Úloha hudby v dnešním uctívání

ZPĚV je dar od Boha. Když si zazpíváme, těší to nás i našeho Stvořitele. Zpěvem můžeme vyjádřit své city — jak smutek, tak i radost. Navíc můžeme vyzpívat svoji lásku, obdiv i chválu Původci písní, Jehovovi.

Bible se o hudbě zmiňuje asi třistakrát a většina těchto zmínek má souvislost s uctíváním Jehovy. Zpěv je také spojován s radostí — ne pouze s radostí těch, kdo zpívají, ale i s radostí, kterou cítí Jehova. Žalmista napsal: „Ať mu hrají melodie. Vždyť Jehova má zalíbení ve svém lidu.“ (Žalm 149:3, 4)

Ale jak důležitý je zpěv při uctívání dnes? Jak může Jehovův lid potěšit svého Boha zpěvem písní? Jakou úlohu by měla mít hudba v pravém uctívání? Když prozkoumáme, jaké místo měla hudba v uctívání v minulosti, pomůže nám to získat na tyto otázky odpověď.

Hudba v uctívání v minulosti

První biblická zmínka o hudbě nemá s uctíváním Jehovy nic společného. V 1. Mojžíšově 4:21 se Jubalovi připisuje zásluha za to, že možná vynalezl první hudební nástroje, nebo snad za to, že založil určitý druh hudební profese. Ale hudba byla součástí Jehovova uctívání dokonce ještě před stvořením člověka. Mnoho biblických příkladů popisuje, že i andělé zpívají. Například Job 38:7 říká, že andělé radostně provolávali a ‚pochvalně křičeli‘. Máme tedy biblický důvod věřit, že zpěv byl součástí uctívání Jehovy již dlouho předtím, než se na scéně objevil člověk.

Někteří historikové byli přesvědčeni, že starověká hebrejská hudba byla pouze jednohlasá, bez doprovodné harmonie. Ale Bible se velmi často zmiňuje o harfě a na té je možno hrát více tónů najednou. Harfeníci si tedy museli všimnout harmonie, kterou mohli vytvářet, když na svém nástroji kombinovali různé tóny. Hebrejská hudba tedy rozhodně nebyla primitivní, ale velmi propracovaná. A pokud můžeme soudit podle poezie a prózy Hebrejských písem, můžeme vyvodit, že hudba Izraelitů měla vysokou úroveň. Je jisté, že poznání, které měli Izraelité o Jehovovi, pro ně bylo mnohem vznešenější inspirací než cokoli, čím mohly být inspirovány okolní národy, jež Jehovu neznaly.

Organizace uctívání ve starověkém chrámu obsahovala celou řadu opatření, aby mohla být provozována instrumentální i vokální hudba. (2. Paralipomenon 29:27, 28) Působili tam „vedoucí“, „znalci“, ‚ti, kdo se učili‘, a „představení zpěváků“. (1. Paralipomenon 15:21; 25:7, 8; Nehemjáš 12:46) O jejich pokročilém hudebním umění se vyjádřil historik Curt Sachs: „Sbory a orchestry, které byly spojeny s chrámem v Jeruzalémě, jsou důkazem vysoké úrovně hudebního vzdělání, hudební techniky a znalosti hudby . . . I když nevíme, jak starověká hudba zněla, máme dostatek důkazů o tom, že byla mocná, důstojná a mistrovská.“ (The Rise of Music in the Ancient World: East and West, 1943, strany 48, 101, 102) Jedním příkladem tvůrčích schopností i kvality hebrejských skladeb je Šalomounova píseň. Je to zpívaný příběh na způsob libreta neboli operního textu. Tato píseň se v hebrejském textu nazývá „Píseň písní“ — to znamená nejznamenitější píseň.

Pro starověké Hebrejce byl zpěv neoddělitelnou součástí uctívání. Zároveň umožňoval pozitivní citová vyjádření v jejich chválách Jehovy.

Zpěv mezi křesťany v prvním století

Hudba byla pravidelnou součástí uctívání i mezi ranými křesťany. Kromě toho, že měli inspirované Žalmy, zřejmě také komponovali vlastní hudbu i texty k uctívání a tím dali základ pro dnešní skládání křesťanských písní. (Efezanům 5:19) Kniha The History of Music od Walda Seldena Pratta vysvětluje: „Raní křesťané měli ve zvyku zpívat jak při společném, tak při soukromém uctívání. Pro židovské konvertity to bylo pokračování zvyků, které znali ze synagógy . . . Kromě toho, že nová víra používala Žalmy, . . . měla také tendenci vytvářet nové chvalozpěvy, nejdříve pravděpodobně ve formě rapsodií.“a

Hodnotu zpěvu zdůraznil Ježíš, když ustanovil Pánovu večeři a se svými apoštoly zpíval pravděpodobně žalmy Halel. (Matouš 26:26–30) Byly to chvalozpěvy na Jehovu zaznamenané v Žalmech a zpívané během slavnosti Pasach. (Žalmy 113–118)

Vliv falešného uctívání

Již před obdobím temného středověku byla náboženská hudba omezena na truchlivý kostelní zpěv. Asi v roce 200 n. l. Klement Alexandrijský řekl: „Potřebujeme pouze jeden nástroj: pokojný, zbožný hlas; ani harfy, ani bubny, ani píšťaly, ani trumpety.“ Byly vydány zákazy, které chrámovou hudbu omezily na zpěvy. Tento styl se stal známým pod pojmem jednohlasý chorál. „Za méně než čtyřicet let po založení Konstantinopole zakázal laodicejský koncil (r. 367 n. l.) účast jak nástrojů, tak sborů v liturgii. Ortodoxní hudba byla čistě vokální,“ říká kniha Our Musical Heritage (Naše hudební dědictví; kurzíva od nás). Tato omezení neměla žádný podklad v raném křesťanství.

Během temného středověku byla Bible pro běžného člověka nedostupná. Křesťané, kteří se odvážili Bibli vlastnit nebo číst, byli pronásledováni, nebo dokonce zabíjeni. Není tedy divu, že zvyk chválit Boha zpěvem během tohoto temného období téměř vymizel. Koneckonců, pokud lidé neměli přístup k Bibli, jak by mohli vědět, že celou jednu desetinu Bible tvoří písně? Kdo je měl informovat o tom, že Bůh svým ctitelům přikázal, aby ‚zpívali Jehovovi novou píseň, jeho chválu ve sboru věrně oddaných‘? (Žalm 149:1)

Hudba se vrací na správné místo v uctívání

Jehovova organizace udělala hodně pro to, aby se hudba a zpěv opět dostaly na správné místo v uctívání. Například číslo Siónské Strážné věže z 1. února 1896 obsahovalo pouze písně. Toto číslo bylo nazváno „Sionské radostné jitřní písně“.

V roce 1938 se na sborových shromážděních mnoho nezpívalo. Ale brzy zvítězila moudrost a apoštolský příklad a vedení. V roce 1944 přednesl F. W. Franz na oblastním sjezdu proslov na téma „Píseň služby Království“. Ukázal, že písně ke chvále Jehovy byly zpívány Božím nebeským stvořením dlouho před stvořením člověka, a potom řekl: „Je to správné a Bohu příjemné, aby Jeho pozemští služebníci zpívali doslovné písně.“ Poté, co tento důvod pro zpěv při uctívání rozvedl, oznámil vydání publikace Zpěvník služby Království, který měl být každý týden používán na služebních shromážděních.b V prosinci 1944 potom Informátor (nyní nazývaný Naše služba Království) oznámil, že písní budou začínat i končit také další shromáždění. Zpěv se opět stal součástí Jehovova uctívání.

‚Zpívejme Jehovovi ve svém srdci‘

To, jakou hodnotu má zpěv, který jde ze srdce, je vidět na příkladech bratrů z východní Evropy a Afriky, kteří prožili léta nepřátelství a pronásledování. Lothar Wagner strávil sedm let na samotce. Jak to mohl snášet? Říká: „Několik týdnů jsem se soustředil na to, abych si vzpomněl na písně Království, které jsem znal. Když jsem si na text některé písně nemohl přesně vzpomenout, jednoduše jsem jednu nebo dvě sloky složil . . . Naše písně Království obsahují tolik povzbuzujících a budujících myšlenek!“ (Ročenka svědků Jehovových 1974, strany 226–228, angl.)

Harold King strávil na samotce kvůli svému věrnému postoji pět let. Útěchu našel ve skládání a zpívání písní, které chválily Jehovu. Několik jeho skladeb nyní svědkové Jehovovi používají při uctívání. Radost, která je se zpěvem spojena, opravdu pomáhá. Ale o tom, jak důležité je zpívat chvály Jehovovi, by nás nemělo přesvědčit teprve pronásledování.

Všichni členové Jehovova lidu mohou najít v písních radost. Snad máme nějaké zábrany, když se vyjadřujeme slovně, ale to, co k Jehovovi cítíme, můžeme svobodně vyzpívat v písni. Apoštol Pavel ukázal, jak můžeme najít radost ve zpěvu chval, když křesťany nabádal, aby stále ‚mluvili k sobě v žalmech a chválách Boha a v duchovních písních a zpívali a doprovázeli se hudbou Jehovovi ve svém srdci‘. (Efezanům 5:19) Pokud je naše srdce naplněno duchovními věcmi, můžeme to v písni působivě vyjádřit. Klíčem ke zlepšení zpěvu je tedy správný postoj srdce.

Když máme k Jehovovi dobrý vztah, přispívá to k radostnému duchu, pohání nás to, abychom mluvili, zpívali i křičeli chvály Jehovovi. (Žalm 146:2, 5) O věcech, ze kterých se radujeme, zpíváme ze srdce. A jestliže se nám písně a jejich nálada líbí, je velmi pravděpodobné, že je budeme zpívat opravdu s prožitkem.

Člověk nemusí zpívat nahlas, aby zpíval s citem. Hlasitý zpěv není vždy totéž, co dobrý zpěv; na druhou stranu, pokud není zpěv slyšet, také to není dobře. Některé hlasy jsou od přirozenosti zvučné a mohou při zpěvu vyčnívat, ačkoli zpěv může být jemný. Jedním problémem při sborovém zpěvu je umět se přizpůsobit. Ať už se zpívá několikahlasně, nebo jednohlasně, pokud přizpůsobíte sílu svého zpěvu zpěvákům vedle sebe, přispějete tím k tomu, že píseň bude znít příjemně a vyrovnaně. Křesťanská mírnost a slyšící uši pomohou k tomu, že se dosáhne vyrovnanosti mezi zpěvem a elánem a jeden druhého nebude překřikovat. Ovšem ti, kdo zpívají krásně nebo mají výjimečně krásné hlasy, by nikdy neměli být odrazováni od hlasitého zpěvu. Krásný hlas může velmi podpořit to, když se ve sboru chválí Jehova zpěvem.

Zpěv na našich shromážděních také poskytuje vhodné prostředí pro zpěv doprovodných hlasů k melodii. Ti, kdo jsou schopni vnímat harmonii, nebo ti, kdo znají noty a dokáží podle nich z našeho zpěvníku zpívat doprovodné hlasy, jsou povzbuzováni, aby se přidali ke zpěvu tímto způsobem a tak hudbu zkrášlili.c

Někteří lidé snad prohlašují ‚Zpívám falešně‘ nebo ‚Mám ošklivý hlas; když zpívám vysoko, můj hlas skřípe‘. Proto jsou při zpěvu nesví, a to dokonce i v sále Království. Pravda je taková, že žádný hlas, který chválí Jehovu, není z Božího hlediska „ošklivý“. Právě jako může být cvičením a uplatňováním návrhů ve škole teokratické služby zlepšen hlas při mluvení, může se zlepšit i zpěv. Někteří zlepšili svůj hlas tím, že si prostě při práci pobrukovali. Pobrukování pomáhá zjemnit hlas. A když je na to vhodný čas, třeba když jsme sami nebo když pracujeme na místě, kde nikoho nerušíme, zpěv písní Království je vynikající hlasové cvičení i způsob, jak se dostat do radostného a odpočinkového stavu mysli.

Můžeme také povzbudit k tomu, aby se písně Království zpívaly na společenstvích. Zpěv těchto písní doprovázený nástroji, jako je třeba kytara nebo klavír, nebo klavírními nahrávkami Společnosti dá našim společenstvím duchovní nádech. Když písně zpíváte, pomůže vám to, abyste si je zapamatovali. Rovněž to pomáhá zpívat je dobře na sborových shromážděních.

Společnost opatřila nahraný hudební doprovod, aby sborům pomohla nadchnout se pro zpěv na shromážděních. Když se nahrávky používají, ten, kdo obsluhuje zvukovou aparaturu, by měl dbát na správnou hlasitost. Pokud hudba nehraje dostatečně nahlas, sbor bude zpívat nesměle, protože se bude bát, že bude zpívat falešně. Když bratr, který na zvukovou aparaturu dohlíží, zpívá společně se sborem, bude moci rozhodnout, zda je hudba dostatečně hlasitá, aby sbor vedla, nebo není.

Hrajme melodie Jehovovi

Zpěv nám dává příležitost vyjádřit to, jaké pocity máme vzhledem ke Stvořiteli. (Žalm 149:1, 3) Není to jen nějaký citový výlev, ale ovládané, rozumné a radostné vyjádření naší chvály. Když jsme na shromáždění a zpíváme ze srdce, pomůže nám to dostat se do správného rozpoložení mysli i srdce pro program, který bude následovat. Může nám to dát také podnět, abychom se na Jehovově uctívání podíleli větší měrou. Zpěv má hlavně citový dopad, ale texty slouží také k tomu, aby nás poučily. Když se takto jednohlasně a harmonicky vyjadřujeme, mírně a pokorně připravujeme svoje srdce, abychom byli jako shromážděný lid poučováni. (Srovnej Žalm 10:17.)

Zpěv bude vždy součástí Jehovova uctívání. Máme tedy vyhlídku na to, že navždy budeme sdílet žalmistův názor: „Chci chválit Jehovu po celý svůj život. Chci hrát melodie svému Bohu, dokud jsem.“ (Žalm 146:2)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 27]

NĚKTERÉ NÁVRHY, JAK ZLEPŠIT ZPĚV

1. Při zpěvu držte zpěvník nahoře. To vám umožní dýchat přirozenějším způsobem.

2. Na začátku každé hudební fráze se pořádně nadechněte.

3. Otevírejte ústa o trochu více, než se vám zpočátku bude zdát pohodlné — váš hlas bude znít silněji a zvučněji.

4. Především se soustřeďte na náladu, ve které je píseň zpívána.