Zabrat se hlouběji do Božího slova
‚Budeš-li po ní stále pátrat jako po ukrytých pokladech, najdeš to pravé poznání Boha.‘ — PŘÍSLOVÍ 2:4, 5.
1. Co je pravým zdrojem štěstí a proč?
„ŠŤASTNÝ je člověk, který nalezl moudrost, a člověk, který získává rozlišovací schopnost, vždyť mít ji jako zisk je lepší než mít jako zisk stříbro, a mít ji jako výnos než mít samotné zlato. Je drahocennější než korály a všechna tvá ostatní potěšení se jí nemohou vyrovnat. Délku dnů má v pravici . . . Je stromem života pro ty, kteří se jí chopí, a ti, kteří se jí stále pevně drží, mají být nazváni šťastnými.“ — Přísl. 3:13–18.
2. Proč jsou svědkové Jehovovi šťastní, ale co mají dále dělat po svém křtu?
2 Praví křesťané jsou opravdu šťastní, protože nalezli moudrost. To znamená schopnost užívat poznání Božího slova při aktivním uctívání, při řešení každodenních problémů a při rozhodování o životních cílech. Než svědkové Jehovovi někoho připustí ke křtu, vyzkouší se základní biblické vědomosti uchazeče rozsáhlou řadou jednoznačných otázek. Jedna ze závěrečných otázek zní: „Proč je důležité, abyste po svém křtu ve vodě dodržoval dobrý rozvrh osobního studia a abyste se pravidelně podílel na službě?“ To vštípí do mysli uchazeče o křest vědomí, že je nutné po poznání základních věcí studovat dále a ‚usilovně spět ke zralosti‘. (Žid. 6:1) Řídí se ale touto radou všichni?
3, 4. a) Co prohlásil Pavel o některých křesťanech v Korintě a v Judeji? b) V jakém stavu jsou zřejmě někteří křesťané dnes?
3 Apoštol Pavel si ve svém prvním dopise korintským křesťanům stěžoval, že k nim nemůže mluvit „jako k duchovním lidem“, ale že k nim musí mluvit „jako k nemluvňatům v Kristu“. (1. Kor. 3:1) Podobně napsal křesťanům žijícím pravděpodobně v Judeji: „Máme o něm mnoho co říci, a je to obtížné vysvětlit, protože jste otupěli ve svém slyšení. Ačkoli byste totiž skutečně měli být vzhledem k času učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil od počátku základní věci Božích svatých prohlášení; a stali jste se takovými, že potřebujete mléko, a ne hutný pokrm. Kdokoli si totiž bere mléko, není seznámen se slovem spravedlnosti, protože je nemluvně.“ — Žid. 5:11–13.
4 Podobně by se zdálo i dnes, že někteří sice získali dostatečné poznání, aby se oddali Jehovovi, a mají naději na věčný život na rajské zemi, ale nevytvářejí si návyk vážně a trvale studovat. Snad se jim zdá, že už vědí dost, aby s tím v duchovním smyslu „vystačili“. Dostávají se nanejvýš do stadia „mléka“. Pavel otevřeně říká, že takoví lidé ‚nejsou seznámeni se slovem spravedlnosti‘, nejsou totiž zvyklí užívat ‚slovo spravedlnosti‘ ke zkoumání věcí. Pavel dodává: „Ale hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ — Žid. 5:14.
„Hutný pokrm“ potřebný k růstu
5, 6. a) Co lze říci o některých, kteří jsou již řadu let v pravdě, a proč to je nenormální? b) Co řekl takovým osobám Pavel a co by proto měli dělat?
5 Kolik let jsi oddaným služebníkem Jehovovým? Uvažuj o svém duchovním růstu v průběhu těchto let. Jsi schopen vysvětlit z Bible jen základní pravdy, „základní věci Božích svatých prohlášení“? Mezi těmi, kteří jsou na křesťanské cestě již 10 nebo 20 let, je jen málo osob, které jsou dosud ve stadiu „mléka“. Co by si lidé mysleli o desetiletém dítěti nebo o mladém muži či ženě, kterým by bylo dvacet let a stále by byli živeni mlékem z lahve? Nebylo by to nenormální? Nebrzdila by taková mléčná výživa jejich růst? Taková osoba by snad sice zůstala naživu, ale nevyrostla by v silného a zdravého dospělého člověka. Totéž platí v duchovním smyslu.
6 Proč nejsou někteří křesťané ani po letech duchovně natolik silní, aby mohli činně pomáhat normálním „nemluvňatům“, těm, kteří právě zaujali postoj na Jehovově straně? Těm, kteří nedosáhli pokroku, věnovali během let křesťanští starší i jiní zralí křesťané čas a pozornost. Ale jak říká Pavel, měli oni sami „být vzhledem k času učiteli“. Aby se stali učiteli, musí jít dále, přestat živit se „mlékem“ a zvyknout si na „hutný pokrm“. Jak to mohou dělat? — Žid. 5:12.
7. Pro koho je podle Židům 5:14 vhodný „hutný pokrm“ a jak se dostane křesťan do takového stavu?
7 Pavel říká, že „hutný pokrm patří zralým lidem“ a popisuje je jako takové, kteří „používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. Jinými slovy: Ti, kteří si zvykli užívat veškerého poznání z Božího slova, jež mají, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným, budou postupně cvičit svou vnímavost a dosáhnou křesťanské zralosti. Zvyknou si užívat ‚slovo spravedlnosti‘ ke zkoumání věcí, a tak rozeznají, co je zdravé a co je škodlivé jak v mravním ohledu, tak i duchovně, a dokonce i tělesně. Budou-li uplatňovat to, čemu se učí, nebudou již patřit k těm, kteří nejsou ‚seznámeni se slovem spravedlnosti‘. Stanou se ‚zralými lidmi‘, těmi, kterým ‚patří hutný pokrm‘. — Žid. 5:13, 14.
Rozvíjet dobré zvyky „při jídle“
8. Jak by se mohl křesťan omezit jen na „mléčnou“ stravu, ale jak může změnit své zvyky, pokud jde o duchovní „jídlo“?
8 Nemocní lidé, kteří se museli dlouhou dobu živit mlékem, musí znovu navyknout své tělo na hutný pokrm. Ti, kteří si zvykli „vybírat si“ z duchovního pokrmu, který předkládá „věrný a rozvážný otrok“, jen něco, a ta nejlepší sousta, která vyžadují trochu více „žvýkání“ (uvažování a zkoumání), nechávat jakoby na okraji talíře, budou také muset vynaložit úsilí, aby si vytvořili dobré zvyky při duchovním „jídle“. Budou muset ‚probudit svou schopnost jasně přemýšlet‘ a budou se muset ‚velmi namáhat‘. — Mat. 24:45; 2. Petra 3:1, 2; Luk. 13:24.
9. Co může pomoci tomu, kdo ztratil chuť k jídlu?
9 Člověku, který je nemocný, pomohou k obnovení chuti na hutný, výživný pokrm tři věci: 1. správná pohnutka, to jest, přání uzdravit se a získat opět sílu, 2. jídlo vyvolávající chuť předkládané v pravidelných intervalech a za 3. dostatek čerstvého vzduchu a tělesného pohybu. Jak mohou tyto věci pomoci člověku, který ztratil chuť na hlubší věci Božího slova?
10. Jaká správná pohnutka by nás měla podněcovat k tomu, abychom získávali větší poznání Božího slova?
10 Každý, kdo oddal svůj život Jehovovi, by měl cítit silnou touhu, aby rostl v poznání Božího slova. Naše láska k Jehovovi nás podněcuje, abychom lépe poznali jeho podivuhodné vlastnosti, jeho vůli a jeho předsevzetí. K tomu je nutné hluboké studium a uvažování. (Žalm 1:1, 2; 119:97) A naše naděje na věčný život v Božím pozemském ráji závisí na tom, zda budeme neustále ‚přijímat poznání o jediném pravém Bohu a o jeho Synu, Ježíši Kristu‘. (Jan 17:3) Ale prvotní pohnutkou ke studiu Písma by neměla být touha po věčném životě. Tuto chybu učinili někteří Židé, kteří neměli víru. Máme ‚zkoumat Písma‘ v prvé řadě z lásky k Bohu a z touhy činit jeho vůli. — Jan 5:39–42; Žalm 143:10.
11. Jak je nám pravidelně předkládán pokrm, který vyvolává chuť k jídlu?
11 Hojnost duchovního pokrmu, který vyvolává chuť a je „v pravý čas“ pravidelně předkládán ‚věrným a rozvážným otrokem‘, by nás všechny měla podněcovat k vděčnosti, kterou můžeme vyjádřit tím, že těchto dobrých věcí plně využijeme. (Mat. 24:45) Měli bychom si vytvořit při duchovním „jídle“ dobré zvyky tím, že si vyhradíme dostatek času ke čtení a studiu všech těch znamenitých materiálů uveřejňovaných v knihách a časopisech Společnosti Strážná věž. Duchovní pokrm je předkládán pravidelně při pěti shromážděních organizovaných týdně ve sborech svědků Jehovových po celém světě. Účastníš se všech těchto shromáždění a jsi dobře připraven, abys do sebe vstřebal předkládaný pokrm?
12. a) Jakým dalším způsobem si může křesťan vytvářet chuť k duchovnímu jídlu? b) Jaké otázky si proto můžeme položit?
12 Láska k Bohu a také láska k bližnímu by nás měla podněcovat ke studiu Božího slova. (Luk. 10:27) Člověku, který ztratil chuť k doslovnému jídlu, může prospět čerstvý vzduch a pohyb. Také křesťanovi, který si chce vzbudit chuť na „hutný pokrm“, může prospět, když vyjde do kazatelské práce a užívá svých vědomostí k rozšiřování ‚tohoto dobrého poselství o království‘ a k ‚činění učedníků z lidí všech národů‘. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Vzpomeň si, jak Pavel řekl těm, kteří se stali ‚takovými, že potřebují mléko‘, neboli duchovními nemluvňaty, že by měli být „vzhledem k času učiteli“. (Žid. 5:12) Kde stojíš ty vzhledem k tomu, jak dlouho jsi pravým křesťanem? Jsi-li bratr, postoupil jsi do stadia, kdy můžeš působit v kazatelské službě užitečně jako „učitel“, a snad i jako starší ve sboru? Jsi-li křesťanská sestra, jsi schopna vést budující biblická studia v domácnostech lidí, kteří projevují zájem o Boží pravdu, nebo snad můžeš pomáhat svým křesťanským sestrám ve svědecké práci?
Měj ze studia radost
13. Jaký je rozdíl mezi čtením a studiem?
13 Říká se, že čtení je potěšení, zatímco studium je práce. Je na tom něco pravdy. Mnoho budujících věcí je možno si přečíst tak, že nám to přinese příjemné uvolnění. Co může být příjemnějšího než hodinu nebo dvě si v pohodlné pozici číst některou zprávu z „Ročenky svědků Jehovových“ nebo si přečíst výtisk časopisu „Probuďte se!“? Ale studium znamená práci. Jeden slovník říká: „Ke studiu je třeba soustavného a cílevědomého soustředění a bedlivého sledování podrobností, které mohou objasnit možnosti, aplikace, obměny nebo vztahy související se studovaným námětem.“ Ano, studium vyžaduje úsilí. Každá dobře vykonaná práce může přinést uspokojení a odměnu, a stejně tak může být i studium příjemné a může přinést duchovní uspokojení. Je v našem zájmu, abychom toho dosáhli. Jak?
14. Co snad budeš muset dělat, aby se ti stalo osobní studium příjemnějším a užitečnějším?
14 Má-li být studium příjemné a skutečně užitečné, je nutné věnovat mu dostatek času. Jestliže ‚studium vyžaduje soustavné, cílevědomé soustředění a bedlivé sledování podrobností‘, jak často můžeš poctivě říci, že sis prostudoval „Strážnou věž“ nebo publikaci, které se užívá při vašem sborovém studiu knihy? Nebylo by přesnější říci, že často jen studijní látku letmo projdeš a rychle si podtrhneš odpovědi na otázky a že se ve skutečnosti vůbec nezabýváš detaily a důvody pro uvedená vysvětlení? Jestliže je tomu v tvém případě tak, budeš muset učinit pravděpodobně jako první krok ke zlepšení zvyků při duchovním „jídle“ to, že si ‚vykoupíš příhodný čas‘ pro studium. (Ef. 5:15–17) To snad bude znamenat, že učiníš radikální přesuny v čase věnovaném méně závažné činnosti. Ale budeš možná překvapen, jak radostné může být studium, když máš čas věnovat se látce, místo abys ji jen letmo prošel.
15. Co je dále nezbytně nutné, má-li být studium příjemné a duchovně užitečné?
15 S otázkou času souvisí i otázka modlitby. Má-li být studium duchovně užitečné, je k němu nezbytně nutné požehnání od Jehovy. Musíme se k němu modlit v Ježíšově jménu a prosit ho, aby nám otevřel mysl i srdce a učinil je opravdu vnímavými pro studované pravdy. Jak často se ti stalo, že sis sedl a jen ve spěchu ses připravil na shromáždění, a teprve potom jsi zjistil, že jsi zapomněl prosit Jehovu o požehnání a o moudrost, abys uměl použít v každodenním životě věci, které jsi poznal? Proč se máš ochuzovat o Jehovovu pomoc, můžeš-li ji na požádání dostat? — Jak. 1:5–7.
Zabrat se hlouběji
16. Co musíme dělat podle ústředního textu tohoto studijního článku, chceme-li najít poznání, rozlišovací schopnost a porozumění?
16 Přísloví 2:4, 5 říká: ‚Budeš-li po ní stále pátrat jako po ukrytých pokladech, najdeš to pravé poznání Boha.‘ Texty v této souvislosti mluví o tom, že je nutno vyhledávat Jehovovy „řeči“, „přikázání“, „moudrost“, „rozlišovací schopnost“ a „porozumění“. Při hledání pokladu musíme vynakládat úsilí a musíme být houževnatí. Je při tom třeba velmi mnoho kopat. Totéž platí pro hledání „pravého poznání Boha“, „rozlišovací schopnosti“ a „porozumění“. Také je nutné zabrat se hluboko neboli proniknout pod povrch. Nemysli si, že stačí jen letmo povrchně prohlížet Boží slovo.
17. Co říkají biblické texty o Jehovových myšlenkách a zač bychom proto měli být vděční?
17 Jeden žalmista zvolal: „Jak veliká jsou tvá díla, Jehovo! Velmi hluboké jsou tvé myšlenky.“ (Žalm 92:5; 92:6, „KB“) Apoštol Pavel napsal s obdivem: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání!“ (Řím. 11:33) V jiném dopise mluvil o ‚hlubokých Božích věcech‘. (1. Kor. 2:10) Pavel vysvětluje, že Bůh ovšem zjevuje tyto hluboké věci „prostřednictvím svého ducha“, a tato činná síla mocně působí na pomazané křesťany, které Kristus Ježíš ustanovil, aby se starali o duchovní pokrm. Měli bychom být opravdu vděční za duchovní „dolování“, které provádí třída „otroka“, aby nám stále více objasňovala „skryté hlubiny Božích záměrů“. — 1. Kor. 2:10, „Překlad v dnešní angličtině“.
18. Jak může každý křesťan proniknout hlouběji do Božího slova a jaké zvláštní „dolovací nástroje“ má k dispozici?
18 To však neznamená, že by již neměl každý jednotlivý křesťan povinnost zabrat se hlouběji do Božího slova, aby pochopil v plné hloubce vysvětlované myšlenky. Citované biblické texty si proto musí vyhledávat. Znamená to číst poznámky pod čarou v článcích „Strážné věže“, z nichž některé odkazují čtenáře na starší publikaci poskytující plnější vysvětlení určité pasáže nebo určitého proroctví. Znamená to dolovat hlouběji, vynakládat úsilí a tuto starší publikaci si najít a pak si prostudovat stránky, na něž je odkaz. Znamená to užívat plnou měrou zvláštních biblických studijních pomůcek, které opatřila v průběhu let třída „otroka“, například rejstříků, konkordancí, „Pomůcky k porozumění Bible“ (angl.) a knihy „Všechno Písmo je inspirováno Bohem a je užitečné“. Ano, křesťané dostali vynikající „nástroje k dolování“, z nichž nejnovější je nová anglická Bible s odkazy, která bude časem k dispozici i v celé řadě jiných jazyků. Dobře tedy využijme těchto dolovacích nástrojů.
Při studiu sleduj cíl
19. Proč je však velice nutná opatrnost, pokud jde o poznání?
19 Zkoumáme-li hlouběji Boží slovo, nečiníme to proto, abychom získali pocit nadřazenosti nad svými bratry nebo abychom se honosili svým poznáním. To dělají často světští lidé. V zásadě platí i zde slova, která napsal Pavel: „Poznání nadýmá, ale láska buduje.“ (1. Kor. 8:1) Láska nás bude podněcovat k tomu, abychom pokorně užívali svého poznání, když kážeme a činíme učedníky a když neokázale přispíváme k duchovní hodnotě křesťanských shromáždění.
20. K čemu vybízí Pavel v této souvislosti?
20 ‚Nebuďme již nemluvňaty‘, ale „vyrůstejme . . . ve všem v toho, který je hlavou, Krista“. (Ef. 4:13–15) „Usilovně spějme ke zralosti.“ (Žid. 6:1) Buďme zralými lidmi, schopnými vstřebat „hutný pokrm“, který nás učiní duchovně silnými a užitečnými v křesťanském sboru. K tomu je však třeba víc než jen získávat poznání studiem. Je k tomu nutné, abychom si uvědomovali cenu Jehovových prohlášení neboli oznámených výroků a abychom se jimi živili. O tom budeme uvažovat v dalším článku. — Žalm 110:1; Iz. 56:8; 66:2.
Pro připomínku
◆ Proč někteří zůstávají duchovními „nemluvňaty“?
◆ Co může člověku pomoci ke zralosti?
◆ Jak můžeme rozvíjet dobré zvyky při duchovním „jídle“?
◆ Co může zpříjemnit naše osobní studium?
◆ Proč je nutné zabrat se hluboko do Božího slova?
[Rámeček na straně 30]
Činitele přispívající k duchovnímu zdraví
1. Správná pohnutka: Rozvíjej silnou touhu lépe se seznámit s Jehovou.
2. Pravidelná strava: Využívej duchovního pokrmu, který předkládá pravidelně „věrný a rozvážný otrok“.
3. Činnost: Užívej poznání, abys pomáhal druhým, například účastí na kazatelské službě.