Píseň 152
Oceňovat Boží slitování
1. Ó, ta moudrost a poznání,
vlastnosti, jež náš Bůh má!
Zdali cesty, soudy jeho,
člověk pouhý rozpozná?
Vždyť kdo rádcem být mu uměl,
kdo mu úkryt skýtal jen,
kdo mu dříve dát co mohl,
komu čím je povinen?
2. Jeho soucit, slitování,
může nám přec dovolit
těla svá mu jako oběť
živou, svatou předložit.
Buďme stále věrní Bohu,
to jsme s láskou slíbili.
V síle svého rozhodnutí
kéž bychom vše plnili!
3. Neutvářej se dle světa,
přeměň správně mysl svou,
srdce tvé ať pravda chrání,
to pak sílí víru tvou.
Prosby vroucí vznášej k Bohu,
služ mu stále pokorně,
pěstuj dále lásku věrnou,
získej klid pro srdce své.