NAAMAN

[z kořene, jenž znamená „být příjemný“].

1. Vnuk Benjamína, syn jeho prvorozeného, Bely. (1Pa 8:1–4, 7) V kmenu Benjamín založil rodinu Naamovců (4Mo 26:40); jinde je uveden jako jeden ze ‚synů‘ Benjamína. (1Mo 46:21)

2. Velitel syrského vojska v desátém století př. n. l., když v Izraeli vládl Jehoram a v Sýrii Ben-hadad II. Naaman byl ‚statečný, silný muž chovaný ve vážnosti‘, jehož prostřednictvím ‚Jehova dal záchranu Sýrii‘. (2Kr 5:1) Bible neobsahuje žádné podrobnosti o tom, jak a proč byl Naaman při zachraňování Sýrie použit. Jednou možností je, že Naaman vedl syrská vojska, která se ubránila náporu asyrského krále Salmanasara III., jenž se snažil vpadnout do Sýrie. Tím, že Sýrie zůstala svobodná, vytvořila nárazníkové pásmo mezi Izraelem a Asýrií, což mohlo sloužit ke zpomalení asyrských výbojů na Z, dokud nepřišel Jehovův patřičný čas, aby nechal severní království jít do vyhnanství.

Vyléčen z malomocenství. Naaman byl malomocný, a přestože Syřané — na rozdíl od Izraelitů řídících se Jehovovým zákonem — nevyžadovali, aby byl v karanténě, jistě by uvítal informace o tom, jak se z této odporné nemoci může vyléčit. To se dověděl od manželčiny mladé izraelské otrokyně, která vyprávěla o prorokovi v Samaří, jenž by dokázal malomocenství vyléčit. Naaman se okamžitě s doporučujícím dopisem od Ben-hadada II. vydal do Samaří. Izraelský král Jehoram ho nejprve přijal chladně a podezřívavě, ale pak ho poslal k Elišovi. Eliša se s Naamanem nesetkal osobně, ale místo toho poslal svého služebníka, který Naamanovi sdělil, aby se sedmkrát vykoupal v řece Jordán. Naaman se urazil a očividně si myslel, že ho jen neuctivě a naprázdno posílají sem a tam; ve vzteku se vydal na zpáteční cestu. Kdyby s ním jeho služebníci nepromluvili a nepoukázali na přijatelnost pokynů, Naaman by se vrátil do své vlasti jako malomocný. Nakonec se sedmkrát vykoupal v Jordánu a byl zázračně očištěn; byl to jediný malomocný, na jehož vyléčení se podílel Eliša. (2Kr 5:1–14; Lk 4:27)

Stal se Jehovovým ctitelem. Velitel syrského vojska, nyní naplněn vděčností a pokorným oceněním, se vrátil k Elišovi, možná 50 km daleko, a nabídl mu štědré dary, které prorok vytrvale odmítal. Naaman pak požádal o nějakou půdu z Izraele — domů si jí odvezl „náklad páru mulů“ —, aby mohl předkládat oběti Jehovovi na izraelské půdě; přísahal, že od té doby nebude uctívat jiného boha. Naaman měl možná na mysli oběti předkládané na oltáři ze zemské půdy. (2Kr 5:15–17; srovnej 2Mo 20:24, 25.)

Naaman dále žádal, aby mu Jehova odpustil, když se při výkonu svých úředních povinností bude sklánět před bohem Rimmonem společně s králem, který byl zřejmě starý a neduživý a musel se opírat o Naamana. Pokud to tak bylo, pak se Naaman skláněl jen mechanicky, jedině proto, aby uctivě podepřel královo tělo, a ne aby falešného boha osobně uctíval. Eliša Naamanově upřímné žádosti uvěřil a odpověděl: „Jdi v pokoji.“ (2Kr 5:18, 19)

Vracejícího se Naamana dohonil Elišův chamtivý sluha Gechazi, který podvodně předstíral, že Eliša změnil názor a nakonec by nějaké dary přijal. Naaman mu s potěšením daroval stříbro a oděvy. Avšak za tuto chamtivost a podvod, při němž zneužil svého postavení Elišova sluhy a chtěl mít zisk z působení Jehovova ducha, ho Jehova potrestal malomocenstvím — a to jak Gechaziho, tak jeho potomstvo na neurčitý čas. (2Kr 5:20–27)