Co říká Bible
Jsou věda a Bible v souladu?
NA LETADLECH a atomových bombách i na genetické manipulaci s buňkou a klonování ovce je vidět, že naše 20. století je věkem, jemuž dominuje věda. Vědci dostali člověka na Měsíc, vymýtili neštovice, způsobili revoluční změny v zemědělství a díky nim lidé na celém světě v každém okamžiku komunikují po miliardách linek. Nepřekvapuje tedy, že když vědci mluví, lidé naslouchají. Ale co mohou vědci říci o Bibli? A co nám zase Bible říká o vědě?
Jsou zázraky nevědecké?
„Lidé zaměření na vědu věří ve vztah ‚příčiny a následku‘. Věří, že pro všechno existuje naprosto přirozené vysvětlení,“ konstatuje jedna současná encyklopedie. Ověřené vědecké principy přijímají i ti, kdo studují Bibli. Uznávají však, že Bible často pojednává o zázračných událostech, které se podle současných znalostí nedají vědecky vysvětlit. Například o tom, jak se v době Jozuově zastavilo slunce nebo jak Ježíš kráčel po vodě. (Jozue 10:12, 13; Matouš 14:23–34) Avšak o těchto zázracích se v Bibli píše, že jsou výsledkem nadpřirozeného působení Boží moci.
Tato myšlenka je klíčová. Kdyby Bible tvrdila, že lidé mohou kráčet po vodě bez božské pomoci nebo že zdánlivý pohyb slunce po obloze se může z ničeho nic přerušit, mohlo by se zdát, že to odporuje vědeckým faktům. Avšak když takové události připisuje Boží moci, vědě to neodporuje, spíše to vede do oblasti, kam věda nemůže.
Odporuje Bible vědě?
Na druhé straně, co ty případy, kdy Bible mluví o běžných událostech v lidském životě nebo když se okrajově zmiňuje o rostlinách, zvířatech nebo nějakých přírodních jevech? Je zajímavé, že není žádný dokázaný případ, kdy by Bible protiřečila známým vědeckým faktům, vezme-li se v úvahu kontext, v němž se zmínka vyskytuje.
Bible například často používá poetický jazyk, v němž se zrcadlí představy lidí, kteří žili před tisíci let. Když kniha Job mluví o tom, že Jehova tepal neboli koval oblohu „dotvrda jako lité zrcadlo“, dobře popisuje oblohu jako kovové zrcadlo, které dává jasný odraz. (Job 37:18) Není třeba brát to znázornění doslova, stejně jako byste nechápali doslovně znázornění, že země má „podstavce“ nebo „rohový kámen“. (Job 38:4–7)
To je důležité, protože řada komentátorů taková znázornění doslovně vzala. (Viz 2. Samuelovu 22:8; Žalm 78:23, 24.) Došli k závěru, že Bible učí něco podobného jako to, co citujeme z díla The Anchor Bible Dictionary.
„Země, na níž lidstvo přebývá, je chápána jako kulatý, pevný objekt, možná disk, který pluje na nekonečné vodní ploše. Vodní mase, jež je pod ním, odpovídá druhá, stejně nekonečná, jež je nad ním; odtud voda padá ve formě deště z děr a kanálů v tomto nebeském rezervoáru. Měsíc, Slunce a další nebeská tělesa jsou připevněny na zakřivené struktuře, která se klene nad zemí. Tato struktura je ta známá ‚nebeská klenba‘ (rāqîa‛) z kněžské zprávy.“
Je zřejmé, že tato představa nesouhlasí s novodobou vědou. Je však správným zhodnocením toho, co Bible učí o nebi? Vůbec ne. The International Standard Bible Encyclopaedia konstatuje, že takové popisy hebrejského vesmíru „jsou ve skutečnosti založeny spíše na představách, jež byly rozšířeny ve středověké Evropě, než na nějakém skutečném tvrzení ve S[tarém] Z[ákoně]“. Odkud tyto středověké představy pocházejí? Jak vysvětluje David C. Lindberg v knize The Beginnings of Western Science (Počátky západní vědy), byly založeny hlavně na kosmologii starověkého řeckého filozofa Aristotela, jehož díla byla ve velké míře základem středověké učenosti.
Bylo by nesmyslné a matoucí, aby se Bůh v Bibli vyjadřoval jazykem, jenž by vyhovoval vědcům ve 20. století. Bible neobsahuje vědecké formulace, ale mnoho živých podobenství převzatých z každodenního života lidí, kteří je poprvé zapsali — mnoho obrazů, které dodnes kypí nadčasovou silou. (Job 38:8–38; Izajáš 40:12–23)
Poznání z vyššího zdroje
Je však zajímavé, že v některých zmínkách Bible se, jak se zdá, odrážejí vědecké znalosti, které lidem tehdejší doby nebyly dostupné. Job popisuje Boha jako toho, kdo „roztahuje sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem“. (Job 26:7) Představa, že země je zavěšena „na ničem“, je něco zcela jiného, než mýty většiny starověkých národů, podle nichž země spočívá na slonech nebo mořských želvách. Mojžíšský zákon obsahoval hygienické požadavky, jež daleko přesahovaly lékařské znalosti tehdejší doby. Nařízení, aby lidé, kteří byli podezřelí, že mají malomocenství, byli v karanténě, a zákaz dotýkat se mrtvých lidí bezpochyby mnoha Izraelitům zachránily život. (3. Mojžíšova 13; 4. Mojžíšova 19:11–16) V ostrém kontrastu k tomu jsou lékařské praktiky Asyřanů popisovány jako „směs náboženství, věštění a démonologie“ a patřila mezi ně léčba psími lejny a lidskou močí.
Jak by se od knihy inspirované Stvořitelem dalo očekávat, Bible obsahuje vědecky přesné informace, které v té době zjevně nebyly známy; naproti tomu se nikdy nepouští do vědeckého vysvětlování, jež by pro lidi ve starověku bylo nesmyslné či matoucí. Bible neobsahuje nic, co odporuje známým vědeckým faktům. Na druhé straně obsahuje mnoho tvrzení, která nejsou v souladu s neověřenými teoriemi, například s teorií evoluce.
[Praporek na straně 27]
Jobova zmínka o tom, že země je ‚zavěšena na ničem‘, svědčí o znalostech, které jeho současníci neměli
[Podpisek obrázku na straně 26]
NASA