20. Co musí lidé v protiobrazném útočištném městě dělat, aby byli v bezpečí před Mstitelem krve?

²⁰ Lidé, kteří neúmyslně zabili, museli kvůli ochraně před mstitelem krve zůstat v útočištném městě a nevycházet za jeho pastviny. A jak je to v případě lidí v protiobrazném útočištném městě? Aby byli v bezpečí před velkým Mstitelem krve, nesmějí opustit město. Potřebují vzdorovat pokušení jít — obrazně řečeno — až na hranici pastvin útočištného města. Musí si dávat pozor, aby se v jejich srdci nevyvinula láska k Satanovu světu. K tomu bude možná zapotřebí modliteb a úsilí, ale je to nutné, protože na tom závisí jejich život. (1. Jana 2:15–17; 5:19)

Bohyně plodnosti a války

BĚHEM archeologických vykopávek v Eble v Sýrii byl objeven artefakt, který zobrazuje Ištaru, babylónskou bohyni plodnosti a války. Archeolog Paolo Matthiae jej popsal takto: „Válcovitá pečeť, na níž je kultovní výjev zobrazující zahalenou kněžku stojící před svéráznou modlou . . . , která má hlavu připevněnou na vysokém tenkém podstavci.“

Je to významný objev, protože předmět je datován až do začátku osmnáctého století př. n. l. Podle Matthiae je to „nezvratný důkaz“, že uctívání Ištary se udrželo přibližně po dva tisíce let.

Uctívání Ištary začalo v Babylóně, a v dalších stoletích se rozšířilo po celé Římské říši. Jehova Izraelitům přikázal, aby ze Zaslíbené země odstranili jakoukoli stopu po falešném náboženství, ale oni to neudělali, a proto se jim uctívání Aštorety (která byla kananejským protějškem Ištary) stalo léčkou. (5. Mojžíšova 7:2, 5; Soudci 10:6)

Ištar a její protějšek Aštoret už sice neexistují, ale společenské jevy, které tyto bohyně reprezentovaly — nemravnost a násilí —, jsou hojně rozšířené. Je tedy oprávněné se ptát, zda je dnešní společnost opravdu tak odlišná od těch starověkých civilizací, během jejichž existence byly uctívány bohyně plodnosti a války.