Jsi Božím přítelem? — Co odhalují tvé modlitby

ZASLECHL jsi někdy nedopatřením, jak se spolu dva lidé baví? Asi to netrvalo dlouho, abys rozpoznal, jaký spolu mají vztah — zda si jsou blízcí, nebo ne, zda se znají pouze zběžně, nebo zda to jsou blízcí, důvěrní přátelé. Podobně naše modlitby mohou odhalit, jaký máme vztah k Bohu.

Bible nás ujišťuje o tom, že Bůh „není daleko od nikoho z nás“. (Skutky 17:27) Ve skutečnosti nás zve, abychom ho poznali. Můžeme být dokonce jeho přáteli. (Žalm 34:8; Jakub 2:23) Můžeme se radovat ze skutečného důvěrného vztahu k němu. (Žalm 25:14) Je jasné, že náš vztah k Bohu je to nejcennější, co jako nedokonalí lidé můžeme mít. A Jehova si našeho přátelství váží. To je zřejmé z toho, že naše přátelství s ním je založeno na naší víře v jeho jediného zplozeného syna, který za nás dal svůj život. (Kolosanům 1:19, 20)

V našich modlitbách by tedy měla být zřejmá naše hluboká láska k Jehovovi a ocenění pro něj. Ale už jste měli někdy dojem, že vaše modlitby, i když jsou uctivé, postrádají hloubku citu? To se stává. Jak se to dá napravit? Tím, že budete svůj vztah k Jehovovi Bohu posilovat.

Najděte si na modlitbu čas

Především je nutné si uvědomit, že posilovat a pěstovat přátelství vyžaduje čas. Denně se můžete zdravit a dokonce si povídat s mnoha lidmi — sousedy, spolupracovníky, řidiči autobusu nebo prodavači. Ale to ještě neznamená, že to jsou vaši přátelé. Přátelství se prohlubuje, když si s někým povídáte a přecházíte od povrchního klábosení k rozhovoru o svých skrytých pocitech a myšlenkách.

Podobně nám pomáhá modlitba, abychom se přiblížili k Jehovovi. Ale musí se tomu věnovat přiměřené množství času; nestačí jen krátké poděkování při jídle. Čím více k Jehovovi mluvíte, tím více jste schopni setřídit si své vlastní pocity, pohnutky i jednání. Začínají se objevovat řešení obtížných problémů, protože vám Boží duch připomíná zásady z Božího slova. (Žalm 143:10; Jan 14:26) Navíc když se modlíte, Jehova se pro vás stává skutečnějším a vy jste si více vědomi jeho milujícího zájmu a péče.

To zvláště platí v momentě, kdy zažíváte, jak vám Bůh odpovídá na vaše modlitby. Vždyť Jehova může „učinit více než přehojně vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. (Efezanům 3:20) To neznamená, že Bůh pro vás udělá nějaký zázrak. Může vám ovšem poskytnout radu nebo vedení skrze své psané Slovo, publikace třídy věrného a rozvážného otroka nebo prostřednictvím milujících bratrů a sester. Nebo vás může posílit, abyste vytrvali nebo odolali pokušení. (Matouš 24:45; 2. Timoteovi 4:17) Takové zkušenosti naplní naše srdce oceněním pro našeho nebeského Přítele!

Musíme si tedy udělat na modlitbu čas. Je pravda, že času dnes máme málo. Ale když se o někoho opravdu zajímáte, čas na to, abyste mohli být spolu, si obvykle najdete. Všimněte si, jak se vyjádřil jeden žalmista: „Jako laň, která touží po vodních tocích, tak touží i má duše po tobě, Bože. Má duše opravdu žízní po Bohu, po živém Bohu. Kdy přijdu a objevím se před Bohem?“ (Žalm 42:1, 2) Cítíte podobnou touhu po promluvě k Bohu? Pokud ano, vykupujte si pro ni čas. (Srovnej Efezanům 5:16.)

Abyste měli chvilku soukromí na modlitbu, mohli byste se například pokusit vstát ráno dříve. (Žalm 119:147) Nemůžete někdy usnout? V tom případě se na tuto obtížnou situaci můžete dívat jako žalmista — jako na příležitost dát najevo svůj zájem o Boha. (Žalm 63:6) Nebo se můžete krátce pomodlit několikrát během dne. Žalmista řekl Bohu: „K tobě volám po celý den.“ (Žalm 86:3)

Zdokonalujte kvalitu svých modliteb

Zjistíte také, že je občas užitečné své modlitby prodloužit. V krátké modlitbě můžete mít sklon mluvit o povrchních věcech. Ale když pronášíte delší a hlubší modlitby, spíše vyjádříte své myšlenky a vnitřní pocity. Vždyť Ježíš jednou strávil modlitbou celou noc. (Lukáš 6:12) Bezpochyby zjistíte, že vaše modlitby se stávají důvěrnějšími a smysluplnějšími, když s nimi nepospícháte.

To neznamená, že budete přeskakovat z námětu na námět, když nebudete mít co říci; také to neznamená, že se uchýlíte k prázdnému opakování slov. Ježíš varoval: „Když se však modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž, právě jak to dělají lidé z národů, neboť ti si představují, že budou vyslyšeni, protože používají mnoho slov. Nepřipodobňujte se jim tedy, neboť Bůh, váš Otec, ví, co potřebujete, dříve než jej vůbec poprosíte.“ (Matouš 6:7, 8)

Modlitba je smysluplnější, když si dopředu promyslíte, o kterých námětech chcete mluvit. Je bezpočet možností — můžete mluvit o radosti ze služby, o slabostech nebo selháních, o zklamáních, o finančních záležitostech, o tlacích v práci nebo ve škole, o tom, co by prospělo vaší rodině, nebo o duchovním stavu sboru, kam chodíte, a to jmenujeme pouze několik možností.

Stává se vám někdy, že jste při modlitbě roztěkaní? V tom případě se více soustřeďte. Vždyť Jehova je ochotný ‚věnovat pozornost našemu snažně prosebnému volání‘. (Žalm 17:1) Neměli bychom tedy být ochotní se upřímně snažit věnovat pozornost svým vlastním modlitbám? Ano, ‚zaměřujte svou mysl na věci ducha‘ a nenechte mysl těkat. (Římanům 8:5)

Důležitý je také způsob, jakým Boha oslovujeme. Ačkoli Jehova chce, abychom v něm viděli svého přítele, nikdy nesmíme zapomenout na to, že mluvíme se Svrchovaným Panovníkem vesmíru. Přečtěte si ze Zjevení kapitoly 4 a 5 popisující jednu bázeň vzbuzující scénu a rozjímejte o ní. Jan tam ve vidění pozoroval nádheru toho, ke komu my přicházíme v modlitbě. Máme úžasnou výsadu, že se můžeme přibližovat a mít přístup k „Tomu, který sedí na trůnu“. Naše řeč by nikdy neměla být příliš familiární nebo neuctivá. Spíše bychom se měli snažit, aby se ‚řeči našich úst a rozjímání našeho srdce staly příjemnými pro Jehovu‘. (Žalm 19:14)

Uvědomte si ovšem, že na Jehovu nezapůsobíme výmluvnou řečí. Těší ho naše uctivé a upřímné vyjádření a nezáleží na tom, jak jednoduše to řekneme. (Žalm 62:8)

Útěcha a porozumění, když je to potřeba

Když potřebujeme pomoc a útěchu, často se obracíme k blízkým přátelům a očekáváme od nich podporu a účast. Žádný přítel není dostupnější než Jehova. On je „pomocí, která se pohotově najde v tísních“. (Žalm 46:1) Je „Bůh veškeré útěchy“ a rozumí tomu, čím procházíme, lépe než kdokoli jiný. (2. Korinťanům 1:3, 4; Žalm 5:1; 31:7) Umí se vcítit do situace těch, kdo jsou v zoufalé tísni, a má s nimi soucit. (Izajáš 63:9; Lukáš 1:77, 78) Když pochopíme, že Jehova je přítel, který nám rozumí, cítíme volnost mluvit s ním často a ze srdce. Podněcuje nás to, abychom vyjádřili svoje nejvnitřnější obavy a úzkosti. V tom případě zažijeme, jak Jehovova ‚útěcha začala laskat naši duši‘. (Žalm 94:18, 19)

Někdy se možná cítíme nehodní Boha oslovit, protože jsme se dopustili nějakých chyb. Ale co kdyby proti vám zhřešil váš přítel a potom prosil o odpuštění? Neutěšili byste ho snad a neuklidnili? Proč byste tedy přinejmenším totéž neměli očekávat od Boha? On svým přátelům, kteří hřeší kvůli lidské nedokonalosti, štědře odpouští. (Žalm 86:5; 103:3, 8–11) Když to víme, nebudeme se bát vyznávat se mu ze svých chyb; můžeme důvěřovat v jeho lásku a milosrdenství. (Žalm 51:17) Když jsme ze svých chyb sklíčeni, můžeme načerpat útěchu ze slov v 1. Jana 3:19, 20: „Podle toho budeme vědět, že pocházíme z pravdy, a ujistíme před ním své srdce vzhledem k čemukoli, za co nás snad naše srdce odsuzuje, protože Bůh je větší než naše srdce a zná všechno.“

Nemusíme být ovšem zrovna v zoufalé tísni, abychom pociťovali Boží milující zájem. Jehova se zajímá o všechno, co by mohlo ovlivnit naše duchovní a citové blaho. Nikdy si nemusíme myslet, že naše pocity, myšlenky a zájmy jsou tak triviální, že nestojí za to, abychom se o nich zmiňovali v modlitbě. (Filipanům 4:6) Když jste s nějakým blízkým přítelem, mluvíte snad pouze o důležitých životních záležitostech? Cožpak si spolu nepovídáte také o drobnějších věcech? Podobně můžete o jakékoli drobnosti ve vašem životě hovořit s Jehovou, protože víte, že „o vás pečuje“. (1. Petra 5:7)

Přátelství by asi dlouho nevydrželo, jestliže byste mluvili stále jen o tom, co se týká vás. Stejně tak byste se i v modlitbách neměli zaměřovat pouze na sebe. Měli bychom vyjadřovat také svou lásku k Jehovovi a zájem o něj i o to, co dělá. (Matouš 6:9, 10) Modlitba není pouze příležitost požádat Boha o pomoc, ale také možnost vyjádřit mu díky a chválit ho. (Žalm 34:1; 95:2) Budeme-li ‚přijímat poznání‘ při osobním studiu, pomůže nám to v tomto ohledu, protože se s Jehovou a jeho cestami lépe seznámíme. (Jan 17:3) Možná zjistíte, že zvláště užitečné je číst knihu Žalmů a všímat si, jak k Bohu hovořili jiní věrní služebníci.

Jehovovo přátelství je skutečně cenný dar. Kéž svoje ocenění pro něj ukazujeme tím, že naše modlitby budou důvěrnější, srdečnější a osobnější. Potom se budeme těšit ze štěstí, o němž se vyjádřil jeden žalmista: „Šťastný je ten, kterého vyvolíš, a způsobíš, aby se přiblížil.“ (Žalm 65:4)

[Obrázky na straně 28]

K Jehovovi se můžeme modlit po celý den, kdykoli se k tomu naskytne příležitost

Otázky čtenářů

Nedávno nás velmi zaujalo studium Ježíšova podobenství o ovcích a kozlech. Můžeme v souvislosti s novým porozuměním, které bylo zveřejněno ve „Strážné věži“ z 15. října 1995, stále říkat, že se dnes svědkové Jehovovi podílejí na díle dělení?

Ano. Mnozí z nás o tom pochopitelně přemýšleli, protože Matouš 25:31, 32 říká: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, tehdy se posadí na svůj slavný trůn. A budou před něj shromážděny všechny národy a oddělí lidi jedny od druhých, právě jako pastýř odděluje ovce od kozlů.“ Strážná věž z 15. října 1995 ukázala, proč se tyto verše mají splnit teprve potom, až začne velké soužení. Ježíš přijde ve své slávě se svými anděly a v té době usedne na svůj soudcovský trůn. Pak bude oddělovat lidi. V jakém smyslu? Bude vydávat rozhodnutí na základě toho, co lidé v minulosti dělali, nebo co nedělali.

Můžeme to přirovnat k průběhu soudního řízení, které v určitém soudním případě směřuje k rozsudku. Během dlouhého období se shromažďuje průkazní materiál. Pak dochází k soudnímu rozhodnutí a k rozsudku. Průkazní materiál o lidech, kteří žijí v současné době a kteří se projeví buď jako ovce, nebo jako kozlové, se shromažďuje již dlouho a stále ho přibývá. Ale až Ježíš usedne na trůn, případ bude uzavřen a Ježíš vynese rozsudek. Pak budou