připomínají svátkem chanuka, to znamená svátkem zasvěcení.

Zbožnost ustupuje před politickými zájmy

Povstání dosáhlo svých cílů. Nařízení, kterými bylo zakázáno praktikovat judaismus, byla zrušena. V chrámu bylo obnoveno uctívání a přinášení obětí. Chasidové byli nyní spokojeni, odešli z vojska Judy Makabejského a vrátili se do svých domovů. Juda však měl jiné plány. Měl dobře vycvičenou armádu — proč by ji tedy nepoužil k vytvoření nezávislého židovského státu? Náboženské důvody, kterými bylo povstání vyvoláno, byly nyní nahrazeny podněty politickými. Boj tedy pokračoval.

Juda Makabejský se snažil získat podporu ve svém boji proti seleukovské nadvládě, a proto uzavřel smlouvu s Římem. V roce 160 př. n. l. sice v bitvě přišel o život, ale jeho bratři bojovali dál. Judův bratr Jonatan se postaral o to, aby seleukovští panovníci souhlasili s jeho jmenováním do úřadu velekněze a vladaře Judeje, ovšem stále ještě pod jejich nadvládou. Jonatan se stal obětí syrského spiknutí, byl oklamán, zajat a zabit; jeho postavení pak převzal jeho bratr Simeon, poslední z Makabejských bratrů. Pod Simeonovou vládou byly (v roce 141 př. n. l.) odstraněny poslední stopy seleukovské nadvlády. Simeon obnovil spojenectví s Římem a židovští předáci ho přijali jako panovníka a velekněze. Tím byla založena nezávislá hasmoneovská dynastie v rukou Makabejců.

Makabejci obnovili před příchodem Mesiáše uctívání v chrámu. (Srovnej Jana 1:41, 42; 2:13–17) Ale důvěra v kněžstvo, která byla otřesena jednáním zhelenizovaných kněží, byla pod vládou Hasmoneovců podlamována dál. Nebyl zde žádný král z věrného Davidova rodu, a vlády se ujali kněží, kteří sledovali politické cíle, což byl stav, který skutečně nemohl židovskému národu přinést pravé požehnání. (2. Samuelova 7:16; Žalm 89:3, 4, 35, 36)

Měl bych požádat svého bratra o půjčku?

SIMONOVO nejmladší dítě je nemocné a nutně potřebuje léčení. Simon je však velmi chudý a nemůže si to dovolit. Co má dělat? Jeho spolukřesťan Michael je finančně v lepší situaci než on. Snad mu ty peníze půjčí. Ve svém nitru však Simon ví, že pravděpodobně nebude schopen půjčku splatit.a

Když Simon přichází za Michaelem, Michael je postaven před těžké dilema. Uvědomuje si, že Simon peníze opravdu potřebuje, ale tuší, že mu je nebude schopen vrátit, protože jen s velkým úsilím dokáže uživit rodinu. Co má Michael dělat?

V mnoha zemích mohou lidé přes noc přijít o své prostředky k životu a náhle se ocitnout bez peněz či pojistky na zaplacení účtů za lékařskou péči. Bankovní půjčky jsou možná nedostupné nebo se z nich musí platit příliš vysoké úroky. Když se někdo náhle dostane do kritické situace, mohlo by se mu zdát, že jediným řešením je vypůjčit si peníze od přítele. Než však požádá o půjčku, měl by zvážit některé důležité věci.

Spočítejte náklady

Písmo obsahuje pokyny jak pro toho, kdo peníze půjčuje, tak i pro toho, kdo si je vypůjčuje. Pokud se těmito radami řídíme, můžeme se vyhnout nedorozumění a zraněným citům.

Bible nám například připomíná, že bychom otázku vypůjčování peněz neměli brát na lehkou váhu. Apoštol Pavel křesťany v Římě nabádal: „Nebuďte nikomu dlužni ani jedinou věc kromě toho, abyste jeden druhého milovali; neboť kdo miluje svého bližního, naplnil zákon.“ (Římanům 13:8) V ideálním případě by křesťan měl být jiným lidem dlužen jedině lásku. Nejprve bychom si tedy měli položit otázku: Je tato půjčka skutečně nezbytná?

Je-li odpověď kladná, pak je moudré zvážit následky zadlužení. Ježíš Kristus ukázal, že důležitým rozhodnutím musí předcházet pečlivé zvažování a plánování. Svým učedníkům položil otázku: „Kdo z vás. . ., který chce stavět věž, si nejprve nesedne a nespočítá náklady, aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil?“ (Lukáš 14:28) Tato zásada platí, když zvažujeme, zda některého bratra požádat o půjčku. Spočítat náklady na půjčku znamená rozmyslet si, jak a kdy ji splatíme.

Věřitel má právo vědět, jak a kdy bude půjčka splacena. Pokud tyto věci důkladně zvážíme, budeme schopni na jeho otázky konkrétně odpovědět. Vypočítali jsme, jakou částku máme splácet, abychom půjčku splatili za přiměřenou dobu? Bylo by samozřejmě snadné našemu bratrovi povědět: „Splatím ti to, jakmile to bude možné. Víš, že mi můžeš důvěřovat.“ Neměli bychom však v takových záležitostech jednat odpovědněji? Musíme být od začátku rozhodnuti, že půjčku splatíme, protože to od nás Jehova vyžaduje. Žalm 37:21 totiž říká: „Ničemný si půjčuje a nesplácí.“

Když si rozmýšlíme, jak a kdy půjčku splatíme, připomínáme si, že na sebe bereme značný závazek. Tím se sníží pravděpodobnost, že se zbytečně zadlužíme. Výhodné je, můžeme-li se zadlužení vyhnout. Přísloví 22:7 upozorňuje: „Kdo si vypůjčuje, je sluhou toho, kdo poskytuje půjčku.“ I když věřitel i ten, kdo si vypůjčuje, jsou duchovní bratři, půjčka zřejmě trochu naruší jejich vztah. Nedorozumění kvůli půjčkám dokonce narušila pokoj v některých sborech.

Vysvětlete, proč peníze potřebujete

Věřitel má právo vědět, jak vypůjčené peníze použijeme. Půjčujeme si peníze i od jiných lidí kromě od něho? Jestliže ano, měli bychom to vysvětlit, protože to ovlivní naši schopnost půjčku splatit.

Obzvlášť důležité je rozlišit, zda půjčka má sloužit k obchodním účelům, nebo k uspokojení nějaké naléhavé potřeby. Z biblického stanoviska není bratr povinen půjčovat peníze k obchodnímu podnikání, ale pravděpodobně bude chtít pomoci, jestliže se jiný bratr ne vlastní vinou dostane do takové situace, že není schopen uhradit ani základní potřeby, jako je jídlo, oblečení nebo nezbytná lékařská péče. Jsme-li v těchto záležitostech upřímní a pravdomluvní, pomůže nám to zabránit nedorozumění. (Efezanům 4:25)

Vyjádřete to písemně

Velmi důležitým krokem k tomu, abychom se v budoucnosti vyhnuli nedorozumění, je písemná smlouva. Konkrétní podrobnosti smlouvy se snadno zapomenou, pokud nejsou vyjádřeny písemně. Do smlouvy je nutné zapsat částku, kterou jste si vypůjčili, a dokdy ji musíte splatit. Bylo by rozumné, kdyby smlouvu podepsal jak dlužník, tak i věřitel a kdyby si každý z nich ponechal kopii této smlouvy. Bible ukazuje, že jakékoli finanční transakce by měly být potvrzeny a doloženy. Krátce před tím, než Babylóňané zničili Jeruzalém, Jehova řekl Jeremjášovi, aby od jednoho ze svých příbuzných koupil pozemek. Může být užitečné, když si tento postup připomeneme.

Jeremjáš řekl: „Přistoupil jsem tedy k tomu, abych koupil od Chanamela, syna svého strýce z otcovy strany, pole, jež bylo v Anatotu. A začal jsem mu odvažovat peníze, sedm šekelů a deset kousků stříbra. Pak jsem to napsal na listinu a připevnil pečeť a vzal jsem si svědky, když jsem vážil peníze na vahách. Potom jsem vzal listinu o koupi, tu zapečetěnou podle přikázání a předpisů, a tu, která zůstala otevřená; a dal jsem pak listinu o koupi Barukovi, synu Nerijáše, syna Machsejášova, před očima Chanamela, syna mého strýce z otcovy strany, a před očima svědků, těch, kteří se napsali na listinu o koupi, před očima všech Židů, kteří seděli na Nádvoří stráže.“ (Jeremjáš 32:9–12) I když se předchozí příklad vztahuje na koupi, a ne na půjčku, přesto je z něj patrné, že peněžní transakce je nutné provádět jasně a jednoznačně. (Viz Strážnou věž číslo 6 z roku 1974, Otázky čtenářů.)

Jestliže vzniknou těžkosti, křesťané by se měli snažit tyto těžkosti řešit v souladu s Ježíšovou radou zaznamenanou v Matoušovi 18:15–17. Jeden starší, který se snaží v takových záležitostech pomáhat, říká: „Téměř v každém případě chyběla písemná dohoda. Z toho důvodu ani jeden z obou zúčastněných jasně nechápal, jak má být půjčka splácena. Jsem přesvědčen, že stanoví-li se tyto věci písemně, je to znakem lásky, a ne nedůvěry.“

Jakmile jsme uzavřeli dohodu, měli bychom se rozhodně snažit dodržet slovo. Ježíš nabádal: „Jen ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne, neboť co je nad to, je od toho ničemného.“ (Matouš 5:37) Pokud nám nějaký nepředvídaný problém zabrání zaplatit půjčku ve stanoveném termínu, měli bychom ihned tuto situaci vysvětlit věřiteli. Snad nám dovolí splácet půjčku v menších částkách a delší dobu.

Nepříznivé okolnosti nás však nezprošťují povinností. Ten, kdo se bojí Jehovy, se ze všech sil snaží dodržet slovo. (Žalm 15:4) I když se snad věci nevyvinou tak, jak jsme předpokládali, měli bychom být připraveni přinášet oběti, abychom své dluhy zaplatili, protože to je naše křesťanská povinnost.

Při půjčování peněz buďte opatrní

Samozřejmě nejen ten, kdo si půjčuje peníze, potřebuje všechno pečlivě zvážit. I bratr, který je požádán o půjčku, si musí spočítat náklady. Jednáme moudře, jestliže před tím, než peníze půjčíme, věnujeme čas tomu, abychom všechno pečlivě a objektivně promysleli. Bible nabádá k opatrnosti, když říká: „Nedostaň se mezi ty, kdo si plácnou, mezi ty, kdo se zaručují za půjčky.“ (Přísloví 22:26)

Ještě než se závazně vyjádříte, uvažujte, co by se mohlo stát, kdyby bratr nebyl schopen půjčku splatit. Mohlo by vám to způsobit nějaké finanční problémy? I když snad bratr má ty nejlepší úmysly, mohou se změnit okolnosti nebo se možná spletl ve výpočtech. Jakub 4:14 nám všem připomíná: „Nevíte, jaký bude váš život zítra. Jste totiž mlha, která se na chvilku objevuje a pak mizí.“ (Srovnej Kazatele 9:11.)

Zejména v případě půjčky k obchodním účelům by bylo moudré vzít v úvahu pověst toho, kdo si chce vypůjčit. Je o něm známo, že je důvěryhodný a spolehlivý, nebo že ve finančních záležitostech postupuje neobratně? Má tendenci obcházet různé členy sboru a žádat je o peníze? Je moudré mít na paměti tato slova: „Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“ (Přísloví 14:15)

Někdy půjčka nemusí být ani v nejlepším zájmu toho, kdo si vypůjčuje. Snadno by se pro něj mohla stát břemenem, které ho okrade o radost. Chceme snad, aby se takový bratr stal naším „sluhou“? Nemohlo by se stát, že půjčka naruší náš vztah, když bratr nebude schopen ji splatit a v nás to vyvolá nepříjemný pocit, či dokonce rozpaky?

Nemohli bychom v případě, že bratr skutečně peníze potřebuje, přemýšlet o tom, že mu raději než půjčku poskytneme dar, i když snad v menší částce? Písmo nás povzbuzuje, abychom byli soucitní, když uvidíme svého bratra v nouzi. Žalmista poeticky napsal: „Spravedlivý projevuje přízeň a dává dary.“ (Žalm 37:21) Láska by nás měla podněcovat, abychom se ze všech sil snažili prakticky pomáhat bratrům, kteří jsou v nouzi. (Jakub 2:15, 16)

Pečlivě si promyslete své kroky

Půjčky se mohou stávat zdrojem neshod, a proto bychom je měli považovat za poslední možnost, a ne za snadnou cestu. Jak bylo uvedeno dříve, ten, kdo si půjčuje peníze, by měl být k věřiteli upřímný a měl by písemně potvrdit, jak a kdy půjčku splatí. A v případě opravdu náročné situace může být nejlepším řešením dar.

Peníze, o které Simon žádal, mu Michael nepůjčil. Místo toho mu menší obnos daroval. Simon byl vděčný za dar, který mu pomohl zaplatit léčení jeho dítěte. A Michael byl velmi rád, že mohl praktickým způsobem projevit bratrskou lásku. (Přísloví 14:21; Skutky 20:35) Michael i Simon se těší na to, až přijde doba vlády Království, kdy Kristus „osvobodí chudého, volajícího o pomoc“ a nikdo neřekne „jsem nemocný“. (Žalm 72:12; Izajáš 33:24) Do té doby, pokud se někdy budeme domnívat, že musíme požádat některého bratra o půjčku, pečlivě uvažujme o svých krocích.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 25]

Písemně provedené dohody o půjčce jsou znakem lásky, a ne nedůvěry