Vy přece můžete překonat zábrany!
LETADLO „Jumbo jet“ pojme stovky cestujících a tuny nákladu. Jak je možné, že se tak těžké letadlo odlepí od země? Jednoduše řečeno: vztlakem.
Letadlo se řítí po rozjezdové dráze a pod zakřivenými křídly i nad nimi rychle proudí vzduch. Tak vzniká síla, která směřuje vzhůru a nazývá se vztlak. Jestliže je vytvořený vztlak dostatečný, letadlo se vznese a letí. Přetížené letadlo však vzlétnout nemůže, neboť vytvořený vztlak není dost silný.
I my můžeme být přetíženi. Král David před staletími napsal, že jeho ‚provinění mu byla jako náklad příliš těžká‘. (Žalm 38:4) Ježíš Kristus varoval, že bychom mohli být přetíženi úzkostnými životními starostmi. (Lukáš 21:34) Negativní myšlenky a pocity nás mohou tak zatížit, že se zdá nesnadné „vzlétnout“. Jste také tak zatíženi? Brání něco vašemu dalšímu duchovnímu růstu? Jestliže ano, existuje nějaká pomoc?
Nudíte se?
Nuda — obvyklý zdroj nespokojenosti — se může stát vnitřní překážkou i pro některé Jehovovy ctitele. Zejména mladší lidé mají sklon nedělat některé věci proto, že je považují za nudné. Smýšlíte někdy o křesťanských shromážděních také tak? Jestliže ano, co můžete udělat, aby pro vás byla návštěva shromáždění zajímavější?
Rozhodující je aktivní účast na programu. Pavel napsal mladému muži Timoteovi: „Cvič se se zbožnou oddaností jako svým cílem. Tělesné cvičení je totiž prospěšné k nemnohému; ale zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ (1. Timoteovi 4:7, 8) Kniha o zdravotním cvičení bude nudná a téměř bezcenná, jestliže podle ní nebudeme cvičit. Křesťanská shromáždění mají cvičit naši mysl, a bude to opravdu tak, jestliže se na shromáždění připravíme a budeme se na programu podílet. Budeme-li do programu zapojeni, bude pro nás shromáždění hodnotnější a zajímavější.
Jedna mladá křesťanka, Mara, o tom řekla: „Když se na shromáždění nepřipravím, nemám z něho radost. Když se ale předem připravím, je má mysl a mé srdce vnímavější. Shromáždění je tak smysluplnější, a já se těším, až budu podávat komentáře.“
Pomoci může také to, když budeme rozvíjet umění naslouchat. Poslouchat dobrou hudbu je snadné a přináší to okamžité potěšení. Ale ne každé uspokojení je okamžité. Shromáždění nás uspokojí pouze tehdy, když program pozorně posloucháme. Jedna křesťanka jménem Rachel si všimla: „Když řečník mluví jednotvárně, musím se velmi soustředit. Mám takové pravidlo: ‚Čím méně je proslov zajímavý, tím více se musím soustředit.‘ . . . Zvlášť se soustředím na biblické texty a snažím se z nich mít co největší užitek.“ I my se musíme k naslouchání přimět, podobně jako Rachel. Kniha Přísloví říká: „Můj synu, věnuj přece pozornost mé moudrosti. Nakloň uši k mé rozlišovací schopnosti.“ (Přísloví 5:1)
Je možné, že některé informace se na shromážděních opakují. To je však nezbytné! Všichni Boží služebníci si potřebují věci připomínat. Je třeba, aby naše nedokonalé tělo, které má nevypočitatelné sklony a špatnou paměť, dostávalo tu největší možnou pomoc. Apoštol Petr ‚byl vždy nakloněn tomu, aby spoluvěřícím připomínal, ačkoli to znali a byli upevněni v pravdě‘. (2. Petra 1:12) Také Ježíš vysvětlil, že „je každý, kdo veřejně poučuje . . . , podobný člověku, hospodáři, který vynáší ze své pokladnice věci nové i staré“. (Matouš 13:52) Zatímco jsou tedy na našich shromážděních připomínány dobře známé myšlenky z Písma neboli ‚staré poklady‘, jsou tam k naší radosti i nějaké ‚nové poklady‘.
Rozhodnutí mít ze shromáždění plný užitek nás může duchovně posílit. „Šťastní jsou ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu [ti, kdo žebrají o ducha].“ (Matouš 5:3, Reference Bible, poznámka pod čarou) Takový postoj ke zdravému duchovnímu pokrmu, který je na shromážděních poskytován, nudu zažene. (Matouš 24:45–47)
Odrazuje vás špatný příklad druhých?
Rozladilo vás někdy chování někoho z vašeho sboru? Možná jste si pomysleli: „Jak se může bratr takto chovat, a přitom být tak uznávaný?“ Takové myšlenky mohou působit jako vnitřní překážka, kvůli které nevidíme, jak cenné je mít s Božími ctiteli přátelské vztahy. (Žalm 133:1)
Někteří členové sboru v Kolosech měli možná podobný problém. Pavel je nabádal: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti.“ (Kolosanům 3:13) Pavel si uvědomoval, že někteří koloští křesťané se možná špatně chovali, a druzí snad měli oprávněnou příčinu ke stížnosti. Ani nás by tedy nemělo zaskočit, když některý náš bratr nebo sestra postrádají nějakou křesťanskou vlastnost. Ježíš dal spolehlivou radu, jak řešit vážné těžkosti. (Matouš 5:23, 24; 18:15–17) Ale ve většině případů můžeme nedostatky svých spoluvěřících prostě snášet a laskavě bratrům odpouštět. (1. Petra 4:8) Ve skutečnosti může takový přístup k řešení problémů prospět nám i jiným lidem. Jak je to možné?
„Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv, a je od něho krásné, jestliže přejde přestupek,“ říkají Přísloví 19:11. Odpustit je přece mnohem lepší než nechat v sobě hlodat hněv či rozmrzelost! Salvador, ve sboru známý jako laskavý starší, řekl: „Když se ke mně nějaký bratr špatně zachová nebo řekne něco nelaskavého, ptám se sám sebe: ‚Jak mohu tomu bratrovi pomoci? Jak si k němu mohu udržet vztah, kterého si tak cením?‘ Mám vždy na mysli, jak je snadné říci něco špatného. Když někdo promluví neuváženě, bylo by nejlepší, kdyby mohl vzít svá slova zpět a začít mluvit znovu od začátku. To ale není možné, a proto udělám, co možné je, a úplně tu negativní poznámku ignoruji. Prostě si řeknu, že je to projev nedokonalého těla a že to nevyplývá z bratrovy povahy.“
Pravděpodobně víte, že se to snadno řekne, ale hůře se to uplatní. Hodně záleží na tom, na co zaměříme své myšlenky. „O všem, . . . co je hodné lásky . . . o tom dále uvažujte,“ radil apoštol Pavel. (Filipanům 4:8) „Hodné lásky“ znamená doslova „vzbuzující náklonnost“. Jehova chce, abychom uvažovali o dobrých vlastnostech lidí a abychom se soustředili na ty povahové rysy, které vzbuzují spíše náklonnost než rozmrzelost. Sám nám v tom ohledu dává vynikající příklad. Žalmista nám to připomněl těmito slovy: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 103:12; 130:3)
Nějaký bratr nás může svým chováním opravdu zklamat, ale velká většina našich bratrů žije příkladným křesťanským životem. Budeme-li na to pamatovat, budeme šťastní, když budeme ‚velice chvalořečit Jehovovi a chválit jej mezi mnoha lidmi‘. (Žalm 109:30)
Být svědkem — zdá se vám to příliš těžké?
Je smutné, že někteří lidé ještě nezačali Jehovu chválit, protože mají jiné vnitřní zábrany. Hodně mužů, kteří nejsou Jehovovými svědky, se odpovědně stará o svou rodinu, a dokonce podporuje svou manželku, aby se mohla věnovat křesťanské službě. Jsou přátelští a zajímají se o sbor, ale nemají v úmyslu se zasvětit Bohu jako jeho služebníci. Co jim brání?
Být svědkem se jim možná zdá příliš náročné, protože u své manželky vidí, jak ji teokratická činnost zaměstnává. Nebo se možná obávají, že by nikdy nedokázali chodit do kazatelské služby dům od domu. Z jejich hlediska tyto povinnosti zastíní možný přínos. Proč existuje tato vnitřní překážka? Většina zájemců se o pravdě dovídá postupně a postupně ji také uplatňují. Avšak nevěřící manželé si často všechny křesťanské povinnosti velmi dobře uvědomují ještě před tím, než se rozhodnou je přijmout.
Manuel, který tuto situaci prožil, vysvětluje: „Asi deset let jsem doprovázel svou manželku na sjezdy a na shromáždění. Upřímně řečeno, společnosti svědků jsem dával přednost před společností světských lidí. Dělalo na mě dojem, jaká láska byla mezi nimi jasně vidět. Ale pomyšlení, že bych chodil dům od domu, bylo pro mě velkou překážkou, protože jsem se bál, že se mi moji spolupracovníci budou posmívat.
Manželka byla velmi trpělivá a nikdy se mě nesnažila přinutit, abych studoval Bibli. Ona i děti ‚kázaly‘ především tím, že dávaly dobrý příklad. Velmi se o mě zajímal José, jeden sborový starší. S vážným studiem Bible jsem myslím začal proto, že mě k tomu povzbudil. Po křtu jsem si uvědomil, že více než v čemkoli jiném byla překážka v mé mysli. Jakmile jsem se rozhodl, že budu sloužit Jehovovi, on mi pomohl mé obavy překonat.“
Jak mohou manželky a křesťanští starší pomoci takovým manželům, jakým byl Manuel, aby překonali své vnitřní zábrany? K většímu ocenění pro Boží vůli a k přání podle ní jednat může pomoci biblické studium. Ano, k tomu, aby bylo možné projevovat víru a spoléhat se na naději do budoucna, jsou hlubší znalosti Písma opravdu nezbytné. (Římanům 15:13)
Jak takové manžely povzbudit, aby biblické studium přijali? Často je rozhodující, zda se manžel přátelí s některým chápavým bratrem ze sboru. Snad by se některý sborový starší nebo jiný zkušený bratr mohli s manželem seznámit. Jestliže existují dobré vztahy, pak už snad zbývá jen to, aby manželovi někdo nabídl, že s ním bude studovat. (1. Korinťanům 9:19–23) Rozvážná křesťanská manželka zatím může nevěřícímu manželovi objasňovat malá „sousta“ duchovního pokrmu a přitom mít na mysli, že na nějaký nátlak on pravděpodobně nebude reagovat. (Přísloví 19:14)
Manuel z vlastní zkušenosti poznal, že když někdo duchovně zesílí, překážky veliké jako hory se začnou podobat krtincům. Lidi, kteří mají touhu mu sloužit, Jehova posiluje. (Izajáš 40:29–31) Překážky mohou být odstraněny silou od Boha a podporou od zralých svědků. Kázání dům od domu už neodrazuje, obava z posměchu spolupracovníků mizí a služba celou duší se zdá přitažlivější. (Izajáš 51:12; Římanům 10:10)
Být stále v pohybu
Překonat zábrany podobné těm třem uvedeným je opravdu možné. Když letadlo vzlétá, je obvykle zapotřebí, aby motory pracovaly na plný výkon a aby posádka nebyla ničím rozptylována. Během startu motory spotřebují podstatně víc paliva než během dalšího letu. Podobně i snaha osvobodit se od negativních myšlenek a pocitů vyžaduje to největší úsilí a soustředění. Start může být nejobtížnějším obdobím, ale když dosáhneme určité rychlosti, je pokrok snazší. (Srovnej 2. Petra 1:10.)
Pokud budeme dbát na to, k čemu nás povzbuzuje Písmo, budeme dál dělat pokroky. (Žalm 119:60) Můžeme si být jisti, že sbor nám pomůže. (Galaťanům 6:2) Nejpodstatnější však je, že nás podporuje Jehova Bůh. Jak řekl David: „Požehnaný buď Jehova, který za nás denně nosí náklad.“ (Žalm 68:19) Můžeme se v modlitbě svěřit Bohu, a náš náklad bude lehčí.
U letadla se občas stane, že daleko za sebou nechá šedivý deštivý svět, proletí mraky a vpluje do oblohy ozářené sluncem. Tak se i my můžeme zbavit negativních myšlenek. S Boží pomocí se odpoutáme od takových mraků a budeme se slunit v jasném a šťastném ovzduší Jehovovy celosvětové rodiny lidí, kteří ho uctívají.
[Obrázky na straně 23]
S pomocí od Jehovy můžeme překonat zábrany