Co říká Bible

Proč ovládat svůj hněv?

BYL to zlověstný začátek. „Teď jsem hlava tohoto domu a ty mě nebudeš štvát svou nedochvilností,“ křičel Jan na svou novomanželku Zuzanu.a Řval na ni více než tři čtvrtě hodiny a požadoval, aby celou tu dobu zůstala sedět na gauči. Urážlivá řeč začala být běžnou součástí jejich manželství. Žel, Janovo zlostné chování se stupňovalo. Práskal dveřmi, tloukl do kuchyňského stolu, divoce jezdil autem a přitom bouchal do volantu, a tudíž ohrožoval život jiných lidí.

Naneštěstí se výjevy podle takového scénáře vyskytují velmi často, jak jistě dobře víte. Byl hněv tohoto muže oprávněný, nebo ztrácel sebeovládání? Je všechen hněv nesprávný? Kdy je hněv neovládaný? Kdy je nepřiměřený?

Ovládaný hněv může mít své oprávnění. Boží hněv vzplál například proti nemravným starověkým městům Sodomě a Gomoře. (1. Mojžíšova 19:24) Proč? Protože sexuální praktiky obyvatel těchto měst byly násilné a zkažené, jak bylo dobře známo v celém kraji. Když například andělští poslové navštívili spravedlivého muže Lota, shromáždil se dav mladých i starých mužů a chtěli Lotovy hosty znásilnit. Jehovu Boha jejich hrubá nemravnost oprávněně rozzlobila. (1. Mojžíšova 18:20; 19:4, 5, 9)

Podobně jako jeho Otec také dokonalý člověk Ježíš Kristus se dostal do situace, kdy se rozzlobil. Chrám v Jeruzalémě měl být pro Boží vyvolený národ střediskem uctívání. Měl to být ‚dům modlitby‘, kde jednotlivci mohli předkládat osobní oběti Bohu, kde mohli být poučováni o Božích cestách a kde mohli získat odpuštění svých hříchů. V chrámu mohli jakoby rozmlouvat s Jehovou. Místo toho náboženští vůdci v Ježíšově době udělali z chrámu „dům kupčení“ a „lupičskou jeskyni“. (Matouš 21:12, 13; Jan 2:14–17) Měli osobní zisk z prodávání zvířat, která se používala jako oběti. Skutečně obírali lidi. Boží syn byl tedy naprosto oprávněn vyhnat tyto podvodníky z Otcova domu. Ježíš byl pochopitelně rozzloben!

Když se rozzlobí nedokonalí lidé

Nedokonalí lidé se také někdy mohou oprávněně rozzlobit. Uvažujme o tom, co se stalo Mojžíšovi. Izraelský národ byl právě zázračně vysvobozen z Egypta. Jehova dramaticky projevil svou moc nad falešnými egyptskými bohy, když Egypťany udeřil deseti ranami. Pak Izraelitům otevřel únikovou cestu tím, že rozdělil Rudé moře. Potom je vedl k úpatí hory Sinaj, kde se zorganizovali jako národ. Mojžíš měl úlohu prostředníka a vystoupil na horu, aby obdržel Boží zákony. Spolu s ostatními zákony dal Jehova Mojžíšovi Deset přikázání napsaných „Božím prstem“ na kamenné tabulky, jež Bůh sám vytesal z hory. Co však Mojžíš zjistil, když z hory sestoupil? Lidé uctívali zlatou sochu telete! Jak brzy zapomněli! Minulo jen několik týdnů. „Mojžíšův hněv vzplanul,“ a to oprávněně. Rozbil kamenné tabulky a začal ničit sochu telete. (2. Mojžíšova 31:18; 32:16, 19, 20)

Později Mojžíš projevil svůj hněv, když si lidé stěžovali na nedostatek vody. Popudilo ho to a na chvíli ztratil svou známou trpělivost neboli mírnost povahy. To vedlo k vážné chybě. Místo aby vyvýšil Jehovu jako Živitele izraelského národa, mluvil Mojžíš k lidu drsně a strhl jeho pozornost na svého bratra Árona a na sebe. Bůh tedy uznal za vhodné Mojžíše ukáznit. Nedovolil mu, aby vstoupil do Zaslíbené země. Po tomto incidentu u Meriby už není žádná další zmínka o tom, že by Mojžíš svůj hněv neovládl. Zřejmě se poučil. (4. Mojžíšova 20:1–12; 5. Mojžíšova 34:4; Žalm 106:32, 33)

Mezi Bohem a člověkem je tedy rozdíl. Jehova může ‚ovládnout svůj hněv‘, protože jeho převažující vlastností není hněv, ale láska. Proto je také o něm oprávněně řečeno, že je „pomalý k hněvu“. Jeho hněv je vždy spravedlivý, vždy oprávněný a vždy ovládaný. (2. Mojžíšova 34:6; Izajáš 48:9; 1. Jana 4:8) Dokonalý člověk Ježíš Kristus vždy dokázal ovládat projevy svého hněvu; byl označen za člověka „mírné povahy“. (Matouš 11:29) Na druhé straně nedokonalí lidé, i lidé víry, jako byl Mojžíš, měli s ovládáním hněvu potíže.

Lidé často také příliš neuvažují o následcích. Za neovládaný hněv se možná bude muset platit. Jaké jsou například zjevné následky toho, když se manžel na manželku rozzlobí tak, že pěstí prorazí stěnu? Poškození majetku, možná zranění ruky. Ale co ještě? Jak zapůsobí jeho řádění na lásku a úctu, kterou k němu manželka chová? Stěna se dá opravit za několik dní a ruka se snad zahojí za pár týdnů, ale jak dlouho bude trvat, než se mu podaří znovu získat důvěru a úctu jeho manželky?

Bible je vlastně plná příkladů lidí, kteří nedokázali svůj hněv ovládnout, a museli nést následky. Uvažujme alespoň o některých. Když Kain zabil svého bratra Abela, byl vykázán ze země. Když Simeon a Levi pobili šechemské muže, jejich otec je proklel. Když se Uzijáš rozzuřil na kněze, kteří se ho snažili usměrnit, Jehova ho ranil malomocenstvím. Když se Jonáš ‚rozpálil hněvem‘, Jehova ho pokáral. Všichni se museli ze svého hněvu zodpovídat. (1. Mojžíšova 4:5, 8–16; 34:25–30; 49:5–7; 2. Paralipomenon 26:19; Jonáš 4:1–11)

Křesťané se zodpovídají

Podobně se musí ze svého jednání zodpovídat Bohu dnešní křesťané a do určité míry jsou zodpovědní i svým spoluvěřícím. To je dobře vidět z toho, jaké řecké výrazy Bible používá pro hněv. Jedno ze dvou slov, která se v tomto smyslu používají nejčastěji, je orge. Obvykle se překládá jako „zloba“ a obsahuje prvky vědomého jednání, dokonce jednání po úvaze, a často s úmyslem mstít se. Pavel tedy římské křesťany nabádal: „Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě [orge]; neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; chci oplatit, říká Jehova.‘ “ Křesťané tedy neměli být vůči svým bratrům zlovolní, ale byli povzbuzováni, aby ‚přemáhali zlo dobrem‘. (Římanům 12:19, 21)

Jiný často používaný výraz je thymos. Kořenové slovo „původně znamená prudký pohyb vzduchu, vody, země, zvířat nebo lidí“. Význam tohoto slova bývá popisován různě, například „vášnivé propuknutí nepřátelských pocitů“, „výbuchy hněvu“ nebo „bouřlivé vášně, které narušují pokoj mysli a jsou zdrojem domácích i občanských sporů a nepokojů“. Muž nebo žena, kteří svůj hněv nedokážou ovládat, jsou jako sopka, která bez varování vybuchne a vychrlí horký popel, kameny a lávu, jež mohou zranit, zmrzačit i zabít. Množné číslo slova thymos je použito v Galaťanům 5:20. Tam Pavel řadí „výbuchy hněvu“ mezi „skutky těla“ (verš 19), jako je smilstvo, nevázané chování a pitky. Výraz „výbuchy hněvu“ jistě dobře vystihuje Janovo chování, jež bylo popsáno v úvodu.

Jak by se tedy měl křesťanský sbor dívat na jednotlivce, kteří jsou s ním spojeni a kteří se opakovaně dopouštějí násilí na jiném člověku nebo na jeho majetku? Neovládaný hněv je ničivý a snadno vede k násilí. Ježíš z dobrého důvodu řekl: „Já vám říkám, že se bude zodpovídat soudnímu dvoru každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra.“ (Matouš 5:21, 22) Manželům je určena rada: „Neustále milujte své manželky a nebuďte na ně hořce rozhněvaní.“ Člověk, který je „zlobný“, není způsobilý být dozorcem sboru. Jednotlivci, kteří nedokážou ovládat svůj hněv, by neměli být sboru dáváni za příklad. (Kolosanům 3:19; Titovi 1:7; 1. Timoteovi 2:8) Člověk, který propadá neovládanému hněvu, by mohl být ze sboru dokonce vyloučen po tom, co byly zváženy jeho postoje, způsob chování a závažnost škod, jež druhým lidem působí svým jednáním — a to je opravdu hrozný následek.

Podařilo se Janovi, o němž již byla zmínka, aby ovládl své emoce? Dokázal zbrzdit svůj rychlý pád do neštěstí? Žel, křik se vystupňoval ve strkání a rýpání, a ukazování prstem vedlo k doslovnému bolestivému dloubání. Jan se pečlivě vyhýbal místům na Zuzanině těle, která byla dobře vidět, a snažil se své jednání utajit. Nakonec se však uchýlil ke kopání, bití, tahání za vlasy a ještě horšímu jednání. Zuzana situaci řešila rozlukou.

To se nemuselo stát. Mnoho lidí za podobných okolností dokázalo svůj hněv zkrotit. Je tedy důležité napodobovat dokonalý příklad Ježíše Krista. Nikdy se neprovinil ani jediným výbuchem neovládané zuřivosti. Jeho hněv byl vždy spravedlivý; Ježíš nikdy neztratil sebeovládání. Pavel nám všem dobře radí: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ (Efezanům 4:26) Když skromně uznáme omezení, která jako lidé máme, a když si uvědomíme, že budeme sklízet, co zaséváme, máme dobrý důvod, abychom svůj hněv krotili.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 18]

Saul usiluje Davidovi o život/The Doré Bible Illustrations/Dover Publications, Inc.