Otázky čtenářů

Některým svědkům Jehovovým bylo nabídnuto zaměstnání, které nějakým způsobem souvisí s náboženskými budovami nebo majetkem. Jaký je biblický názor na takovou práci?

Před touto otázkou možná stojí křesťané, kteří upřímně chtějí uplatňovat slova 1. Timoteovi 5:8, kde je zdůrazněno, že je důležité starat se hmotně o svou domácnost. Křesťané by tuto radu rozhodně měli uplatňovat, nicméně je to neopravňuje k tomu, aby přijali kteroukoli práci bez ohledu na to, o jaký druh práce jde. Křesťané si uvědomují, že musí být vnímaví i k ostatním rysům Boží vůle. Když například muž chce zajistit obživu pro svou rodinu, neopravňuje ho to, aby jednal proti tomu, co Bible říká o nemravnosti nebo vraždě. (Srovnej 1. Mojžíšovu 39:4–9; Izajáše 2:4; Jana 17:14, 16.) Pro křesťany je rovněž nezbytné jednat v souladu s příkazem, aby vyšli z Velkého Babylónu, světové říše falešného náboženství. (Zjevení 18:4, 5)

Boží služebníci po celém světě vykonávají mnoho různých zaměstnání. Nemělo by smysl, a ani k tomu nejsme oprávněni, abychom se pokoušeli uvádět seznam všech možných zaměstnání a stanovovat kategorická pravidla. (2. Korinťanům 1:24) Zmiňme se přesto o některých činitelích, o kterých by křesťané měli uvažovat, když se rozhodují o svém zaměstnání. Tyto činitele byly stručně uvedeny ve Strážné věži z 1. dubna 1983, v článku, jenž pojednával o tom, jaký užitek můžeme mít ze svědomí, které nám dal Bůh. V rámečku byly vyzdviženy dvě klíčové otázky a po nich následovaly další důležité činitele.

První klíčová otázka zní: Je ta práce sama o sobě v Bibli odsouzena? Strážná věž k tomu poznamenala, že Bible odsuzuje krádež, zneužívání krve a modlářství. Křesťan by se měl vyvarovat práce, která přímo podporuje činnosti, jež Bůh neschvaluje, jako například ty, o kterých byla právě zmínka.

Druhá otázka zní: Stal by se člověk vykonáváním této práce spoluviníkem nějakého nepřijatelného jednání? Je zřejmé, že člověk, který by byl zaměstnán v nějaké herně, na klinice, která se výhradně specializuje na provádění potratů, nebo v nevěstinci, by se stal spoluviníkem nebiblického jednání. I kdyby jeho každodenní prací bylo pouze zametat podlahu nebo přepojovat telefonní hovory, přispíval by k jednání, které Boží slovo odsuzuje.

Mnozí křesťané, kteří stáli před rozhodnutím ohledně svého zaměstnání, zjistili, že uvažují-li vážně právě o těchto otázkách, pomáhá jim to dospět k osobnímu rozhodnutí.

Pomocí těchto dvou otázek může člověk například pochopit, proč by se pravý křesťan nemohl stát přímo zaměstnancem nějaké organizace falešného náboženství a pracovat pro kostel nebo v kostele. Ve Zjevení 18:4 je uveden příkaz: „Vyjděte z něho, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších.“ Kdyby byl člověk řádným zaměstnancem nějaké náboženské organizace, která učí falešnému uctívání, podílel by se na skutcích a hříších Velkého Babylónu. Ať už by byl tento zaměstnanec zahradníkem, vrátným, opravářem či účetním, jeho práce by sloužila k podpoře uctívání, které je v rozporu s pravým náboženstvím. Kromě toho lidé, kteří by tohoto zaměstnance viděli podílet se na zvelebování kostela, na jeho opravování nebo na náboženských činnostech, které v něm probíhají, by jej logicky spojovali s tou náboženskou organizací.

Jak je to ale v případě někoho, kdo není řádným zaměstnancem církve nebo náboženské organizace? Možná je požádán jen o to, aby provedl naléhavě potřebnou opravu při havárii vodovodního potrubí v suterénu kostela. Nebylo by to něco jiného, než kdyby vypracoval nabídku na nějakou zakázku, například na provedení pokrývačských nebo izolačních prací na střeše kostela?

Opět si lze představit širokou škálu situací, ke kterým by mohlo dojít. Prozkoumejme tedy těch pět dalších činitelů, které Strážná věž uvedla:

1. Je ta práce pouze službou veřejnosti, která sama o sobě není z biblického hlediska nevyhovující? Vezměme jako příklad práci poštovního doručovatele. Když doručuje poštu, sotva by to mohlo znamenat, že podporuje nepřijatelné jednání, pokud by jednou z budov, do nichž v té oblasti poštu doručuje, byl kostel nebo i klinika, kde se provádějí výhradně potraty. Bůh přeci také poskytuje sluneční světlo, které prochází okny všech budov včetně kostela nebo takové kliniky. (Skutky 14:16, 17) Křesťan, který je poštovním doručovatelem, by tedy mohl dojít k závěru, že denně svou prací slouží všem lidem. Podobné by to mohlo být s křesťanem, který poskytne pomoc v naléhavém případě — například instalatér, který je přivolán, aby zastavil vodu při havárii vodovodního potrubí v kostele, nebo pracovník záchranné služby, který je přivolán, aby pomohl někomu, komu se během bohoslužby udělalo nevolno. Mohl by to považovat za něco, co jednoduše patří k pomoci, kterou lidem poskytuje.

2. Kam až sahá pravomoc člověka rozhodovat o prováděné práci? Křesťan, který je majitelem obchodu, by sotva souhlasil s objednáváním a prodejem model, spiritistických amuletů, cigaret nebo uzenin vyrobených z krve. Jako majitel obchodu o těchto věcech rozhoduje on. Lidé by na něj mohli sice naléhat, aby cigarety a modly prodával a měl z toho nějaký zisk, ale on bude důsledně jednat podle svých biblických názorů. Naproti tomu křesťanovi, který je zaměstnán v nějakém velkém obchodě s potravinami, by mohla být přidělena práce v pokladně, úklid nebo vedení účetnictví. I kdyby některé z výrobků, které se v tom obchodě prodávají, byly nevyhovující, jako třeba cigarety nebo předměty používané v době náboženských svátků, takový křesťan o jejich objednávání a prodeji nerozhoduje.a (Srovnej Lukáše 7:8; 17:7, 8.) To souvisí s další myšlenkou.

3. Jaká je míra osobního zapojení? Vraťme se k příkladu s obchodem. Zaměstnanec, kterému byla přidělena práce v pokladně nebo který má za úkol ukládat zboží do regálů, pracuje s cigaretami nebo s náboženskými předměty pravděpodobně jen příležitostně; je to jen malá část jeho veškeré práce. Avšak docela jinak by to bylo se zaměstnancem, který v tomtéž obchodě pracuje za pultem, kde se prodávají tabákové výrobky. Veškerá jeho práce je denně zaměřena na něco, co je v rozporu s křesťanskými názory. (2. Korinťanům 7:1) To ukazuje, proč musíme při rozhodování v otázkách zaměstnání také zvážit míru osobního zapojení a kontaktu.

4. Kým je práce placena a kde se vykonává? Uvažujme o dvou situacích. Klinika, která se specializuje na provádění potratů, chce působit na veřejnost dobrým dojmem a rozhodne se platit nějakého člověka, aby uklízel ulice v jejím okolí. Platí ho sice klinika, ale on tam nepracuje, a nikdo ho na klinice nevídá. Lidé si ho spíše všímají, že dělá veřejně prospěšnou práci, která sama o sobě není v rozporu s Písmem, bez ohledu na to, kdo ho platí. A nyní opačná situace. V zemi, kde je legalizována prostituce, platí veřejná zdravotnická služba zdravotní sestru, aby pracovala v nevěstincích a prováděla tam zdravotní kontroly s cílem omezit rozšiřování pohlavně přenášených chorob. Přestože je placena veřejnou zdravotnickou službou, pracuje výhradně v nevěstincích, přičemž napomáhá tomu, aby nemravnost byla bezpečnější a přijatelnější. Tyto příklady ukazují, proč bychom měli o zaměstnání uvažovat i s ohledem na to, kým je práce placena a kde se vykonává.

5. Jaký účinek má vykonávání této práce — dotkne se pracovníkova svědomí nebo budou o to druzí lidé klopýtat? Svědomí bychom měli brát v úvahu, a to jak naše vlastní, tak i svědomí druhých lidí. I když se určitá práce (včetně jejího místa a zdroje příjmu) zdá většině křesťanů přijatelná, některý jednotlivec má možná pocit, že by jeho vlastní svědomí tížila. Apoštol Pavel, který poskytl v tomto ohledu znamenitý příklad, uvedl: „Důvěřujeme, že máme poctivé svědomí, protože si přejeme chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18) Práci, která nás znepokojuje, bychom dělat neměli, ale ani bychom neměli být kritičtí k druhým, jejichž svědomí se od našeho liší. Naproti tomu některý křesťan by sice nemusel ve vykonávání určité práce vidět rozpor s Biblí, avšak uvědomuje si, že mnohé lidi ve sboru i v obci by to velmi znepokojovalo. Pavel k tomu vyjádřil správný postoj slovy: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby se naší službě nic nevyčítalo; ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci.“ (2. Korinťanům 6:3, 4)

Vraťme se nyní k hlavní otázce, která se týká práce v církevní budově, jako například montáže nových oken, čištění koberců nebo údržby kotle ústředního topení. Jak bychom v tomto případě mohli uplatnit výše uvedené činitele?

Připomeňme si hledisko pravomoci. Je křesťan majitelem podniku nebo vedoucím, který může učinit rozhodnutí, zda přijme takovou práci v kostele? Chtěl by mít křesťan, který má tuto pravomoc, podíl s Velkým Babylónem v tom smyslu, že by vypracováním nabídky na provedení práce nebo uzavřením smlouvy pomáhal některému náboženství podporovat falešné uctívání? Nebylo by to srovnatelné s rozhodnutím prodávat cigarety nebo modly ve svém vlastním obchodě? (2. Korinťanům 6:14–16)

Jestliže je křesťan zaměstnancem, který nemá rozhodující slovo v tom, jaká práce je přijímána, potom musí uvažovat o dalších činitelích, jako třeba o místě práce a míře osobního zapojení. Vyžaduje se od zaměstnance, aby při nějaké příležitosti pouze doručil či umístil do kostela nové židle nebo aby poskytl nějakou všeobecně prospěšnou službu, například aby jako hasič uhasil v kostele oheň dříve, než se rozšíří? Mnozí lidé by to chápali jako něco jiného, než kdyby zaměstnanec nějakého podniku trávil dlouhou dobu malováním v kostele nebo kdyby pravidelně prováděl zahradnické práce, aby bylo okolí kostela přitažlivé. Takový pravidelný nebo dlouhodobý kontakt by zvyšoval pravděpodobnost, že mnozí lidé by spojovali křesťana s náboženstvím, o kterém on sám tvrdí, že je neschvaluje, a mohli by o to klopýtat. (Matouš 13:41; 18:6, 7)

Uvedli jsme řadu závažných hledisek, která je při rozhodování o zaměstnání třeba zvážit. Předložené úvahy se konkrétně týkají otázky práce ve vztahu k falešnému náboženství. Přesto je lze stejně dobře vzít v úvahu i tehdy, když jde o jiné druhy zaměstnání. Vždy bychom však měli důkladně a s modlitbou uvažovat o specifických — a pravděpodobně jedinečných — stránkách konkrétní situace, v níž se nacházíme. Výše uvedené činitele pomohly již mnoha upřímným křesťanům, aby činili svědomitá rozhodnutí, v nichž se zrcadlí jejich touha chodit před Jehovou v přímosti a spravedlnosti. (Přísloví 3:5, 6; Izajáš 2:3; Hebrejcům 12:12–14)

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáte si?

Líbila se Vám nedávná čísla Strážné věže? Zkuste si tedy odpovědět na tyto otázky:

◻ Proč je Pavlův výraz „vyslanci, kteří zastupují Krista“ tak vhodný pro pomazané křesťany? (2. Korinťanům 5:20)

Ve starověku byli vyslanci vysíláni většinou v dobách, kdy panovalo nepřátelství, a to s cílem odvrátit válku. (Lukáš 14:31, 32) Vzhledem k tomu, že hříšný svět lidstva je Bohu odcizen, Bůh vysílá své pomazané vyslance, aby lidi informovali o podmínkách smíření a vybízeli je, aby usilovali o pokoj s Bohem. (12/15, strana 18)

◻ Které čtyři věci posilovaly Abrahamovu víru?

Za prvé, projevoval víru v Jehovu tím, že dbal na to, co Jehova říkal (Hebrejcům 11:8); za druhé, jeho víra úzce souvisela s nadějí (Římanům 4:18); za třetí, Abraham často rozmlouval s Jehovou, a za čtvrté, Jehova poskytoval Abrahamovi podporu, když poslouchal božské pokyny. Tytéž věci mohou posilovat i naši víru dnes. (1/1, strany 17, 18)

◻ Co je myšleno slovy „Neuveď nás do pokušení“? (Matouš 6:13)

Prosíme Boha, aby nedopustil, že bychom v situaci, kdy jsme pokoušeni ho neposlechnout, selhali. Jehova nás může vést tak, že nepodlehneme a nebudeme přemoženi Satanem, ‚tím ničemným‘. (1. Korinťanům 10:13; 1/15, strana 14)

◻ Co musí člověk dělat, aby získal Boží odpuštění za provinění?

Vyznání se Bohu musí být spojeno s kajícností a ‚ovocem, které přísluší pokání‘. (Lukáš 3:8) Kajícný duch a touha napravit špatné jednání také člověka podnítí, aby hledal duchovní pomoc křesťanských starších. (Jakub 5:13–15; 1/15, strana 19)

◻ Proč bychom se měli snažit, abychom byli pokorní?

Pokorný člověk je snášenlivý a trpělivý a nepovažuje sám sebe za příliš důležitého. Pokora k vám přivádí pravé přátele, kteří vás mají rádi. Důležitější však je, že přináší Jehovovo požehnání. (Přísloví 22:4; 2/1, strana 7)

◻ Jaký je zásadní rozdíl mezi Ježíšovou smrtí a Adamovou smrtí?

Adam si smrt zasloužil, protože záměrně neposlechl svého Stvořitele. (1. Mojžíšova 2:16, 17) Naproti tomu Ježíš si v žádném případě smrt nezasloužil, protože „nezhřešil“. (1. Petra 2:22) Když tedy umíral, vlastnil něco, co mělo nesmírnou hodnotu a co hříšný Adam při své smrti neměl — právo na dokonalý lidský život. Ježíšova smrt tedy měla hodnotu oběti ve vykoupení lidstva. (2/15, strany 15,16)

◻ Co představuje město v Ezekielově vidění?

Toto město leží uprostřed neposvátné země, a proto musí představovat něco pozemského. Zřejmě tedy znázorňuje pozemskou správu, která přináší prospěch všem, kdo budou tvořit spravedlivou pozemskou společnost. (3/1, strana 18)

◻ Proč Ježíš umyl nohy svým učedníkům, když slavil Pasach v roce 33 n. l.?

Ježíš nezaváděl nějaký rituál mytí nohou. Spíše pomáhal svým apoštolům, aby přijali nový myšlenkový postoj — postoj pokory a ochoty vykonat ve prospěch svých bratrů i tu nejnižší práci. (3/1, strana 30)

◻ Co je při našem vyučování druhých důležitější než naše přirozené schopnosti?

Jsou to vlastnosti, které máme, a duchovní návyky, které jsme si vypěstovali, jež mohou zájemci napodobovat. (Lukáš 6:40; 2. Petra 3:11; 3/15, strany 11, 12)

◻ Jak se mohou veřejní řečníci zlepšit ve čtení Písma?

Tím, že se budou ve čtení cvičit. Ano, tím, že budou nahlas číst tak dlouho, dokud jejich čtení nebude plynulé. Máte-li ve svém jazyce k dispozici audiokazety s nahrávkami Bible, bude moudré, když si poslechnete, jak předčítající zdůrazňuje podle smyslu a jak moduluje, a když si všimnete, jak vyslovuje neobvyklá slova a jména. (3/15, strana 20)

◻ V jakém smyslu se ‚duch vrací k Bohu‘, když člověk zemře? (Kazatel 12:7)

Protože duch je životní síla, „vrátí se k pravému Bohu“ v tom smyslu, že veškerá naděje, že tento člověk bude opět žít, nyní závisí výlučně na Bohu. Jedině Bůh může obnovit ducha neboli životní sílu, a tím člověku vrátí život. (Žalm 104:30; 4/1, strana 17)