Otázky čtenářů

Pokud je křesťan nemocen nebo je na cestách, a nemůže se proto zúčastnit Památné slavnosti, měl by ji slavit o měsíc později?

Ve starověkém Izraeli se pasach každoročně konal čtrnáctého dne prvního měsíce, který se jmenoval nisan (nebo aviv). Ale ve 4. Mojžíšově 9:10, 11 nacházíme zvláštní opatření: „Mluv k izraelským synům a řekni: ‚I kdyby byl kterýkoli muž z vás nebo z vašich generací nečistý duší nebo pryč na daleké cestě, i on připraví oběť pasach Jehovovi. Měli by ji připravit ve druhém měsíci [jménem ijjar neboli ziv], čtrnáctý den, mezi dvěma večery. Měli by ji jíst spolu s nekvašenými chleby a hořkými bylinami.‘ “

Všimni si, že zde nejsou pro pasach stanovena dvě alternativní data (14. nisan nebo 14. ziv), ze kterých by si každá izraelská domácnost mohla libovolně vybrat podle toho, které datum by jí lépe vyhovovalo. Opatření pro jídlo pasach ve druhém měsíci mělo omezení. Byla to výjimka pro Izraelitu, který byl 14. nisana obřadně nečistý nebo byl velmi daleko od místa pravidelného konání slavnosti.

Jediný zaznamenaný případ, kdy byla tato možnost využita v širším rozsahu, se udál v době, kdy věrný král Ezechjáš obnovil dodržování svátku nekvašených chlebů. Nebylo dost času připravit se na první měsíc (nebyli připraveni kněží ani nebyl shromážděn lid), oslava se tedy konala čtrnáctého dne druhého měsíce. — 2. Paralipomenon 29:17; 30:1–5.

Kromě těchto mimořádných okolností zachovávali Židé pasach v den, který Bůh určil. (2. Mojžíšova 12:17–20, 41, 42; 3. Mojžíšova 23:5) Ježíš a jeho učedníci jej slavili tak, jak to Zákon požadoval, a datum si nevolili náhodně. Lukáš podává zprávu: „Nyní přišel den nekvašených chlebů, ve kterém se musí obětovat oběť pasach, a [Ježíš] poslal Petra a Jana a řekl: ‚Jděte a přichystejte nám k jídlu pasach.‘ “ — Lukáš 22:7, 8.

Při té příležitosti Ježíš zavedl každoroční slavnost, kterou křesťané znají jako Pánovu večeři. Nelze ani dost zdůraznit, jak velkou hodnotu má pro křesťany účast na této slavnosti. Je to pro svědky Jehovovy ta nejdůležitější událost v roce. Ježíšova slova ukazují proč. Řekl: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19) Každý svědek Jehovův by tedy měl plánovat měsíce dopředu, aby nemusel v den Památné slavnosti vyřizovat nějaké jiné záležitosti. Pánova večeře se bude slavit v úterý 6. dubna 1993 po západu slunce.

Vzácně by mohly některé nepředvídatelné okolnosti, jako je nemoc nebo komplikace při cestování, křesťanovi zabránit, aby se nezúčastnil Památné slavnosti, jak si naplánoval. Co by se mělo v takové situaci dělat?

Během oslavy koluje nekvašený chléb a víno, a ti, kteří byli pomazáni Božím svatým duchem a vyvoleni k životu v nebesích, se na něm podílejí. (Matouš 26:26–29; Lukáš 22:28–30) Je-li ten, kdo se každoročně podílí na symbolech, letos doma nebo v nemocnici upoután na lůžko, starší místního sboru zařídí, aby mu jeden z nich přinesl chléb a víno, pohovořil o vhodných biblických textech vztahujících se k tomuto tématu a podal mu symboly. Je-li pomazaný křesťan mimo svůj domovský sbor, měl by si zařídit, aby mohl jít do sboru v místě, kde se bude v ten den nacházet.

Vzhledem k tomu by to bylo pouze za velmi výjimečných okolností, kdy by pomazaný křesťan musel slavit Pánovu večeři o 30 dní (jeden lunární měsíc) později v souladu s příkazem ve 4. Mojžíšově 9:10, 11 a podle příkladu v 2. Paralipomenon 30:1–3, 15.

Na ty, kteří patří do třídy Ježíšových „jiných ovcí“ a mají naději na věčný život na rajské zemi, se nevztahuje příkaz podílet se na chlebu a víně. (Jan 10:16) Je důležité, aby se účastnili Památné slavnosti, ale na symbolech se nepodílejí. Je-li tedy někdo z nich nemocen nebo je na cestách, a tudíž je ten večer mimo jakýkoli sbor, měl by si soukromě pročíst vhodné biblické texty (včetně zprávy o tom, jak Ježíš tuto slavnost zavedl) a modlit se, aby Jehova této události na celém světě požehnal. V tomto případě však není potřeba pořádat o měsíc později nějaké další shromáždění nebo zvláštní biblický rozhovor.