Plnili Jehovovu vůli

Samaritán se prokazuje jako dobrý bližní

MEZI Židy a pohany existovalo v Ježíšově době zjevné nepřátelství. Během doby byl do židovské Mišny dokonce zahrnut zákon, podle kterého Izraelitky nesměly pomáhat nežidovským ženám při porodu, protože by tím pomáhaly na svět dalšímu pohanovi. (Avoda Zara 2:1)

Samaritáni byli Židům příbuzensky blíže než pohané, a to jak nábožensky, tak i původem. Přesto však byli také oni považováni za vyvržence. „Židé se totiž nestýkají se Samaritány,“ napsal apoštol Jan. (Jan 4:9) Talmud skutečně učil, že „kus chleba od Samaritána je nečistý více než maso prasete“. Někteří Židé dokonce označení „Samaritán“ používali jako výraz opovržení a jako nadávku. (Jan 8:48)

Za těchto okolností bylo velice poučné to, co Ježíš řekl jednomu muži zběhlému v židovském Zákoně. Ten muž se na Ježíše obrátil s otázkou: „Učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“ Ježíš mu odpověděl tím, že obrátil jeho pozornost na mojžíšský Zákon, který přikazuje ‚milovat Jehovu celým svým srdcem a celou svou duší, silou a myslí‘ a ‚svého bližního jako sám sebe‘. Ten právník se pak zeptal Ježíše: „Kdo je skutečně můj bližní?“ (Lukáš 10:25–29; 3. Mojžíšova 19:18; 5. Mojžíšova 6:5) Podle učení farizeů se výraz „bližní“ vztahoval jen na ty, kdo zachovávali židovské tradice — jistě tedy ne na pohany nebo na Samaritány. Jestliže se onen zvídavý právník domníval, že Ježíš podpoří jeho názor, čekalo ho překvapení.

Soucitný Samaritán

Na otázku tohoto muže Ježíš odpověděl podobenstvím.a Řekl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha.“ Vzdálenost mezi Jeruzalémem a Jerichem byla asi 23 kilometrů. Cesta mezi těmito dvěma městy měla ostré zákruty a procházela kolem strmých skalních ostrohů, za kterými se mohli snadno skrývat lupiči, mohli odtud zaútočit a pak uniknout. Pocestný, o němž Ježíš vyprávěl ve svém podobenství, „padl mezi lupiče, kteří ho svlékli a zasadili mu rány, odešli a nechali ho polomrtvého“. (Lukáš 10:30)

Ježíš pokračoval: „Náhodou šel po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho po protější straně. Podobně také Levita, když se dostal na to místo a viděl ho, obešel ho po protější straně.“ (Lukáš 10:31, 32) Kněží a Levité byli učiteli Zákona, k němuž patřil i zákon o lásce k bližnímu. (3. Mojžíšova 10:8–11; 5. Mojžíšova 33:1, 10) Právě oni si měli více než kdo jiný uvědomovat, že musí zraněnému pocestnému pomoci.

Ježíš dále vyprávěl: „Nějaký Samaritán, který cestoval po té cestě, přišel k němu.“ Při zmínce o Samaritánovi právník jistě zbystřil pozornost. Podpoří snad Ježíš negativní názor na tento národ? Naopak — když Samaritán spatřil ubohého pocestného, „byl pohnut lítostí“. Ježíš řekl: „Přistoupil tedy k němu a ovázal mu zranění, když je polil olejem a vínem. Potom ho vysadil na své vlastní zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něho.b A příští den vyndal dva denáry, dal je hostinskému a řekl: ‚Postarej se o něho, a cokoli vydáš navíc, to ti splatím, až se sem vrátím.‘ “ (Lukáš 10:33–35)

Nyní se Ježíš svého tazatele zeptal: „O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní tomu muži, který padl mezi lupiče?“ Právník odpověď znal, ale zřejmě se mu nechtělo říci „Samaritán“. Proto odpověděl: „Ten, který s ním jednal milosrdně.“ Ježíš mu pak řekl: „Jdi a sám jednej stejně.“ (Lukáš 10:36, 37)

Poučení pro nás

Ten muž se Ježíše ptal proto, aby ‚se prokázal jako spravedlivý‘. (Lukáš 10:29) Úzkostlivě se držel mojžíšského Zákona a patrně si myslel, že ho za to Ježíš pochválí. Tento domýšlivý člověk se však potřeboval poučit o pravdivosti biblického přísloví: „Každá cesta muže je přímá v jeho vlastních očích, ale Jehova hodnotí srdce.“ (Přísloví 21:2)

Ježíšovo podobenství ukazuje, že skutečně přímý člověk je ten, který nejen poslouchá Boží zákony, ale také napodobuje Boží vlastnosti. (Efezanům 5:1) Bible nám například říká, že „Bůh není stranický“. (Skutky 10:34) Napodobujeme v tom Boha? Ježíšovo podnětné podobenství ukazuje, že by naše láska k bližnímu měla přesahovat národní, kulturní a náboženské hranice. Pro křesťany skutečně platí pokyn, aby ‚konali dobro všem‘ — nejen lidem téže společenské třídy, rasy či národa, nebo jen spoluvěřícím. (Galaťanům 6:10)

Svědkové Jehovovi se snaží řídit se tímto biblickým napomenutím. Když například dojde k přírodní katastrofě, poskytnou humanitární pomoc jak spoluvěřícím, tak i lidem, kteří svědky nejsou.c A kromě toho jako celek věnují každý rok více než miliardu hodin tomu, aby lidem pomáhali lépe poznat Bibli. Snaží se o to, aby se s poselstvím o Království dostali ke každému, protože je Boží vůlí, „aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4; Skutky 10:35)

[Poznámky pod čarou]