Poznejte Jehovu — Osobního Boha

DOKTOR Rádhakrišnan z Indie srovnal hinduistické pojetí Boha s jinými náboženskými systémy a uvedl: „Bůh Hebrejců je odlišný. Je osobní a angažuje se v dějinách, zajímá se o proměny a osudy tohoto nestálého světa. Je bytostí, která s námi komunikuje.“

Hebrejské jméno pro Boha Bible je יהוה, což se obvykle překládá jako „Jehova“. Tento Bůh převyšuje všechny jiné bohy. Co o něm víme? Jak jednal s lidmi v biblických dobách?

Jehova a Mojžíš — „Tváří v tvář“

Mezi Jehovou a jeho služebníkem Mojžíšem existoval vztah „tváří v tvář“, a to přesto, že Mojžíš Boha nemohl doslova vidět. (5. Mojžíšova 34:10; 2. Mojžíšova 33:20) V době svého mládí Mojžíš soucítil s Izraelity, kteří byli tehdy zotročeni v Egyptě. Odmítl žít jako člen faraónovy domácnosti, a „zvolil si, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem“. (Hebrejcům 11:25) Díky tomu dal Jehova Mojžíšovi mnoho jedinečných výsad.

Mojžíš byl jako člen faraónovy domácnosti „poučován ve vší egyptské moudrosti“. (Skutky 7:22) Aby ale mohl vést izraelský národ, potřeboval ještě pěstovat pokoru, trpělivost a mírnost. Ty získal během čtyřiceti let, které strávil jako pastýř v Midianu. (2. Mojžíšova 2:15–22; 4. Mojžíšova 12:3) Jehova sice zůstával neviditelný, ale zjevil se Mojžíšovi, odhalil mu svůj záměr a prostřednictvím andělů mu svěřil Deset přikázání. (2. Mojžíšova 3:1–10; 19:3–20:20; Skutky 7:53; Hebrejcům 11:27) Bible nám říká, že „Jehova mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, právě jako muž mluvívá se svým bližním“. (2. Mojžíšova 33:11) Jehova sám řekl: „Mluvím k němu od úst k ústům.“ Mojžíš měl ke svému neviditelnému, ale osobnímu Bohu drahocenný, osobní vztah. (4. Mojžíšova 12:8)

Kromě raných dějin izraelského národa Mojžíš zaznamenal zákoník a jeho četná uplatnění. Také mu byla svěřena další vzácná výsada: sepsat knihu Genesis. Závěrečná část této knihy popisuje dějiny, o kterých přesně věděla jeho vlastní rodina, a bylo tedy poměrně snadné je zaznamenat. Kde však Mojžíš zjistil podrobnosti o počátcích historie člověka? Je možné, že Mojžíš vlastnil starověké psané dokumenty, které uchovali jeho předkové, a použil je jako pramen svých informací. O podrobnostech se mohl dozvědět také ústním podáním nebo přímo božským zjevením od Jehovy. Zbožní lidé si v každé době vážili osobního vztahu, který měl Mojžíš k Bohu.

Jehova — Elijášův osobní Bůh

Prorok Elijáš také znal Jehovu jako osobního Boha. Elijáš byl horlivý pro čisté uctívání a sloužil Jehovovi, přestože byl strašlivě nenáviděn a pronásledován ctiteli Baala, hlavního boha kananejského panteonu. (1. Královská 18:17–40)

Achab, král Izraele, a jeho manželka Jezábel chtěli Elijáše zabít. Elijáš se bál o svůj život, a uprchl do Beer-Šeby, na západ od Mrtvého moře. Tam se vydal do pustiny a modlil se o to, aby zemřel. (1. Královská 19:1–4) Opustil Jehova Elijáše? Neměl snad už o svého věrného služebníka zájem? Elijáš si to možná myslel, ale velmi se mýlil. Později Jehova k Elijášovi promluvil: „Co tu děláš, Elijáši?“ Po dramatických projevech nadpřirozené síly „byl tu pro něho [znovu] hlas a řekl mu: ‚Co tu děláš, Elijáši?‘ “ Jehova projevil svůj osobní zájem o Elijáše, aby svého důvěryhodného služebníka povzbudil. Bůh pro něj měl další práci a Elijáš toto pověření dychtivě přijal. Věrně vykonal své úkoly a posvětil tak jméno Jehovy, svého osobního Boha. (1. Královská 19:9–18)

Potom, co Jehova zavrhl svůj izraelský národ, už se svými pozemskými služebníky osobně nemluvil. To ale neznamená, že jeho osobní zájem o ně ochladl. Svým svatým duchem je Bůh dále řídil a posiloval v jejich službě. Zamysleme se například nad apoštolem Pavlem, který byl dříve znám jako Saul.

Pavel veden svatým duchem

Saul pocházel z Tarsu, významného města v Kilikii. Jeho rodiče byli Hebrejci, ale od narození byl římským občanem. Saulova výchova však probíhala podle přísných zásad farizeů. Později měl příležitost být v Jeruzalémě vzděláván „u Gamalielových nohou“, u významného učitele Zákona. (Skutky 22:3, 26–28)

Saul byl tak horlivý pro nesprávné židovské tradice, že se podílel na zlovolném tažení proti následovníkům Ježíše Krista. Dokonce schvaloval vraždu Štěpána, prvního křesťanského mučedníka. (Skutky 7:58–60; 8:1, 3) Později přiznal, že ačkoli byl dříve rouhač a pronásledovatel a nestoudný muž, bylo mu ‚projeveno milosrdenství, protože byl v nevědomosti a jednal z nedostatku víry‘. (1. Timoteovi 1:13)

Saula podněcovala pravá touha sloužit Bohu. Když Saul na cestě do Damašku změnil své přesvědčení, Jehova ho použil vynikajícím způsobem. Vzkříšený Ježíš podnítil Ananiáše, raného křesťanského učedníka, aby Pavlovi pomohl. Pak byl Pavel (římské jméno, jímž byl Saul znám jako křesťan) Jehovovým duchem veden při dlouhé a úspěšné službě po Evropě a Malé Asii. (Skutky 13:2–5; 16:9, 10)

Je možné totéž vedení svatým duchem rozpoznat i dnes? Ano, je.

Jehova se osobně zajímá i o ateisty

Joseph F. Rutherford byl druhým prezidentem Watch Tower Society. Byl pokřtěn v roce 1906 jako badatel Bible — tak se tehdy nazývali svědkové Jehovovi. Následující rok byl jmenován právním poradcem Společnosti a v lednu 1917 se stal jejím prezidentem. Avšak tento mladý muž kdysi býval ateistou. Jak se stal tak horlivým křesťanským služebníkem Jehovy?

V červenci 1913 bratr Rutherford sloužil jako předsedající sjezdu Mezinárodního sdružení badatelů Bible, který byl pořádán ve Springfieldu ve státě Massachusetts v USA. Jeden reportér z místních novin The Homestead vedl s bratrem Rutherfordem interview a výsledný článek byl později přetištěn v brožuře vydané na památku tohoto sjezdu.

J. F. Rutherford vysvětlil, že v době, kdy se chtěl oženit, zastával baptistické názory, ale jeho nastávající byla presbyteriánka. Když Rutherfordův pastor řekl, že „ona půjde do pekla, protože se nedala pokřtít, a že on půjde přímo do nebe, protože je pokřtěn, jeho rozum se vzbouřil a Rutherford se stal ateistou“.

Rutherford tuto věc pečlivě zkoumal a trvalo mu několik let, než znovu získal víru v osobního Boha. Podle vlastních slov vycházel ze zásady, že „to, co nemůže uspokojit mysl, nemá právo uspokojovat srdce“. Křesťané „si musí být jisti, že Písmo, v něž věří, je pravdivé,“ vysvětlil Rutherford a dodal: „Musí vědět, na čem stojí.“ (Viz 2. Timoteovi 3:16, 17.)

Ano, i dnes je možné, aby ateista či agnostik prozkoumal Písmo, vybudoval si víru a rozvinul silný osobní vztah k Jehovovi Bohu. Jeden mladý muž po pečlivém studiu Bible pomocí publikace Poznání, které vede k věčnému životu, vydané Watch Tower Society, přiznal: „Když jsem začal studovat, v Boha jsem nevěřil, ale nyní jsem zjistil, že poznání Bible úplně změnilo mé myšlení. Začínám Jehovu poznávat a důvěřovat mu.“

„Bláznivý“ a Bůh

„Žádný pisatel SZ [Hebrejských písem] nikdy nedokazoval existenci Boha ani ji nevyvracel,“ říká doktor James Hastings v díle A Dictionary of the Bible. (Biblický slovník) „Obecně neodpovídá převládajícímu smýšlení starověku, aby někdo existenci Boha popíral nebo pro ni vypočítával argumenty. Víra byla lidské mysli vlastní a byla společná všem lidem.“ To však neznamená, že všichni tehdejší lidé měli bázeň před Bohem. To zdaleka ne. Žalm 14:1 a Žalm 53:1 se zmiňují o ‚bláznivém‘ či podle Kralické bible ‚bláznu‘, který si řekl v srdci: „Není žádný Jehova.“

Jaký člověk je tento ‚bláznivý‘, který popírá Boží existenci? Takový člověk nemusí mít nutně slabší intelekt. Hebrejské slovo naval poukazuje totiž na mravní nedostatečnost. Profesor S. R. Driver v knize The Parallel Psalter říká, že vadou „není slabost rozumu, ale mravní a náboženská necitlivost, vůbec žádný cit či vnímavost“.

Žalmista pokračuje popisem mravního úpadku, který z tohoto postoje vyplývá: „Jednali zhoubně, jednali odporně ve svém jednání. Není žádný, kdo činí dobro.“ (Žalm 14:1) Doktor Hastings uzavírá: „Lidé se zkazili a páchají ohavnosti kvůli absenci Boha v tomto světě a kvůli beztrestnosti.“ Bezostyšně přijímají bezbožné zásady a přehlížejí osobního Boha, kterému se nijak netouží zodpovídat. Avšak takové smýšlení je stejně bláznivé dnes, jako bylo bláznivé v době před 3000 lety, kdy žalmista tato slova psal.

Varování od našeho osobního Boha

Vraťme se nyní k otázkám, které jsme v úvodním článku nechali otevřené. Proč tolik lidí, kteří jsou si vědomi častého utrpení, nedokáže věřit v osobního Boha?

Bible obsahuje informace, jež napsali muži, kteří „mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem“. (2. Petra 1:21) Seznamuje nás s osobním Bohem Jehovou. Také nás varuje před ničemnou osobou, která je pro lidi neviditelná, má obrovskou moc a ovládá lidské myšlení — varuje před Satanem Ďáblem. Je jen logické, že když nevěříme v osobního Boha, nemůžeme rovněž věřit, že je skutečnou osobou Satan Ďábel.

Apoštol Jan byl inspirován, aby napsal, že „Ďábel a Satan . . . zavádí na scestí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9) Později Jan řekl: „Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) V těchto výrocích se zrcadlí Ježíšova slova, která ve svém evangeliu zaznamenal také Jan: „Přichází panovník světa. A nemá nade mnou moc.“ (Jan 14:30)

To, co Bible učí, je velmi vzdáleno tomu, čemu věří dnešní lidé. „Dnes už se naprosto nehodí mluvit o Ďáblu. Náš věk skepticismu a vědy poslal Satana do důchodu,“ říkají noviny Catholic Herald. Avšak mužům, kteří ho chtěli zavraždit, Ježíš důrazně řekl: „Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce.“ (Jan 8:44)

Biblické vysvětlení o Satanově moci dává smysl. Vysvětluje, proč navzdory tomu, že většina lidí touží žít v míru a pokoji, je svět sužován nenávistí, válkami a nesmyslným násilím, například tím v Dunblane (zmíněno na stranách 3 a 4). Satan navíc není jediným nepřítelem, s nímž musíme bojovat. Bible nás dále varuje před ďábly neboli démony — ničemnými duchovními tvory, kteří velmi dávno spojili své síly se Satanem při svádění a zneužívání lidstva. (Juda 6) Ježíš Kristus moci těchto duchů mnohokrát odolával a dokázal je přemoci. (Matouš 12:22–24; Lukáš 9:37–43)

Pravý Bůh Jehova má záměr zbavit tuto zemi ničemnosti a nakonec snahy Satana a jeho démonů potřít. Pokud Jehovu známe, můžeme v něj mít pevnou víru a důvěřovat jeho slibům. Říká: „Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a po mně nadále nebyl žádný. Já — já jsem Jehova a kromě mne není zachránce.“ Pro ty, kdo ho znají, uctívají a slouží mu, je Jehova skutečně osobním Bohem. Od něj, a jedině od něj, můžeme čekat, že nás zachrání. (Izajáš 43:10, 11)

[Obrázek na straně 7]

Rytina z osmnáctého století zobrazuje Mojžíše, který pod inspirací píše 1. Mojžíšovu 1:1

[Podpisek]

Z The Holy Bible od J. Basketta, Oxford

[Obrázek na straně 8]

Ježíš Kristus démony mnohokrát přemohl