát se duchem“? (The Religion of Teilhard de Chardin [Náboženství Teilharda de Chardina]; kurzíva od nás.) Určitě ne!

Vytvořil by snad ohleduplný konstruktér smrtonosné prostředí a pak o sobě prohlašoval, že je soucitný, když by lidi zbavil jeho vlivu? To sotva! Proč by milující Bůh něco takového dělal? Proč tedy Bůh utrpení připouští? Skončí utrpení někdy? Těmito otázkami se bude zabývat následující článek.

Až utrpení nebude

UTRPENÍ není součástí Božího původního záměru s lidskou rodinou. Bůh ho neplánoval a ani je nechce. ‚Jestliže je to tak,‘ možná vás napadne, ‚jak tedy utrpení začalo a proč Bůh dovolil, aby pokračovalo až dodnes?‘ (Srovnej Jakuba 1:13.)

Odpověď najdeme v nejstarším záznamu o historii lidstva, v Bibli, a to zvláště v první knize Mojžíšově. Říká se tam, že naši první rodiče, Adam a Eva, se připojili k Satanu Ďáblovi v jeho vzpouře proti Bohu. Jejich jednání zapříčinilo vznik prvotních sporných otázek, které zpochybnily samotnou podstatu univerzálního zákona a pořádku. Tím, že si přisvojili právo sami rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné, popřeli Boží svrchovanost. Zpochybnili jeho právo panovat a být jediným posuzovatelem toho, co je ‚dobré a co špatné‘. (1. Mojžíšova 2:15–17; 3:1–5)

Proč neprosadil svou vůli okamžitě?

Možná se zeptáte: ‚Proč tedy Bůh neprosadil svou vůli okamžitě?‘ Mnoha lidem se to zdá tak jednoduché. ‚Bůh měl tu moc. Měl ji použít ke zničení vzbouřenců,‘ říkají. (Žalm 147:5) Položte si však tuto otázku: ‚Schválil bych bez váhání, aby všichni, kteří mají obrovskou moc, prosadili svou vůli? Není mi ze srdce odporné, když nějaký diktátor použije eskadry smrti, aby vyhladily jeho nepřátele?‘ Nad tím se otřese většina rozumných lidí.

Možná říkáte: ‚No ale kdyby takovou sílu použil Bůh, nikdo by jeho jednání nezkoumal.‘ Jste si tím jisti? Pochybují snad lidé o tom, že je Bůh schopný projevit svou moc? Ne, spíše se ptají, proč ji někdy nepoužil, a toleroval tak ničemnost. A ptají se, proč ji jindy použil. Dokonce i věrný Abraham stěží chápal to, jak Bůh používá moc proti svým nepřátelům. Vzpomeňte si na to, jak se Bůh rozhodl zničit Sodomu. Abraham se mylně domníval, že se špatnými lidmi zahynou i lidé dobří. Zvolal: „Je nemyslitelné, že bys ty jednal tímto způsobem a usmrtil spravedlivého s ničemným.“ (1. Mojžíšova 18:25) Dokonce i správně smýšlející lidé jako Abraham potřebují ujištění, že absolutní moc nebude zneužita.

Je jasné, že Bůh mohl Adama, Evu a Satana zničit okamžitě. Pomyslete ale na to, jak by to mohlo ovlivnit jiné anděly nebo budoucí tvory, kteří by se později o jeho jednání dověděli. Nenechalo by je to na pochybách o tom, zda je Boží vláda právoplatná? Nevystavil by se Bůh možnému obvinění z toho, že je vlastně jakýmsi totalitním despotou, jak ho popsal Nietzsche, že je Bohem, který nelítostně zneškodní každého, kdo mu odporuje?

Proč lidi nepřinutí jednat správně?

Někdo se možná zeptá: ‚Nemohl Bůh prostě lidi přinutit, aby jednali správně?‘ Zamysleme se tedy i nad tím. Po celé dějiny se vlády snaží přimět lidi, aby se podřídili jejich způsobu myšlení. Některé vlády nebo jednotliví vládci uplatňují různé metody, jak myšlení ovládat: používají třeba drogy nebo chirurgii, a tak své oběti připravují o nádherný dar svobodné vůle. Netěší nás snad, že se můžeme rozhodovat sami, třebaže se tento dar dá zneužít? Kdyby nás vláda či panovník chtěli o svobodnou vůli připravit, neodsoudili bychom to snad?

Jaká další možnost tedy byla kromě toho, že by Bůh svou mocí prosadil zákon okamžitě? Jehova Bůh rozhodl, že se vzpourou je nejlepší naložit tak, že dovolí, aby ti, kdo jeho zákony odmítli, byli určitou dobu na jeho vládě nezávislí. Tak lidská rodina vzešlá z Adama a Evy dostala omezený čas, aby si vládla sama, aniž by byla podřízena Božím zákonům. Proč to Bůh udělal? Protože věděl, že po nějaké době se nahromadí nezvratné důkazy toho, že jeho způsob vlády je vždy správný a spravedlivý, dokonce i když k prosazení své vůle používá neomezenou moc, a že vzpoura proti němu dříve nebo později vede k neštěstí. (5. Mojžíšova 32:4; Job 34:10–12; Jeremjáš 10:23)

A co všechny ty nevinné oběti?

Možná se zeptáte: ‚A co mezitím všechny ty nevinné oběti? Stojí jejich bolest opravdu za to, jen aby se doložila nějaká právní formalitka?‘ Bůh ale nepřipustil ničemnost jen proto, aby dokázal nějakou bezvýznamnou právní formalitu. Naopak, udělal to proto, aby jednou provždy prokázal základní pravdu, že jedině on je svrchovaný a že poslušnost jeho zákonů je základem pro trvalý pokoj a štěstí všeho jeho stvoření.

Nesmíme zapomenout na jednu podstatnou věc: Bůh ví, že může zcela odstranit každou škodu, kterou to lidské rodině přineslo. Ví, že z dlouhodobého hlediska se toto dočasné období bolesti a utrpení vyplatí. Představte si třeba matku, která pevně drží své dítě, zatímco lékař mu vpichuje bolestivou injekci vakcíny, jež ho ochrání před nemocí, která by jinak mohla dítě zabít. Žádná matka nechce, aby její dítě prožívalo bolest. Žádný lékař nechce, aby jeho pacient prožíval úzkost. V té chvíli dítě nijak nechápe, jaké důvody pro bolest existují, ale později porozumí, proč byla připuštěna.

Skutečná útěcha pro trpící?

Někteří lidé si možná myslí, že prostá znalost těchto věcí je pro trpící chabou útěchou. Hans Küng mluvil o tom, že logické vysvětlení existence utrpení „pomůže trpícímu asi stejně jako přednáška o chemickém složení potravin hladovějícímu“. Ptá se: „Cožpak by mohla i ta nejpromyšlenější úvaha o utrpení povzbudit člověka, který je utrpením téměř zničen?“ Ano, i ty „nejpromyšlenější úvahy“ lidí, kteří přehlížejí Boží slovo, Bibli, trpící neposílily. Takové lidské uvažování naopak problém prohlubuje, protože někdy se dochází k závěrům, že Bůh chtěl, aby lidé trpěli, a že země má být slzavým údolím nebo pokusným prostředím pro ty, kdo eventuálně získají nebeský život. A to je vyložené rouhání.

Samotná Bible však dává opravdovou útěchu. Nejenže v ní je souvislé vysvětlení toho, proč utrpení existuje, ale také posiluje naši důvěru ve spolehlivý slib, že Bůh odstraní všechny škody, které toto dočasně připuštěné utrpení působí.

„Obnova všech věcí“

Bůh zakrátko přivede všechny věci do stavu, který zamýšlel před tím, než se první lidští tvorové vzbouřili. Čas, který vyhradil pro nezávislou vládu lidí, už téměř vypršel. Žijeme v době, kdy Bůh pošle „Ježíše, kterého vskutku musí v sobě podržet nebe až do časů obnovy všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků staré doby“. (Skutky 3:20, 21)

Co Ježíš Kristus udělá? Zbaví zemi všech Božích nepřátel. (2. Tesaloničanům 1:6–10) Nebude to žádné systematické vyvražďování podobné tomu, co někdy předvádějí lidští diktátoři. Rozsáhlé katastrofální následky toho, že lidé vládnou špatně, brzy dokážou, že Bůh je plně oprávněn k tomu, aby použil svou neomezenou moc k prosazení své vůle. (Zjevení 11:17, 18) Zpočátku to přinese „soužení“, jaké země nikdy předtím nezažila; bude se podobat soužení v Noemových dnech, ale bude větší. (Matouš 24:21, 29–31, 36–39) Lidé, kteří toto „velké soužení“ přežijí, zažijí „období osvěžení“, až uvidí, že se splňují Boží sliby dané ‚ústy jeho svatých proroků‘. (Skutky 3:19; Zjevení 7:14–17) Co Bůh slíbil?

Boží proroci v dávných dobách řekli, že skončí utrpení působené válkami a krveproléváním. Žalm 46:9 nám například říká: „Působí, aby války ustaly až do nejzazšího konce země.“ Už nebudou nevinné válečné oběti, zoufalí uprchlíci, znásilněné ženy, lidé zmrzačení či zabití v nelítostných bojích! Prorok Izajáš říká: „Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ (Izajáš 2:4)

Proroci také předpověděli, že skončí utrpení působené zločinností a nespravedlností. Přísloví 2:21, 22 slibují, že „přímí, ti budou přebývat na zemi“ a že lidé, kteří působí bolest a utrpení, „z ní budou vytrženi“. Člověk už nebude ‚panovat nad člověkem k jeho škodě‘. (Kazatel 8:9) Všichni ničemní budou navždy odstraněni. (Žalm 37:10, 38) Každý bude moci žít v míru a bezpečí, a nebude nijak trpět. (Micheáš 4:4)

Proroci mimoto slíbili, že skončí také utrpení způsobené tělesnými a citovými chorobami. (Izajáš 33:24) Izajáš slibuje, že slepí, hluší, invalidní a všichni jinak postižení lidé budou uzdraveni. (Izajáš 35:5, 6) Bůh dokonce zvrátí účinky smrti. Ježíš předpověděl, že „všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou“. (Jan 5:28, 29) Když měl apoštol Jan vidění nového nebe a nové země, bylo mu řečeno, že „sám Bůh . . . setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest“. (Zjevení 21:1–4) Představte si to! Žádná bolest, žádné slzy, žádný křik, žádná smrt — žádné další utrpení!

Všechny tragické události, k nimž snad došlo během tohoto dočasného období, kdy je ničemnost připouštěna, budou napraveny. Dokonce i vzpomínky na lidskou bolest a utrpení — na věci, které Bůh ostatně nikdy nezamýšlel — budou zcela vymazány. „Dřívější tísně budou opravdu zapomenuty . . . a dřívější věci nebudou připomínány,“ prorokoval Izajáš. (Izajáš 65:16, 17) Bůh původně zamýšlel, aby dokonalá lidská rodina žila na rajské zemi v naprostém míru a štěstí; jeho záměr se zcela splní. (Izajáš 45:18) Důvěra v jeho svrchovanost bude neomezená. Je to velká výsada žít v době, kdy Bůh ukončí všechno lidské utrpení, v době, kdy prokáže, že není „despota, hochštapler, podvodník, popravčí“, jak prohlašoval Nietzsche — v době, kdy vyjde najevo, že Bůh projevuje svou neomezenou moc vždy s láskou, moudrostí a spravedlností.

[Obrázek na straně 5]

Někteří vládci ovládli myšlení lidí, a své oběti tak připravili o svobodnou vůli

[Podpisek]

UPI/Bettmann

[Obrázek na straně 7]

Až nebude utrpení, budou se všichni lidé plně radovat ze života