Co říká Bible
Je asketismus klíčem k moudrosti?
„POUSTEVNÍCI nosili železné okovy, řetězy, opasky s ostrými hroty a límce s bodci. . . . Jiní se váleli v trní a v kopřivách, vyhledávali bodání hmyzem, pálili se ohněm a rozdírali si svá zranění, která jim pak trvale hnisala. Hladová strava byla samozřejmostí a někteří ji vylepšili tím, že jedli potravu jen shnilou nebo z jiného důvodu odpornou.“ (The Saints [Světci] od Edith Simonové)
To byli asketové. Proč se sebou jednali tak drsně? V knize For the Sake of the World—The Spirit of Buddhist and Christian Monasticism (Kvůli světu — Duch buddhistického a křesťanského mnišství) autoři uvádějí, že „přinejmenším od dob Sokratových (5. století př. n. l.) se všeobecně mělo za to, že nutným předpokladem pravé moudrosti je život omezený jen na to nejnutnější, nezatížený smyslovým ani hmotným přepychem“. Asketové se domnívali, že umrtvování těla zvýší jejich duchovní vnímavost a povede je k pravému osvícení.
Definovat asketismus přesně je těžké. Pro někoho je to prostě sebekázeň nebo sebezapření, a takových vlastností si první křesťané vážili. (Galaťanům 5:22, 23; Kolosanům 3:5) Sám Ježíš Kristus doporučoval jednoduchý život nezatížený úzkostnými starostmi, které může přinášet hmotařský způsob života. (Matouš 6:19–33) Častěji je však asketismus spojován s mnohem přísnějšími, a často extrémními opatřeními, například těmi, jež byla popsána v úvodu. Jsou tyto praktiky asketů, zvlášť jejich extrémní formy, skutečně klíčem k moudrosti?
Základ na mylných předpokladech
K filozofiím, jež vedly ke vzniku asketismu, patří i myšlenka, že hmotné věci a tělesné rozkoše jsou špatné samy o sobě, a jsou tedy překážkou duchovního pokroku. Další představou, která otevírá cestu k asketismu, je všeobecně přijímaný názor, že člověk se skládá z duše a z těla. Asketové se domnívají, že hmotné tělo je vězením duše, a je tedy jejím nepřítelem.
Co říká Bible? Písmo ukazuje, že když Bůh dokončil tvoření země, prohlásil, že všechno, co učinil — všechno jeho fyzické, hmotné stvoření —, je „velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:31) Božím záměrem bylo, aby se muž a žena v zahradě Eden radovali z hmotných věcí. Samotné jméno Eden znamená „Rozkoš“ nebo „Potěšení“. (1. Mojžíšova 2:8, 9) Adam a Eva byli dokonalí a mezi nimi a jejich Stvořitelem byl dobrý vztah, dokud nezhřešili. Od jejich hříchu je přehradou mezi Bohem a člověkem lidská nedokonalost. Avšak uspokojování zákonných lidských tužeb nebo používání tělesných rozkoší, jež jsou darem od Boha, není nikdy překážkou komunikace mezi Bohem a jeho ctiteli, pokud je prováděno v souladu s Božími mravními zákony. (Žalm 145:16)
Kromě toho, Bible jasně učí, že člověk stvořený z prachu a udělaný z masa je duší. Písmo nepodporuje ani představu, že duše je cosi nehmotného a nesmrtelného, co je spoutáno uvnitř fyzického těla, ani myšlenku, že tělo člověku nějak brání mít blízký vztah k Bohu. (1. Mojžíšova 2:7)
Je zřejmé, že myšlenka asketismu zkresluje vztah mezi Bohem a člověkem. Apoštol Pavel varoval, že někteří údajní křesťané dají přednost podvodným lidským filozofiím před základními biblickými pravdami. (1. Timoteovi 4:1–5) O těch, kdo zastávali tento názor, jeden historik náboženství říká: „Přesvědčení, že hmota je zlá . . . a že lidská duše musí být osvobozena z pout hmoty, vyústilo v přísný asketismus, který zakazoval jíst maso, mít sexuální styky a tak dále. Něčím takovým se mohli řídit jen elitní ‚dokonalí‘ neboli perfecti, kteří prošli zvláštním zasvěcovacím obřadem.“ Tento způsob myšlení nemá biblickou podporu a nepatřil k naukám prvních křesťanů. (Přísloví 5:15–19; 1. Korinťanům 7:4, 5; Hebrejcům 13:4)
Asketismus není nutný
Ježíš ani jeho učedníci asketové nebyli. Prošli různými zkouškami a vytrpěli mnohá soužení, ale nikdy si je úmyslně nepůsobili. Apoštol Pavel nabádal křesťany k opatrnosti, aby je podvodné lidské filozofie neodvlekly od pravdy Božího slova a nedovedly je k extrémnímu jednání. Pavel se konkrétně zmínil o „krutém zacházení s tělem“. Řekl: „Právě tyto věci vlastní vskutku zdání moudrosti v dobrovolně přijatém způsobu uctívání a zdánlivé pokoře, krutém zacházení s tělem; ale nemají hodnotu v boji proti uspokojování těla.“ (Kolosanům 2:8, 23) Asketismus nevede ke zvláštní svatosti ani ke skutečnému osvícení.
Je pravda, že křesťanská poslušnost s sebou nese usilovnou námahu a sebekázeň. (Lukáš 13:24; 1. Korinťanům 9:27) Člověk se musí namáhat, aby získal poznání Boha. (Přísloví 2:1–6) Bible také důrazně varuje, abychom se nenechali zotročit ‚žádostmi a rozkošemi‘ a abychom ‚nemilovali spíše rozkoše než Boha‘. (Titovi 3:3; 2. Timoteovi 3:4, 5) Tyto pasáže Písma však nejsou podporou pro asketismus. Ježíš Kristus, dokonalý člověk, se těšil z příjemných událostí, při nichž nechybělo jídlo, pití, hudba ani tanec. (Lukáš 5:29; Jan 2:1–10)
Pravá moudrost je rozumná, nezachází do extrémů. (Jakub 3:17) Jehova Bůh vytvořil naše fyzická těla se schopností užívat mnoha životních potěšení. Chce, abychom byli šťastní. Jeho Slovo nám říká: „Poznal jsem, že není pro ně nic lepšího, než aby se radovali a činili za svého života dobro; a také že by každý člověk měl jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. Je to dar od Boha.“ (Kazatel 3:12, 13)
[Podpisek obrázku na straně 20]
Svatý Jeromým v cele/The Complete Woodcuts of Albrecht Dürer/Dover Publications, Inc.