MEFIBOŠET

1. Jeden ze dvou synů krále Saula, které mu porodila Aijášova dcera Ricpa. (2Sa 21:8) Byl mezi sedmi Saulovými potomky, které David dal Gibeoňanům na usmířenou za to, že se je Saul pokoušel vyhladit. (Viz heslo GIBEON, GIBEOŇANÉ.) Gibeoňané usmrtili Mefibošeta a ostatních šest členů Saulovy rodiny „v prvních dnech žní, na začátku ječmenné žně“, a potom je vystavili „na hoře před Jehovou“. (Srovnej 4Mo 25:4.) Ricpa se však postarala o to, aby se k nim nepřiblížilo nebeské ptactvo ani divoká polní zvířata, a David později posbíral jejich kosti a pohřbil je na Kišově pohřebním místě spolu s kostmi Saula a Jonatana. (2Sa 21:1–14)

2. Syn Jonatana; vnuk krále Saula. Když přišla z Jezreelu zpráva o Saulově a Jonatanově smrti, Mefibošetova chůva chtěla tohoto pětiletého chlapce odnést a v panice utíkala. Tehdy Mefibošet „měl pád a zchroml“ na obě nohy. (2Sa 4:4) Několik dalších let žil Mefibošet v domě Ammielova syna Makira v Lo-debaru. Když se to David dozvěděl od Ciby, bývalého sluhy v Saulově domě, nepochybně si vzpomněl na svou smlouvu s Jonatanem (1Sa 20:12–17, 42) a přál si projevit milující laskavost někomu, kdo ‚zbyl ze Saulova domu‘. Mefibošet byl předveden před Davida, a když mu král vysvětlil, že si přeje projevit mu milující laskavost, a proto mu vrátí ‚celé Saulovo pole‘ a nechá ho ‚neustále jíst chléb u svého stolu‘, Mefibošet na to pokorně odpověděl: „Co je tvůj sluha, že jsi obrátil svůj obličej k takovému mrtvému psu, jako jsem já?“ Podle Davidova rozhodnutí však Mefibošet dostal Saulův majetek; Ciba a všichni, kdo bydleli v jeho domě (včetně jeho 15 synů a 20 sluhů), se stali Mefibošetovými sluhy. Mefibošet pak bydlel v Jeruzalémě a neustále jedl u králova stolu. (2Sa 9)

Když David kvůli Absalomovu spiknutí uprchl z Jeruzaléma, setkal se s Cibou, který mu poskytl zásoby jídla. V odpovědi na Davidovy otázky, co je s Mefibošetem, Ciba řekl: „Bydlí tam, v Jeruzalémě; řekl totiž: ‚Dnes mi izraelský dům dá zpět královské panování mého otce.‘“ Nato král řekl Cibovi: „Pohleď, všechno, co patří Mefibošetovi, je tvoje.“ (2Sa 16:1–4) Jakmile se král David vrátil do Jeruzaléma, Mefibošet mu přišel vstříc, a jak říká zpráva, „neošetřoval si nohy ani si neošetřoval knír ani si nepral oděvy ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy v míru přišel“. Když se David Mefibošeta zeptal, proč nešel s ním, Mefibošet mu vysvětlil, že ho jeho sluha ošálil, a také řekl: „Pomluvil tedy tvého sluhu u mého pána, krále. Ale můj pán, král, je jako anděl pravého Boha (což znamená, že David tu záležitost uvidí v pravém světle).“ David zjevně poznal, že se Mefibošet neprovinil, a svůj první výnos změnil výrokem: „Ty a Ciba byste se měli podělit o pole.“ Mefibošet na to odpověděl: „Ať si je dokonce vezme celé, nyní, když můj pán, král, v míru přišel do svého domu.“ (2Sa 19:24–30; srovnej Př 18:17; 25:8–10.)

Když se Gibeoňané chystali usmrtit Saulovy potomky náhradou za to, že jim Saul ublížil, David pociťoval soucit s Mefibošetem kvůli Jehovově přísaze mezi sebou a Jonatanem, a Mefibošeta ušetřil. (2Sa 21:7, 8) Další informace o Mefibošetovi Písmo neuvádí, i když Saulova rodina pokračovala v dalším pokolení Mefibošetovým synem Mikou (Micheášem). (2Sa 9:12; 1Pa 9:39–44) Jak vyplývá z 1. Paralipomenon 8:34 a 9:40, Mefibošet se zjevně také jmenoval Merib-baal.