Skutečné právo — Kdy a jak?

NEVINNÝ člověk by neměl mít nikdy důvod bát se zjednání skutečného práva. A téměř všude mohou být občané vděčni, jestliže má jejich země právní řád, který se snaží právo zajistit. K takovému právnímu řádu patří soubor zákonů, policejní síly, které mají tyto zákony prosazovat, a soudy, které mají prosazovat právo. Praví křesťané se řídí biblickým napomenutím, aby se ‚podřizovali nadřazeným autoritám‘, a proto respektují soudní systém platný v jejich zemi. (Římanům 13:1–7)

V různých zemích se však soudní systémy dopustily řady tragických a trapných omylů.a Místo aby byli potrestáni viníci, a nevinní lidé aby byli chráněni, byli někdy nevinní lidé potrestáni za zločiny, kterých se nedopustili. Jiní lidé strávili ve vězení řadu let, ale protože vznikly vážné pochybnosti, zda se vůbec provinili a zda byl rozsudek nad nimi vynesen oprávněně, byli propuštěni ještě před tím, než si trest odpykali v plné míře. Proto se mnozí lidé ptají: Bude vůbec někdy každému člověku zjednáno skutečné právo? Pokud ano, kdy to tedy bude a jak se to stane? Komu můžeme důvěřovat, že bude chránit nevinné lidi? A jakou naději mají ti, na kom bylo spácháno bezpráví?

Justiční omyly

V osmdesátých letech našeho století došlo v Německu k „jednomu z nejsenzačnějších soudních procesů v poválečném období“. Jedna žena byla tehdy odsouzena k doživotnímu vězení za vraždu svých dvou dcer. Důkazy, které byly uváděny proti ní, však byly po letech znovu posouzeny a žena byla propuštěna s tím, že se má konat nové soudní přelíčení. Podle zprávy uveřejněné v roce 1995 v listu Die Zeit „je možné, že se původní rozsudek prokáže jako justiční omyl“. Do chvíle, kdy byl tento článek psán, strávila ta žena ve vězení devět let, ačkoli nebylo jisté, zda se vůbec provinila.

Jednoho listopadového večera roku 1974 otřásl centrem anglického města Birmingham výbuch dvou bomb, přiněmž bylo zabito 21 osob. Byla to událost, na kterou „v Birminghamu nikdo nikdy nezapomene,“ napsal Chris Mullen, člen Parlamentu. Později bylo „za tuto největší vraždu v britských dějinách odsouzeno šest nevinných mužů“. Jejich rozsudky byly později zrušeny, ale tito muži předtím strávili za mřížemi 16 let!

Soudní rada Ken Crispin podal zprávu o případu, který „zaujal veřejnost tak, že to v dějinách australského soudnictví nemá obdoby“. Jedné rodině tábořící u Ayersovy skály náhle zmizelo jejich malé děcko a nikdo je už nikdy nenašel. Matka byla obviněna z vraždy a odsouzena k doživotnímu vězení. V roce 1987, po více než třech letech věznění, se při oficiálním šetření prokázalo, že důkazy vznesené proti ní nejsou usvědčující. Byla propuštěna a trest jí byl prominut.

V roce 1986 byla zavražděna osmnáctiletá žena, která žila na jihu Spojených států. Obviněn byl jeden muž středního věku, byl usvědčen a odsouzen k smrti. Šest let strávil v cele smrti, a pak se zjistilo, že s tímto zločinem neměl nic společného.

Jsou to jen vzácné příklady justičních omylů? David Rudovsky z právnické fakulty Pensylvánské univerzity v této souvislosti uvádí: „Působím v soudnictví již asi 25 let a viděl jsem mnoho případů. Řekl bych, že těch, kdo byli odsouzeni, a ve skutečnosti jsou nevinní, . . . je podle mého odhadu pět až deset procent.“ Pan Crispin klade znepokojivou otázku: „Existují ještě další nevinní lidé, kteří sklíčeni sedí ve vězeňských celách?“ Jak vůbec může dojít k takovým tragickým omylům?

Lidské soudní systémy — s lidskými nedostatky

„Od žádného lidského systému nelze očekávat dokonalost,“ zdůraznil v roce 1991 britský odvolací soud. Soudní systém nemůže být spravedlivější a spolehlivější než lidé, kteří jej vytvářejí a uplatňují. Lidé jsou náchylní k omylům, nepoctivosti a předsudkům. Nemělo by nás proto překvapovat, že se lidské soudní systémy vyznačují týmiž nedostatky. Zamysleme se nad následujícím vysvětlením:

Podle vyjádření německého soudce Rolfa Bendera je v 95 procentech všech trestních případů výrok svědků považován za rozhodující důkaz. Jsou však svědkové u soudu vždy spolehliví? Soudce Bender se domnívá, že ne. Odhaduje, že tvrzení poloviny svědků, kteří svědčí před soudem, jsou nepravdivá. K podobnému závěru došel Bernd Schünemann, řádný profesor trestního práva na Mnichovské univerzitě. V interview, které poskytl listu Die Zeit, profesor Schünemann potvrdil, že výroky svědků — i když jsou nespolehlivé — jsou hlavní formou důkazů. „Řekl bych, že typickou příčinou justičních omylů je to, že se soudce spoléhá na nespolehlivé svědecké výpovědi.“

Svědkové jsou omylní, a stejně omylná je i policie. Zejména v případech, kdy jde o vyšetřování zločinu, který vyvolal veřejné pobouření, se na policii vyvíjí nátlak, aby byl někdo zatčen. Za takových okolností podlehli někteří policisté pokušení důkazy vykonstruovat, nebo podezřelou osobu přinutit k doznání. Když bylo propuštěno těch šest mužů, kteří byli odsouzeni za výbuch v Birminghamu, britský list The Independent přinesl článek pod titulkem „Odsouzení šesti mužů má na svědomí zkorumpovaná policie“. Podle listu The Times „policie lhala, konspirovala a klamala“.

V některých případech se může stát, že policie a veřejnost někoho podezřívá na základě rasových, náboženských nebo národnostních předsudků. Podle vyjádření časopisu U.S.News & World Report se pak snaha o odhalení zločinu může zvrhnout, takže „přestane být otázkou intelektuálních schopností a stane se otázkou rasismu“.

Jakmile se případ dostane před soud, mohou být rozhodnutí soudu ovlivněna nejen svědeckými výpověďmi, ale také doklady vědeckými. Vzhledem k tomu, že se v soudnictví uplatňuje stále více vědních oborů, je možné, že při rozhodování o vině či nevině bude muset soudce nebo porota brát v úvahu posudky z balistiky nebo výsledky identifikace otisků prstů, rukopisů, krevních skupin, barvy vlasů, textilních vláken nebo vzorků DNK. Jeden právník prohlásil, že soudy se setkávají se „štáby vědců, kteří popisují nesmírně komplikované postupy“.

A časopis Nature navíc uvádí, že se vědci na interpretaci důkazů uplatňovaných před soudem někdy neshodují. „Vědci, kteří se věnují oborům uplatňovaným v soudnictví, mohou mít mezi sebou vážné rozpory.“ Je smutné, že „chybné doklady uplatňované před soudem již měly za následek mnoho chybných výroků o vině“.

Ve všech dnešních soudních systémech se projevují lidské nedostatky, a to kdekoli na světě. Komu tedy můžeme důvěřovat, že bude chránit nevinné? Můžeme vůbec doufat, že někdy bude skutečně uplatňováno právo? A jakou naději mají ti, kdo se stali obětí justičního omylu?

„Já, Jehova, miluji právo“

Jestliže ses ty nebo některý člen tvé rodiny stal obětí justičního omylu, Jehova Bůh a jeho Syn Ježíš vědí, co prožíváš. Nejúděsnější bezpráví všech dob bylo spácháno tehdy, když byl na mučednickém kůlu popraven Kristus. Apoštol Petr nám říká, že Ježíš „nezhřešil“. A přece byl na základě výroků falešných svědků obviněn, uznán vinným a popraven. (1. Petra 2:22; Matouš 26:3, 4, 59–62)

Představte si, co musel Jehova pociťovat, když se s jeho Synem jednalo tak nespravedlivě. Smysl pro právo je jedna z Jehovových hlavních vlastností. Bible nám říká: „Všechny jeho cesty jsou právo.“ (5. Mojžíšova 32:4; Žalm 33:5)

Jehova dal Izraeli vynikající soudní systém. V případě neobjasněné vraždy byla smrt odčiněna obětí. Na soudce nebyl vyvíjen žádný nátlak, aby vyřešili každý zločin i za cenu nebezpečí, že by byl někdo odsouzen nevinně. Nikdo nemohl být odsouzen za vraždu jen na základě nepřímých nebo vědeckých důkazů; museli zde být nejméně dva očití svědci. (5. Mojžíšova 17:6; 21:1–9) Tyto příklady ukazují, že Jehova má vysoká měřítka a záleží mu na tom, aby právo bylo uplatňováno správně. Říká totiž: „Já, Jehova, miluji právo.“ (Izajáš 61:8)

Soudní systém Izraele byl ovšem v rukách lidí, kteří měli podobné nedostatky jako my. V některých případech byl zákon uplatněn nesprávně. Král Šalomoun napsal: „Vidíš-li, že je utlačován ten, kdo má málo prostředků, a že násilník odnímá v soudní oblasti soud a spravedlnost, nebuď tou záležitostí ohromen.“ (Kazatel 5:8)

Jehova byl schopen odčinit bezpráví spáchané na jeho Synu. Ježíš to věděl s naprostou jistotou a bylo to pro něho posilou, neboť „pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl“. Podobně máme i my radostnou vyhlídku, že budeme moci žít v pozemském ráji pod mesiášským panstvím, v němž bude uplatňováno skutečné právo. Tato naděje nás může posilovat, když slyšíme o bezpráví, k němuž dochází v tomto starém systému, nebo když se dokonce sami staneme jeho obětí. Neexistuje žádné ublížení či bezpráví, které by Jehova nemohl ve svém ustanoveném čase napravit. I lidé, kteří přijdou o život na základě justičního omylu, mohou být vzkříšeni. (Hebrejcům 12:2; Skutky 24:15)

Pokud je vůči někomu z nás spácháno bezpráví, můžeme ocenit to, že v mnohých soudních systémech existují právní postupy, jimiž může být naše situace napravena. Křesťané mohou takové postupy využít. Musí však pamatovat na to, že nedokonalé soudní systémy jsou odrazem lidské společnosti, která bude muset být od základu přetvořena. K tomu má dojít brzy — a to Božím zásahem.

Jehova zanedlouho odstraní tento nespravedlivý systém věcí a nahradí jej novým systémem, ve kterém „bude přebývat spravedlnost“. Můžeme si být naprosto jisti, že náš Stvořitel potom bude prostřednictvím svého mesiášského Krále, Ježíše Krista, uplatňovat právo. Zjednání skutečného práva pro každého je blízko! Za tuto naději můžeme být opravdu vděčni. (2. Petra 3:13)

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 27]

Nedokonalé soudní systémy — stejně jako zkorumpované vlády, zvrhlé náboženství a bezzásadový obchodní svět — jsou odrazem lidské společnosti, která bude muset být od základu přetvořena

[Rámeček na straně 28]

Útěcha ze Svatého písma

V listopadu 1952 se Derek Bentley a Christopher Craig vloupali do jednoho skladiště v Croydonu nedaleko Londýna. Bentleyovi bylo tehdy 19 let a Craigovi 16. Byla zavolána policie a Craig jednoho z policistů zastřelil. Craig si odseděl devět let ve vězení, ale Bentley byl odsouzen za vraždu a v lednu roku 1953 byl oběšen.

Bentleyova sestra Iris bojovala čtyřicet let za to, aby jméno svého bratra očistila od nařčení z vraždy, které se její bratr nedopustil. V roce 1993 byl uvedený rozsudek jménem Koruny zrušen a bylo uznáno, že k oběšení Dereka Bentleye nemělo nikdy dojít. V knize Let Him Have Justice (Ať mu je zjednáno právo) Iris Bentleyová o tomto případu napsala:

„Asi rok před tím, než došlo k té střelbě, potkal na ulici jednu svědkyni Jehovovu. . . Sestra Laneová žila nedaleko od nás na Fairview Road a pozvala Dereka na návštěvu, aby si vyslechl biblické příběhy. . . . Dobré bylo, že sestra Laneová měla biblické příběhy na gramofonových deskách, které mu půjčovala [protože Derek nerad četl]. . . . Po návratu domů mi Derek vyprávěl, co mu říkala, například to, že když zemřeme, všichni se jednou opět vrátíme.“

Iris Bentleyová navštívila svého bratra v cele smrti, když čekal na popravu. Jak mu bylo? „To, co mu vyprávěla sestra Laneová, mu pomohlo přežít těch několik posledních dnů.“ (Kurzíva od nás)

Kdybyste se snad následkem justičního omylu dostali do těžké situace, bylo by dobré číst o biblických pravdách a přemýšlet o nich. To vám může poskytnout velkou útěchu, protože Jehova Bůh je „Otec projevů něžného milosrdenství a Bůh veškeré útěchy, jenž nás utěšuje ve všem našem soužení“. (2. Korinťanům 1:3, 4)

[Obrázek na straně 29]

Úděsným bezprávím byla poprava Krista