Lidé všeho druhu budou zachráněni
1. Na čem závisí naše dobrá pověst u Boha?
1 Ze své nezasloužené laskavosti Jehova lidem poskytl možnost záchrany. Jeho vůlí je, „aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Tim. 2:3, 4) Naše pověst u Boha nezávisí na našem původu, na společenském postavení, na schopnostech ani na našem vzhledu, ale na tom, zda projevujeme víru v Ježíšovu výkupní oběť. (Jan 3:16, 36) Jsme Božími spolupracovníky, a proto musíme ze svého srdce vykořenit jakýkoli předsudek proti lidem, které Jehova ochotně přijímá.
2, 3. Co nám pomůže, abychom lidi nesoudili podle vzhledu?
2 Nesuďme druhé: Jehova posuzuje lidi podle jejich vnitřního postoje, a to bez předpojatosti či stranickosti. (1. Sam. 16:7) Vidí také jejich schopnosti a sklony. Ty, kdo se mu chtějí líbit, tedy považuje za žádoucí. (Ag. 2:7) Pohlížíme na druhé lidi stejně jako Bůh?
3 Někteří lidé, s nimiž se setkáváme ve službě, nás mohou šokovat svým vzhledem. Možná se oblékají ošuntěle nebo vyzývavě, jsou zarostlí nebo mají kroužky v nose či ve rtech. Někteří z nich jsou možná bezdomovci. Jiní s námi snad jednají drsně. Takové lidi bychom neměli soudit a neměli bychom si říkat, že se z nich pravděpodobně nikdy nestanou Jehovovi ctitelé, ale spíše bychom k nim měli zaujmout pozitivní postoj. „Vždyť i my jsme kdysi byli blázniví, neposlušní [a] byli jsme zaváděni na scestí.“ (Tit. 3:3) Když si to uvědomíme, budeme horlivě vydávat svědectví komukoli, i těm lidem, z jejichž vzhledu bychom mohli usuzovat, že si to nezaslouží.
4, 5. Jak se můžeme poučit z příkladu Ježíše a Pavla?
4 Příklady z prvního století: Ježíš Kristus si udělal čas na to, aby pomáhal lidem, které ostatní možná považovali za ztracený případ. (Luk. 8:26–39) Nikdy sice nepřehlížel jejich špatné zvyky, ale věděl, že lidé se mohou na nesprávnou cestu dostat i přičiněním druhých. (Luk. 7:37, 38, 44–48) Proto měl pro lidi porozumění a byl „pohnut lítostí nad nimi, protože byli jako ovce bez pastýře“. (Mar. 6:34) Mohli bychom jeho příklad napodobovat ve větší míře?
5 Apoštol Pavel byl kamenován, bit a vězněn. (Sk. 14:19; 16:22, 23) K čemu na základě těchto trpkých zážitků dospěl? Zahořkl snad a rozhodl se, že nebude marnit čas službou mezi určitými národnostními a etnickými skupinami? Rozhodně ne. Věděl, že upřímné lidi může najít mezi všemi etnickými skupinami, a byl odhodlán takové lidi hledat. Máme na ty, kdo žijí v našem obvodu a pocházejí z jiného prostředí a kultury, stejný názor jako Pavel?
6. Jak může náš postoj zapůsobit na nové účastníky sborových shromáždění?
6 Vítejme druhé i v dnešní době: Mnozí Boží služebníci jsou šťastní, že je kdysi bratři a sestry ve sboru přivítali a že je neposuzovali jen podle vzhledu. Do jednoho sálu Království v Německu přišel nějaký muž ve špinavém oblečení. Měl neupravené vousy, vlasy dlouhé až na ramena a špatnou pověst. Přesto byl na shromáždění vřele přivítán. To na něj tak zapůsobilo, že za týden přišel znovu. Zanedlouho upravil svůj vzhled, přestal kouřit a uzákonil vztah se svou přítelkyní. Brzy už oba dva i se svými dětmi sloužili Jehovovi společně jako rodina.
7. Jak můžeme napodobovat našeho nestranného Boha?
7 Chceme napodobovat našeho nestranného Boha, a proto pomáháme všem lidem, aby z jeho nezasloužené laskavosti měli užitek.
[Praporek na straně 3]
„Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Sk. 10:34, 35)