SAFIRA

[z aramejštiny, znamená „krásná“].

Manželka Ananiáše. Spolu se svým manželem uzavřeli tajnou dohodu, což vedlo k jejich smrti. Aby byla uspokojena naléhavá potřeba, která vznikla po Letnicích roku 33 n. l., křesťané prodávali svůj majetek, a peníze přinášeli apoštolům. Také Ananiáš a Safira prodali pole, které vlastnili, ale pokrytecky předstírali, že apoštolům přinesli plnou cenu, kterou za ně získali.

Hřích Ananiáše a Safiry nespočíval v tom, že nedali celou sumu, za kterou své vlastnictví prodali, ale v jejich lživém tvrzení, že to udělali. Jednali tak zjevně proto, aby získali chválu od lidí, spíše než aby vzdali čest Bohu a prokazovali dobro jeho sboru. Petr pod inspirací svatého ducha jejich podvod odhalil. Řekl: „Ananiáši, proč ti Satan dodal smělost, abys klamal svatého ducha a tajně si ponechal něco z ceny pole? Pokud zůstávalo u tebe, nezůstávalo snad tvoje, a když bylo prodáno, nebylo dále v tvé moci? Proč sis předsevzal ve svém srdci takový skutek? Neklamal jsi lidi, ale Boha.“ Když Ananiáš uslyšel Petrova slova, padl na zem a vydechl naposled.

Asi po třech hodinách přišla Safira a lež zopakovala. Petr se jí pak zeptal: „Proč jste se vy dva mezi sebou dohodli, že vyzkoušíte Jehovova ducha?“ Také Safira padla na zem a vydechla naposled. Tato událost sboru posloužila jako ukáznění a způsobila, že sbor měl velkou bázeň a nepochybně také úctu, měl i ocenění pro to, že Jehova v něm skutečně přebývá svým duchem. (Sk 4:34, 35; 5:1–11; 1Ko 3:16, 17; Ef 2:22; srovnej 1Ti 1:20.)