Proč dávat Jehovovi?

SLUNCE pražilo na sidonské městečko Carefat a jistá vdova se skláněla k zemi při sbírání klacíků. Potřebovala je na oheň, aby si mohla připravit skromné jídlo — pravděpodobně poslední jídlo, které ona a její mladý syn měli sníst. Během sucha a hladu bojovala o to, aby se synem přežili. A teď na tom byli tak bídně. Hladověli.

Přišel k ní jeden muž. Jmenoval se Elijáš a vdova si brzo uvědomila, že je to Jehovův prorok. Zdá se, že o tomto Bohu už slyšela. Jehova se lišil od Baala, jehož nelidské a zvrácené uctívání v zemi Sidon převládalo. Když jí tedy Elijáš požádal o to, zda by mu dala napít vody, ochotně mu pomohla. Snad si myslela, že když to udělá, získá Jehovovu přízeň. (Matouš 10:41, 42) Pak ji však Elijáš požádal o něco víc: o trochu jídla. Vysvětlila mu, že má jen tolik potravin, co stačí na jedno poslední jídlo. Ale Elijáš na žádosti trval a ujistil ji, že jí Jehova bude zázračně opatřovat jídlo, dokud sucho neskončí. Co udělala? Bible říká: „Šla tedy a učinila podle Elijášova slova.“ (1. Královská 17:10–15) Těmito jednoduchými slovy je popsán skutek veliké víry — tak veliké, že téměř o tisíc let později tuto vdovu chválil Ježíš Kristus. (Lukáš 4:25, 26)

Možná se i tak zdá divné, že Jehova žádal tak mnoho od vdovy, která měla tak málo. To platí zvláště když vezmeme v úvahu modlitbu, kterou přednesl jeden velmi významný muž. Král David, jenž shromažďoval příspěvky na stavbu chrámu, který měl postavit jeho syn Šalomoun, podnítil dárce k velké štědrosti. V dnešních poměrech by se dalo říci, že přispěli miliardami dolarů. David však v modlitbě k Jehovovi prohlásil: „Kdo jsem já a kdo je můj lid, abychom si uchovali sílu k přinášení takových dobrovolných darů? Vždyť všechno je od tebe, a dali jsme ti z tvé vlastní ruky.“ (1. Paralipomenon 29:14) David řekl, že všechno patří Jehovovi. Kdykoli tedy přispíváme na čisté uctívání, prostě dáváme Jehovovi to, co už je jeho. (Žalm 50:10) Vzniká tedy otázka: Proč Jehova vlastně chce, abychom dávali?

Důležitá část pravého uctívání

Nejjednodušší odpovědí je, že dávání Jehova odpradávna učinil důležitou součástí pravého uctívání. Věrný muž Abel obětoval Jehovovi některé ze svých cenných kusů hospodářských zvířat. Podobné oběti činili i patriarchové Noe, Abraham, Izák, Jákob a Job. (1. Mojžíšova 4:4; 8:20; 12:7; 26:25; 31:54; Job 1:5)

Mojžíšský zákon nařizoval, a dokonce stanovoval pravidla dávání příspěvků Jehovovi. Všem Izraelitům bylo například přikázáno, aby dávali desátek čili desetinu z úrody země a přírůstku svých hospodářských zvířat. (4. Mojžíšova 18:25–28) Jiné příspěvky nebyly tak výslovně předepsány. Od Izraelity se například požadovalo, aby dával Jehovovi prvotinu ze svých hospodářských zvířat a první ovoce z úrody. (2. Mojžíšova 22:29, 30; 23:19) Izraelita měl sice dávat z toho nejlepšího, ale Zákon nechával na něm, aby rozhodl, kolik ze svého prvního ovoce dá. Zákon také umožňoval oběti díkůvzdání a oběti slavnostního slibu, které byly naprosto dobrovolné. (3. Mojžíšova 7:15, 16) Jehova svůj lid povzbuzoval, aby dávali úměrně k tomu, jak jim žehnal. (5. Mojžíšova 16:17) To se dělo při stavbě svatostánku a později při stavbě chrámu, kdy každý dal tolik, k čemu ho pobízelo jeho srdce. (2. Mojžíšova 35:21; 1. Paralipomenon 29:9) Takové dobrovolné příspěvky Jehovu jistě velmi těšily!

Pod ‚Kristovým zákonem‘ mělo být každé dávání dobrovolné. (Galaťanům 6:2; 2. Korinťanům 9:7) To neznamenalo, že následovníci Krista přestali dávat nebo že dávali méně. Naopak! Když Ježíš a jeho apoštolové kázali v Izraeli, skupina žen je následovala a sloužily jim ze svého majetku. (Lukáš 8:1–3) Podobně apoštol Pavel dostal dary, které podpořily jeho misionářskou práci, a on zase povzbudil některé sbory, aby dávaly prostředky jiným sborům, které byly v nouzi. (2. Korinťanům 8:14; Filipanům 1:3–5) Vedoucí sbor v Jeruzalémě pověřil zodpovědné muže, kteří by se postarali o to, aby se získané příspěvky dostaly k těm, kdo to potřebují. (Skutky 6:2–4) Je jasné, že první křesťané považovali za výsadu, že mohou takto podpořit pravé uctívání.

Přesto nám však může připadat zvláštní, proč Jehova učinil z dávání součást uctívání. Uvažujme o čtyřech důvodech.

Proč dáváme

Jehova učinil z dávání součást pravého uctívání za prvé proto, že je to dobré pro nás. Dávání zdůrazňuje naše ocenění pro Boží dobrotu. Když například dítě svému rodiči něco koupí nebo něco vyrobí, proč se rodiči rozzáří oči? Je to snad něco, co rodič naléhavě potřebuje a co by nemohl získat jinak? Pravděpodobně ne. Takový rodič je spíše rád, že dítě je vděčné a štědré. Z podobných důvodů nás Jehova povzbuzuje k dávání, a když to děláme, těší ho to. Tak mu ukazujeme, že opravdu oceňujeme všechnu jeho bezmeznou laskavost a štědrost, které nám projevuje. Je dárcem ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘, a tak máme vždy dost důvodů k tomu, abychom mu děkovali. (Jakub 1:17) Vždyť Jehova dal dokonce svého vlastního milovaného syna — nechal ho zemřít, abychom mohli žít navždy. (Jan 3:16) Je vůbec možné Jehovovi dost poděkovat?

Za druhé proto, že zvykneme-li si dávat, učíme se napodobovat Jehovu a jeho Syna Ježíše Krista v jedné z nejdůležitějších věcí. Jehova dává důsledně a je neustále štědrý. Bible přece říká, že Bůh nás obdarovává ‚životem, dechem a vším‘. (Skutky 17:25) Oprávněně mu můžeme děkovat za každé nadechnutí, za každé sousto potravy, na němž si pochutnáme, za každý šťastný a uspokojující okamžik našeho života. (Skutky 14:17) Také Ježíš projevoval štědrost podobně jako jeho Otec. Velkoryse dával sám ze sebe. Věděli jste, že když Ježíš konal zázraky, jeho samotného to něco stálo? Písmo nám nejednou říká, že když léčil nemocné lidi, ‚vycházela z něho‘ síla. (Lukáš 6:19; 8:45, 46) Ježíš byl tak štědrý, že dokonce vylil svou vlastní duši, svůj život, na smrt. (Izajáš 53:12)

Když tedy dáváme, ať už z našeho času, energie, nebo majetku, napodobujeme Jehovu a rozradostňujeme jeho srdce. (Přísloví 27:11; Efezanům 5:1) Také se řídíme dokonalým vzorem lidského chování, který nám zanechal Ježíš Kristus. (1. Petra 2:21)

Za třetí proto, že dávání uspokojuje skutečné a důležité potřeby. Ano, Jehova by mohl snadno dostát zájmům Království i bez naší pomoci: mohl by třeba přimět kameny, aby křičely, místo toho, že bychom my kázali. (Lukáš 19:40) Zvolil si však, že těmito výsadami poctí nás. Když tedy věnujeme své prostředky na pokrok zájmů Království, nacházíme v tom veliké uspokojení, protože víme, že se opravdu podílíme na nejdůležitějším díle, které se na tomto světě vykonává. (Matouš 24:14)

Sotva je třeba připomínat, že na celosvětové dílo svědků Jehovových jsou potřebné peníze. Ve služebním roce 1995 Společnost vydala téměř šedesát milionů dolarů jen na podporu zvláštních průkopníků, misionářů a cestujících dozorců v jejich přidělených působištích v kazatelské službě. Avšak ve srovnání se stavbou a provozem kanceláří odboček a tiskárenských zařízení po celém světě je to poměrně malá částka. To vše je možné díky dobrovolným darům!

Jehovovi ctitelé si obvykle nemyslí, že když sami nejsou zámožní, mohou nechat jiné, aby nesli náklady. Takový postoj by mohl vést k tomu, že bychom opomněli tento důležitý aspekt našeho uctívání. Pavel napsal, že křesťané v Makedonii trpěli ‚hlubokou chudobou‘. Přesto snažně prosili o přednost dávat. A Pavel dosvědčil, že to, co dávali, bylo „nad jejich skutečnou možnost“. (2. Korinťanům 8:1–4)

Za čtvrté: Jehova učinil dávání součástí pravého uctívání, neboť dávání přispívá k našemu štěstí. Samotný Ježíš řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35) Jehova nás tak udělal. To je dalším důvodem, proč si máme myslet, že to, co Jehovovi dáváme, nikdy nemůže být úměrné tomu, jak si ho ve svém srdci vážíme. Jehova od nás naštěstí neočekává více, než můžeme dát. Buďme si jisti, že je potěšen, když mu s radostí dáváme to, co můžeme! (2. Korinťanům 8:12; 9:7)

Štědrost přináší požehnání

Vraťme se k našemu prvnímu příkladu a představme si, že by vdova z Carefatu namítla, že Elijáše má nasytit někdo jiný. Přišla by tak o veliké požehnání.

Není pochyb o tom, že Jehova žehná lidem, kteří projevují štědrost. (Přísloví 11:25) Vdova z Carefatu nemusela trpět kvůli tomu, že se vzdala svého zdánlivě posledního jídla. Jehova ji zázračně odměnil. Podle Elijášova slibu se její nádoby na mouku a olej nevyčerpaly, dokud sucho neskončilo. Obdržela však ještě větší odměnu. Když její syn onemocněl a zemřel, Elijáš, muž pravého Boha, jí ho vrátil. To ji muselo duchovně velmi posílit! (1. Královská 17:16–24)

Dnes neočekáváme požehnání v podobě zázraků. (1. Korinťanům 13:8) Jehova nás však ujišťuje, že bude podporovat ty, kdo mu slouží celou duší. (Matouš 6:33) Můžeme se tedy podobat vdově z Carefatu v tom, že budeme štědře dávat a přitom Jehovovi důvěřovat, že se o nás postará. A i my můžeme obdržet velkou duchovní odměnu. Pokud dávání patří k naší každodenní činnosti a není sporadické, impulzívní, pomůže nám to, abychom měli stále své oko prosté a zaměřovali ho na zájmy Království tak, jak to doporučoval Ježíš. (Lukáš 11:34; srovnej 1. Korinťanům 16:1, 2.) Také nám to pomůže, abychom se cítili blíže k Jehovovi a Ježíšovi jako jejich spolupracovníci. (1. Korinťanům 3:9) A přispěje to ke štědrému duchu dávání, kterým se vyznačují Jehovovi ctitelé po celém světě.

[Rámeček na straně 31]

JAKÝ ZPŮSOB DÁVÁNÍ SI NĚKTEŘÍ ZVOLILI

DARY NA CELOSVĚTOVÉ DÍLO

Mnozí lidé si dávají stranou nebo vyčleňují ze svého rozpočtu určitou částku a tu pak dávají do schránek, které jsou označeny nápisem: „Dary na celosvětové dílo Společnosti — Matouš 24:14“ Každý měsíc sbory posílají tyto částky buď do celosvětového ústředí v Brooklynu (New York), nebo do místní kanceláře odbočky.

Dobrovolné peněžité dary je možno posílat také přímo Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 25 Columbia Heights, Brooklyn, New York 11201–2483, nebo Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, která působí v naší zemi. Je možné darovat i šperky či jiné cennosti. K těmto darům by měl být připojen stručný dopis, ve kterém se uvádí, že se jedná o nepodmíněný dar.

PODMÍNĚNÉ DARY

Watch Tower Society je možné svěřit peníze až do smrti dárce — s tím, že v případě osobní potřeby se dárci vrátí.

PLÁNOVANÉ DÁVÁNÍ

Kromě přímých peněžitých darů a podmíněných peněžitých darů existují i jiné způsoby dávání k podpoře služby Království. Mezi ně patří:

Pojištění: Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi je možné odkázat některý druh životní pojistky nebo důchodu. O takovém opatření by Společnost měla být informována.

Bankovní účty: Bankovní účty, vkladové certifikáty nebo individuální důchodová konta je možné Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi svěřit nebo je v souladu s místními bankovními podmínkami učinit splatnými při smrti. O jakémkoli takovém opatření by Společnost měla být informována.

Akcie a cenné papíry: Akcie a cenné papíry je možno Společnosti darovat buď jako nepodmíněný dar, nebo s podmínkou, že příjem bude i nadále vyplácen dárci.

Nemovitosti: Prodejný nemovitý majetek je možné darovat Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi buď jako nepodmíněný dar, nebo s tím, že si dárce vyhradil právo doživotního užívání. Ještě před smluvním převodem majetku by měl dárce navázat kontakt se Společností.

Závěť: Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi je možné odkázat majetek nebo peníze i úředně sepsanou závětí. Kopie závěti by měla být zaslána Společnosti.

O další informace v této věci si můžete napsat na adresu:

NÁBOŽENSKÁ SPOLEČNOST SVĚDKOVÉ JEHOVOVI

POŠTOVNÍ PŘIHRÁDKA 90

198 00 PRAHA 9

nebo na adresu příslušné odbočky ve vaší zemi.