Proč zázraky samy o sobě nejsou oporou víry

VĚŘÍM tomu, co vidím. To je názor mnoha lidí. Říkají, že by v Boha uvěřili, kdyby se jim sám nějak zázračně ukázal. Možná to tak je, ale vedlo by to k pravé víře?

Co třeba Izraelité Korach, Datan a Abiram? Bible ukazuje, že byli očitými svědky takových úžasných zázraků vykonaných Bohem jako deset egyptských ran, projití izraelského národa Rudým mořem a zánik egyptského faraóna a jeho armády. (2. Mojžíšova 7:19–11:10; 12:29–32; Žalm 136:15) Korach, Datan a Abiram také slyšeli, jak Jehova mluvil z nebe u hory Sinaj. (5. Mojžíšova 4:11, 12) Nedlouho po těchto zázracích však tito muži podněcovali ke vzpouře proti Jehovovi a jím dosazeným služebníkům. (4. Mojžíšova 16:1–35; Žalm 106:16–18)

Asi o čtyřicet let později byl svědkem zázraku také prorok Balám. Dokonce ani zásah andělů ho neodradil od toho, aby nestranil Božím nepřátelům, Moabitům. Nehledě na ten zázrak, Balám pokračoval ve svém jednání a postavil se proti Jehovovi a jeho lidu. (4. Mojžíšova 22:1–35; 2. Petra 2:15, 16) Balámův nedostatek víry však bledne ve srovnání s Jidášem Iškariotským. Jidáš byl blízkým druhem Ježíše a na vlastní oči viděl celou řadu mimořádných zázraků, a přesto Krista zradil za třicet kousků stříbra. (Matouš 26:14–16, 47–50; 27:3–5)

Také židovští náboženští vůdci věděli o tom, že Ježíš vykonal mnoho zázraků. Když Ježíš vzkřísil Lazara, dokonce připustili: „Ten člověk provádí mnoho znamení.“ Viděli sice Lazara žít, ale obměkčilo to jejich srdce a dalo jim to víru? Vůbec ne. Naopak si dělali plány, že Ježíše i Lazara zabijí. (Jan 11:47–53; 12:10)

Dokonce ani zákrok samotného Boha nepomohl těmto ničemným mužům k víře. Když byl Ježíš při jedné příležitosti na chrámové půdě, modlil se nahlas: „Otče, oslav své jméno.“ A Jehova mu z nebe odpověděl: „Oslavil jsem je a opět je chci oslavit.“ Tato zázračná událost však nepodnítila přítomné k víře. Bible říká: „Třebaže provedl před nimi tolik znamení, neuvěřili v něj.“ (Jan 12:28–30, 37; srovnej Efezanům 3:17.)

Proč zázraky nebyly oporou víry

Jak je možné, že navzdory tolika zázrakům lidé měli takový nedostatek víry? To, že židovští náboženští vůdci odmítli Ježíše, vypadá dost divně, zvláště když si uvědomíme, že svou službu začal v téže době, kdy Židé jako celek byli ‚v očekávání Krista‘ neboli Mesiáše. (Lukáš 3:15) Chyba byla ale v tom, co vlastně čekali. Lexikograf W. E. Vine cituje jednoho proslulého znalce Bible, který řekl, že Židé byli posedlí představou Mesiáše, jenž by jim nabídl „vezdejší triumf“ a „hmotný blahobyt“. Nebyli tedy připraveni na pokorného, apolitického Ježíše z Nazaretu, který se jako pravý Mesiáš v roce 29 n. l. ocitl přímo mezi nimi. Náboženští vůdci se také obávali, že Ježíšovo učení zvrátí existující společenský řád a ohrozí jejich významné postavení. (Jan 11:48) Jejich předpojaté představy a sobectví jim bránily význam Ježíšových zázraků pochopit.

Židovští náboženští vůdci a jiní lidé později odmítli zázračný důkaz, že Ježíšovi následovníci mají Boží přízeň. Když například apoštolové uzdravili muže, který byl od narození chromý, popuzení členové židovského nejvyššího soudu si říkali: „Co s těmi lidmi uděláme? Protože se skutečně skrze ně stalo pozoruhodné znamení, zjevné všem obyvatelům Jeruzaléma; a my to nemůžeme popřít. Nicméně, aby se to nerozšířilo dále mezi lid, povězme jim s hrozbami, aby již nemluvili na základě toho jména s vůbec žádným člověkem.“ (Skutky 3:1–8; 4:13–17) Tento úžasný zázrak zjevně nijak nepodpořil ani nevytvořil víru v srdci těchto mužů.

Ctižádostivost, pýcha a chamtivost jsou vlastnosti, které mnoho lidí podnítily k tomu, aby zavřeli dveře ke svému srdci. To byl očividně případ Koracha, Datana a Abirama, o nichž jsme se zmínili v úvodu. Jiným lidem brání žárlivost, strach a spousta jiných nezdravých postojů. Také si vzpomeňme na neposlušné anděly, na démony, kteří mívali tu výsadu, že hleděli na obličej samotného Boha. (Matouš 18:10) Ti nepochybují o Boží existenci. Opravdu, „démoni věří a třesou se“. (Jakub 2:19) Přesto nemají žádnou víru v Boha.

Co je pravá víra

Víra je víc než jen pouhé přesvědčení. Je to rovněž víc než chvilková, emocionální reakce na nějaký zázrak. V Hebrejcům 11:1 je řečeno: „Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nelze spatřit.“ Člověk, který má víru, je ve svém srdci přesvědčený, že vše, co Jehova Bůh slíbil, je tak jisté, jako by se to už stalo. Nepopiratelné důkazy o neviditelných skutečnostech jsou nadto tak silné, že se o samotné víře říká, že je takovým dokladům rovnocenná. Ano, víra se zakládá na dokladech. A v minulosti měly zázraky určitou úlohu při získávání víry nebo při jejím upevňování. Znamení, která učinil Ježíš, měla lidi přesvědčit o tom, že je slíbený Mesiáš. (Matouš 8:16, 17; Hebrejcům 2:2–4) Stejně tak i dary Božího svatého ducha čili činné síly — jako zázračné uzdravování nebo mluvení jazyky — byly důkazem toho, že Jehovovu přízeň už nemají Židé, ale že Bůh nyní schvaluje křesťanský sbor založený jeho Synem, Ježíšem Kristem. (1. Korinťanům 12:7–11)

Mezi zázračnými dary svatého ducha bylo i prorokování. Když tento zázrak spatřili nevěřící, některé z nich to podnítilo k tomu, aby začali uctívat Jehovu. Říkali: „Bůh je skutečně mezi vámi.“ (1. Korinťanům 14:22–25) Jehova však nezamýšlel, aby zázraky byly stálou součástí křesťanského uctívání. Pavel v souladu s tím napsal: „Jsou-li dary prorokování, budou odstraněny; jsou-li jazyky, přestanou.“ (1. Korinťanům 13:8) Tyto dary zjevně skončily se smrtí apoštolů a těch, kdo je jejich prostřednictvím obdrželi.

Přišli tak lidé o všechno, o co by mohli opřít svou víru? Ne, protože Pavel řekl: „[Bůh se] neponechal bez svědectví, že dělal dobro, když vám dával deště z nebe a plodná období a zcela naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“ (Skutky 14:17) Skutečně je to tak, že lidem, kteří s otevřenou myslí a srdcem vnímají doklady pro víru, jež nás obklopují, ‚jsou Jehovovy neviditelné vlastnosti jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže [lidé popírající Boží existenci] jsou neomluvitelní‘. (Římanům 1:20)

Potřebujeme však více než jen přesvědčení, že Bůh existuje. Pavel nabádal: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přeměňte se předěláním své mysli, abyste si sami ověřili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ (Římanům 12:2) To můžeme udělat tak, že budeme pomocí křesťanských publikací — jako je například tento časopis — studovat Písmo. Víra, která se zakládá na přesném poznání Božího slova, Bible, není slabá ani povrchní. Lidé, kteří poznali, co je Boží vůlí, a ve víře ji činí, prokazují Bohu posvátnou službu. (Římanům 12:1)

Věřit ačkoli „nevidět“

Pro apoštola Tomáše nebylo snadné projevit víru v Ježíšovo vzkříšení. „Pokud neuvidím v jeho rukou otisk po hřebech a nevložím prst do otisku po hřebech a nevložím ruku do jeho boku, jistě nechci věřit,“ prohlašoval. Když se později Ježíš zhmotnil v těle, jež neslo známky po přibití na kůl, Tomáš na tento zázrak reagoval kladně. Avšak Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří nevidí, a přece věří.“ (Jan 20:25–29)

Mnoho dnešních svědků Jehovových ‚chodí vírou, a ne viděním‘. (2. Korinťanům 5:7) Ačkoli neviděli zázraky, o nichž se v Bibli mluví, pevně věří, že se staly. Svědkové projevují víru v Boha a jeho Slovo. S pomocí Božího ducha mohou rozumět biblickým naukám a prvořadému námětu Bible: ospravedlnění svrchovanosti Jehovy Boha prostřednictvím Božího nebeského Království. (Matouš 6:9, 10; 2. Timoteovi 3:16, 17) Tito praví křesťané uplatňují ve svém životě moudré biblické rady, z čehož mají velký užitek. (Žalm 119:105; Izajáš 48:17, 18) Přijali nevyvratitelné důkazy, že biblická proroctví označují naši dobu jako ‚poslední dny‘, a věří, že Boží slíbený nový svět je za dveřmi. (2. Timoteovi 3:1–5; Matouš 24:3–14; 2. Petra 3:13) Mají radost, že se o toto poznání Boha mohou dělit s jinými lidmi. (Přísloví 2:1–5) Vědí, že lidé, kteří hledají Boha, ho mohou opravdu najít jedině tak, že budou studovat Písmo. (Skutky 17:26, 27)

Vzpomenete si ještě na Alberta, o němž jsme mluvili v předchozím článku? Několik dní po tom, co nebyla vyslyšena jeho modlitba o zázrak, ho navštívila jedna svědkyně Jehovova, starší žena, která mu nechala nějakou biblickou literaturu. Albert pak přijal bezplatné domácí studium Bible. Když více poznal poselství Bible, jeho zklamání se obrátilo v nadšení. Začal si uvědomovat, že Boha přece jen našel.

Písmo naléhá: „Pátrejte po Jehovovi, dokud se dá nalézt. Volejte k němu, dokud prokazuje, že je blízko.“ (Izajáš 55:6) Můžete to dělat ne tím, že od Boha budete čekat nějaký novodobý zázrak, ale tím, že budete získávat přesné poznání jeho Slova. To je nezbytné, protože zázraky samy o sobě nejsou oporou víry.

[Obrázek na straně 5]

Dokonce ani zázračné vzkříšení Lazara nepodnítilo Ježíšovy nepřátele k víře

[Obrázky na straně 7]

Víra musí být založena na přesném poznání Bible